gudaulin

gudaulin

Milan Černý

okres České Budějovice
poskok elektrárenský

192 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 32 63 94 125
    • 27.5.2020  10:20
    Odplata (1999)
    ***

    Při premiéře jsem Odplatě nadělil 4 hvězdičky a s určitým uzarděním přiznávám, že mě svým způsobem okouzlila - a to vůbec nejsem fanouškem žánru ani Mela Gibsona. Je to s lehkostí natočený kousek, přímočarý, jednoduchý, žánrově čistý, taková cool jízda, kde ani na chvíli nepoleví tempo a obvyklá klišé jsou podávaná vkusně a s všudypřítomným nadhledem. Na druhou stranu, jak šly léta a poznal jsem originál, zaujal mě svou temnotou, komplikovaností a nejednoznačností nepoměrně víc. Kromě toho si nelze nepovšimnout, jak snímek přistupuje k postavě násilníka, vraha a zloděje, kterého předkládá divákovi jako sympatického rošťáka. Tomuhle příběhu se nedá věřit a teenagerovská léta, kdy bych se s tímhle podáním ztotožnil, mám už dávno za sebou. Celkový dojem: 60 %.

    • 22.5.2020  14:51
    Chalífát (TV seriál) (2020)
    ****

    Hodnocení filmů a seriálů se obvykle odvíjí od srovnání a Chalífát měl tu smůlu, že jsem ho zhlédl až po absolvování vynikající izraelské série Our Boys. Ta patří k nemnohým titulům, který lze přiřadit označení perfektní, precizní, bez jakýchkoli kazů a přešlapů. Chalífát je sice, řekněme, svěží a natočený na aktuální téma, nicméně k perfektnímu zážitku má daleko. Herecké výkony v některých případech jen průměrné, myšlenkové pochody a skutky některých postav vyvolávají pocit spíš scénáristovy snahy jít vytčeným směrem než hodnověrné reality. Někde jsem četl přirovnání k americkému Homeland a to nepovažuju za pochvalu. Místy je jasně cítit snaha zatraktivnit příběh stůj co stůj. Přesto jde o zajímavý a doporučeníhodný kousek. Celkový dojem: 75 %.

    • 18.5.2020  16:12

    Rozumím tomu, že 11. září představovalo pro Spojené státy obrovský šok a otřáslo sebevědomím velmoci tak, jak se to nepovedlo Sovětskému svazu za celou dobu trvání studené války. Chápu tedy i potřebu vyrovnat se s popravou organizátora atentátu uměleckou cestou a rozumím i síle symbolů. Přesto mě zaskočila záplava ocenění z festivalů i reakce českých diváků v komentářích. Abych byl dobře pochopen, ono je svým způsobem umění natočit honbu za nejhledanějším teroristou světa tak nudným, nezáživným a úmorným způsobem. Je až nepochopitelné, že i scény mučení nebo atentátů vyznívají emocionálně naprosto prázdně, žádná pasáž nedokáže vtáhnout diváka do hry, všechno je mechanické, studené a ploché. Přítomnost hvězd tady vůbec nepomáhá, tenhle režijní styl by mohl klidně využít neznámých druhořadých herců a výsledek by byl stejný. Nerozumím ani superlativům na adresu závěrečné akce. Snad jen stojí za zmínku, že vedle šíleně přetažené stopáže nejvíc filmu škodí pramalý odstup od událostí. Ze zobrazeného vyplývá, že tvůrci stejně jako americké instituce vůbec nepochopili, jak se to s Al-Káidou a s Usámou bin Ládinem má. Al-Káida nikdy nepředstavovala vertikálně budovanou, centrálně řízenou organizaci se silným šéfem v čele. Je to spíš něco jako "mezinárodní dělnické hnutí". Společenství lidí spojených ideologií islamismu a čerpajících sílu z konzervativního prostředí islámské společnosti. Usáma byl tak důležitý pro západní svět, ne pro své souvěrce, a v době popravy byl už fakticky dávno ze hry. Celkový dojem: 35 %.

    • 17.5.2020  15:52
    Lenny (1974)
    **

    Mám smůlu, že dva nejvýraznější snímky Boba Fosse jsem viděl jako první a nasadil jsem si laťku neúnosně vysoko, takže následující setkání byla rozpačitější. A nejhůř to zatím odnesl právě nebohý Lenny. Doufal jsem v obdobu Formanova Muže na Měsíci, jenže tomu neodpovídá ani kvalita scénáře, ani režie, ani postava hlavního hrdiny, ba ani výkon Dustina Hoffmana. Dustin je sice obecně považovaný za špičkového charakterního herce, ale typově se k charakteru baviče Lennyho nehodí. V jeho podání nejsou standupové výstupy komické, spíš upocené, a vkládá do toho snímku nechtěný rozměr. Navíc, upřímně řečeno, Bruce nebyl velkou osobností, ale spíš někým, kdo se ve správný čas objevil na správném místě. Na tématech, se kterými pracoval, spíš parazitoval a rozhodně mu nešlo o nic víc než vydělat na kontroverzním obsahu a stylu. Nacházím jen hodně málo porozumění pro jeho lidskou stránku, je to spíš odpudivý sebestředný týpek než kdokoli jiný. Celkový dojem: 45 %.

    • 17.5.2020  15:42

    Vlajkovou loď žánru konverzačního dramatu Dvanáct rozhněvaných mužů jsem svého času zhlédl bez výrazného nadšení, ale Marie-Octobre pro mě znamenala jednoznačné překvapení a zařadil jsem si ji na ono místo, které bylo určeno Lumetovu snímku. Kvalitní dialogy, silné téma, hledání zrádce a vraha ve svých řadách a špičkové herecké obsazení zaručují atraktivní podívanou, která ani po 60 letech od svého vzniku nezestárla. Interiérové konverzační drama obvykle navozuje dojem divadelního představení před filmovou kamerou a ani tady se tomu nevyhneme, ale osobně nepovažuju tenhle fakt za handicap. Za mě palec nahoru, celkový dojem: 90 %.

    • 13.5.2020  18:07

    Pravda vítězí, protože vítěz určuje to, co se stává pravdou. Ti, kteří prohráli, se mohou přizpůsobit, odejít do exilu, nebo zemřít. A někdy si nemohou vybírat, protože jsou pouhým objektem zvůle vítězů. Miklós Jancsó natočil dokonale minimalistický film o jedné trpké kapitole maďarských dějin 20. století. Ocení ho klubové publikum vstřícné k psychologickým studiím lidských charakterů, protože žádné akce se tu nedočkáte a režisérovi rozhodně nešlo o povrchní líbivé efekty, ale o uměleckou výpověď o době a charakterech. Je to psychologická studie lidí pod tlakem, kteří nejsou ochotni se vzdát svých ideálů a volí raději cestu marné osobní vzpoury. Atmosférická, ale opravdu komorní záležitost. Celkový dojem: 75 %.

    • 11.5.2020  20:16

    S Idou Pawlikowski před časem testoval svým komorním pojetím mou trpělivost, ale první setkání rozhodně nebylo nepříjemné. Studená válka je snímek z jiného ranku, sleduje se bez sebemenších problémů, je přístupný a svým způsobem příjemný. Otázka je, jestli by tahle charakteristika Pawlikowského potěšila. Chtěl totiž zjevně natočit drama, které bude nějakou zásadnější výpovědí o své době a o systémech, které v Evropě tehdy udávaly směr. Svědčí o tom ostatně už název. Na osudu zamilované dvojice smýkané nepřízní režimů chtěl ukázat zlomyslnost velkých dějin, které vyplazují jazyk na nešťastné jedince. Bohužel tohle se nepovedlo a pokud chcete filmy, které zásadním způsobem odhalují mechanismy společenských pohybů, musíte se obrátit jinam. Především proto, že Pawlikowski si vybral špatné hrdiny. K tomu, aby se míjeli, nepotřebují protivenství politických systémů, ke kladení překážek si bohatě stačí sami. Jsou to ony typy, které dokáží zaměstnat a přivést k zoufalství celou armádu vztahových koučů a na konci jejich životní cesty mají za sebou řadu milostných kotrmelců a nejspíš i několik ztroskotaných manželství. Pletou si lásku se zamilovaností a selhávají v řadě základních dovedností nutných pro udržení dlouhodobého partnerského vztahu. Studenou válku stojí za to vidět kvůli kameře a především pro její hudební rozměr. Pawlikowski filmové řemeslo umí a vybral si i solidní představitele hlavních rolí. Jen ta hloubka, se kterou chtěl pracovat, tomu schází. Celkový dojem: 75 %.

    • 10.5.2020  21:14

    Asi takhle - některé filmy se vám vykouří z hlavy do zítřejšího rána, některé se vytratí z paměti do tří dnů, jiné na to potřebují týden či dokonce měsíce. Rumový deník se mi rozplynul v momentě, kdy jsem vypnul televizor. Vím jen, že tam hrál Johnny Depp, odehrávalo se to v Karibiku, hodně se mluvilo a chlastalo. Žádné jiné stopy ve mě tenhle filmový kousek nezanechal a nikdy se k němu určitě nebudu vracet. Jestli bych měl Rumový deník nějak charakterizovat, tak ho vystihuje bezradnost. Celkový dojem: 35 %.

    • 8.5.2020  14:27

    Důstojná tečka za světem Breaking Bad. Samo o sobě bych snímku udělil silné 4 hvězdičky, ale jako fanoušek seriálu půjdu výš, protože Gilligan na mě po celou dobu spiklenecky pomrkává a vkusně mi servíruje, ať už za pomoci flashbacků nebo návratů ikonických postav Breaking Bad, vzpomínky na ty úžasné chvíle strávené během 5 řad seriálu. Je spoustu podobných pokusů, které vyznívají zbytečně anebo jako nastavovaná kaše - viz dvojka Trainspottingu. Celkový dojem: 90 %.

    • 6.5.2020  16:19

    Je to zvláštní - jeden by řekl, že film, který představuje pro režiséra jeho autobiografický výlet do mládí a počátků kariéry, bude patřit mezi jeho priority a bude k němu přistupovat s maximálním zaujetím. Jestli ale v Mazurského filmografii najdu titul, ke kterému bych se vracel, bude to Moskva na Hudsonu, nikoliv tenhle kousek. Nejvíc mu asi škodí tuctové obsazení s necharismatickým hercem v hlavní roli. Za zmínku stojí snad jen Walken a Goldblum ve vedlejších miniroličkách, vše ostatní je zaměnitelné a popravdě řečeno mně ty kreace nebo postavy přijdou často spíš protivné než nějakým způsobem šarmantní a humorné. Zapamatováníhodných scén je minimum. Nemůžu si pomoct, ale pro mě je zajímavější Mazursky jako herec než člověk stojící za kamerou. Celkový dojem: 45 %.

    • 6.5.2020  13:37

    Na více místech jsem napsal, že western mi jako žánr nesedí pro svou, jak můj oblíbený Gilmour.93 v jednom komentáři napsal, "upocenou romantiku" a spoustu trapných žánrových klišé. Ulzanův nájezd ničím z toho netrpí, marně byste hledali obvyklou naivitu a rozdělení rolí do hodných Indiánů jako obětí a bílých mužů coby bezohledných agresorů. Nejde ani tak o western, jako o dobrodružné drama, které odpovídá své době a je nasnímané realistickým způsobem. Ani jednu stranu konfliktu nedémonizuje a věcně popisuje kulturní rozdíly a z toho plynoucí konflikty. Kdyby takhle vypadal průměr žánru, neměl bych s ním ani ty nejmenší problémy. Celkový dojem: 75 %.

    • 5.5.2020  22:35
    Tazzeka (2018)
    ***

    Slabý příběh a nic moc práce s postavami, absence výraznější pointy. Snímek sází na malebné prostředí marockého venkova a zachycení exotické barevné multikulturní Paříže. Film, který vyloženě neurazí, ale rozhodně nenadchne. Celkový dojem: 50 %.

    • 1.5.2020  19:42

    Pamětníci si možná vybaví stařičký televizní komediální výstup Holzmanna a Janžurové, kteří se nemohli shodnout na termínu návštěvy filmového představení V sobotu večer, v neděli ráno. Až po mnoha letech jsem zjistil, že zmíněný titul skutečně existuje. Snad žádný jiný film 50. let nezachycuje tak přesvědčivě život britské nižší třídy. Reiszovi se podařilo stylem blížícím se dokumentárnímu filmu zachytit vzhled a atmosféru dělnických čtvrtí oné éry. Tehdejší mládež viděla v hlavním hrdinovi někoho, kdo se nebojí žít po svém a kdo hází za hlavu společenské konvence. Nechápejte Arthura Seatona jako rebela, co chce měnit a napravovat svět, ale spíš jako nedomrlého předchůdce Rentona z Trainspottingu. Arthur si chce jen užívat a stačí mu vlastně docela málo - nějaký ten alkohol, dostupný sex bez závazků a pocit, že mu do života nikdo nekecá. Film porušoval dvě zásadní společenská tabu své doby - poměr vdané ženy s hejskem a především potrat, který byl v oné době pochopitelně přísně zakázaný. Sexuální revoluce ještě zdaleka nebyla na pořadu dne a společnost 50. let byla prudérní. Celkový dojem: 85 %.

    • 30.4.2020  17:34

    Už po pár minutách vás napadne spojitost režiséra s autorstvím jeho patrně nejznámějšího snímku Přání smrti. Winner nikdy nebyl komplikovaný tvůrce se schopností jít do hloubky látky. Natáčel přímočaře, nebál bych se říct šablonovitě a to se projevuje i na Chatově zemi. Velmi jednoduchý příběh o pomstě a boji osamělého jedince proti přesile neřádů. Víc než kdy jindy jsem si uvědomil, že Charles Bronson byl jen typový herec, který na složitější herecký part jednoduše neměl. Ne, že by role mlčenlivého indiána vyžadovala herecké zázraky, ale přece jen na pár místech zamrzí, že do svého výkonu nedokázal vtisknout nějaké emoce. Kritika rasismu, typická pro hollywoodskou produkci 70. let, tady vyčnívá nějak toporně, holt Winner opravdu není tvůrce schopný jemné práce s látkou. Největší problém filmu je zoufalá předvídatelnost zápletky. Winner nemá čím překvapit, a tak jde jen o to, jak vám jeho režijní styl vyhovuje. Za mě je to 40 % celkového dojmu.

    • 29.4.2020  20:05

    Tak já to na sebe prásknu: s Ingmarem Bergmanem jsem si až na pár výjimek nikdy moc nerozuměl a jeho zásadní kritikou vyzdvihovaná dramata mě většinou prachsprostě nudí. Sedmá pečeť patří k těm nemnohým titulům, ke kterým se vracím - snad i proto, že jako ateistu mě míjí spirituální rovina snímku a narozdíl od vykladačů Bergmanova díla je mi ukradená i existenciální diskuze 50. let vedená ve stínu studené války a hrozby jaderné apokalypsy. Film tak pro mě zůstává jednoduchou hříčkou o tom, že smrt nepřelstíš, aneb musíme tam všichni. Bergman měl šťastnou ruku při výběru herců, snad ještě víc než Sydow v hlavní roli mi je sympatický výkon Gunnara Björnstranda v roli rytířova zbrojnoše Jönse. Snad jediné, co bych snímku vytknul, je přestylizovaný divadelní projev ovlivněný tím, že film prakticky celý vznikal ve studiu. Celkový dojem: 75 %.

    • 28.4.2020  16:16
    Ray Donovan (TV seriál) (2013)
    ****

    Ray Donovan není soukromé očko z klasických noirových filmů a nevlastní detektivní kancelář. Spolu se svými kolegy provozuje úklidovou firmu, která uklízí svinstvo, které zůstává po úspěšných celebritách a bohaté smetánce z Los Angeles. Pokud má možnost volby, rozhoduje se jít cestou práva, ale nedělá mu ani ten nejmenší problém použít široký rejstřík nelegálních aktivit včetně vydírání, zastrašování, manipulace a leckdy i brutálního násilí. Ve svém oboru patří k nejlepším, a tak se dostává do prostředí, které je drtivé většině smrtelníků nepřístupné. Seriál je skvěle obsazený, Liev Schreiber je ostřílený matador hollywoodských projektů a do role bezkrupulózního tvrďáka, který ale zároveň stíhá být citlivým otcem a bratrem, se hodí dokonale. Ani z hlediska scénáře se seriálu mnoho vytknout nedá, patří zaslouženě k tomu nejkvalitnějšímu, s čím televizní produkce momentálně disponuje. Prostředí smetánky filmových studií a hudebních a sportovních hvězd je pro diváka přitažlivé a navíc seriál se dokonale strefuje do dekadentních představ o jejich zhýralém životě. Zkažení floutci, hvězdičky ponořené svým rypákem do koksu a promiskuita, kam se podíváš. Pravda, v tomto prostředí se těžko hledá někdo, s kým je možné se bez zábran ztotožnit. Celkový dojem: 85 %.

    • 26.4.2020  17:25

    Filmy z prostředí organizovaného zločinu (úmyslně nepoužívám termín mafiánské filmy či gangsterky, protože Munzi se rozhodně o tenhle žánr nepokusil, šlo mu v zásadě o rodinné drama z prostředí kalabrijské ngdranghety) se obvykle natáčí třemi způsoby. V prvním se ozývá střelba a výbuchy náloží, v druhém se hodně mluví a intrikuje a ve třetím dominují zachmuřené mlčenlivé tváře a dlouhé významné pohledy. Černé duše spadají do třetí kategorie, což by samo o sobě nepředstavovalo vážný problém. Znám řadu snímků plných několikaminutových záběrů zachycujících muže jdoucí po ulici nebo vykonávajících banální činnost a přesto při tom máte stažený zadek a vzrušením ani nedýcháte. Mají totiž atmosféru a umí pracovat s napětím. Munzi ale neumí vtáhnout diváka do svého světa ani zatraktivnit prostředí a vyvolat zájem o postavy. Vyhýbá se jakýmkoli prvkům, které by ho přibližovaly populární kultuře, a směřuje svou nabídku na festivalové prostředí a klubovou scénu. Jeho film je pomalý, což opakuji samo o sobě nepředstavuje problém. Problémem je, že v kategorii baví-nebaví spadá do škatulky nudy. To, co rozehrává, umí dnes kterákoli epizoda seriálů produkce HBO nebo Netflix a umí to prodat v nepoměrně přitažlivějším balení plném nápadů a zajímavých scén, aniž by přitom rezignovala na umělecké ambice. Celkový dojem: 45 %.

    • 26.4.2020  14:40
    Noc bezMoci (2015)
    ****

    Na YouTube často vyhledávám cover verze populárních písní a objevuju překvapivá aranžmá a hudební žánry, do kterých jsou původní melodie a text zasazené. Filmové remaky mě tak už nebaví, nejčastěji jde o to, že Američané odmítají dabing, a tak se zahraniční hit přizpůsobí jejim potřebám, aby americký producent měl zase o nějaký ten dolárek víc. Medové noci jsem ale dal šanci, přece jen jsem byl zvědavý, jak dopadla předělávka jednoho z nejzásadnějších filmů o povaze komunistického režimu. Byl jsem přesvědčený, že film zatratím, ale jeho přesazení na Balkán v zásadě funguje a s největší pravděpodobností jde o nejlepší Trajkovův snímek. Aby ne, na základě tak silné literární předlohy by bylo těžké film úplně zahodit. Jasně, Trajkov není Kachyňa a takovou atmosféru vybudovat nedokáže, makedonský režim se podobal maximálně tak mečiarovskému z 90. let, a tudíž tam nejde o hrdla a mučírny a leccos z mrazivé předlohy se tak vytrácí nebo je nepřenosné. Z krutého podobenství o povaze moci se stala studie zbabělosti jednoho kariéristy, který si kdysi nabalil pipku. Ale pokud se oprostíte od srovnávání s Uchem, můžete si snímek užít. Vericy Nedeské je mi docela líto, jak málo příležitostí má v českém prostředí, protože jde o špičkovou herečku. Celkový dojem: 70 %. Umím si představit skvělé zpracování Ucha v podmínkách řady autoritářských režimů, jako je Írán nebo Rusko, a pikantní by bylo sledovat verzi, jak nejoblíbenější Salmánovo princátko v Rijádu hraje na nervy svým příbuzným v rámci saúdskoarabských rodinných čistek...

    • 19.4.2020  20:47
    Star Trek: Discovery (TV seriál) (2017)
    **

    Nikdy jsem se nepovažoval za jednoho z Trekkies, nicméně v 90. letech jsem poctivě zhlédnul vše, co mi z univerza Star Treku ČT nabídla, tady Novou generaci, první řady Hlubokého vesmíru devět a dokonce i obstarožní původní řadu z r. 1966, jakkoliv je to z dnešního hlediska už úsměvný bizár. Stejně tak jsem postupně zhlédl většinu z celovečerních filmových kousků. Můžu tedy srovnávat a hodnotit s určitou znalostí fenoménu. Problém Discovery je v tom, že zůstala někde na půli cesty. Většina z těch, kteří mají s Discovery problém, bude svoji kritiku velmi pravděpodobně cílit z opačné strany a bude jim připadat odklon od dřívějších sérií příliš svatokrádežný. Já si naopak myslím, že to chtělo zajít mnohem dál. Třeba tam, kam namířil Abrams se svým popově laděným celovečerním Star Trekem z r. 2009 (čímž zdaleka netvrdím, že to je jediná možná cesta vyrovnávání se s během času). Abych Discovery vzal vážně, musel by mít mnohem špinavější charaktery, temnější atmosféru, méně sterilní prostředí, charismatičtější herečku v hlavní roli, méně otravné postavy ve vedlejších úlohách (Rapp, Wiseman), lepší scénář. Tady jsem jasně už po několika dílech cítil, že můj zájem rychle klesá nebezpečně nízko. Vlastně mě má reakce ani nepřekvapuje, stejně jako nemůže překvapit štáb, který je svázaný startrekovským kánonem a tradicemi. Celkový dojem: 40 %.

    • 14.4.2020  17:43
    Tom Horn (1980)
    ***

    Tom Horn je film dvou teček. Zakončuje se jím filmová kariéra legendy americké kinematografie Steva McQueena a zároveň je to snímek, který symbolicky ukončuje jednu éru žánru westernu. Po jeho realizaci se americká studia po celou dekádu westernu vyhýbala a vrátila se k němu až slavným Tancem s vlky. Z obou úhlů pohledu je to film tak nějak unavený. McQueen jako velký profesionál nehraje špatně, ale chybí mu už jeho pověstná jiskra. Je zkrátka cítit, že už musí tvrdě bojovat sám se sebou a svou nemocí. Pokud jde o scénář a realizaci, je to standardní průměrný kousek, který mi v hlavě dlouho neutkví, a jediná zásadní otázka, která mně při sledování přišla na mysl, byl údiv nad tím, jak komplikovanou a potenciálně rizikovou cestu k odstranění Horna jeho nájemci zvolili. Daleko jednodušší by byla finanční "kompenzace" nebo kulka ze zálohy. Celkový dojem: 55 %.

    • 9.4.2020  17:42
    Nezvěstný (1982)
    ****

    Costa-Gavras je výrazný představitel politického dramatu a tuhle charakteristiku uplatnil i v Nezvěstném. Nemám žádný důvod kritizovat formu, kterou použil, herecky je snímek obsazený přesně, Jack Lemmon potvrzuje roli filmové hvězdy, která umí táhnout celý film. Sissy Spacek je příjemně civilní a ani ostatní herci si nedělají ostudu. V první polovině umí snímek prodat zvyšující se paranoiu, znejistění lidí, kteří se ocitli uprostřed situace, kdy přestávají platit staré zákony a nastupuje hra o život. K čemu už bych výhrady měl, je obsah. Costa-Gavras jako levicový intelektuál má v tom, co se odehrálo v Chile v 1973, jasno. Jeho sympatie jsou jednoznačně na straně svržené vlády a jejích stoupenců. Převrat v Chile patřil k těm přelomovým událostem, kde se jasně lámaly politické postoje tehdejší veřejnosti, definovaly se identity. My dnes víme, jak vypadal osud země, kde se převrat nepodařil a levičácká vláda prosadila do všech důsledků svou. Venezuela se z bohaté, ropou nasáklé země stala státem se zhroucenou ekonomikou, šílenou inflací a zbídačelou střední třídou, která masově prchá ze země, a kde je velmi obtížné sehnat dokonce i základní potraviny. Chile zažívalo začátkem 70. let podobnou atmosféru, kdy se hroutil rychle politický střed a polarizovaly se politické postoje. Přece jen, když vidíte, jak vám ubývají zásoby ve spižírně a inflace rychle pohlcuje úspory, máte důvod k hořkosti a vzteku. Pinochetův převrat měl podporu výrazné části veřejnosti a dodneška platí, že převrat rozděluje vnímání historie a štěpí politické preference. Nebyl mimochodem ani tak krvavý, jak se traduje. Celková doba vlády generála Pinocheta si vyžádala něco přes 1300 mrtvých, zkuste si porovnat čísla perzekuovaných a zavražděných ve Venezuele a zjistíte, že stoupenci převratu mají nárok na svůj díl pravdy. Co mně ještě vadí, je ta americká sebestřednost, která je na jednu stranu sice pochopitelná, protože Gavras točil pro americký trh a americké publikum, ale mnohem zajímavější jsou filmy, které převrat vnímají z chilské perspektivy. Jejich smutní hrdinové nemohli počítat s exkluzivním postavením majitelů pasu světové supervelmoci. Celkový dojem: 75 %.

    • 7.4.2020  20:21
    Piknik (1967)
    **

    Piknik je po právu zapomenutý dobový úlet, na kterém s odstupem času fungují jedině herecké výkony zúčastněných, především pak Macháčka s jeho nejednoznačně pojatým provokatérem a tvrďák Josefa Somra. Výrazný je na malé ploše i málo obsazovaný Milan Sandhaus. Vladimír Sís byl podprůměrný režisér a nedokáže v celém filmu vykřesat ani zdání atmosféry a autenticity. Vojáci svých chováním nepůsobí jako průzkumná mise elitních profesionálů v extrémních podmínkách, ale jako parta záložáků na cvičení. Dialogy zní místy nepřirozeně, prostě je poznat, že je psal někdo, kdo má jen mizivou představu o bojích v jižním Pacifiku. I ty dvě hvězdičky jsou královskou odměnou za to, co film může dnešnímu divákovi poskytnout. Celkový dojem: 30 %.

    • 5.4.2020  21:03
    November Man (2014)
    **

    Americká studia zas neplatí scénáristům tak mizerný peníz, aby nemohli vymodelovat poněkud uvěřitelnější charaktery a důvěryhodnější příběh. Sledovat se November Man dá, ale z mé strany bez jakéhokoliv nadšení. Podobných historek americké akční filmy přináší každý rok 12 do tuctu. Brosnan si k stáru ještě zahrál suverénního ostříleného akčního mazáka, budiž mu přáno. Celkový dojem: 40 %.

    • 1.4.2020  21:13
    Tombstone (1993)
    **

    V 80. letech Hollywood prakticky rezignoval na westernový žánr a vrátil se k němu až slavným titulem Tanec s vlky. Oscarový úspěch přilákal zájem studií, a tak se v první polovině 90. let objevila řada pokusů o resuscitaci žánru. Prakticky ve stejné době jako Tombstone vznikl i Wyatt Earp, který potopilo Kasdanovo megalomanství, nicméně realističtější pojetí Wyatta mi sedlo víc. Cosmatosův snímek je snahou oprášit mýtus divokého západu se všemi klasickými klišé pistolnických soubojů a té nejpodbízivější romantiky. Patosu je vždycky o něco víc, než by bylo třeba, velkých slov a heroických pohledů je tady nepřeberně, vystřílených nábojů víc než v leckteré šarvátce občanské války, zlosynové jsou ďábelsky zkažení a pochopitelně v mnohanásobné přesile. Je to na hony vzdálené skutečnému životu na americkém západě a tenhle druh pohádek mě nikdy nebavil. Fanda žánru si pochopitelně může jednu nebo i dvě hvězdičky přihodit, ale pro mě je to ztráta času. Celkový dojem: 40 %.

    • 31.3.2020  09:55
    Luther - Série 5 (série) (2019)
    ***

    Jako malé dítě jsem zbožňoval pudink, ale víc než ujídání z plného talíře mě bavilo lovení škraloupů z hrnce, takových těch zbytků, které ulpěly na dně a na stěnách nádoby. Užíval jsem si to s perverzní rozkoší a jen díky tomu dávám (jak doufám) poslední sérii Luthera tři hvězdičky, protože v tom případě se stávám imunním k viditelné snaze vytěžit z vysychajícího ložiska nerostu poslední zrnka komodity. Už dávno to ztratilo pocit preciznosti, chytrosti, jen to snaživě opakuje schémata, která kdysi u diváků tak bodovala. Dokonce ani návrat Ruth Wilson už nevytváří takovou chemii mezi Johnem a jeho femme fatale. Je to prostě po všech stranách nastavovaná kaše. Ale těch 50 % nechám, protože jsem toho zarputilého černého detektiva i jeho nebezpečnou protihráčku měl opravdu rád.

    • 30.3.2020  21:39
    Nádherná americká města (TV seriál) (2018)
    *****

    Delší dobu jsem zanedbával dokumentární série, které staví na perfektní kameře a panoramatických záběrech, takže si mohu dovolit nadělit Aerial Cities nejvyšší počet hvězdiček. Ještě se mi zkrátka tenhle styl neokoukal. Série je postavená na působivosti a efektnosti, kamera se zálibou spočívá na monumentálních stavbách mrakodrapů, průmyslových celků a technicky důmyslných a odvážných stavebních prvcích. Nechybí ani záběry přírodních krás a na druhou stranu i vojenských komplexů a vůbec všech prvků, které posilují pocit americké výjimečnosti, prosperity a síly. Ukázky úpadku amerických velkoměst, jako je Detroit, tam pochopitelně budete hledat marně, stejně jako jakékoli jiné znepokojující prvky, které by svědčily o problémech nebo nedostatcích. Nicméně v tom, v čem chce být, je série opravdu přesvědčivá, pohledy snímané z dronů nebo vrtulníků jsou fascinující a lákají vás přinejmenším k úvahám o turistické cestě za poznáním. Celkový dojem: 90 %.

    • 29.3.2020  21:15

    Některá rozhodnutí se dají jen těžko racionálně vysvětlit. Bratři Bluesovi mě kdysi svou nenáročnou infantilní podívanou rozhodili a nemilosrdně jsem je svým hodnocením srazil dolů. Nevím, co jsem si představoval, že uvidím, když jsem začal sledovat pokračování. Landis ani po 20 letech nedospěl a setrval u přímočarého crazy humoru, který rozhodně nezaměstná víc než pár nervových buněk - a tím párem myslím skutečně dvě. Komu se jednička líbila, nebude zklamán. Tatáž absence smysluplného děje, jen Johna Belushiho vystřídal John Goodman. Za mě naprostá ztráta času a pocit totálního míjení. Celkový dojem: 25 %. Nebýt několika hudebních čísel, byla by míra mého zoufalství absolutní.

    • 27.3.2020  19:05

    Album Pink Floyd: The Wall patří k těm, ke kterým se s železnou pravidelností vracím, a ústřední hudební motiv přiváděl mé sousedy k šílenství, když jsem si jej neustále přehrával. Přesto jsem se dlouhá léta snímku vyhýbal, protože jsem tušil, že si s Parkerem nebudeme rozumět. Už jsem se v minulosti setkal s celovečerními filmy koncipovanými jako stominutový videoklip a podle mě tyhle projekty troskotají na tom, že rozsekány na řadu jednotlivých písniček doprovázených obrazem by fungovaly skvěle, ale pohromadě nedrží. Působí příliš nesourodě a The Wall je toho jasným důkazem. Šestiminutový videoklip Another Brick in the Wall na YouTube bych ohodnotil 100 %, ale tady jsem už po 10 minutách cítil, že se naplňují mé neblahé předtuchy a s každou další minutou jsem si uvědomoval, že bych pouhý poslech ocenil mnohem víc. Obraz zkrátka ruší. Nic na tom nemění spousta nápadů, zajímavých animací a skvělých záběrů, protože film má fungovat jako celek, ne jako soubor složek. Celkový dojem: 45 %.

    • 25.3.2020  21:12

    Úvodní scéna nepodařeného drogového obchodu zakončeného krvavou přestřelkou vybudí očekávání podpořené slušným obsazením áčkových herců. Takový herecký potenciál by bylo hřích nevyužít, a tak se těšíte na adrenalinovou žánrovou jízdu, jenže jak ubývají minuty, vkrádají se do vašich očekávání pochybnosti. Problém představuje především typicky béčkový scénář, který, aby mu původní nápad fungoval, přehlíží kde co, a logika dostává pořádně zabrat. Postavy se chovají nesmyslně a jejich nápady zavání absurditou. Nesourodé osazenstvo obležené budovy bez problémů odráží útoky elitních profesionálů se špičkovým vojenským výcvikem a masakruje je až příliš snadno. Navíc Richetova režie není ani trochu vynalézavá a filmu nepomáhá. Fanoušci žánru si mohou připsat hvězdičku, ale já budu skoupější. Celkový dojem: 45 %.

    • 23.3.2020  22:19

    Snímek má dobrou kameru a slušnou výpravu, navíc G. M. Volonté proslulý svým živočišným hraním se pro podobné hraniční role snad narodil a rozhodně si neudělal ostudu. Na druhou stranu je to docela barvotiskové, schématické a výsledek místy připomíná spaggetti western béčkového tvůrce. Pro mě zatím nejslabší Damiani, s jakým jsem měl tu čest se setkat. Celkový dojem: 45 %.

<< předchozí 1 2 3 4 32 63 94 125