Borec3

Frustrace nebo orgastická spokojenost? V zásadě záleží pouze na míře cyničnosti diváka, se kterou by Nolan těžko něco udělal, i kdyby byl vládce univerza. Jak říkal Oscar Wilde: "Diversity of opinion about a work of art shows that the work is new, complex, and vital."

Osvěžující záležitost o hledání a nacházení. Pátrání v záplavě obličejů symbolizující Walliem mi udělal nesmírnou radost a dostal mě do těžké nostalgie. Ačkoliv je struktura filmu rychle průhledná: "řekneme si teď něco o jeho sexuálním životě, řekneme si teď jak to má ona, řekneme si o jeho práci, řekneme si o její...", vyprávění mě upoutalo i s vědomím předpokládaného happy endu. V neposlední řadě se mi líbily obrazové vsuvky, v nichž se hrdinové zamýšlejí nad obtížemi postmoderních vztahů, bouřlivým rozvojem měst a života vůbec. "Naše životy budujeme jako města, v nichž žijeme. Bez viditelného smyslu."

Bruegela mám rád, jako málo kterého malíře, takže jsme se na snímek vypravil se směsicí zvědavosti, ale bez znalosti právě tohoto díla. Tempo je pomalé, ale přepečlivě střižený vizuál (kostýmy se připravovaly 3 roky, animace dělal tým čtyřiceti lidí snímek po snímku vrstvu po vrstvě jako středověké iluminace) mojí pozornost udržet dokázal. Každý záběr je konstruován s pečlivostí mistra, ale obsah by vystačil na stopáž klasického hodinového dokumentu. "Vytvářím obraz jako si pavouk splétá síť."

Musím na to pořád myslet...

Výsostně jsem se pobavil...

Na jednu stranu režisér vystavěl Bastoy na citlivého pohledu do duší odsouzených zločinců, kteří se před kamerou snaží vypadat co nejušlechtileji vědomi si svých vin a s upřímnou snahou se napravit, ale druhý pohled nabízí neustále se vtírající otázku... může být situace a sociální vztahy tak poklidné a idylické? Ve filmu není ani náznak konfliktu, snad jen těch duševních, které se snaží vyplouvat na povrch skrze detailní záběry rukou, tváří a vězňů hrajících si se zvířaty. Za vyloženou chybu považuji, že na celé ploše není dán prostor druhé straně - dozorcům. Přál bych si, aby alternativní "ostrovní" vězeňský systém byl tak terapeuticky účinný, jak jej režisér podává, ale nemůžu se zbavit dojmu, že mi byla skryta jistá ale... ještě poznámku na okraj: pokud dramaturgové napíší o filmu, že je "citlivý", skoro zákonitě je hlavně "pomalu vyprávěn".

Říkám ano.

Ostré jako hrany rezivějící lodi. Otázky zůstávají. Některé nepoloženy.

Je další den. Ty obrazy a pocity se naštěstí ve snech nezhmotnily. Až dosud jsem se považoval za vcelku rezistentního vůči všemožným nechutnostem, co se z plátna můžou vyvalit. Jak jsem byl naivní před prvním setkáním s fake-snuff "věcí". Spasojevicův (scénář, produkce, režie) Srbský film překonal všechny očekávání co do zobrazitelné brutality a perverze - režisér oděl "vizi" zaprodání se ďáblu do hávu zkrvavené dětské košilky - ale také co do technického zpracování. Žádná nízkorozpočtová pseudodokumentace se nekoná. Žiletkově explicitní kamera, atmosferické filtry, psychedelická hudba, rychlý střih a, bože odpusť, "vypointovaný příběh". Chtěl jsem si dát čas a těch pár řádek napsat s analytickým odstupem. Nejde to. Jak ten film prostupuje mojí hlavou, zase se mě to chytá - objímá mě hnus, čistý hnus. Nejhorší na tom je, že jsem zhnusen ze sebe. Jsem člověk do té míry, do jaké jsou lidmi ti, kteří takové mrzkosti konají na jiných a pro jiné. Na stejné planetě. Byl tohle autorský záměr? Spasojevic: "It's about the monolithic power of leaders who hypnotize you to do things you don't want to do. You have to feel the violence to know what it's about." Sračka. Ne, říkám vám ne. Tenhle film neospravedlní žádný záměr, byť by byl sebeušlechtilejší. Nějaký rádoby fajnšmekr tady kdesi napsal: "...alespoň to zase posune hranice." Jenom chorá mysl může něco takové vyplodit. Kam až je chceš posouvat? Co ti přinese peklo? Zběsilé výkřiky, zděšené recenze a cenzurní zásahy přitáhnou další diváky chtivé "zažít zase něco nečekaného". Bohužel. Bohužel pro ně. Věřte mi, tohle nepotřebujete vidět.

Když nad "stuhou" přemýšlím, nemůžu se ubránit nesouhlasu s osočováním Hanekeho za jeho domnělý přehnaný formalismus. Vyznění obsahu je naopak jeho formou podtrženo. Zdá se, jako by jediný tvůrčí tah nezůstal nepromyšlený, zvážený tak, aby obsah zvýraznil tučnou linkou. SPOILER Když učitel navštíví rodinu své milé, kamera čeká, pozoruje a zdůrazňuje tíživou atmosféru nejistoty. Psychologická tíživost okamžiku je to, co bylo režisérským prvotním záměrem, dovolil bych si soudit. SPOILER Tímto přesným technickým kalkulem docílil stvoření prostředí, které na své obyvatele dopadá ještě neudržitelnější tíhou. Ptám se sám sebe, jestli dokázal celkový psychologický efekt na diváka předpovídat. Zda záměrně rezignoval na obecenstvo, které touží emoci zažít a procítit a soustředil se na vnímání bolesti intelektuálním způsobem. Otázek zůstává hodně. Jdu si tu sebemrskačskou záležitost pustit znovu.