gudaulin

gudaulin

Milan Černý

okres České Budějovice
poskok elektrárenský

164 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 29 57 84 112
    • 18.8.2017  19:50
    Fruitvale (2013)
    ***

    Přiznávám, nemám rád aktivisty pro jejich jednorozměrné vidění složitých problémů. Aktivismus přinejmenším zplošťuje a znesnadňuje diskuzi, dívám se zkrátka na jeho projevy s podezřením. Fruitvale ale primárně nevyčítám aktivistické postoje a emoční manipulaci; snímek zkrátka spadá do kategorie angažované kinematografie. I když se s jeho cíli celkem ztotožňuji, zároveň konstatuji, že jsem už hodně dlouho neviděl titul, který by tak okatě vděčil za vítězství ve festivalovém klání svému námětu. Je totiž příliš dlouho nevzrušivý a nenápadný, schází mu důraznost a provokativnost, nekorektní rebelství ve stylu Spikea Lee. Nenacházím tady ani režijní a scénáristické mistrovství. Tři hvězdičky jsou tentokrát spíš ze slušnosti a pro ten námět. Celkový dojem: 50 %.

    • 18.8.2017  14:13
    Under sandet (2015)
    *****

    Výborně napsané drama, které klade velmi nepříjemné otázky ohledně morálky, zodpovědnosti, viny a trestu. Je těsně po druhé světové válce a dánské pobřeží je zamořené obrovským množstvím min. Nikomu se při jejich likvidaci nechce riskovat nejhorší a logickým důsledkem je povolání válečných zajatců. Voják pověřený dozorem nad jednotkou nemá nejmenší důvod být k Němcům shovívavý, vlastně jim léta ponížení a strádání chce vrátit i s úroky. Jenže na Jutském poloostrově se na sklonku války nevyskytovali zkušení váleční veteráni, bojeschopné muže hroutící se německá říše potřebovala na kritických úsecích fronty. Voják ke svému překvapení zjistí, že dostal na starost skupinu mladých kluků ve vojenských uniformách. Odhodlání srazit zajatce na kolena a zdeptat je dostává první trhlinu. Viník války a poražená strana jsou jasné, ale jak velký má být trest a kdo přesně má vinu splácet, už tak jasné není. Under sandet je film, který zlidšťuje protivníka tím, že ukazuje jeho tvář. Stojí v opozici proti starověkému oko za oko, zub za zub. V téže době, kdy se příběh odehrává, řešily evropské země problém kolaborace a menšin tvořených příslušníky poražených národů. Tam, kde se od počátku dařilo tlumit vášně a spoutat snahu o odvetu a kde dovedli říct stop morální otrlosti, dopadli nakonec daleko líp a odolali nástrahám politického radikalismu. Na druhou stranu je dobré nahlížet na události a problémy ze všech stran a pro pochopení pohnutek dozorce si dovolím doporučit ke zhlédnutí třeba Pianistu, Jdi a dívej se nebo Saulova syna. Celkový dojem: 95 %.

    • 17.8.2017  17:47

    Všichni máme své představy o štěstí a spokojenosti, jenže zdaleka ne každému se mohou splnit. Adam žije sice v chudé neklidem zmítané středoafrické zemi, osud mu ale dlouho ukazoval laskavou tvář. Měl slušně placenou práci, která mu byla zároveň koníčkem, a jeho rodině se dařilo dobře. Jenže štěstí při nás nemůže stát věčně a Adam jednoho dne svou práci ztratí. Přichází o svůj sociální status a především o náplň svého života. Co bude ochoten zaplatit, aby si své postavení udržel? Cena se může zdát přijatelná, zvlášť když ji zaplatí někdo jiný. Jenže důsledky našich rozhodnutí a činů nás někdy nečekaně doženou a zasáhnou na nejcitlivějším místě... Adamovo břemeno bych opravdu nést nechtěl. Křičící muž je komorní nízkorozpočtový film klubového charakteru, kde se musíte vyrovnat s pomalejším tempem, ale emočně jde o silnou záležitost. Celkový dojem: 80 %.

    • 16.8.2017  16:32
    Dexter (TV seriál) (2006)
    ***

    Dexter je seriál, který stojí na charismatické postavě - od dob doktora Lectera se tu neobjevil tak zajímavý sériový vrah s tak dobře a divácky vděčně zkonstruovaným charakterem. Je tam všechno - napětí, zločiny, intriky, vášně, zvrhlost, zdařile napsané typizované postavy a řada nečekaných zvratů. Špičkový, rafinovaně strukturovaný komerční produkt, který boduje zejména díky atmosféře a vnitřním nezúčastněně ironickým komentářům Dextera. Máte rádi cool zábavu, provokaci, vybočení z šedi mainstreamu, ale zároveň nic hlubokomyslného a obtížně stravitelného? Sáhněte do Dexterovi. Tedy za předpokladu, že vám nevadí morální relativizace, která v seriálu zašla hodně daleko. Abyste rozuměli, Dexter je psychopat a sériový vrah, který má to štěstí, že pracuje jako forenzní vyšetřovatel pro miamskou policii a ze své pozice má jedinečnou možnost zametat po sobě stopy, nehledě na důvěrnou znalost policejních metod. Až na dva zmíněné drobné nedostatky je Dexter každým coulem sympaťák se slušným vychováním a pečlivě udržovaným zevnějškem, který upřímně slouží stát se normálním, založit rodinu a překonat svůj handicap. Zatím aspoň dodržuje kodex - mučí a zabíjí výhradně ty, kteří si to zaslouží. Tedy zločince a nemorální lidi. Aby to měl divák ještě jednodušší, jsou to lidé obecně nesympatičtí, navíc ukazovaní v nelichotivých situacích, zkrátka postavy, které vám nebudou chybět a nebudete s nimi soucítit. Dexterovy souboje s protivníky z podsvětí jsou napínavé stejně jako vědomí, že se Dexter pohybuje na nebezpečné půdě policejního okrsku a scénárista ho čas od času vystaví nebezpečné zkoušce. Pravda, z psychologického hlediska je koncept postavy naprosto nesmyslný, rozuzlení první série urážlivě hloupé, resp. jako by vypadlo ze ztřeštěné parodie. Úspěšná zápletka se ve všech sezónách neustále recykluje a závěr končí tím nejbanálnějším způsobem v momentě, kdy je publikum unavené a seriálu klesá sledovanost. Celkový dojem: 60 %.

    • 16.8.2017  16:19

    V komentářích čtu výtky ve stylu příliš naivní a sentimentální, nevěrohodný pohled na válku, typický hollywoodský kýč apod. Musíme si uvědomit, že Zlodějka knih je stylizovaná podívaná, kde válečné hrůzy a krutost nacistických pořádků sledujeme očima dítěte, které se sice v průběhu vyprávění přiblíží k hranici dospívání a platonických lásek, ale nepřekročí ji. K tomuhle věku zkrátka určitá naivita a nevinnost patří. Příběh sice není bůhvíjak vynalézavý, ale zpracování je fajn, režisér si umí pohrát s detaily a místy dokáže pracovat s až "mrazivou" poetikou. Navíc obsazení je vážně luxusní, Geoffrey Rush a Emily Watson patří ve svých kategoriích k tomu nejlepšímu, po čem mohou fimová studia sáhnout, a i když se Sophií Nélisse jsem malý problém měl, určité kouzlo jí upřít nemohu. Ano, film chce dojímat, ale za tohle dojetí se stydět nemusíte. Kdyby americká studiová produkce vždycky vypadala takhle, můžeme si gratulovat. Celkový dojem: 75 %.

    • 15.8.2017  21:33
    Perníkový táta (TV seriál) (2008)
    *****

    Zkušení diváci a fanoušci televizní obrazovky už dlouho ví, že to nejzajímavější v televizní nabídce posledních let obvykle nejsou filmové snímky, ale americké televizní seriály, které se vymykají tuctové komerční šabloně a zvyšují laťku televizní tvorby hodně vysoko. I u těch nejslavnějších a nejdiskutovanějších jsem ale měl pocit určité manipulace a přítomnosti nejrůznějších berliček nebo laciných motivů. Pro zvýšení sledovanosti si pomáhají různými "coolovými" postavičkami a nerealistickými zápletkami nebo momenty. Perníkový táta je seriál, který se bez těchto berliček obejde, zůstává pevně oběma nohama na zemi a přitom je stále divácky atraktivní. Příběh stárnoucího a rodinným stereotypem opotřebovaného středostavovského chlápka se spoustou dluhů a problémů, který z ničeho nic zjistí, že si měl spíš než penzijní připojištění vyřídil pořádnou životní pojistku a jehož životnost se náhle nepočítá na desetiletí ani na léta, mě od prvního momentu uchvátil jak špičkovým řemeslem od vynikajících hereckých výkonů přes režii až po střih, ale především příběhem a schopností vedle hlavní dějové linky ukázat reálný život a reálné problémy dnešní Ameriky. Přemýšleli jste někdy o tom, jak málo stačilo a osudy známých jmen historie se ubíraly úplně jiným směrem? Walter White byl kdysi špičkový student a nadějný vědec, před kterým se rýsovala skvělá kariéra. Nakonec skončil jako po uši zadlužený učitel chemie na bezvýznamné střední škole a zároveň jako muž pod pantoflem, kterého komanduje dominantní manželka. Náhlá nevolnost a lékařské vyšetření ho přiblíží konci životní cesty. Najednou nemá co ztratit, vidina blízké smrti v něm mobilizuje vůli a energii i ochotu riskovat. Je svědkem policejního zásahu proti drogové varně a uvědomí si, že jeho kreativita, inteligence a cílevědomost by ve světě nevzdělaných kriminálníků mohly slavit úspěch a vést k zabezpečení rodiny. Postupně ztrácí zábrany a objevuje v sobě dříve netušený talent manipulátora a lháře, který krok za krokem stoupá výš v hierarchii zločineckého podsvětí. Učí se orientovat ve světě, který mu ještě nedávno byl cizí, odstraňuje překážky a je na nejlepší cestě stát se v očích podsvětí i policie legendou. Ze starého Waltra zůstává skořápka, rodí se Heisenberg, vařič nejkvalitnějšího pervitinu, jaký kdy měly smažky možnost ochutnat, a zároveň muž, který pocítil, jak chutná moc a co jsou to ambice. Na poslední chvíli se snaží naplnit sen o vlastní velikosti a neohlíží se na své okolí. Breaking Bad je velkým příběhem o morálním pádu člověka, působivým a skvěle napsaným dramatem, kde na obrovské ploše více než 60 dílů nenacházím žádný významnější kaz. Jde o neskutečně vymazlenou jízdu, kde kvalita scénáře nejenže neklesá, ale naopak má tendenci stoupat a graduje ve finále, které patří k těm, na něž se opravdu nezapomíná. Scéna, kde vyděšené manželce sděluje s planoucíma očima: "Nejsem v nebezpečí, já jsem nebezpečí," se záhy po odvysílání stala v rámci televizní tvorby ikonickou. Breaking Bad v sobě spojuje vysoké umělecké nároky, které uspokojily kritickou obec, i skvělou zábavu pro diváky. Seriál umí být napínavý, černohumorný, stále překvapující. Navíc jeho síla spočívá i v tom, že narozdíl od jiných děl nepoužívá relativizující morálku. Nikdy činy svých antihrdinů nebagatelizuje a nehledá pro ně alibi. Nazývá věci pravými jmény. Celkový dojem: 100 %.

    • 15.8.2017  21:15

    Před časem jsem čirou náhodou zhlédl závěrečný díl trilogie a výsledkem byly 4* a pocit dobře investovaného času. Před úsvitem mělo na ČSFD ještě vyšší hodnocení než poslední část a navíc nadšené komentáře. Ke sledování jsem tedy přizval manželku s tím, že nás čeká příjemná romantika a sázka na jistotu. Po chvilce jsem vzhlédl a v jejích očích jsem spatřil nikoliv snad zoufalství, ale zcela jistě nezájem a nevyřčené "Tohle fakt ne...." Po chvilce se skutečně ozvalo: "Nemohl by ten vlak aspoň vykolejit?" Sám jsem cítil, že to není ono. Neměl jsem problém s tím, že se ve filmu stále mluví. Potíž je v kvalitě dialogů, v jejich obsahu a sdělení. Ono se v něm zkrátka spíš plká. Pravda, na mladičkou Julii Delpy se dobře kouká, ale to je vlastně vše, co mi může snímek nabídnout. Síla myšlenek a emocí pro mě přítomná není. Úspěch filmu spočívá ve schopnosti a ochotě diváka projektovat do setkání dvou cestujících své vlastní vzpomínky na první rande a milostná vzplanutí. Takhle sentimentální jsem ale nikdy nebyl. Před svítáním na mě nepůsobí, připadá mi příliš banální a bezobsažné. Celkový dojem: 40 %.

    • 15.8.2017  21:07
    Ať jedí koláče (TV seriál) (1999)
    *

    Existenci seriálu jsem zaznamenal, když jsem náhodou narazil na nadšený komentář přirovnávající sérii ke zdařilé Černé zmiji. Navnaděný jsem si pustil první díl a setkal jsem se s přímočarým laciným humorem, místy skutečně hrubozrnným. Rychle mě přešla chuť pokračovat ve sledování, protože ke kvalitám Černé zmije se to nepřibližuje ani vzdáleně. Lechtivá témata se dají zvládat, aniž by bylo nutné sklouzávat k vulgaritám, jen to chce cit, schopnost včas se zastavit a pouze naznačit, hrát si se slovy a se situační komikou. Pravdou je, že i výše zmíněná Černá zmije se celou první sérii hledala, tak špatná ale nebyla nikdy. Za první díl dávám celkový dojem 25 % s tím, že je docela dobře možné, že bych ještě hvězdičku v pokračováních nakonec našel. Ale existuje spousta lepších děl, tak nač s tímhle ztrácet čas...

    • 15.8.2017  16:09

    Kinematografie velkých atrakcí a efektů to u mě nikdy neměla jednoduché, obvykle stojí na chvostu mého zájmu - tak dobře, tu a tam se i já nechám zlákat třpitivými tretkami, jak např. dosvědčuje moje hodnocení prvních Pirátů z Karibiku. Potřebuju k tomu ale smysluplný příběh a zajímavě napsané postavy. U Zběsilé cesty příběh prakticky neexistuje, motivace postav je decentně řečeno chatrná a samotné postavy pak slouží jen jako nástroj režiséra pro modelování nekončící série akčních scén a vyvolávání těch nejjednodušších emocí. Představují pouhé řídící prvky ovládání dopravních strojů, jsou útočníky a oběťmi připravenými pro zábavu publika zemřít. Mytologie načrtnutého světa je v maximální míře redukována, je zkrátka zřejmé, že režisér nepočítá s tím, že by si u jeho filmu chtěl někdo klást otázky nebo nedejbože používat mozek. Nějakou logickou strukturu byste v jím zobrazeném světě hledali marně. Zatímco u nového cirkusu vidíte tendenci stavět z nekomplikovaných akrobatických čísel zápletku, vyprávět příběh a posunout se tak směrem k divadelnímu a filmovému umění, Mad Max naopak funguje na principu klasického cirkusového představení. Akční žánr se tady zbavil všech příměsí a obnažil ve své podstatě. Mad Maxe ocení divák zaměřený na dynamiku a akci, špičkovou akrobacii a choreografii. Cílovému divákovi může snímek nabídnout výbornou kameru a přehledný střih, krásné ženy, stroje se silnými motory a adrenalin. Což není málo a chápu, že mnohé příslušníky mužského pohlaví dokáže uvést do extáze. Já ale k filmovému zážitku potřebuji mnohem víc. Celkový dojem: 30 %.

    • 13.8.2017  21:36

    V úvodní scéně je divák svědkem eskortování dvou zajatců letadlem kamsi do vězení. Muži mají pytle přes hlavu a velitel eskorty se pokouší jednoho z nich psychicky zlomit a patrně přimět k výpovědi. Otevře dveře, strhne zajatce na kolena čelem k bezedné rozevřené hlubině, která dokáže vyděsit nejen ty, co trpí fóbií z výšky. Automaticky bych očekával, že dalším krokem bude stržení pytle, vždyť jinak ten čin nedává smysl. Nestalo se tak. Účelem onoho pytle nebylo znemožnit vězni orientaci, ale překvapit stráž a především diváka momentem odhalení identity zajatce. Ve světě nolanovské batmanovské trilogie je totiž vše dělané pro momentální efekt, nelze v něm najít nějakou logiku a funkčnost. Až tady jsem plně pochopil povzdechnutí uživatele flanker.27 v komentáři k Temnému rytíři, kde píše, že ho "iritovala totální zkratkovitost a pitomost prakticky všech na place" a dále: " Nevim, proč se Joker pokoušel svými plány nastolovat chaos, když nakonec je skoro jediným, jehož činy dávaj jakžtakž smysl. Všichni ostatní, Batman, policie, mafie, předváděj takovou kupu demence, která snad ani nemůže pocházet od člena druhu homo sapiens vybavenýho pudem sebezáchovy. Něco takovýho možná patří do komixu, ale tohle se navenek tváří jako propracovaná detektivka s prvky noir a psychologického dramatu." Nolan nešetří efekty a štědře naděluje atrakce, jenže po obsahové stránce je to prohra. Batman začíná měl pověst temného dramatu, kde komiks konečně dospěl a úspěšně přenesl literární předlohu do reálného světa. Plně se s tím sice ani zdaleka neztotožňuji, ale souhlasím, že zmíněná tendence tam byla a že v rámci žánru šlo o zajímavé vykročení. Temný rytíř povstal je dokladem, že Nolan se v tom, jak látku uchopit, dostal do slepé uličky. Je to nabubřelé, megalomanské a obsahově s prominutím pitomé. Na nějakou hlubší psychologii zapomeňte, dospělost tenhle blockbuster jen předstírá a je v tom dobrý asi tak jako malé děti, co si hrají na tatínka a na maminku. Poslední díl považuji za bezkonkurenčně nejslabší část trilogie částečně i díky velmi problematickým ideovým východiskům. Frank Miller coby autor, který nejvíc ovlivnil nynější podobu a mytologii batmanovského světa, je známý pravičák a tvoří řekněme protiváhu levicovým anarchismem načichlým autorům typu Alana Moora. Tady se ale jeho individualismus a opovržení "lůzou" stalo v podstatě manifestem pro zpochybnění demokratických pořádků a pro autoritáře typu španělského caudila Franca a především pro generála Pinocheta by to byl bezesporu ideální filmový hrdina a tenhle kousek by zaujímal velmi čestné místo v jejich filmotéce. Celkový dojem: 25 %. Pokud Dunkirk a Dokonalý trik představují vrchol dosavadní Nolanovy tvorby, pak Temný rytíř povstal představuje její suterén.

    • 25.7.2017  21:24
    Mammon (TV seriál) (2014)
    *

    Mammon se svezl na vlně popularity skandinávských detektivek, ale používat jako argument k vyzdvihnutí jeho kvalit, že byl uveden tam či onde, je zavádějící. Při dnešní inflaci televizních stanic a dalších distribučních kanálů existuje obrovská poptávka po žánrové tvorbě a v každém novém projektu trh touží vidět nový Most nebo Zločin. Ty představují bezpochyby scénáristické konstrukty, v normálním světě se s tak rafinovanými pachateli a komplikovanými rozvětvenými případy nesetkáte. Jsou ale chytře napsané, s pochopením pro lidskou psychiku, s odpovídajícími motivacemi, kde to neskřípe a nepřečnívá. Breaking Bad a Better Call Saul mě před časem přesvědčily, že můžete pracovat i s velmi netradičními radikálními charaktery a ty přesto budou vypadat hodnověrně, pokud si dáte práci se scénářem. Mammon selhává v tom nejzásadnějším, je příliš špatně napsaný. Nápad je zajímavý, režie pracuje s osvědčenými thrillerovými prvky, ale pokud scénárista spoléhá na tak okaté oslí můstky, pokud páchá tak výrazné logické kotrmelce a vrší absurdní náhody, je výsledek ztracený. Autorovi scénáře nestačí napsat větu, potřebuje za ni přidat vykřičník. Seriálu schází uměřenost, smysl pro proporce. Umělotina je z toho cítit na dálku. Ačkoli mě remaky obecně nelákají, zajímalo by mě, jestli český Mamon nakonec nevypadá líp. Celkový dojem: 25 %.

    • 24.7.2017  16:20

    Na začátku 90. let představovalo Městečko Twin Peaks kulturní šok a bylo první vlaštovkou, která předznamenala nástup fenoménu dramat quality TV. Frosta a Lynche tehdy napadlo propojit masově využívaný formát soap opery s kriminálním dramatem, postavili na hlavu všechny dosavadní poučky seriálové praxe a dokázali, že televizní tvorba se dá dělat jinak - chytře a inovativně. Zápletka pro ně už nebyla podstatná, vražda studentky byla vějičkou na publikum, aby se nechalo zlákat do labyrintu podivně proměnlivých seriálových charakterů a bludiště vztahů obyvatel podivného maloměsta. Úspěch nestál na příběhu, ale na postavách, se kterými si autoři zábavně pohrávali. Seriál si postupně přisvojoval prvky sitcomu a oba žánry, ze kterých původně vzešel, začal ironicky shazovat. Lynch měl štěstí na spolupracovníky. Mysteriózně znějící soundtrack Angela Badalamentiho se stal obrovským hitem a symbolem seriálu. V Kylu MacLachlanovi získal sympatického talentovaného a tvárného herce, který neměl problém ztotožnit se s filozofií seriálu a procítěně pronášel proslulé poznámky své neviditelné sekretářce Dianě. Krásné záhadné ženy s nevypočitatelným chováním dodávaly Twin Peaks erotický rozměr. Seriálové charaktery stále překvapovaly. Navenek kladné postavy v sobě nesly zárodky zla, nečekaně ukazovaly svou odvrácenou tvář a fascinovaly svou zkažeností. Spletité vyprávění s mnoha slepými odbočkami, které se nezatěžovaly vysvětlováním a předkládáním informací na talíři, lákalo k televizoru i intelektuály, kteří dosud televizí pohrdali. Scénáristé si s diváky hráli, mystifikovali je, odváděli pozornost k detailům, které neměly praktický význam. Twin Peaks stál na počátku procesu, který v televizní produkci změnil pravidla hry a zavedl do ní filmovou estetiku. Jeho úspěch inspiroval spoustu jiných televizních projektů a stopy Twin Peaks dnes najdeme prakticky všude. První série mi sedla dokonale a právě ona vedla k tomu, že jsem objevil excentrického a ujetého Lynche. Celkový dojem: 95 %.

    • 23.7.2017  20:01
    Jack Rozparovač (TV film) (1988)
    ****

    Dvoudílní televizní thriller o nejslavnějším kriminálním případu vyšetřovaném na území Velké Británie vznikl u příležitosti stého výročí série útoků tajuplného Jacka Rozparovače. Z dnešního pohledu, kdy ambiciózní projekty quality TV výpravou drží krok s filmovou tvorbou, to už tak nevynikne, ale v druhé polovině 80. let šlo o štědře financovaný projekt, který měl být důstojnou připomínkou této události. Je patrná snaha uchopit látku pokud možno seriózně a zároveň natočit atmosférickou žánrovku se sociálně kritickým podtextem. Ten, kdo se kdy kauzou londýnského sériového vraha zabýval, nebude volbou pachatele příliš překvapen, jeho jméno vždycky patřilo v kauze k těm diskutovaným a v literární podobě se jím zabývá např. úspěšný komiksový román Alana Mooreho Z pekla. Televizní film sice ani zdaleka není tak mnohavrstevný, není to dílo, které by se snažilo být celistvou výpovědí o společnosti viktoriánské Anglie, ale jako netradiční detektivka v historických kulisách s nekonformním hrdinou převyšujícím schopnostmi své okolí to obstojí víc než slušně - určitě i díky obsazení Michaela Caina v hlavní roli, protože ten hrát špatně ani neumí. Celkový dojem: 80 %.

    • 22.7.2017  12:29
    Dunkerk (2017)
    *****

    Nolanův divák a jeho filmoví hrdinové mají jedno společné: pocit, který by se dal přirovnat k tomu, co se děje s palivovou směsí v motoru ve fázi komprese. Už po pár desítkách sekund budete svědky masakru vojenské jednotky a události se lavinovitě dají do pohybu. Nolan natočil intenzivní film, kdy neustále nutí své postavy jednat, unikat smrtelnému ohrožení, rozhodovat o životě svém a o životech lidí kolem sebe. Chyby nebo zaváhání se neodpouštějí a mají ty nejtragičtější následky. Divák je od první minuty zahrnut obrovským množstvím vjemů. Nečekejte chvíle zklidnění a rozjímání. Připravte se na dynamický střih, který neustále střídá dění na pevnině, na moři i ve vzduchu. Režisér nepoužívá kolektivního hrdinu, každá složka armády i civilisté spěchající na pomoc mají konkrétní tvář, Nolanovi ale nejde o to vyprávět příběh jedné nebo několika osob. Natočil komplexní film, kde hlavní roli přebírá samotná bitva, resp. historická událost - evakuace 400 tisícové armády obklíčené v malé enklávě na mořském pobřeží. Mimořádnou roli v Dunkerku zaujímá zvuk. Film ani na okamžik neztichne. Budete bombardováni ruchy, výstřely a výbuchy, směsicí tónů a hudebními skladbami, které zintenzivňují napětí a očekávání. Nolan angažuje nikoliv největší hvězdy, nýbrž nejlepší herce, ze kterých charisma sálá na dálku. Nepotřebují dialogy, stačí jim pohled nebo nepatrné gesto a už vás z toho mrazí. Před premiérou vzbuzoval Dunkerk očekávání, že by se mohl stát filmovou událostí roku, a tohle zadání myslím Nolan splnil. Viděl jsem precizní snímek od režiséra s jasnou vizí, postojem a s nadprůměrnými schopnostmi, co má svůj film pod kontrolou. Píšu o dynamickém střihu, který si ale, prosím, nezaměňujte s chaosem. Pokud budete mít problém se střihem, chyba je ve vás, ve vašem způsobu vnímání. Viděl jsem výpravné drama, u kterého se výrazně přimlouvám za zhlédnutí na velkém plátně. A konečně, viděl jsem film, který rehabilituje takové pojmy, jako je heroismus a vlastenectví. A to je po řadě ideologií a nacionalismem nasáklých produkcí docela úleva. Celkový dojem: 95 %.

    • 22.7.2017  12:19
    Dokonalé opojení (TV film) (2015)
    **

    Televizní dramátko o tom, jak nadějná tanečnice prostřednictvím špatných kamarádů a citových zmatků období dospívání k závislosti na heroinu přišla. Film v sobě nezapře, že vznikl na zakázku jako varování před pokušením chemicky si vylepšovat svůj život. Je pro něj typické, že se snaží přizpůsobovat myšlení teenagerů a mluvit jejich jazykem. Jinak lze konstatovat, že na dané téma vznikly mnohem zásadnější filmy s lepším scénářem, režií i obsazením. Celkový dojem: 40 %.

    • 21.7.2017  21:42

    Osobnost Charlieho Chaplina pro mě nepředstavuje nezpochybnitelný symbol uměleckého mistrovství, jen málo jeho filmů mě oslovovalo v minulosti a ještě méně mě jich oslovuje dnes. Ty, které mi stojí za opětovné zhlédnutí, by se pohodlně daly spočítat na prstech jedné ruky, nicméně Moderní doba mezi ně patří. Spolu se Zlatým opojením jde zároveň o jediné snímky, kde akceptuji jeho životní postavu tuláka. V Moderní době se pokouší protloukat životem a opakovaně po karambolech začlenit do normálního života spořádaného občana. Neuspěje ale ani jako dělník u pásu, ani jako číšník. Dívka, se kterou posléze naváže vztah, je podobně nekonformní, takže nakonec oba uznávají, že do moderní doby s jejími pravidly, příkazy a povinnostmi se nehodí. Dávají se na ústup a společně kráčí vstříc osudu. Především tovární část tulákova příběhu mi přijde vtipná a chytře natočená, touha po maximalizaci produktivity vede až k šílenému motivu stroje na krmení zaměstnanců. Druhý vrchol snímku představuje scéna v baru, kde poprvé zazní Chaplinův hlas ve formě pěveckého čísla doplněného pantomimickou klauniádou. Moderní době se dá vyčítat, tak jako u jiných Chaplinových filmů, zastaralá poetika němého filmu první poloviny 20. let. Ale v tomhle případě mi to nevadí. Vnímám jeho film jako sociální kritiku systému v období hospodářské krize a zároveň kritiku fordovské masové společnosti založené na potlačení individuality. Je typické, že v Hitlerově Německu i Mussoliniho Itálii bylo promítání Moderní doby okamžitě zakázáno. Celkový dojem: 80 %.

    • 21.7.2017  21:33
    Zmizení (2013)
    ****

    Film o strachu, nejistotě a běsech, které více či méně hluboko vězí v každém z nás. Villeneuveho považuji už nějaký čas za jednoho z nejtalentovanějších režisérů současnosti a i když umí vytvořit i lepší atmosféru, stačí sledovat scénu zběsilé automobilové jízdy s oslepeným řidičem napříč městem, abyste si uvědomili, čí snímek máte před sebou. Podobně i scénář představuje ve svém žánru velmi slušnou práci, která umí překvapit a být originální. Tvůrci trpělivě budují napětí, tíseň a pocit ohrožení, nechávají svého detektiva tápat a přesvědčivě naplňují zadání thrillerového žánru. Pro rodiče neexistuje noční můra než zmizení dítěte a filmaři své postavy nijak nešetří. Aniž by se topili v sentimentu, dokážou vybičovat emoce na maximum. Filmem silně rezonuje ještě jeden motiv - pokušení vzít vyšetřování a spravedlnost do vlastních rukou. Otec ztraceného dítěte této touze neodolá a scénárista nachází pro mučení ve jménu vyšších cílů určité ospravedlnění. To podle mých měřítek stojí film jednu hvězdičku. Z herců je nejvýraznější Jake Gyllenhaal, který odvádí vynikající herecký výkon a je dalším z důvodů, proč věnovat téhle kriminálce více než 150 minut svého času. Celkový dojem: 85 %.

    • 20.7.2017  19:57

    Pokud se začne mluvit o žánru noir, Hluboký spánek je jedním z titulů, které se filmovému fanouškovi vybaví nejdřív, dalo by se říci, že to je dokonce výkladní skříň žánru. Přitom to není typický zástupce černé série, k noiru patří trpké konce a partnerská míjení, Hluboký spánek má na noir příliš optimistické vyústění. Film navíc oslabují dva nedostatky. Výslednou podobu ovlivnila cenzura, která nerozdýchala homosexuální vztah dvou záporných postav a cudně zamlčela i podstatu nelegální činnosti v Geigerově knihkupectví - tedy výrobu a distribuci pornografických materiálů. Tím se ovšem ztrácejí motivace a vazby důležité pro pochopení příběhu. Nedostatky má i scénář, který kupříkladu nemá žádné vysvětlení pro vraždu šoféra. Ikonický status ale Hluboký spánek nezískal omylem nebo zadarmo. Chemie mezi Bogardem a Lauren Bacall funguje skvěle a dala by se uvádět jako příklad ideálního filmového partnerství. Bogardovi role Marlowa sedla, typově se do ní hodil vizáží i intonací, navíc měl smysl pro ironii a dokázal svého detektiva v příhodnou chvíli lehounce shodit. Režisér měl cit pro atmosféru a filmové řemeslo ovládal znamenitě. Nebyl to sice žádný hledač nových cest, ale chápal, co v žánru funguje, jak to správně nadávkovat a použít. Spletitost příběhu a přítomnost hvězd pak pomohla zakrýt nedostatky scénáře. Celkový dojem: 85 %.

    • 20.7.2017  19:48
    Kód Enigmy (2014)
    ****

    Nic zásadního snímku vytknout nemůžu, vlastně mi byl od začátku do konce sympatický a z nabízené látky dokázal jak scénárista, tak režisér vytěžit maximum. Co si budem povídat, o luštění šifer se dá napsat napínavý román, ale strhující film potřebuje víc než pohled na skupinu vědců hloubajících u psacího stolu a řešících složité rovnice. Benedict Cumberbatch se s postavou podivínského génia s homosexuálními sklony popral podle očekávání dobře. Morální dilemata spojená s rozhodováním, jakou cenu spojenou s udržením tajemství zásadním pro vítězství ve válce lze ještě zaplatit, se filmu také nevyhýbají. Celkový dojem: 85 %.

    • 19.7.2017  20:59

    Pignon je jméno, které ze zvláštního rozmaru nebo možná z jiného důvodu naděluje scénárista a režisér Francis Veber svým filmovým hrdinům s pozoruhodnou pravidelností. Nejde o jednu a tu samou postavu, ani je neztvárňuje jeden konkrétní herec. Spojuje je snad jen určité plebejství a lidskost, nebývají to lidé z vrcholu potravinového řetězce. Pignon ze snímku Blbec k večeři patří k těm postavám, před kterými je zapotřebí mít se na pozoru. Není to zlý člověk a měřeno inteligenčním kvocientem, není ani hloupý. Chybí mu ale to, čemu se říká sociální inteligence, společenský takt a vnímavost. Nedá se říci, že by pomalu myslel, spíš platí, že příliš rychle mluví a slova se železnou pravidelností předbíhají myšlenky a jdou si svými vlastními cestičkami. Když Pignona potká sebevědomý podnikatel v podání Thierry Lhermitta, rychle pochopí, že našel ideální oběť, která je schopná se sama od sebe snaživě ztrapňovat a bavit hosty pozvané na večírek. Jenže člověk míní a okolnosti mění... Zhlédnutí po letech sice připravilo Blbce k večeři o jednu hvězdičku, svůj půvab ale má a zábava je to i nadále spolehlivá. Celkový dojem: 75 %.

    • 19.7.2017  20:51
    Casablanca (1942)
    **

    V čem spočíval fenomenální úspěch Casablancy v době premiéry, celkem chápu, Ingrid Bergmanová byla krásná a uznávaná hvězda a Humphrey Bogart, který prorazil na výsluní o pouhé dva roky dříve, se právě v době uvedení Casablancy do kin v důsledku války stal žádoucím jako představitel tvrdých charismatických mužů. Casablanca v sobě spojovala exotiku, lásku, dobrodružství i válečnou angažovanost, tedy všechny ingredience oceňované tehdejším publikem. Pohybovala se v žánru populárního melodramatu a premiéra byla chytře načasována na únor 1943 do období těsně po spojenecké konferenci Churchilla s Roosveltem, kdy bylo město díky zájmu sdělovacích prostředků v obecném povědomí. V čem je zakleté dnešní kouzlo Casablancy, už nevím. Jsem proti němu imunní. Vidím v ní jen průměrné dobové melodrama, kde hollywoodští scénáristé předvádí svou obvyklou ignoranci vůči realitě (Laszlo je asi takový Čech, jako byl Jánošík maďarský žid). Milostný trojúhelník nefunguje, protože vztahová chemie mezi Bergmanovou alias Ilsou Lundovou a oběma soky v lásce je mizivá, dalo by se říci, že je to naprostý protipól dvojice Bogard a Lauren Bacall v Hlubokém spánku, kde vztahová chemie fungovala na jedničku s hvězdičkou. Jediné, co se dá s odstupem času ocenit, je vztah Bogardova cynického majitele baru Ricka Blaineho a lišáckého policejního šéfa, který v tom umí zatraceně dobře chodit, v podání Clauda Rainse. Jejich jiskřivé dialogy plné utajených významů jsou oživením a ozdobou filmu. Dál stojí za zmínku snad ještě grázlík Petera Lorreho, na všechno ostatní se může dál snášet prach jako dosud. Celkový dojem: 40 %.

    • 18.7.2017  22:08

    Kafkiáda po česku a navíc titul, který se dá považovat za symbol české nové vlny. Středněmetrážní film o půjčovně koček, marném hledání muže jménem Kilián a o životě v zemi plné absurdity, nejistoty a strachu. V neposlední řadě je to i film o samotě a pocitu odcizení. Josefu K. hrozil proces, zatímco Heroldovi, hrdinovi filmové povídky, hrozí toliko pokuta 30 korun za nevrácení vypůjčené kočky. Zdánlivá banalita, ale z dění ve filmu je cítit napětí a nervozita, vždyť v zemi, kde se ztrácejí lidé i instituce a kde má byrokracie moc nad lidmi, může mít ztráta kočky nedozírné následky. V řadě náznaků se dá vycítit kritika kultu osobnosti a stalinismu. Postavu k podpírání můžete vnímat jako podobenství i jako svéráznou komedii (nápis v půjčovně koček zní: "Zneužívání vypůjčených koček je trestné. Spotřebitel bere na vědomí, že je oprávněn k použití vypůjčených koček pouze pro vlastní potřebu.") Filmu by místy neškodily nůžky, ale jinak je to zajímavá filmová reflexe 50. let. Celkový dojem: 75 %.

    • 18.7.2017  15:51

    S osobitými filmy Petra Zelenky to mám na střídačku. Některé mě nadchly, jiné vyvolaly jen průměrný dojem, obecně ale nemám problém Zelenkovi přiznat status filmaře, který patří k tomu nejzajímavějšímu, s čím naše neduživá filmová scéna momentálně disponuje. Ještě nikdy jsem si jeho jméno nemusel spojovat s nějakým výrazným zklamáním. O zklamání vlastně nemůžu mluvit ani teď. Filmu jsem na základě paradoxně nadšených ohlasů nevěřil a jen jsem si potvrdil, že mě instinkt nezklamal. Zelenka mi naservíroval dva filmy v jednom, míjím se přitom s oběma a konstatuji, že dohromady spolu neladí už vůbec. Autor sice vychází z myšlenek historika Jana Tesaře, jeho názory si ale vykládá po svém.. Zelenkova mystifikace mě tentokrát nebavila, cítil jsem z ní podobnou sebestřednost, jakou v posledních dvou dekádách vnímám u dadaistických vystoupení divadla Sklep. Také oni si vystačí s tím, že baví sami sebe a svůj fanklub. Celkový dojem: 35 %.

    • 18.7.2017  15:45

    Filmová romance, která se opírá o dvě velká herecká jména v hlavních rolích. Michelle Pfeiffer i Al Pacino odvádějí svůj slušný (nad)standard, ale aby sami o sobě dokázali projekt vykopnout do nadoblačných výšin, to neumí. V první půli, kde svoji roli hraje i prostředí řecké restaurace a obraz je oživen množstvím rázovitých postaviček zaměstnanců podniku a jeho hostů, si snímek udržuje úroveň slabších 4 hvězdiček, ve druhé půli, kde film přejde do intimnější polohy a ústřední dvojice začne řešit své (po)city, film místo aby gradoval, začne ztrácet. Scénář jednoduše nemá tu sílu, jakou by potřeboval. Celkový dojem: 60 %.

    • 18.7.2017  14:32
    Černé zrcadlo (TV seriál) (2011)
    *****

    Několik vln vědeckotechnické revoluce sice výrazným způsobem pozvedlo naši průměrnou životní úroveň a umožnilo nám obklopit se zajímavými technologickými hračkami, vývoj společnosti ale za možnostmi technologií zaostává. Jsme stále otroky svých emocí a své biologické podstaty, čelíme velmi podobným problémům, s jakými se musely vyrovnávat předchozí generace. Korupce, zneužívání služebního postavení a populismus se objevovaly v politice starověkého Říma a čelíme jim i dnes. I nadále churavíme, stárneme a umíráme, i dnes se snažíme zakládat rodiny a obstát na pracovním trhu, zkrátka uspět v životě. Černé zrcadlo je seriál, který nastavuje obraz lidem v nepříliš vzdálené budoucnosti, zkoumá, kam nás mohou konkrétní vynálezy zavést, jak ovlivní naše životy a jak snadno mohou být zneužity. Technologie nemají morálku ani ideologii, vždy záleží na lidech, jak s nimi naloží. Protože ale k onomu zrcadlu přidali autoři seriálu přívlastek černé, je myslím jasné, že u nich převládá skepse, vize budoucnosti jsou znepokojivé a laděné do temných tónů. V některých dílech se sice objevují prvky ironie a komedie, ale je to humor jízlivý a černý. Úroveň jednotlivých povídek sice kolísá, jako celek si ale Černého zrcadla považuju a pokládám ho za jeden z nejzdařilejších počinů na poli televizní produkce sci-fi žánru. Celkový dojem: 90 %.

    • 17.7.2017  23:09

    Spousta klasických westernů už dávno právem upadla v zapomnění, Zinnemannův snímek se ale dá označit za klasiku, která zaslouženě patří do zlatého fondu světové kinematografie. Western tady překračuje své žánrové mantinely a posouvá se spíš do roviny psychologického dramatu. Je studií lidských povah, strachu, odvahy a odpovědnosti. Nebezpečný zločinec je propuštěn z vězení, jeho kumpáni se radují a očekávají příchod starých pořádků, vlády násilí a zastrašování. "Slušní" občané se bojí a někteří uvažují o odchodu. Jen jediný obyvatel městečka je připraven se bránit a snaží se u ostatních probudit kolektivní duch odporu. Ve filmu si užijete mnohem víc dialogů než panoramatických záběrů divočiny nebo krvavých přestřelek. Někteří westernoví fanoušci mají s tímhle kouskem problém právě pro absenci obvyklých žánrových klišé, já ho ale považuju za pozoruhodnou ukázku filmového kumštu. V pravé poledne je zajímavé tím, že se odehrává v reálném čase, při pohledu na pohybující se ručičky na hodinách se stupňuje napětí a vše prostupuje vědomí nevyhnutelnosti. Režie je zajímavá i jinak. Zinnemann si přál, aby film vypadal na první pohled jako klasický filmový žurnál se zrnitým obrazem a horším osvětlením. Opět se najdou tací, kterým to kazí jejich představy o filmové podívané, ale já neváhám nadělit 85 % celkového dojmu s tím, že nejsem fanouškem westernu, jinak bych mu přihodil ještě pátou hvězdičku.

    • 16.7.2017  22:27

    Rozvoj nebo úpadek žánru obvykle představuje dlouhodobý proces, který se nedá symbolizovat jediným titulem nebo jménem tvůrce. Určitou výjimku představuje klasický western, který by na případném pomníku mohl mít uvedené jako datum úmrtí premiéru snímku Muž, který zastřelil Liberty Valance. Ne, že by western už pár let nechřadl, ale právě tento titul dokonale vystihuje jeho strnulost, vyčerpanost a především neschopnost bavit. Vůbec přitom nepomáhá, že se na jeho natáčení podílela silná osvědčená sestava v čele se zkušeným režisérem Johnem Fordem a hereckou legendou Johnem Waynem. Snímek se neumí vymanit z pasti žánrových schémat a jeho tvůrci nedokážou přesvědčivě a působivě porušovat žánrové konvence dokonce ani tam, kde se o to snaží - jako je motiv zastřelení padoucha Valanceho ze zálohy a neprávem získaná sláva hrdiny za zneškodnění zločince. Film atakuje hranice směšnosti tam, kde vzdává hold americkému právnímu řádu a politickému systému, v určitém smyslu mi připomíná éru budovatelských československých snímků 50. let. O renesanci žánru se o několik let později zasloužil Sergio Leone svými spaghetti westerny, když do nich přinesl nové nápady, energii a hravost. Doporučuji zhlédnout v jednom dni Liberty Valanceho a Leoneův snímek Hodný, zlý a ošklivý. V té konfrontaci se nejlíp vyjeví, co všechno je na Fordově dramatu špatně. Celkový dojem: 40 %.

    • 12.7.2017  22:08
    Lore (2012)
    ***

    Začnu poněkud jedovatě. Označovat Cate Shortland za mladou režisérku, jak se dosud objevuje v biografii na ČSFD, mi přijde poněkud nepatřičné. V 48 letech má mít za sebou podstatně obsáhlejší výsledky své práce. Při kondici australské kinematografie svědčí pouhé dva celovečeráky o tom, že to buď s jejími schopnostmi nebude až tak slavné, nebo že se jedná o takový tvůrčí samorost, že předem odrazuje producenty. Jisté je, že její Lore okouzlila výraznou část evropského festivalového publika, takže se jméno Shortlandové dostalo to širšího povědomí - uzavřené bubliny klubového publika. Širšímu okruhu diváků bude snímek připadat příliš pomalý a odtažitý. Minimálně se v něm vysvětluje kontext, film je snímaný subjektivně, z pohledu hlavní hrdinky, která se snaží po útěku otce namočeného do válečných zločinů a zatčení matky okupačními úřady dopravit mladší sourozence k babičce na druhém konci Německa. Za sebe musím bohužel říct, že odvařený jsem z Lore nebyl. Neměl jsem problém v orientaci s ději ani s tím, že produkce byla skoupá na rozpočet, takže o výpravnosti se v žádném ohledu nedá hovořit. Mám ho naopak s návodností scénáře - společníkem Lore se při její cestě z jihu na sever stal, jak jinak, německý žid, se kterým se dají skvěle konfrontovat postoje holky z prominentní nacistické famílie. Navíc kluk příhodného věku, se kterým může Lore prožít nejenom určitou názorovou proměnu, ale i svéráznou drsnou romanci. Evropou se tehdy valily milionové zástupy uprchlíků, válečně nasazených, zajatců, zběhů i vězňů, němečtí židé mezi nimi tvořili pranepatrný zlomek. Z pochopitelných důvodů jich koncentráky přežila jen hrstka a přicházeli navíc z odlišného směru - z těch méně fajnových lágrů na severovýchodě. Přicházeli navíc mnohem později, než se odehrává Lořin příběh. Za druhé mi vadila i absence výrazného filmového jazyka. Srovnejte si například Lore s tématicky spřízněnou Krajinou po bitvě nebo Evropou od Larse von Triera a hned by mělo být jasné, kde se dá mluvit o talentu a kvalitě a kde o filmařském průměru. Kdepak, i umění se musí umět. Celkový dojem: 60 %.

    • 9.7.2017  20:00

    Při zpětném pohledu nepůsobí snímek tak chytře, jak se během sledování tvářil. Jeho scénář totiž dlouhou dobu svádí k očekávání nějaké mystifikační pointy a la Sexmise a zatím... Film je zajímavý tím, že během své stopáže dokáže, podobně jako chameleon mění barvy, měnit žánry, ve kterých se pohybuje. Nejde o to, že by se v něm prolínaly různé žánrové prvky, on prostě chvíli funguje jako čistokrevný horor, aby se na jiném místě změnil v psychologické drama izolované skupinky lidí, o kus dál je z něj nefalšované sci-fi a jinde zase thriller o střetnutí s vyšinutým zločincem. Mimochodem, hlavní hrdinka má vážně smůlu. Ocitnout se po vážné autonehodě ve společnosti největšího magora na okrese opravdu není fér. Všichni tři herci odvádí odpovídající výkon. Mary Elizabeh Winstead v roli odvážné holky, co nechce svůj život prodat zadarmo, je sympatická a působí na mě líp než v podobně stavěné postavě v prequelu The Thing. Opravdovou lahůdkou je ale přítomnost Johna Goodmana v roli svérázného majitele nemovitosti s prazvláštními koníčky. Tohle je nesmírně vděčný typ postavy a John Goodman si ho náležitě vychutnal. Jakkoliv poté, co v závěrečné čtvrthodině přizná Ulice Cloverfield 10 definitivně barvu a rozplyne se iluze rafinovanosti, dojem trošku klesá, ale nakonec zůstanu na 4*, ať už se totiž pohybuje na půdě jakéhokoliv žánru, přináší přesně ty emoce, které má. Celkový dojem: 75 %.

    • 9.7.2017  19:51

    Gene Hackman jako neotesaný machistický farmář s minimálním vzděláním i zkušenostmi se ženami, který navíc i z pohledu tehdejší společnosti žije v zapadákově, kde lišky dávají dobrou noc, a Liv Ullmann jako chudá služka bez sebemenšího věna, která je ve věku, když už má nejvyšší čas založit rodinu. Ani jeden z nich si nemůže partnera příliš vybírat, zkrátka na sebe zbyli. Příběh se odehrává na nejzazším americkém západě, vlastně až u pobřeží Pacifiku, ale typické westernové prvky byste v něm hledali marně. Je to místy opravdu hořká studie konfliktního partnerského vztahu naprosto odlišných lidí, která je zbavená jakékoli romantiky. Ti dva spolu musí nějak vyjít, protože ostatní varianty jsou přece jen o něco horší. Líbí se mi střízlivost scénáře, který nepřipouští žádné kotrmelce a melodramatické zvraty. Účast velkých hereckých osobností povyšuje tohle historické drama na čtyřhvězdičkovou záležitost. Celkový dojem: 75 %.

<< předchozí 1 2 3 4 29 57 84 112
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace