gudaulin

gudaulin

Milan Černý

okres České Budějovice
poskok elektrárenský

168 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 30 59 87 116
    • 23.4.2018  18:21
    Pasažéři (2016)
    ****

    Sci-fi to má těžké, až příliš často slouží jen jako ozvláštňující kulisy pro jiné žánry. Často pak sledujete horor, krimi nebo akčňák ve futuristickém kabátku. Pasažéři představují čistokrevnou romanci zasazenou pro oživení do prostoru obří kosmické lodi. Pokud ke snímku chcete přistupovat jako k dramatu, dobrodružnému příběhu nebo nedej bože začnete přemýšlet nad logikou zobrazovaného mikrosvěta vesmírného korábu s elegantními promenádami, bazény a luxusními atrakcemi, nevyhnete se zklamání a odsudkům. Psažéři jsou ideálním doplňkem pro večer ve dvou, kdy v jedné ruce držíte sklenku vína a druhou objímáte svého partnera či partnerku. Je to příjemný film, kterému je snadné odpustit určitou naivitu a scénáristické můstky kormidlující příběh žádoucím směrem. Ještě nikdy jsem snímku, na kterém se podílela Jennifer Lawrence nenadělil víc než dvě hvězdičky, a jak se tak dívám do její filmografie, u dosud nezhlédnuté části nacházím podstatně víc kandidátů na odpad než slibných kousků. Takže té chudince vyjdu vstříc a nadělím čtyři hvězdičky a 75 % celkového dojmu. Jako bonus může sloužit i zajímavý design kosmické lodi a jejích interiérů. V rámci toho, k čemu se sci-fi běžně zneužívá, je to ještě velmi pozitivní příklad...

    • 23.4.2018  18:13
    Jackie (2016)
    *

    Jackie Kennedyová byla významnou dobovou celebritou a atentát na jejího manžela je dodnes považován za nanejvýš výrazný mezník dějin Spojených států. Producent celkem logicky viděl v titulní postavě potenciál, jenže výsledkem je jeden z nejzbytečnějších filmů, jaké jsem kdy měl možnost sledovat. Jeho cílem je totiž vytvořit kopii někdejší Kennedyovy partnerky a zachytit Jackie v době, kdy se vyrovnávala se svou ztrátou. Natálce Portmanovic ovšem v Jackiině kostýmku chybí přirozenost a spontánnost. Působí jako někdo, kdo chce ve společnosti dělat dobrý dojem, nasazuje si masku a snaží se pečlivě kontrolovat své emoce. Kterýkoliv dokument by zprostředkoval přiblížení postavy Jackie a oněch událostí lépe. Takhle to je pouze marná vzpomínka na časy, kdy byly ženy definovány postavením svých manželů. Pro mě bohužel velmi nudný, nezáživný snímek. Celkový dojem: 25 %.

    • 22.4.2018  11:40

    Tak skořápka by tu byla, ale kde je ta duše? Ghost in the Shell je výpravný akční letní blockbuster určený pro diváka s mentalitou 14letého chlapce odkojeného počítačovými hrami. Kyberpunková vizáž ale neskrývá kyberpunkovou filozofii. Název vyvolává představu velké konspirace, tajemství, které bude na konci překvapivě odhaleno. Jenže děj je triviální a předvídatelný. Navíc, a tohle opravdu nemám rád, tvůrci se snaží vyvolávat pocit něčeho chytřejšího, co má filozofickou nadstavbu. Naštěstí pro Sandersův snímek, obě dvě pokračování Matrixu, které jsou asi nekřiklavějším příkladem tohohle nešvaru, byla ještě o dvě třídy blbější než Ghost in the Shell. Dokonce ani ten vizuál na mě nepůsobil, jak by tvůrčí tým chtěl. Je to přeplácané a ne dost temně depresivní, jak by se na kyberpunk slušelo. Akce je příliš zběsilá, zkrátka uzpůsobená generaci počítačových dětí. Dvě hvězdičky to ode mě obdrží jen s chlupem a s ohledem na Scarlett. Celkový dojem: 35 %.

    • 21.4.2018  17:43
    Total Recall (2012)
    *

    Len Wiseman měl zdánlivě všechny trumfy ve svých rukou - známou a úspěšnou předlohu, hvězdy s širokým hereckým rejstříkem, velký rozpočet a nové filmové technologie, přes to všechno se mu nejen nepodařilo Verhoevenovu verzi předstihnout, dokonce se k ní ani nepřiblížil. To přitom vůbec nejsem starou verzí oslněný, ze zajímavé povídky o utajené identitě a složité konspiraci udělal Verhoeven popovou brakově vypadající podívanou, která se velkým obloukem vyhýbá jakýmkoli hlubším myšlenkám. Nutno ale přiznat, že v tom, oč se snažil, byl holandský režisér úspěšný. Je to, nepočítám-li Terminátora, jediný snímek, kde je u Arnolda možno mluvit o jakéms takéms herectví - každopádně z jeho fyzického typu vytáhl Verhoeven maximum. Jeho braková estetika byla zajímavá, během celé stopáže dokázal přicházet s chytlavými scénami a prvky, nikde nenudil. Wiseman se pokouší o akční blockbuster, ale příliš okatě parazituje na svém předchůdci, až moc se drží osvědčených žánrových vzorců a v záplavě nerealistické akce a bombastické výpravy neumí překvapovat ani zaujmout. Nedokáže ani dokonce pořádně prodat své postavy. Nakonec z jeho dílny vzešel typický snímek, který má velké ambice, které nedokáže naplnit. Celkový dojem: 25 %.

    • 20.4.2018  14:13
    Potvora (TV seriál) (2016)
    ***

    Miranda byla před časem mým prvním setkáním se specifickým formátem hry na stylizovanou zpověď, kdy s odzbrojující otevřeností a cílevědomou ironickou nadsázkou prodává hrdinka publiku své nedostatky, chyby a selhání. Miranda mi byla až iracionálním způsobem protivná, zkrátka jsem ji nepřijal jako lidský typ. U Phoebe jsem na vážkách. Její drzost a cynické proslovy ve mě sympatie nevyvolávají a někdy si říkám, jestli není místo potvora výstižnější poněkud tvrdší výraz svině. Na druhou stranu, pro dívku s tak rozbujelou sexualitou a sklonem k všemožným perverzím jsem měl vždycky trochu slabost. Ostatně divák záhy pochopí, že její sarkasmus často jen zakrývá nejistotu a nízkou sebedůvěru. Jsou momenty, kdy z ní spadne maska a obnaží se nesmírně zranitelný citlivý vnitřek. Celkový dojem: 55 %, berte s vědomím, že nejsem ani v budoucnu nebudu fanouškem žánru.

    • 19.4.2018  18:55
    Boj o Moskvu (1985)
    *

    Sovětský válečný velkofilm je vlastně diagnóza a pokud padne jméno Ozerov, jsou bezpředmětné naděje, že by film nemusel být patetický, tendenční a těžkopádný. Ale ano, jako symbol sovětské válečné kinematografie a oficiálního výkladu válečných událostí má smysl film zhlédnout, ovšem předtím doporučuju co nejvíce načíst, aby divák pochopil, kde ho Ozerov tahá za nos. Ozerov každopádně může nabídnout takové množství válečné techniky a komparzu, že se o tom jeho kolegům nesnilo. Jenže opět se ukazuje, jak neobratný a nenápaditý režisér ve skutečnosti byl. Choreografie jeho bitev je strnulá, práce s historickými fakty v lepším případě účelová, v horším až nechutně manipulativní. Katastrofální rozhodnutí jsou vydávána za taktické vítězství, pohrdání lidmi a brutalita za hrdinství. Čím větší znalosti o 2. světové válce máte, tím víc vás zarazí, co všechno Ozerov vynechal a překroutil. Celé jeho dílo by si zasloužilo pořádnou polemiku a přehodnocení. Dosud těží z nostalgie pamětníků a okouzlení fanoušků válečné techniky. Celkový dojem: 25 %.

    • 18.4.2018  21:16
    Profesor (1985)
    ****

    Při dotazu na nejlepší filmy s mafiánskou tématikou si nejspíš tento titul nevybavíte a jméno režiséra jakbysmet. Ostatně spojovat Tornatora s krvavým příběhem o vzestupu outsidera do jedné z nejčelnějších pozic italského organizovaného zločinu může být na první pohled opravdu překvapivé. Bývá totiž obvykle spojován s výrazně komornějšími projekty. Přesto to zvláštním způsobem funguje, navzdory některým teatrálním scénám a nešťastnému castingu. Obsazení poměrně známého amerického herce mělo určitě význam pro producenta, který doufal v příznivé přijetí snímku v zámoří, a mělo konec konců i logiku ve vztahu k námětu. Ben Gazzara se nikdy netajil svým původem a pozitivním vztahem k Sicílii a účast na projektu nepochybně bral jako poctu a životní příležitost. Potíž je v tom, že na tak exponovanou roli potřebujete skutečného hereckého chameleona, kdežto Gazzarův herecký rejstřík byl bohužel omezený. Herecky tento složitý part zkrátka nezvládl. Laura del Sol představující profesorovu sestru byla obsazena kvůli svému typu - na křehce a nevinně vyhlížející dívce se dá dobře demonstrovat, jak prostředí mění její chování a posun hodnot. Mezi věkem Laury del Sol a Bena Gazzary je ale šokujících 31 let - stěží jim uvěříte sourozenecký vztah. Na druhou stranu síla příběhu o vzestupu a pádu mafiánského bosse funguje, intenzivní scény, konfrontace uvnitř vězení a soupeření mezi gangy mají nezanedbatelnou sílu a Tornatore už ve svém raném období předvádí, proč bude o pár let později považován za jednoho z největších italských režisérů. Celkový dojem: 80 %.

    • 18.4.2018  19:44
    Fotograf (2014)
    ****

    Polské a ruské vztahy byly po dlouhá staletí zatíženy vzájemným soupeřením, které se v období novověku zásadní změnou rovnováhy moci v oblasti východní Evropy ve prospěch carské říše na dlouhou dobu změnilo ve ztrátu polské samostatnosti a trýznivou zkušenost Poláků s represivní, zaostalou a mizerně řízenou státní mocí. O to víc překvapí umístění děje snímku na území dnešního Ruska i fakt, že drtivá většina dialogů se odehrává v ruštině. K fotografovi nemá smysl přistupovat jako k běžné kriminálce o nepolapitelném fantomovi, který za sebou nechává zmařené lidské životy. Mnohem víc jde o mysteriózní příběh, prostřednictvím kterého se autoři vrací k nedávné minulosti a osvětlují podstatu fungování sovětského systému a jeho dopady na celou společnost. Nenechte se odradit absurdními prvky ani matoucím žánrovým zařazením. Tohle je silný a originálně natočený film o jedinci, který se nejdřív chtěl systému dokonale přizpůsobit, aby se mu posléze svérázným, krutým způsobem vzbouřil. Jako bonus navíc tady funguje přítomnost zajímavé a neokoukané Taťjany Arntgolc. Tohle je pro mě herecký objev jako hrom a doufám, že ještě budu mít příležitost její herectví v nějakém solidním bijáku obdivovat. Celkový dojem: 80 %.

    • 17.4.2018  18:25

    Je mi líto, Paolo, Velká nádhera mě svého času obsahově minula, ale nemohl jsem neocenit vytříbenou výtečnou formu. Tohle je ale první kousek z Tvé dílny, kdy krčím rameny a říkám, že ani obsah, ani způsob provedení na mě dojem nedělá, ba co víc, nepokrytě mě nudí. Nezaujal ani motiv, ani rozuzlení. Tvoji fanoušci Tě nejspíš podrží, ale za mě to tentokrát nebude ani průměr. Ke Tvým postavám jsem si nenašel cestu a Antonia nepovažuju ani tak za oběť okolností, jako spíš za slabocha. Celkový dojem: 40 %.

    • 17.4.2018  18:21
    Šťastné údolí (TV seriál) (2014)
    *****

    Kriminální seriál, který vedle svých nesporných kvalit přišel ve správnou dobu. Byl jsem už poněkud unavený a snad i znechucený trendem, kterým se ubírala populární severská krimi - tedy ke stále krkolomějším zápletkám, monstróznějším a stále geniálnějším pachatelům a stále méně důvěryhodné psychologii filmových a seriálových postav. Detektivové z oddělení Q jsou toho typickým příkladem. Šťastné údolí se vrací k realističtějšímu a civilnějšímu pojetí. Jeho síla spočívá v dobře napsaných postavách, kterým jejich motivace a činy věříte. Má silně feministické zabarvení, pokud se v seriálu objevují výraznější mužské postavy, pak se jedná o zločince, slabochy a sobce. Ale je to v míře, kterou jsem schopen a ochoten tak dobře napsanému a natočenému seriálu odpustit. Catherine není žádná superhrdinka ani plakátově kladná postava, má své slabosti a lidské chyby, ale její obětavost a zarputilost ji staví na roveň silných mužských hrdinů policejních thrillerů minulosti. Celkový dojem: 90 %.

    • 16.4.2018  20:53

    Margarethe von Trotta je spoluautorkou snímku Ztracená čest Kateřiny Blumové a v Olověné době uplatňuje tentýž způsob vidění, totožný hodnotový žebříček, tytéž chyby a deformace. Baader Meinhof Komplex na mě svého času zapůsobil jako zjevení pro svou snahu o maximální objektivitu a pozoruhodně přesnou analýzu tehdejších společenských jevů. Olověná doba představuje pravý opak. Je pro ni typické výrazně ideologické vnímání světa. Jde o úplně jiné levičáctví, než jaké nenápadně, ale o to účinněji promlouvá z Formanových amerických snímků. Tohle je zaťaté, nesmlouvavé a bojovné. Margarethe von Trotta nemůže popřít teroristickou minulost své hrdinky, ale kdekoliv to jde, odvádí pozornost jinam, útočí na německý stát a celou německou společnost, kde opakovaně zdůrazňuje její nahnědlou minulost. Ne, že by tu a tam nedokázala tít do živého, ale celková tendenčnost je zřetelně patrná a znehodnocuje jinak kvalitní obsazení a slušné řemeslo. Dělat z tehdejších aktérů procesu s předáky RAF oběti německého soudního systému je neskutečná drzost. Ten fajnový kriminál by jim (navíc při vědomí toho, jaké běsy se jim podařilo rozpoutat a kolik mrtvých mají na svědomí) nesmírně záviděli odpůrci latinoamerických diktatur, disidenti z východní Evropy a vlastně vězni z převážné většiny tehdejšího světa. Celkový dojem: 40 %.

    • 16.4.2018  20:38
    Bulšit (2001)
    odpad!

    Z toho, co je zapotřebí pro úspěšnou parodii, je v Bulšitu přítomna jenom znalost žánru. Gallenovo dílko sráží především jeho neschopnost rozpoznat, kde končí humor a začíná trapas. A možná ještě víc mu chybí dobrý vkus. Tohle je film, který cílového diváka podceňuje. Pokud máte jen trochu nakoukáno, vážíte si sebe a svého času, Bulšitu se radši vyhněte. Celkový dojem: 5 %.

    • 13.4.2018  10:32
    Room (2015)
    *****

    V některých komentářích se objevuje rozdělení filmu na dvě půlky. První klaustrofobická, odehrávající se v omezeném prostoru cely, má být výrazně lepší té druhé. Problém vidím v tom, že mnozí diváci šli na thriller. Námět k té domněnce sváděl, trailer jakbysmet. Jenže očekávání se nenaplnila. Room je od začátku až do konce psychologické drama o ztrátě svobody a následném vyrovnáváním se s psychickými traumaty. Jen v první části se najde pár thrillerových prvků, v té druhé už drtivě převládá psychologická rovina vyprávění. Další problém může někdo spatřovat v tom, že snímek je snímaný optikou dítěte, což některé vede k tvrzení, že film je příliš sentimentální. Na slzopudný a vydírající sentiment jsem citlivý, Room mi po emocinální stránce sedl takřka dokonale. V tom, oč se snaží, je přesvědčivý a s ohledem na látku citlivě natočený. Pokud někteří šli na nového Sběratele polibků, je to jejich problém. Celkový dojem: 90 %.

    • 11.4.2018  19:39
    V pasti (TV seriál) (2016)
    *****

    Když v polovině 80. let hledaly Sovětský svaz a Spojené státy vhodné místo pro setkání svých nejvyšších představitelů, zahájení mírových rozhovorů o snížení jaderných arzenálů a ukončení studené války, volba nakonec padla na Island. Klidnější a bezpečnější místo s příjemně provinční atmosféru byste hledali těžko. Seriálový příběh se navíc neodehrává v metropoli Reykjavíku, ale malé osadě mezi oceánem a vysokým pohořím. Místní policie se věnuje spíš urovnávání sousedských sporů a jeden by snadno získal dojem, že je skoro i zbytečná. Nález lidského trupu v rybářské síti představuje katalyzátor dění, při kterém vyplavou na povrch dávné křivdy, selhání a nenávisti. Ukáže se, že leckterý z nenápadných a vážených obyvatel obce má co skrývat a čeho se bát. Ne každý z návštěvníků, kteří připluli trajektem, má počestné úmysly, a sněhová bouře, jež odřízne osadu od civilizace, jen dovrší atmosféru strachu a nervozity. Původně jsem dal jen 4*, protože seriál mi na první pohled nepřišel výjimečný. Zároveň jsem ale uznával, že je poctivě napsaný i natočený. Jde jednoznačně o kvalitní zástupce severské krimi s výraznou atmosférou a bez kiksů, které by stály za zmínku. Když jsem si ale uvědomil, že za vznikem série stojí produkce země s tak malým počtem obyvatel, nemůžu jinak, než sáhnout k páté hvězdičce. Island zkrátka jede... Celkový dojem: 90 %.

    • 10.4.2018  21:09
    Mrtvé duše (divadelní záznam) (2015)
    ***

    Příliš vědomě přehrávané, afektované a přestylizované. Nadčasový Gogolův text nic podobného nepotřebuje. Dávám přednost civilnějšímu divadlu. Celkový dojem: 60 %.

    • 9.4.2018  20:37
    Lisztománie (1975)
    **

    Není jen shodou okolností, že Lisztománie má shodný rok vzniku jako kultovní popový muzikál Rocky Horror Picture Show. Je to typický produkt uvolněné a neukázněné atmosféry 70. let, která byla důsledkem sexuální revoluce předchozí dekády. Byla to éra glam rocku, pornokin a tolerované prostituce v centrech velkoměst. Lisztománie je poklesle hravá, drze boří hranice dobrého vkusu a společenských norem. Oproti Rocky Horror je ale zřetelně sexuálně vyzývavější, dějově roztříštěnější a chaotická. Zatímco u Rocky Horror mě chytlo za srdce několik písniček, u Lisztománie jsem se s hudební stránkou minul. Tématicky je to mělké a pokud nejste puberťáci, co dosud nevstoupili do sexuálně aktivního období svého života, tak vás nejspíš erotické legrácky nezaujmou, natož aby uchvátily. Tenhle svérázný kabaret mě po většinu času spíš lehce nudil, potřeboval bych ho mít poněkud ukázněnější, cílevědomější a myšlenkově hlubší. Celkový dojem: 40 %.

    • 5.4.2018  13:56

    Je trochu paradoxní, že jediný film, se kterým mám v rámci filmografie Sama Peckingpaha zásadní problém, je právě ten, který mu definitivně zajistil pozornost filmové kritiky a zájem diváků. Divoká banda kdysi fascinovala krvavým násilím (soudě podle komentářů na ČSFD tím mnohé poutá i dnes, kdy se měřítka posunula a jsme mnohem otupělejší). Publicisté měli tendenci považovat Peckinpahův snímek ze uměleckou reflexi vietnamské války, případně rozmachu násilné zločinnosti v centrech amerických velkoměst. Peckinpah každopádně zavrhl jedno z důležitých žánrových pravidel. Klasický western pracuje obvykle s polarizovanými černobílými charaktery, kdy kladný hrdina čelí zlosynům. V Divoké bandě najdete výhradně více či méně špinavé charaktery, většinou ovládané přízemními pohnutkami. Režisér odůvodňoval chování svých postav pudovostí a živočišností, jenže tohle vysvětlení nemá žádnou logiku. Pudy mají své zákonitosti, fungují na základě potřeby obrany, rozmnožování, získávání potravy a podobně. Výbuchy násilí v Divoké bandě se vzpírají logickému vysvětlení. Nejde tu o to, že filmový hrdina ví méně než divák a má jen zlomek času na zásadní rozhodnutí. Agresivita ve filmu je ve skutečnosti vystavěna na efekt, rozhodování postav jde proti jejich zájmům a leckdy i přirozeným instinktům. Zároveň na mě rušivě působilo i používání humorných odlehčujících prvků. Snímek je podivně nekonzistentní v tempu, náladě i výrazových prostředcích. Na druhou stranu Peckinpah je každopádně silný svým vizuálním stylem - technikou pomalého snímání a pečlivým střihem. Využívá navíc tradiční přednosti westernů, kdy umí kouzlit s panoramatickými záběry krásné a divoké krajiny amerického jihozápadu. Ale s prominutím, u mě to tentokrát za více než 2 hvězdičky nebude. Celkový dojem: 45 %.

    • 4.4.2018  21:33
    Foxtrot (2017)
    *****

    Existují filmy příjemné na pohled, pohodové a sympatické, se kterými strávíte dvě hodiny času, abyste na ně do druhého dne zapomněli. A pak jsou ty o poznání méně přístupné, zhlédnout je znamená podstoupit jistou námahu, chvilku s nimi zápasíte, aby ve vás ještě dlouho rezonovaly, nutily k návratu, přemýšlení a srovnávání. Právě takový je i Foxtrot. Není to žádný sympaťák, který si vás získá na první pohled. Každá z jeho tří částí má odlišný charakter - a teprve ta třetí všechno dosud viděné propojí a odůvodní existenci obou předchozích. Měl jsem problém s komorním charakterem a pomalým tempem první části, až kafkovská absurdní atmosféra s vymazlenou kamerou ve druhé třetině mě probudila z letargie a závěrečné bolestné vyrovnávání s realitou dvou stárnoucích partnerů, kterým zbydou už jen vzpomínky, jsem vnímal s maximální citlivostí. Když jsem před pár dny o Teheránu tabu napsal, že je to pro mě vyvrcholení Febiofestu 2018, netušil jsem ještě, jakého bude mít ve Foxtrotu soupeře. Oba snímky jsou pro vládnoucí režim nepříjemné a zasahují ho na nejcitlivějším místě. Foxtrot je ale filmařsky rafinovanější a klade na diváky větší nároky. Oba jsou politicky angažované a provokativní, Foxtrot je ale intimnější. Má obrovskou sílu ve schopnosti vystihnout odhalující detail, zachytit a zvýraznit pro panující systém charakteristické rituály. Foxtrot při vší depresi, kterou přináší, ale ukazuje, oč je na tom izraelská společnost proti Íránu líp. Film nemusel vznikat v emigraci ani není výsledkem disidentské odvahy. Je součástí diskuze ve veřejném prostoru a vyvolává polemiky, což nikdy není na škodu. Celkový dojem: 95 %.

    • 26.3.2018  20:18
    Poslední zastávka smrt (TV film) (1990)
    *

    S odstupem let je na tomhle televizním snímku zajímavá snad jedině účast Jana Cimického, známého odborníka na problematiku toxikomanie coby autora předlohy. Film vznikl sice na samém počátku 90. let, ale nese čitelný rukopis tvorby předchozí dekády. Vznikl z výchovných důvodů jako varovnání před drogovou závislostí, má jalovou kriminální zápletku a naivní schématické postavy. Co se na něm podepsalo nejvíc, je zoufale neumětelská režie Anny Procházkové, která místy posouvá snímek na hranici grotesky. Vše podtrhují neslané, nemastné herecké výkony s čestnou výjimkou Tomáše Juřičky, kterému bych toho feťáka z fleku věřil. Drogové problematice se předlistopadová tvorba dlouho vyhýbala a jedinou světlejší výjimku představoval film Pavučina, který by ale dnes jen těžko obstál, přece jen zub času zahlodal. Kdo chce vidět dramaticky dobře zpracovanou feťáckou látku, ten se musí poohlédnout po západní kinematografii. Celkový dojem: 15 % za dobovou osvětu.

    • 25.3.2018  10:16

    Místy je Ana Lily Amirpour oslněna tím, že vůbec něco točí, a místy podléhá sebeklamu, že točí velké umění, ale celkově je tahle návštěva nočního Teheránu s upírem v zádech docela příjemná variace na evropské upírské příběhy inspirované gotickým románem a ovlivněné novodobým romantismem. U nás si boj s upíry spojujeme s křesťanskými kříži a svěcenou vodou, ale je evidentní, že se jim docela daří i v islámském prostředí. Zasazením příběhu do prostředí Středního východu přineslo určité žánrové oživení a prvek exotiky. Režisérka sice hledá vlastní tvář, v praxi si ale evidentně půjčuje ze zahraničních vzorů a ústřední motiv jejího snímku, tedy pocit odcizení, se už v upírských filmech objevil mnohokrát. Nenudil jsem se ale ani chvíli, což je příjemná změna proti kousku Přežijí jen milenci od starého festivalového harcovníka Jarmusche, který vnímám jako výraznou uměleckou prohru. Když vezmu Jarmuschovo postavení ve světové kinematografii a fakt, že Amirpour je outsider, od kterého nikdo nic nečeká, tohle rozhodně nebyla ztráta času. Celkový dojem: 60 %.

    • 21.3.2018  19:29
    Easy (2016)
    **

    Netvrdím, že Easy je nutně špatný film. Pokud se umíte naladit na jeho styl, dokáže slušně pobavit. Něco mi na něm ale překáželo, určitá povrchnost, nedůslednost a prvoplánovost při práci s motivy a prvky příběhu. Při vší snaze o poetickou road movie plnou absurdního humoru, sociálních a kulturních kontrastů nacházím až příliš často humor, který spoléhá na neměnně tupě nepřítomný výraz svého hrdiny a jeho nadměrné proporce. Jednotlivé gagy jsou instalovány ve stylu deus-ex-machina, měla by k nim vést nějaká cesta, resp. měly by být důsledkem předchozího vývoje. Dílčí scény se mi nakonec nespojily do něčeho je přesahujícího a hlavně na závěr musím konstatovat, že to není ani zdaleka tak chytré, jak se původně zdálo. Celkový dojem: 45 %.

    • 21.3.2018  19:19

    Při vší úctě ke strádání obyvatel občanskou válkou zmítané Sýrie, při vědomí statisíců obětí a jejich drsných příběhů musím označit Vnitřní život za uměleckou tvorbu. Snímek až příliš spoléhá na svůj hořký obsah, jenže způsob provedení pokulhává. Při vší zobrazované bolesti film neumí strhnout, dokonce nedokáže ani trvale upoutat pozornost. Všiml jsem si skelného výrazu v očích některých diváků, neuniklo mi ani jejich opakované zívání. Chyba není v hercích ani námětu, konec konců Hiam Abbass je oprávněně považovaná za špičkovou herečku a Diamand Bou Abboud taky není k zahození. Problém spočívá v režii. Philippu Van Leeuwovi zkrátka chybí mistrovství nezbytné k natočení velkého filmu. Vemte si Polanského Dívku a smrt nebo Kachyňův Kočár do Vídně. V obou případech režisérovi stačí jednoduchý příběh, komorní prostředí a pouhé tři postavy k rozehrání emočně zdrcujícího dramatu a všechno jen proto, že režii měl na starost kreativní tvůrce, který se nechtěl spokojit s průměrným výsledkem. Celkový dojem: 55 % ze slušnosti.

    • 20.3.2018  20:53

    Trefa do černého. Neoddiskutovatelně nejsilnější zážitek z Febiofestu 2018. Výborně sladěný obsah i neotřelá forma. Tohle zobrazení mladé generace Íránců zbavených jakékoli iluze o poměrech ve společnosti a jejich každodenní střetávání s pokrytectvím a zkažeností svého okolí se ajatoláhům určitě líbit nebude. Na prvotinu jde o překvapivě vyzrálou věc, z filmu je znát, že pro zúčastněné nešlo o běžný projekt nebo dokonce zakázku, ale že to byla osobní záležitost, do které chtěli vložit to nejlepší. Protože Teherán tabu vznikl v zahraničí, nemusí dělat kompromisy, opatrně našlapovat a pouze naznačovat tam, kde by člověk nejraději křičel hněvem. Snímek s jízlivým sarkasmem líčí, co se skrývá za fasádou oficiální silně konzervativní náboženské morálky. Musím ale varovat - nečekejte komedii. Je to vlastně hořké depresivní vyprávění o lidech, kteří jsou lapeni do pasti předsudků, tradic a restriktivních pravidel natolik, že se v ní cítí nešťastní, a v nejlepším případě volí cestu úniku z toho, co považují za vězení. Celkový dojem: 95 %.

    • 19.3.2018  20:36

    Je s podivem, že jeden z nejvýraznějších válečných snímků této dekády natočený na starém kontinentě vyprodukovala malá kinematografie řídce osídleného Finska. Splatila tím dluh, který pociťovala vůči vojákům, kteří bojovali v tzv. pokračovací válce o území, které Finsko přes houževnatou obranu a mimořádný výkon svých branných sil ztratilo v Zimní válce roku 1940. Nutno říci, že finští filmaři si žádnou ostudu neudělali. Neznámý voják svou barvitostí, výpravností a pečlivostí za sebou s přehledem nechává produkce ze zemí, které mají nepoměrně větší možnosti, a např. náš Tobruk vypadá vedle Louhimiesova snímku jako květ podbělu vedle slunečnice. Mám nicméně tři dílčí výhrady. Příběh bojové jednotky se odehrává v rozmezí června 1941 až září 1944 - tak široký záběr vede nevyhnutelně k výraznému zestručnění a epizodičnosti. Podstatně kratší válečné angažmá na západní frontě řešili tvůrci v případě Bratrstva neohrožených desetidílným seriálem. S tím je spojené i nedostatečné rozvinutí charakterů, větší prostor má pouze věčný rebel desátník Rokka v podání sympatického Eera Aha (předpokládám, že se díky téhle roli stal miláčkem finského publika). Pravda, viděl jsem na Febiofestu pouze okleštěnou verzi, ale nevěřím, že by třičtvrtě hodiny materiálu navíc mohlo zásadním způsobem tyhle nedostatky odstranit. Do třetice si myslím, že v prostřední části snímek ztrácí tempo, které opět nabírá v závěrečné třetině, kde líčí urputné ústupové boje z východní Karélie v horkém létě 1944. V téhle části ostatně snímek graduje. Celkový dojem: 85 %. Na závěr snad jen malá poznámka k obsahu na ČSFD. Boj Finska se Sovětským svazem byl pochopitelně vzhledem k velikosti, lidnatosti a ekonomické síle Sovětského svazu zápasem Davida s Goliášem, ale Finové rozhodně nebyli vyzbrojeni jen ručními zbraněmi. Jednalo se o moderní armádu, která disponovala i vlastními obrněnci a v neposlední řadě si uměla obstarat významnou bojovou kořist od svého východního protivníka. Finsko se cítilo vůči Sovětskému svazu v podobném postavení, jaké cítila Československá republika vůči Německu, a to mělo podobný dopad na myšlení společnosti a logicky i na investice do ozbrojených složek. Finská armáda podala za 2. světové války a především za předchozího válečného střetnutí opravdu pozoruhodný výkon.

    • 18.3.2018  15:31
    Mystérium sexu (TV seriál) (2013)
    *****

    Po uvolněných volnomyšlenkářských dekádách čerpajících z odkazu sexuální revoluce 60. let se v posledních letech kyvadlo posunulo na druhou stranu a pod záminkou boje proti sexismu a sexuálnímu obtěžování žen mají novodobí vykladači morálky opět žně, udílí lekce z chování a ochotně staví na pranýř. Konstruují nové mýty, předsudky a často předvádí erupci neuvěřitelného pokrytectví. V téhle době je osvěžující zhlédnout seriál, který o lidské sexualitě vypráví s lehkostí, vtipem a elegancí, bez obscénností a vulgarit, ale i bez melodramatičnosti, sentimentu a předstírání. Masters of Sex je pozoruhodně komplexní seriál, který se dokáže nejen dotknout, ale i a rozebrat všechny funkce a podoby lidské sexuality. Vnímá sex jako součást reprodukčního procesu, jako fyziologický úkon, ale i důležitou součást partnerských vztahů, jako zábavu a v neposlední řadě jako činnost hodnou a vhodnou vědeckého výzkumu. Po skutečně sexistickém a cynickém Californation představuje hodně osvěžující, sympatickou podívanou, výborně obsazenou a vypointovanou. Celkový dojem: 90 %.

    • 16.3.2018  07:39

    Pokud se dostanete na vrchol mocenského žebříčku, vedle řady nesporných výhod znamená vaše společenská pozice i jeden nepříjemný fakt - každý pohyb na pyramidě moci bude znamenat jedině sestup dolů. Harold se kdysi dokázal kombinací sebevědomí, pevné vůle a bezohlednosti z bezvýznamného grázlíka se sklonem k násilí vypracovat na šéfa londýnského podsvětí. Už deset let je díky jeho vlivu v metropoli klid. Dohoda se zástupci americké mafie mu má umožnit rozjetí nových smělých investic a slibuje zajistit závratné zisky. Jenže návrat ze zámoří neznamená triumf, nýbrž šokující poznání, že zničehonic čelí něčemu, co se vymyká jeho dosavadním zkušenostem a hrozí rozmetat během několika mála hodin jeho životní dílo. To, co mu dosud pomáhalo, tedy neústupnost a tvrdost, se obrací proti němu a vede ho na okraj propasti. Dlouhý velký pátek je kvalitní žánrový snímek z prostředí organizovaného zločinu, který nic neservíruje divákovi až pod nos, není laciný ani podbízivý a nestojí na přehnané nerealistické akci. Jeho scénář staví na uvěřitelné zápletce, zajímavých charakterech a na sedmdesátkové atmosféře. Film by i bez Boba Hoskinse spolehlivě obdržel 4 hvězdičky, jeho přítomnost je ale onou pověstnou šlehačkou na dortu a nutí mě dát nejvyšší hodnocení. Podle mého jde o Hoskinsův nejlepší výkon na filmovém plátně - pro roli přímočarého rtuťovitého chlapíka, který si myslí, že svět mu bude navždy ležet u nohou, se snad narodil. A závěrečná scéna, kdy kamera v dlouhém záběru zachytí detail Hoskinsovy tváře, je přímo lahůdková. Celkový dojem: 90 %.

    • 8.3.2018  17:31
    Volte mě! (2012)
    *

    S čestnou výjimkou snímku Horší už to nebude, kdy netuším, zda bylo něco s Willem, nebo se mnou, protože jsem byl jeho kouskem okouzlený, mě Ferrellova tvorba míjí vzdáleností kosmických let a Volte mě! do jeho snaživě upocené a trapností zavánějící produkce dokonale zapadá. Ne, že by tenhle kousek neměl pár světlejších momentů, ale je to zkrátka příliš hrubozrnné a laciné. Dávám přednost chytřejšímu a rafinovanějšímu humoru. Celkový dojem: 25 %.

    • 8.3.2018  12:33
    Podraz (1973)
    *****

    K projektům, kterým jsem nadělil méně než 4 hvězdičky, nemám tendenci se vracet, ale ty vícehvězdičkové za opakované zhlédnutí stojí a jak jsem už dávno vypozoroval, přibližně po deseti letech je i vhodné zhlédnout snímek znovu, protože s přibývajícím věkem vnímáme některé věci zkrátka jinak. Většinou musím své vzpomínky korigovat směrem dolů, ale v případě Podrazu jsem ani po třetím zhlédnutí nemusel měnit ani to nejmenší ze svého vysokého mínění. Podraz je film elegán, má šarm a styl, je to zkrátka taková příjemná pozitivní jízda, která by fungovala, i kdyby místo Newmana a Redforda obsadili kterékoli jiné kvalitní herce. Opírá se totiž o výborný scénář, skvělou retroatmosféru a dokonalé filmové řemeslo. Jen u minima filmů se dá vysledovat tak precizní práce jednotlivých filmařských profesí. Koukám a obdivuju skvělou kamaru, hudební motiv, báječný casting týkající se i těch nejmenších štěků, práci architekta a fajn režii. Tohle je jednoduše pocta filmovému umění v té nejryzejší podobě. Všechny ty Dannyho parťáci a nesčetné variace téhož se můžou jít klouzat. Celkový dojem: 95 %.

    • 8.3.2018  12:25
    Pan Sloane (TV seriál) (2014)
    *****

    Výraz Sloane patří k často používaným britským příjmením a nemá nic společného s největším suchozemským savcem. V češtině ale nápadně chobotnatého tlustokožce připomíná. Pan Sloane skutečně má s nemotorným obrem ledascos společného, přes veškerou dobrotu se opakovaně chová jako slon v porcelánu, což ve spojitosti s příslovečnou smůlou přináší nekonečnou řadu společenských karambolů a trapasů. Seriál se může opřít o vynikajícího Nicka Frosta v hlavní roli a o schopnost scénáristů napsat vtipné dialogy a udržet seriál na úrovni i tam, kde přichází na řadu tělní tekutiny. A že těch případů ve společnosti veteránů pánských večírků po hospodách širokého okolí není málo. Věru, nemají to ti staří mládenci, slamění vdovci a rozvedení zoufalci jednoduché. Celkový dojem: 90 %.

    • 8.3.2018  12:16

    Což o to, ústřední herecký pár je fotogenický a dokonce je schopný leccos uhrát, jenže scénář patří do skupiny těch, které to chtějí podat tak, aby oslovily pokud možno co nejširší základnu potenciálních diváků, což v praxi znamená, že jdou vstříc vkusu tzv. masového diváka do té míry, že je to obsahově příliš pitomé. Dokonce tak, že to bude nejspíš odrazovat i cílovou skupinu diváctva. Moje mapování těch teritorií kinematografie, kterým jsem se zatím vyhýbal, mi dosud žádné příjemné překvapení bohužel nepřineslo. Celkový dojem: 25 %.

<< předchozí 1 2 3 4 30 59 87 116
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace