gudaulin

gudaulin

Milan Černý

okres České Budějovice
poskok elektrárenský

167 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 29 58 86 114
    • 10.1.2018  20:36

    Z Cuketky si uchovám nejspíš vzpomínku na rozpačité tváře maminek maličkých ratolestí, které si bůhvíproč myslí, že každý animáč musí být uzpůsobený tomu nejmladšímu publiku, a pak jsou konfrontované zmínkami o pindíku pana učitele, který rajtuje v paní vychovatelce, nebo velmi nepříjemnými vzpomínkami chovanky dětského domova na smrt svých rodičů. Cuketka ve mě vyvolala velmi rozporuplné dojmy a nemůžu se až tak dalece ztotožnit s velmi slušným hodnocením na ČSFD. Na jedné straně oceňuji nelíbivou, z mainstreamu vybočující výtvarnou stránku, která by slušela svým zneklidňujícím dojmem spíš nějakému hororu, a sedí mi i námět, na druhou stranu mi překáží zjevná přemrštěná naivita, která by se hodila spíš pro myšlení dětí předškolního věku, a celková selankovitost scénáře. I to na pohled rozjívené kápo mezi ústavními dětmi je totiž vlastně uvědomělý a hodný kluk, který by vás rozněžnil, personál ústavu i detektiv jsou vzory ušlechtilosti a zlo je nanicovaté. Můj život Cuketky chce především dojímat a hladit po duši, což mu sice nevyčítám, ale zároveň konstatuju, že to není úplně můj šálek čaje. Celkový dojem: 55 %.

    • 1.1.2018  11:55
    Mindhunter (TV seriál) (2017)
    *****

    Mindhunter mi přinesl nejsilnější seriálový zážitek roku 2017. Pokud mu něco může v očích diváků ublížit, pak je to trochu paradoxně spojení s Davidem Fincherem, od kterého jakožto autora legendárního snímku Sedm čekáte nějaké to thrillerové vzrušení a příslušné žánrové prvky. Přestřelky, honičky a souboje byste v Mindhunterovi hledali marně, žánrová škatulka thrilleru mi přijde poněkud matoucí, mnohem spíš se jedná o psychologické drama, které trochu připomíná seriál Terapie z dílny HBO. Každopádně tak precizně vymodelované, přesvědčivé a charismatické postavy se v seriálu v téhle míře prakticky jinde nevyskytují. Tady dokonale zapadá každý detail, který může hrát a často taky hraje ve stavbě příběhu svou roli. Pokud vám nevadí, že seriál táhnou především dialogy, tak mu dejte šanci a sledujte dva intelektuály v řadách FBI, kteří se spolu s kolegyní z civilního sektoru pokouší položit základy behaviorální vědě, využít ji v praxi a opakovaně vstupují do kontaktu s mnohanásobnými vrahy a psychopaty, což pochopitelně má dopad na jejich vlastní psychiku. Pro mě je tohle vymazlenost nejvyššího stupně, kterou si jako seriálový fanoušek asi hned tak znovu nedopřeju. Celkový dojem: 95 %.

    • 1.1.2018  11:40

    Inu, tak já ty tři hvězdičky dám, abych nebyl za škarohlída, ale příliš přesvědčený o nich nejsem. Nesrovnatelně lepší filmy se na ČSFD často nacházejí v modrém poli. Jistě, v rámci české filmové tvorby je to nadprůměr, ale co si budeme namlouvat, iluze o její kvalitě si většina z nás valné nedělá. Co funguje, je chemie mezi dvěma hlavními představiteli, velmi solidně ztvárněnými Ivanem Trojanem a Jiřím Dvořákem, a část vtípků s křesťanskou tématikou. Jinak je ale Anděl Páně 2 ukázkou úpadku polistopadové filmové tvorby. Bolestně tady schází lepší financování, nejsem maximalista, ale k výpravnosti a filmovosti takových kousků, jako byli S čerty nejsou žerty nebo Jak se budí princezny a Tři oříšky pro Popelku, má tohle hodně daleko. Kulisy Českého Krumlova leccos zachraňují, ale jinak má Anděl Páně 2 televizní vizáž jako vyšitou. Scénář je jen průměrný a neumí využít svých postav a všech motivů, které rozehrává. Některé vtípky vyznívají nuceně, trojice zlodějíčků je spíš trapná, stejně jako je trapné, že jim zástupci nebes a pekel naprosto neumí čelit a opakovaně se zachraňují útěkem. Vadí mi přítomnost celebrit v kameo roličkách i leccos dalšího. Pokud Strachův snímek konfrontujete s žalostnou produkcí televizních pohádek poslední dekády, může vám připadat dobrý, ale čím víc bych o tom filmu přemýšlel, tím méně bych dokázal tu třetí hvězdičku obhajovat. Celkový dojem: 50 %. Možná za tu třetí hvězdičku vděčí Strach tomu, že jsem po odmítavé recenzi Kamila Fily čekal mnohem horší věci...

    • 1.1.2018  11:27
    Tvář vody (2017)
    *****

    Stylově nádherná pocta starým brakovým filmům, krásně zachycená atmosféra přelomu 50. a 60. let, netradiční romance, co chytne za srdce, skvělý výkon Sally Hawkins v hlavní roli, kterou jsem do této chvíle považoval za slušnou komediální herečku, ale to, co předvedla v tomhle kousku, ji katapultovalo hodně vysoko po všech stránkách charakterního herectví. Osobně oceňuju výtvarné hračičkovství Guillerma del Tora, které mi připomíná starší práce Jean-Pierra Jeuneta. Celou tu hru s detaily, kterou plně poberete nejspíš až při opakovaném zhlédnutí. Tady se mi vymstila mizerná znalost angličtiny, protože jsem příliš mnoho energie musel věnovat četbě titulků, zatímco mi spousta drobností unikla. Chtěl jsem vědět, za co se udělují Zlaté globy, a teď už vím, že jsou v těch nejlepších rukou. Zatím mi přijde hodnocení na ČSFD příliš nízké, patrně se snímek dosud míjí s cílovou diváckou skupinou. Za ten industriál s patinou starých časů ti, Guillerme, děkuji. Celkový dojem: 90 %.

    • 4.12.2017  21:13

    Pokud jednu tvář války představuje frontová linie se svištícími kulkami a dělostřeleckou palbou, pak snímek vlastně ukazuje jen tu druhou. V prvních záběrech se sice objevuje americká pěchota postupující opatrně do nitra města, pouličních bojů jsme ale ušetřeni a válka v podání amerických velitelů, kteří jsou svědky oportunismu a pozoruhodné pragmatičnosti místních elit, nabývá bezmála operetního rozměru. Krok za krokem se ale ukazuje, že i válka bez bombardování a krvavých ztečí si žádá svou daň. Od té nejvyšší v případě minového pole až po nucenou dětskou prostituci - je přece jen lepší prodávat tělo svého potomka než ho nechat zemřít hlady. Cavanimu se daří ukazovat absurditu válečných poměrů leckdy vyloženě komickým způsobem, až mi v několika momentech (krádež tanku, obchodování s vykrmenými německými zajatci) připomíná román Jak jsem vyhrál válku. Kapitán Malaparte je informovaným vypravěčem příběhu, který má z pohledu diváka ideální postavení. Dokáže se stýkat se všemi vrstvami italské společnosti od horních deseti tisíc až po ztracené existence na městské periférii. Pro Mastroianniho byla role italského důstojníka s frontovou zkušeností zajímavým vybočením ze šablony bolestínských intelektuálů a melancholiků. Celkový dojem: 90 %.

    • 3.12.2017  09:02
    Babylon Berlin (TV seriál) (2017)
    *****

    Na jaře 1929 prožívá Výmarská republika období rozkvětu a stability - poslední ve své krátké existenci. Pravda, ne pro každého a nikoliv stále. První máj se v Berlíně stává šokujícím krvavým divadlem a hýřivou bezstarostnost návštěvníků dekadentních kabaretních představení určitě nesdílí obyvatelé rozsáhlých chudinských čtvrtí. Každopádně je ale Berlín oné éry vzrušujícím místem k životu, kde se odehrává spousta napínavých lidských dramat a pozoruhodných příběhů. Babylon Berlin v sobě spojuje množství prvků, které zvyšují jeho atraktivitu a které divák tradičně oceňuje: nejednoznačné, neustále překvapující postavy, rafinovaný scénář, který umně proplétá několik linií vyprávění a chytře pracuje s několikanásobným tajemstvím. Jen pomalu, postupně odhalujete motivy a záměry aktérů téhle komplikované hry. Najdete tu vášeň, lásku, zradu, zločin i nenávist, intriky a spiknutí, vysoké politické hry i malicherné pletichy. Na evropskou produkci má Babylon Berlin i velmi slušný rozpočet. Jako podívaná sice nedosahuje a ani nemůže dosahovat působivosti toho nejvýpravnějšího, co jsou schopna vyrobit zámořská studia, ale i tak je obrázek Berlína 20. let minulého století přesvědčivý a přitažlivý. Hledali jsme seriál, který bychom mohli sledovat jako rodina a v souboji s oceňovanými Sedmilhářkami vyšel u všech zúčastněných jako vítěz Babylon Berlin. Takže zkuste dát šanci hubenému policejnímu vyšetřovateli s neklidným spánkem a nepříjemnou válečnou minulostí a vydejte se po stopách vlaku směřujícího z Ruska do Berlína, který za sebou nechává mrtvoly a zmařené naděje. Celkový dojem: 90 %. Sním o tom, že takový typ seriálu bude jednou produkovat i Česká televize.

    • 28.11.2017  21:29

    Albert a Édouard sice pocházeli z radikálně rozdílných společenských poměrů, přesto se spřátelili, protože se sešli v zákopech 1. světové války. Aby si smůlu vychutnali až do dna, na sklonku krvavých válečných událostí slouží pod ambiciózním bezohledným kariéristou, který se chce proslavit a vybudovat postavení na mrtvolách svých podřízených. Narozdíl od svých kamarádů se dočkali míru. Jeden z nich je sice zohavený, druhý nezaměstnaný, chudý a opuštěný, ale spousta jiných dopadla ještě hůř. Pokud nemáš štěstí, musíš mu jít naproti, a tak vznikne nápad využít vlastenecké euforie a trochu se přiživit na pokrytectví mocných. Jenže svět není nikdy tak velký, abyste v něm nenarazili na ty, co představují vaše nejhorší noční můry. Na shledanou tam nahoře je v neposlední řadě komedie. Zdráhal bych se použít termínu černá, protože tohle označení se obvykle pojí s určitou dávkou cynismu, a tohle není cynický film. Je to komedie o smutných věcech a lidských tragédiích, se kterými se musíte poprat a vyrovnat. Dupontelův snímek je ale žánrově mnohem rozkročenější. V úvodní části kupodivu funguje i jako působivý válečný film, který na malé ploše dokáže zprostředkovat hrůzy a beznaděj 1. světové války. Především je to ale výtvarně pozoruhodný snímek se zvláštní poetikou, který poněkud připomíná práce francouzského kolegy Jeuneta. Oproti němu je ale Dupontel civilnější, nepracuje tak výrazněs groteskou ani ho neokouzlují kamerové filtry. Není zkrátka takový hračička, zato umí mistrovsky pracovat s lidskými emocemi, dokáže dojmout a vyvolat katarzi, pobavit i přimět k zamyšlení. Na shledanou tam nahoře je jeden z těch filmů, které představují v nejlepším smyslu slova podívanou, kde by měl filmový fanoušek upřednostnit filmové plátno. Za mě pět hvězdiček jako vyšitých a přesvědčení, že jsem viděl nejlepší francouzský film letošního roku. Celkový dojem: 95 %. Pokud jsem použil příměr k dílu Jeana-Pierra Jeuneta, má i tenhle kousek slabinu pro ty diváky, kteří upřednostňují děj před atmosférou. Poetická atmosféra tady někdy má navrch nad dramatičností a příběhem.

    • 19.11.2017  21:22

    Navzdory velmi průměrnému hodnocení na ČSFD jsem měl poměrně dlouhou dobu pocit, že se přece jen dívám na tříhvězdičkový film, nikoliv takový, který vás dostane do extáze, ale který nenudí a nic na něm není vyloženě špatně. S přibývajícími minutami jsem ale měl pocit, že Raymondův příběh jde do ztracena. Scénárista jako by nevěděl, jak tuhle látku pojmout. Nejde ani tak o životopisný film, protože Raymonda nesledujeme od okamžiku, kdy se s pár šestáky v kapse pokoušel v branži prosadit, nevidíme jeho umělecké začátky ani momenty prvních úspěchů. Seznámíme se s ním až v momentě, kdy už hýří sebevědomím, milióny a milenkami a v jeho životě se vlastně neodehrává nic zásadního, pokud za ně nepovažujeme výměnu životní partnerky. Z dramatického hlediska prostě ten film nefunguje. Dá se považovat do určité míry za obrázek uvolněných šedesátých let, kdy bujel sexismus a začala zlatá éra pornografie, ale ani s tím snímek nepracuje nijak systematicky. Ze všeho nejvíc by k tomu nakonec sedělo označení "ukázka životních osudů jedné zbotahlické rodiny". V poslední třetině navíc snímek začíná nabývat nebezpečně sentimantálních poloh, když se řeší drogová závislost a onemocnění dcery. Král ze Soho se vidět dá, ale jde jen o tuctovou podívanou, která se vám z hlavy vykouří, než se nadějete. Celkový dojem: 45 %.

    • 18.11.2017  20:11
    Whiplash (2014)
    ***

    Whiplash funguje na principu wrestlingového zápasu. Zákeřný bezohledný wrestler, který porušuje všechna pravidla fair play, záměrně provokuje publikum a snaží se ho vyhecovat, poštvat proti sobě, aby vzápětí (zdánlivě) trimfoval nad svým protivníkem a vybičoval tak divácké emoce na maximum. Režisér manipuluje se svými diváky stejně - a s tím mám zásadní problém. Jednoduše nemám rád režiséry manipulátory, snad i proto jsem nepřišel na chuť Aranofskému a současné práce Larse von Triera mě míjí velkým obloukem. Na druhou stranu Damien Chazelle natočil svůj autorský snímek bravurně, je evidentní, že si splnil zadání, které si předsevzal. Může se přitom opřít o výborný herecký projev obou hlavních představitelů, zvlášť Simmons je v roli tyrana naprosto přesvědčivý a je vidět, že si tu roli vychutnává. Zhruba v půli snímku jsem si řekl, proboha, vždyť se dívám na sportovní film, jehož schéma přenesli do jiného prostředí. Tohle by totiž mohlo plus minus fungovat v některých sportovních odvětvích, jako jsou třeba bojové sporty, mnohem hůř a nejspíš vůbec v kolektivních sportech, protože tam by podobná trenérova strategie dokonale rozeštvala tým a rozložila jeho psychiku. A stejně tak je úplně na vodě představa, že by něco podobného mohlo fungovat v reálu v hudebním tělese. Ale ano, špičkoví dirigenti jsou často narcisté a není jednoduché s nimi pracovat, ale uplatnit něco takového na své hráče si určitě nedovolí, protože jedině souhra zajistí úspěch. Navíc si myslím, že na zupácké chování, jaké dirigent Fletcher uplatňoval vůči svým žákům, jsou ve školním prostředí v Americe velice citliví a že by u studentů a jejich rodičů narazil mnohem dřív, než snímek naznačuje. Takže nakonec se přikláním jen ke třem hvězdičkám, protože je to na můj vkus dělané příliš na efekt. Filmu chci věřit, a to se Chazellovi nepodařilo. Celkový dojem: 60 %.

    • 18.11.2017  19:58
    Divočina (2014)
    **

    Reese Witherspoon si rozhodla připomenout své ambicióznější začátky a vrátit se do doby, než se rozmělnila v průměrných komerčních komediích. Bohužel na můj vkus je to předvídatelný a z psychologického a dramatického hlediska nepříliš zajímavý kousek. Marně si vzpomínám, kdy mi naposledy byly tak protivné flashbacky, které dokonale rozbíjely vyprávění. Bez nich bych patrně nadělil alibistické tři hvězdičky - takhle to ani na ně nevytáhnu. Celkový dojem: 45 %.

    • 17.11.2017  14:22

    Když se Michalkov po letech vrátil ke své patrně nejslavnější látce Unaveni sluncem, zázračně oživil všechny své mrtvé hrdiny a natočil Odpor, setkal se v řadách filmové kritiky a podstatné části filmových fanoušků s drtivým odmítnutím. Odpady, které se mezi hodnocením objevovaly, jsem považoval za určitou pózu a měl jsem tendenci zaujmout vůči snímku spíš ochranný postoj. Snažil jsem se prostě v něm objevit a vyzvednout to pozitivní. Film umožňuje svým otevřeným koncem doufat v lepší zakončení trilogie a i když neoddiskutovatelně představuje výrazný sešup kvality ve všech směrech, pořád je to velká válečná podívaná. Citadela má to štěstí, že filmoví fanoušci, kteří odmítli Odpor, už se neobtěžovali závěrečný díl vůbec sledovat, takže paradoxně má na ČSFD vyšší hodnocení než z mého pohledu přijatelnější Odpor. Teprve v Citadele se ale naplno projevily všechny nectnosti a filmařská selhání Nikity Michalkova ve vší nahotě. To, co bych vyčítal závěrečné části, se už tak či onak objevilo i v předchozích Michalkovových snímcích, ale tady to nabylo monstrózní podoby. Všechna ta ufňukaná melodramatičnost, sentiment, patos tady nabobtnaly do děsivých rozměrů. Co horšího, Michalkov tady prodává svéráz ruské duše a specifika sovětské společnosti takovým způsobem, že film působí absurdně a chování jeho postav je, jak to jen říct, neustále mimo. Při své zbytnělé stopáži film po většinu času taky nudí. Až závěrečná dvacetiminutovka obsazení citadely za pomoci 15 000 dřevěných násad proměňuje drama v nefalšovanou grotesku, která nechtěně může diváka pobavit. Nenacházím tady na rozdíl od druhé části žádnou omluvu a svojí děsivou doslovností představuje Citadela políček Michalkovově celoživotní tvorbě. Tohle je zkrátka čistokrevná hrůza a trpce lituju, že jsem se nechal zlákat. Celkový dojem: 10 % za výpravu.

    • 14.11.2017  21:53
    Doctor Strange (2016)
    odpad!

    Nebohý Strange je v tom v podstatě nevinně. Derrickson se v rámci svých možností snaží a přítomní herci - a že těch hvězd není málo - si chtějí zasloužit honorář. Produkce Marvelu se ale nachází na samém chvostu mých filmových preferencí, je to zkrátka příliš pitomé a dětinské, bombastické a umělé. V podstatě u tohohle studia neexistuje titul, kterému bych nadělil víc než jednu hvězdičku, a Doctor Strange doplácí na to, že se v něm v nezdravé míře kumulují další mé neoblíbené prvky, jako je východní mystika a obecně magie. Jediným titulem, který se mi svým civilním stylem a příjemným nadhledem strefil aspoň částečně do vkusu, byla série Spiderman, ale je příznačné, že ta vznikla pod hlavičkou Columbia Pictures a Marvel Movies pouze participoval. Na tenhle kousek jsem narazil v televizi náhodou a chtěl jsem si jen udělat obrázek, co marvelovský fenomén obnáší. Potvrdil jsem si jen všechny staré předsudky. Celkový dojem: 10 % za herecké obsazení.

    • 8.11.2017  19:57
    Resident Evil: Odveta (2012)
    odpad!

    Paula Andersona bych se neodvažoval přes veškerou jeho snahu označit za krále braku, i když našlápnuto k titulu má docela slušně. Šlechtický titul by mu ale v téhle oblasti neunikl zcela jistě. Dosavadní bilance říká, že má u mě šest odpadů, jedno dvouhvězdičkové a jedno tříhvězdičkové hodnocení, přičemž si vůbec nejsem jistý, jestli bych Symptomu Pandorum udělil stejně příznivou nadílku i dnes. Každopádně buď tehdy nebylo něco v pořádku se mnou, nebo s Andersonem. Protože ten, když se rozjede, stojí to za to. Z pohledu toho, co očekávám od kinematografie, by kategorický odpad zasloužila kterákoliv část série Resident Evil, ale na Andersonovi je sympatické, že neusíná na vavřínech a každý díl dokáže posunout do ještě větších sraček, zbavit ho ještě víc byť i těch nejelementárnějších prvků logiky a konzistentnosti. U Paula Andersona zkrátka nemá smysl hovořit o dně, protože pokaždé dokáže kreativně posunout své limity ještě níž. V téhle souvislosti je spíš zajímavé, že v jeho tvorbě mnozí stále dokážou nacházet to svoje. Každopádně kterýkoliv uživatel, který dokáže tohle dílko ohodnotit více než dvěma hvězdičkami, je mě vzbuzuje určitou opatrnost. Celkový dojem: 5 %.

    • 8.11.2017  19:40

    Půvabná intrikánka Irene v podání Dominique Sandy udílí členům rodiny Ferramontiů lekci v přetvářce a manipulaci s těmi druhými a vytře jim zrak. Problém je v tom, že ve snímku není možné se s kýmkoli ztotožnit a držet mu palce, protože prakticky všichni aktéři jsou ovládáni nízkými pudy, chamtivostí a bezohledností. Jde nicméně o velmi solidně natočené a obsazené kostýmní drama z 19. století se slušnou výpravou, takže příznivcům historické podívané se dá bez problémů doporučit. Překvapující je konec, který bez znalosti tehdejšího zákonodárství a panujících mravů je pro dnešního člověka obtížně pochopitelný, a nutno říct, že tvůrci se zásadní zvrat neobtěžovali svým divákům vysvětlit. Celkový dojem: 70 %.

    • 6.11.2017  16:03

    Když jsem snímek viděl poprvé před 20 lety, hluboce na mě zapůsobil a posléze ode mě dostal nejvyšší hodnocení. Opakování je ale matka moudrosti, přece jen mám dnes jiná měřítka a napodruhé už jsem si všiml některých kazů, které mi poprvé unikly. Snímek je rusky rozvláčný a výraznější střih by mu jenom prospěl. Zkrátit snímek o 20 minut by rozhodně neznamenalo připravit diváka o cokoliv zásadního, zejména v prostřední části se totiž opravdu drama utápí v dialozích. Kdysi se mi zdálo, že Michalkov si s divákem pohrává a velmi dlouho ho udržuje v nejistotě, která hlava padne, dnes mi naopak přijde, že odhaluje zbytečně mnoho a že by se dramaturgicky dal snímek ošetřit líp, aby úder přišel takříkajíc zčistajasna. Rovněž Michalkovova záliba v melodramatu a sentimentu párkrát zbytečně překročí míru, byť jsou to jen drobné kazy na kráse. A konečně, zpětně viděno, se i tady projevují Michalkovovy politické názory, které by dokonale zapadly do éry perestrojky, tedy jakási kritika stalinistických výstřelků, aniž bychom se dotkli legendárního odkazu bolševické revoluce a zpochybnili tradiční ruské autoritářství. Na druhou stranu, herecké trio Meňšikov, Michalkov a maličká Naděžda snímek neustále udržují vysoko nad průměrem. Michalkov navíc umí krásné obrazy dobové společnosti a v poslední třetině, kdy NKVD naplno vstoupí do hry, snímek získává opravdu mrazivou atmosféru. Pro ruskou společnost, kde Stalin pořád představuje nezpochybňovanou autoritu a symbol ruského impéria, je to i přes výše zmíněné výhrady hodně potřebný film se silnou uměleckou výpovědí o krutosti doby. Celkový dojem: 85 %

    • 29.10.2017  16:01

    Zelený princ je natočený minimalistickým způsobem a zjevně s nepatrným rozpočtem. Použití tak primitivních filmových prostředků by teoreticky nemělo vůbec fungovat, protože devadesátiminutový pohled na dvě střídající se mluvící tváře, tu a tam přerušený sporadickými dokumentárními záběry by měl diváky spíš odrazovat. Ono to ale funguje díky síle příběhu, který je stěží uvěřitelný, ale právě takové píše život. Kdyby někdo natočil hraný film, ke kterému bych přistupoval bez vědomí, že jde o zobrazení skutečné události, tvrdě bych ho odmítl jako za vlasy přitažený. Jenže ono se to celé skutečně odehrálo a osobně si vzpomínám na krátké zprávy ze zahraničních agentur, které u nás nebyly nijak výrazně komentovány, holt jsme tehdy žili jinými problémy. Těch 80 % není za herectví ani za režii, ale berte to jako uznání profesionality a lidskosti dvou mužů, kteří na začátku patřili k opačným stranám barikády, aby posléze spojili své síly a zachraňovali lidské životy.

    • 29.10.2017  15:54
    Dědicové (2014)
    **

    Slavný snímek Panu učiteli s láskou se dá označit za idealistický. Film, který chce věřit tomu, že pedagog plný ideálů a odhodlání dokáže zdánlivě nemožné. Přesto, že se s ním neztotožňuju a tam, kde se snaží vyvolávat katarzi, vyloudí na mé tváři spíš úsměv, cítím z něj autenticitu a vášnivé zaujetí. Dědicové vzbuzují spíš pocit státní zakázky. Dílka objednaného Ministerstvem školství a osvěty s cílem stmelit třídní kolektiv a vzbudit v potomcích imigrantů pocit sounáležitosti s francouzskou společností a snažit se jim předat poselství francouzského republikánství. Tam, kde hořké drama Mezi zdmi ukazuje depresivní a beznadějný obraz nezačleněné a demotivované problémové mládeže z chudých pařížských předměstí, nabízí Dědicové jednoduché a až příliš snadno fungující řešení. Kdyby trpělivou, houževnatou prací dokázala učitelka vedle dvou třídních premiantů postupně strhnout osm až deset dalších studentů, vypadalo by to hodnověrněji. Tady jsme ale, jak je to ostatně u podobných dílek obvyklé, svědky zázračné transformace celé třídy. Mám opravdu věřit tomu, že žákům, kteří v lepším případě vypadají, že skončí jako nezaměstnaní a bezdomovci, v horším případě jako posila organizovaného zločinu a džihádistických teroristických organizací, stačí tak malý impuls k proměně? Že dívka, která svým přístupem musí běžného pedagoga dohnat k sebevražedným myšlenkám, o chvíli později přednáší projekt se zanícením hodným Rosy Luxemburgové bojující za německý proletariát? Dědicové jsou vhodní ke školnímu představení, kde si pedagogové udělají čárku a studenti je budou buď ignorovat, nebo se mu budou vysmívat. Jediné pozitivum vidím v přítomnosti řady nadějných mladých herců, které bych rád viděl za pár let v nějakém filmu s lepším scénářem, kterému bych mohl věřit. Celkový dojem: 35 %.

    • 24.10.2017  21:17

    Pokušení známkovat jednotlivé seriálové díly jsem nikdy nepodlehl, tady ale nebylo zbytí. Chybí tu totiž možnost ohodnotit třídílnou sérii jako celek, jakkoliv právě až průsečík tří pohledů, tedy pachatelů, obětí a vyšetřovatelů, z toho dělá komplexní silné dílo v žánru hraného dokumentu. Na takhle výrazný, odvážně kritický počin se Česká televize dosud nezmohla a v rozpočtu to opravdu nebude. Minisérie dává nahlédnout divákovi na zpackané vyšetřování série vražd tureckých přistěhovalců a mapuje přitom fungování extremistické ultrapravicové německé scény. Naznačuje ledascos o pozadí série vražedných útoků, klade provokující otázky a zneklidňuje naznačenými závěry. Že má série televizní vizáž, považuji za samozřejmost, obsah je ale vysoce nadprůměrný. Celkový dojem: 90 %.

    • 24.10.2017  21:13

    V jednoduchosti je síla. Zachycený trpký rozpad jednoho manželství je zbavený jakýchkoli odboček, kudrlinek a přídavků. Snímek se soustředí na hodnověrnost situace a přesné psychologické herectví. V mých očích to funguje, vzbuzuje přesně ty emoce, které chce a má. Není tam cokoliv navíc, a tudíž ani nic nepřekáží a neruší. Celkový dojem: 90 %.

    • 23.10.2017  22:16
    Já, legenda (2007)
    *

    Řečeno bez servítek, Já, legenda je tupě napsané a rutinně natočené béčko, které kromě slušného postkatastrofického vizuálu nemá divákovi co nabídnout. Neznám nic profláknutějšího než motiv ničivého viru, který lidstvo změní v armádu krvežíznivých zmutovaných zombies - a tady se s ním pracuje, diplomaticky řečeno, neobjevně. Chytré na tomhle filmu není nic, Will Smith nezvládá ani to minimum psychologického herectví, které se po něm požaduje, a nad existencí zobrazovaného světa a chováním hrdiny příběhu je lepší se nezamýšlet. Idylická komunita přeživších s běloučkým kostelem uprostřed na mě působila spíš jako zdvižený prostředníček. Snímek je snadno zapomenutelný počin hodný leda odvysílání na Nově po 23. hodině. Celkový dojem: 25 %.

    • 20.10.2017  16:04

    Let č. 93 sice těží ze světového ohlasu 11. září, Zelená zóna zase z traumatu irácké války, postavu agenta Bournea mám rád, ale kdybych měl odpovědět na otázku, který Greengrassův snímek si cením nejvíce, neváhal bych ani na okamžik. Kapitán Philips v sobě spojuje jak silného sympatického hrdinu, tak i dramatičnost situace, vědomí umělecké rekonstrukce skutečné události a v neposlední řadě i přítomnost nebezpečného protihráče v podobě kapitána pirátského plavidla. Kamera je tentokrát přehledná, režisér se ve vhodný čas přesunuje z prostorné nákladní lodi do klaustrofobního prostředí záchranného člunu. Příběh se sice soustřeďuje na vylíčení konkrétního případu námořního pirátství, zároveň ale cosi vypovídá o fenoménu banditismu na březích Somálska, o nesmyslných předpisech, kterými jsou svázána obchodní plavidla, i o tom, že každý jev má své pozadí a posádky pirátských lodí ve své závislosti na klanových vůdcích a při existující bídě vlastně ani nemají na výběr. Tom Hanks se pro tento typ rolí snad narodil a nenalézám žádné slabiny snímku, které by stály za zmínku. Celkový dojem: 90 %.

    • 19.10.2017  18:34
    Wind River (2017)
    ****

    Indiánská rezervace Wind River není místem, které byste si vybrali pro příjemnou luxusní dovolenou. Je to nehostinné, řídce osídlené místo daleko od civilizace, kde žijí jen ti, kterým nezbývá nic jiného, nebo ti, kteří k životu moc nepotřebují a moc od něj nechtějí. Nalezené tělo znásilněné indiánské dívky svede dohromady místního lovce škodné zvěře Coryho a nezkušenou agentu FBI Jane. Následující pátrání se dá považovat za protiváhu na efekt vystavených a šokujícími zvraty plných krimi thrillerů. Je to komorní příběh plný tíhy samoty, hořkosti a melancholie. Slibované "mysteriózno" jsem sice nenalezl, ale bohatě mi stačila majestátná příroda mrazivých hor a pomalu dávkované napětí. Taylor Sheridan je především scénárista, pro konečný výsledek by asi bylo lepší poohlédnout se po zavedenějším jméně na režisérský post, ale nejde o nic zásadního. Spíš ještě jednou upozorňuji: nečekejte nic oddechového, tohle je dospělé drama s pomalejším tempem a bez rafinovaných scénáristických kliček, postavené na hereckých výkonech a tragice zmařených lidských životů. Wind River je film, který nutně nemusíte vidět v kině, ale minout byste se s ním neměli. Jde o nadprůměrnou žánrovku, která sice u většiny diváků výbuch superlativů nevyvolá, svou práci ale odvede spolehlivě. Celkový dojem: 75 %.

    • 17.10.2017  17:55
    Organ (1964)
    ****

    Organ nezapadá do skupiny slavných titulů spojovaných s novou vlnou, ani se nikdy nedostal do širšího diváckého povědomí, s odstupem času ho ale vnímám jako jeden z umělecky nejpozoruhodnějších československých filmů 60. let. Nedá se doporučovat na potkání, má komorní, artový charakter. Jeho atmosféru výrazně ovlivňuje rozsáhlé propojení s barokní hudbou, která pomáhá zvýraznit prostředí kláštera a osudovost situace, ve které se jeho obyvatelé ocitli. Zajímavé je i zasazení příběhu do období slovenského klerofašistického státu, takových filmů opravdu nevzniklo mnoho. Snímek se vyhýbá do té doby obvyklým ideologickým šablonám, hluboce lidská je především postava opata, který se ocitl ve svízelné situaci - pomocí uprchlíkovi neriskuje jen své postavení, ale i osud celé komunity. Celkový dojem: 85 %.

    • 16.10.2017  21:23

    Stručně a výstižně okomentoval Predestination flanker.27, víc k tomu netřeba dodávat. Celkový dojem: 35 %.

    • 16.10.2017  21:20
    Kdo je kdo v mykologii (studentský film) (2016)
    ****

    Vypadá to, že surrealismus u nás nezemře s odchodem Honzy Švankmajera na věčnost - a to je dobře. Ostatně kdyby pod tímhle dílkem byl podepsaný právě on, sklidilo by to nepoměrně větší ohlas. Je to vtipné, hravé a originální. Co víc chtít? Celkový dojem: 75 %.

    • 16.10.2017  21:11

    Což o to, Lino Ventura tradičně svým charismatem zachraňuje mnohé, otázkou ale je, jestli by film obstál i bez jeho přítomnosti. Osobně bych se v takovém případě přikláněl k pouhým dvěma hvězdičkám, protože kvalita scénáře je problematická. Ventura nemá protihráče, který by stál za zmínku, na zločinecké straně působí výhradně anonymní figurky. Snímek je nasáklý sentimentem, což mu škodí především v přehnaně optimistickém závěru. Vztah Karen a Romaina, klíčový pro rozvíjení příběhu, se vyvíjí překotně, jejich seznámení je přitom scénáristicky ošetřené krkolomně. Na filmu je hodně znát vliv kanadské koprodukce, protože snímek má výrazně americkou vizáž a je v podstatě zaměnitelný s řadou průměrných amerických kriminálek oné éry. Celkový dojem: 55 %.

    • 14.10.2017  18:41

    S humorem amerických mainstreamových komedií si rozumím opravdu zřídka. Hodnocení 76 % na ČSFD ale vypadalo lákavě, stejně jako množství relativně pochvalných komentářů. První minuty se ostatně nesly ve znamení několika slušných vtipů, nápad na sestavení typické americké rodinky byl sice ztřeštělý, ale zajímavý, a přítomnost Jennifer Aniston filmu nesporně pomohla. Čtyřiačtyřicetiletá herečka vypadala výrazně mladší a může se pochlubit postavou, ze které musí mít mindrák spousta teenagerek. Nepředvádí sice bůhvíjak charakterní herectví, ale určitým šarmem nepochybně disponuje. Člověk rychle pochopí, proč si dokázala vytvořit početný fanklub. Záhy se sice ukáže, že humor je spíš těžkopádný a stále více laciný, poměrně dlouho se ho ale daří udržet v mezích, které neznamenají překročení hranice trapnosti. Jenže i to se v druhé půli změní, navíc chemie mezi členy rodinky je mizerná. Scénárista nemá odvahu využít to, co se přímo nabízí - tedy zparodovat a postavit na hlavu americké rodinné středostavovské hodnoty a nasládlý sentiment rodinných filmů. Veškerý potenciál jde postupně do ztracena a nakonec je z toho snadno zapomenutelná taškařice, která si vypomáhá blboučkými sexuálními narážkami a napuchlým varlatem. Škoda, tenhle kousek měl na víc. Celkový dojem: 40 %.

    • 11.10.2017  19:07
    Dobrodruzi (1967)
    ***

    Název snímku sice vyvolává představu dobrodružné podívané, fungoval by ale mnohem líp, kdyby se soustředil na vztah dvou blízkých kamarádů, mezi které vstoupí krásná žena, a lety prověřené přátelství je vystaveno nečekané zkoušce. Historka o vraku na dně oceánu a střet s bandou zahraničních žoldnéřů je totiž na příběh naroubován uměle a klíčové střetnutí na romantickém ostrůvku je navíc zrežírované nedbale. Joanna Shimkus v roli osudové ženy příiš herectví nepředvádí, je to typický případ modelky, která v mládí prodávala své půvaby, aby se posléze výhodně provdala a ze světa kinematografie se vytratila. Co beze zbytku funguje, je přítomnost dvou velikánů francouzské kinematografie Ventury a Delona. Celkový dojem: 60 %.

    • 10.10.2017  20:01

    Nepříjemný film, nebál bych se dokonce v některých momentech použít kontroverzního přívlastku odpudivý. Ideologicky vyhraněný snímek, u kterého se zdráhám použít označení levicový, mnohem přesnější by bylo nazvat jej levičácký. Mýlí se ten, kdo považuje za ústřední téma filmu konflikt senzacechtivého bulváru a nevinně nařčeného jedince, který se snaží uchránit své soukromí. Ztracená čest Kateřiny Blumové není nadčasový film, naopak je tím nejtěsnějším způsobem spojený s konkrétními událostmi a procesy odehrávajícími se v Západním Německu 1. poloviny 70. let. V průběhu 60. let na německých univerzitách a v kulturním prostředí sílil vliv radikální levice velmi kritické ke stavu německé společnosti, zatímco zbytek populace si v klidu užíval plodů německého hospodářského zázraku. První vlna atentátů RAF Německo šokovala a znechutila. Měšťanský tisk se (logicky) opřel nejen do teroristů, ale začal rozpitvávat jejich ideová východiska a společenské zázemí. Radikální levice se ocitla v izolaci a čelila sílícímu tlaku konzervativní většiny. Ztracená čest Kateřiny Blumové je jedním z plodů frustrace, kterou levičáci tehdy zažívali. Myslím, že kdyby Ulrike Meinhofová žila, byla by ze snímku nadšená a ochotně by souhlasila s vysvědčením, které tvůrci udělili německým úřadům a sdělovacím prostředkům. Film pracuje s černobílými, silně polarizovanými charaktery, ve své umanuté kritičnosti k tomu, co pokládá za německou realitu, je silně tendenční a to filmu dnes výrazně ubírá na síle. Nositelé státní moci jsou bezohlední, neštítí se jakýchkoli metod, sdělovací prostředky jsou manipulativní a ochotně policii donáší - ostatně stejně jako "běžní" občané názorově ukotvení ve své hnědé minulosti. Z každého záběru je patrné, jak silně se tvůrci filmu neztotožňovali s prostředím, které je obklopovalo, jak moc jim záleželo na tom, vylíčit tehdejší společnost jako hysterickou, stádní a manipulativní. Osobně mi dnes manipulativní přijdou spíš filmové prostředky, které režisérská dvojice používá. Lze si klást otázky, které tvůrce evidentně nezajímaly. Hrdinka snímku je v nejlepším případě naivní a nezodpovědná (za Ludwiga Göttena si dosaďte Jiřího Kajínka s jeho sborem nadšených fanynek), v horším případě si Káťu Blumovou lze představit jako členku teroristické sítě, protože i taková interpretace je možná. Každopádně pojetí cti podle Margarethe von Trottové a Volkera Schlöndorffa se nápadně podobá tomu, jak ji vnímají italští mafiáni nebo členové kavkazských klanů. Celkový dojem: 40 %.

    • 9.10.2017  17:16

    Řídím se zásadou: neměj vysoká očekávání a tu a tam budeš příjemně překvapen. Nový Blade Runner pro mě nepředstavuje zklamání, jakkoliv kritických výhrad bych mohl vyslovit více. Celkově ale jde vedle Nolanova Dunkerku o můj letošní největší zážitek z návštěvy kinosálu. Je to více než důstojné navázání na Scottův snímek, resp. jeho upravenou verzi z roku 1992. Navázání nejenom dějové, ale i atmosférou a stylem. Jen jsou všichni o 30 let starší a nikomu to evidentně neprospělo. Deckhart zestárl, ekologická krize se prohloubila, sociální rozdíly jsou extrémnější, strachu a napětí všude přibylo. Replikantů je víc a představují větší výzvu než kdykoliv dřív. Blade Runner 2049 zobrazuje svět, který sice dosud neexplodoval, šňůra už ale hoří a plamínek se neúprosně přibližuje k náloži trhavin. Denis Villeneuve skládá působivé depresivní obrazy světa, kde lidstvo nezvládá samo sebe, natož soužití s umělou inteligencí. Síla jeho filmu tkví v režii a vizuálu, se scénářem je to o poznání horší. Podobná výtka se ale dá vztáhnout i na Scottův snímek, který je silnější v budování atmosféry a nastolování etických otázek než v hodnověrnosti konstrukce zobrazovaného světa. Blade Runnerovi 2049 můžete vyčítat leccos, od nevýrazného ženského záporáka, který se určitě nevyrovná replikantovi Battovi z jedničky, po podivnou postavu šéfa nejmocnější korporace Niandera Wallaceho, který připomíná spíš vůdčí postavu náboženské sekty, jehož vzhled má patrně odkazovat někam k biblickým motivům Boha stvořitele. Mezi současnými blockbustery ale vyčnívá jako Petřínská rozhledna nad Prahou. Pokud mu například uživatel Matty vyčítá přílišnou čitelnost, doslovnost a generičnost, v zásadě souhlasím, ale moje zlomyslnost si neodpustí v takovém případě nahlédnout do hodnocení Promethea, který je pokud jde o výše uvedené o několik tříd horší, navíc má mizerný střih, selhávají v něm nejzákladnější vypravěčské postupy a používá tu nejlacinější symboliku. Kupodivu zjišťuji, že tam, kde Matty odbyl Blade Runnera třemi hvězdičkami, dostal Prometheus čtyři a 75 %. S hejtováním bych byl proto opatrný a některá zklamání bych přisuzoval spíš nerealistickým očekáváním a v neposlední řadě i tomu, že se Blade Runner zpronevěřuje komerční líbivosti. Pomalý tříhodinový biják budovaný na dlouhých záběrech prostě nesedne každému. Pokud vábení nového Blade Runnera neodoláte, výrazně doporučuji vidět ho na velkém plátně, na malé obrazovce totiž hodně ztrácí na své obrazové působivosti. Gosling v hlavní roli může sice někoho znechucovat omezeným herním rejstříkem, ale nezapomeňme, že hraje androida, a tak mu to snad můžeme odpustit. Já si Blade Runnera 2049 užil - ne jako mistrovské umělecké dílo, které by mělo být nějakou zásadní výpovědí o našich technologických možnostech a strachu z blízké budoucnosti, ale jako velkolepý trikový blockbuster, který není tak třeskutě blbý jako převážná většina těch ostatních. Celkový dojem: 90 %.

<< předchozí 1 2 3 4 29 58 86 114
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace