gudaulin

gudaulin

Milan Černý

okres České Budějovice
poskok elektrárenský

199 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 33 65 97 129
    • 6.4.2021  20:41
    Realita (2014)
    *****

    Křehká a citlivá je duše umělce, kdy největší překážku na cestě za úspěchem mu klade vlastní rozjitřená mysl a tréma. Realita je důmyslná, vtipná, surrealistická hříčka o tom, že to s lidmi od kumštu vůbec není jednoduché. Bere si na mušku kde co, sebestředným producentem počínaje, a nutno říci, že mě zasáhla do černého. Pár scén mi dokonce připomnělo starého dobrého Buňuela. Je to originální, hravé, svěží a nebojí se to střílet do vlastních řad. Většinu času jsem měl úsměv od ucha k uchu. Celkový dojem: 90 %.

    • 6.4.2021  20:38
    Falešně (2019)
    ***

    Dominantní alfasamec zvyklý ovládat a mít formální i neformální vliv na chod věcí čelí situaci, na kterou ho život nepřipravil. Jeho finanční operace znamenaly pro příliš velkou skupinu důvěřivců příliš velkou ztrátu peněz na to, aby mohl zůstat na svobodě. Vazební věznice není právě přívětivé místo k životu, zvlášť když se jeden z mocných bossů podsvětí řadí k těm, co si lížou rány z nepovedené investice. Dokáže se nové situaci přizpůsobit a využít šance začít znovu a líp, nebo se prosadí staré manýry? Slušný nápad a silná herecká sestava ale nedokážou zakrýt fakt, že se scénářem si to chtělo ještě chvíli hrát a ani Aspöckova režie nepatří k těm oslnivým. Nakonec je z toho slušných 65 % celkového dojmu.

    • 5.4.2021  12:09
    Oběť (TV seriál) (2019)
    *****

    Jemná sympatická tvář Kelly Macdonald na sebe bere podobu Nemesis i soudce Lynche, aby prosadila své pojetí spravedlnosti a znovu našla klid. Jak podotýká její manžel, o vině i trestu člověka, který kdysi krutě ublížil její rodině, rozhodl soud. Své si odseděl, tak nač ještě jitřit rány? Jenže způsob, jakým se britská justice vyrovnala se ztrátou jejího malého syna, ženě připadá zcela nedůsledný a nedostatečný. Chce konfrontaci. Chce stanout tváří v tvář pachateli vraždy a nebojí se otevřít staré rány, aby mohla nové zasazovat za cenu toho, že i jí pár jizev přibyde. Obeť je znepokojivá britská minisérie o tíži viny a hranicích trestu, která v psychologické rovině zachází dál, než jsme zvyklí u žánrové produkce. A je zatraceně dobrá, vyvolává emoce a vede k přemýšlení. Pravda, trošku mi překážela snaha posunout sérii do thrillerové polohy, některé postavy byly možná navíc, viz přítel dcery a jeho prazvláštní vztahová motivace. Ale to jsou jen drobné kazy na opravdu zajímavé práci. Celkový dojem: 90 %.

    • 5.4.2021  12:04
    Smrtihlav (2017)
    **

    V době premiéry jsem si Smrtihlava vyhodnotil jako ztrátu času, ale když se po letech objevil v nabídce televizního vysílání, zvítězila zvědavost, zda si tak příkrá hodnocení a jedovaté hodnocení filmových fanoušků opravdu zaslouží. Inu, zaslouží. Zdůrazňuji, že jsem vůbec neřešil historickou věrnost zobrazovaných událostí, bral jsem to prostě jako žánrový film hollywoodského studia, které chce bavit a oslovuje globální publikum, kde je jen minimum poučených a zasvěcených diváků orientujících se v historických událostech 2. světové války. Snímek ale troskotá v tom, že neví, čím chce být, respektive Jimenez se do něj snažil nacpat úplně všechno. Povrchní psychologii, romantiku, dobrodružství, válku, politické drama atd. Nesedí to jako celek a chybí tomu jakákoli atmosféra i nějaké výrazné zapamatováníhodné herecké výkony. Pokud v několika momentech film pobaví, je to kouzlo nechtěného. Třeba když parašutisté po seskoku zdolávají alpské štíty nebo když překvapené německé vojáky při pokusu o vniknutí do skrýše parašutistů přivítá kulometná palba. Dá se to vidět a dokážu pochopit i tři hvězdičky, ale dobrý film vypadá úplně jinak. Celkový dojem: 35 %. Taková Valkýra je případ hollywoodského bijáku, který zázemí velkého studia dokázal využít k něčemu pozitivnímu. Smrtihlav je pravý opak.

    • 5.4.2021  11:57

    Za námět si snímek zaslouží 2 hvězdičky. Případ je to fascinující a rád bych si přečetl na dané téma knihu investigativního novináře nebo aspoň obsáhlý fundovaný článek. Spokojenost s filmem spočívá v tom, nakolik se spokojíte s tím, o čem snímek vypráví, a nakolik budete věnovat pozornost umělecké formě. Coninxův snímek by chtěl být hybridem politického thrilleru a kriminálky, jenže oba žánry mají své potřeby a režisér jim bohužel nevychází vstříc. Nenacházím v jeho práci žádnou přidanou filmařskou hodnotu. Pokud jde o estetiku, filmový styl a způsob vyprávění, nemá mi co nabídnout. Navíc mi nesedělo ani obsazení, v některých případech bylo přímo iritující. Nu což, někdo musel tu jednostrannou chválu v komentářích narušit. Za mě jen 40 % celkového dojmu s tím, že Coninxovi se budu do budoucna raději vyhýbat.

    • 5.4.2021  11:38
    Slow West (2015)
    ****

    "Zabil jsem ženu." - "To je riziko podnikání." - "Nevadí vám stolovat s vrahem?" - "Kdyby mi tohle mělo vadit, byl bych v životě značně osamělý." Hrdina příběhu se řídí heslem, které formovalo historii a tvář Spojených států po celé 19. století. "Jdi na západ, mladý muži." Západ, to je v dynamických letech po občanské válce, kdy padly zábrany jižanských statkářů k pronikání do západních teritorií, příležitost, budoucnost, ale taky divočina, kde platí právo silnějšího a kde hrozí spoustu rizik a nepříjemností. Jedinou šancí na přežití je rychle se učit od zkušenějšího, odhodit staré návyky a mít pořádný kus štěstí. Slow West je ideální western pro ty, kterým melancholicky ospalá a hypnoticky zasněná Jarmuschova cesta jeho Mrtvého muže připadala příliš statická a zdlouhavá. John Maclean se s tím tolik nepáře a v době, kdy jsou normou dvouhodinové bijáky přichází se stopáží pouhých 84 minut naplněných dynamickým vyprávěním plným špinavých charakterů, násilí a mrtvol. Nutno přiznat, že za cenu ošizení psychologie postav a redukce potenciálně velmi zajímavých postav na figurky pro jedno použití. Ocenil bych, kdyby snímek byl o 15 minut delší. Přesto za mě velmi slušných 85 % celkového dojmu.

    • 5.4.2021  11:20

    Šestáková braková historka natočená v rozvláčném, a tudíž nudném tempu, která si neláme hlavu s logikou a směřuje k blboučkému finále. Brutální úvod a zhruba prvních 20 minut přitom vypadá velmi nadějně a zdá se, že je to expozice k atmosférickému syrovému filmu, který vybočuje ze zaběhaných škatulek. Jenže od přepadení a únosu ve vylidněném městečku to už ztrácí a neúprosně klesá hloub a hloub. Podivné anachronické dialogy spíš ruší, jako by se takdy Zahler inspiroval lehce Tarantinem. Největší záhadou je mi, proč nakonec dávám dvě hvězdičky, když v druhé polovině jsem už nefalšovaně trpěl. Možná mě ovlivnily ty nadšené komentáře a vysoká hodnocení mých oblíbených. Nu což, jednou se sejdeme a až je budu stahovat z kůže na pomalém ohni, vysvětlí mi, v čem spočívala chytrost filmu a jeho zábavnost. Celkový dojem: 30 %. Vzpomínám si na kanibalský western, který po mém soudu Zahlera spolehlivě převálcoval. Byli to Dravci z r. 1999, a to přitom Bird nebyla žádná vůdčí režisérská osobnost.

    • 15.3.2021  15:00
    Únos (2012)
    ****

    Srovnání s Greengrassovým Kapitánem Phillipsem se přímo nabízí a ukazuje zásadní rozdíl mezi americkým a evropským pojetím žánru dramatu. V americkém zpracování látky jde o sázku na silnou individualitu, na špičkového profesionála, který svádí heroický souboj se zlem a může se přitom v nouzi spolehnout na vojenskou sílu a výjimečné postavení své vlasti - v době natáčení bylo obojí ještě nezpochybnitelné. Dánská verze je skromnější a představuje po všech stránkách protipól. Je to civilní, neokázalá záležitost, kde rozhodující roli nehrají zbraně, ale pevné nervy při nekonečném vyjednávání a faktor (vlekoucího se) času. V Únosu nehledejte žádné oblíbené thrillerové nebo dokonce akční prvky, tady jde o navození autenticity a zobrazení psychického rozpoložení zajatých námořníků. Herecké výkony jsou přesvědčivé, ale podřízené představě pomale plynoucího procedurálního dramatu. Nejde o nudný film, ale pokud divák upřednostňuje zábavu, Kapitán Phillips pro něj bude uspokojivější volbou. Celkový dojem: 80 %.

    • 12.3.2021  12:57
    Nula nula nula (TV seriál) (2020)
    *****

    Roberto Saviano je investigativní novinář, který svou knihou o Gomoře natolik rozzuřil kmotry italského podsvětí, že musí zbytek svého života trávit v kasárnách pod policejní ochranou a kamkoli se hne, doprovází ho početná skupina bodyguardů. Tento nevlídný životní styl ovšem způsobuje, že má dostatečný klid a čas pro svou tvorbu. Tak přišla na svět nová kniha, kterou italský štáb beze zbytku využil a zrodil se seriál, který patří k tomu nejlepšímu z televizní tvorby posledních let. Pro Saviana už je italský poloostrov malý, a tak si posvítil na globální byznys s narkotiky. Mapuje cestu kokainu z amerického kontinentu do Evropy. Je to krvavé putování doprovázené korupcí, střety s konkurencí a zásahy státní moci. Divák sleduje tři linie vyprávění, které se posléze protnou, a čtyři skupiny hráčů, kteří na špinavém obchodu participují. Někdo se stane vítězem, někdo zaplatí cenu nejvyšší. Seriál připomíná titul staršího Soderberghova snímku Traffic - nadvláda gangů. Nehledejte tady kladné postavy, ty mají drobný význam jen jako oběti bezohledných predátorů. Série není rozmělněna velkým množstvím dílů, a neobsahuje proto žádnou vatu. Její hlavní hodnotou jsou postavy - záludné, tvrdé jako žula, odhodlané riskovat a nemilosrdné jako Nemesis. Pro žánrového fanouška je to lahůdka, kterou by bylo chybou vynechat. Celkový dojem: 95 %.

    • 12.3.2021  10:03
    Zloději (2018)
    ****

    Japonsko vnímáme jako bohatou ekonomiku, která je nepříjemným konkurentem západních firem. Každá, i ta sebebohatší země, ale produkuje i neúspěšné outsidery, kteří se pohybuje ve stínu pečlivě budované elegantní fasády. Sociálních dramat, jako je Kore'edův snímek, se k nám z Japonska dostává jako šafránu, tak jen na vysvětlenou: zloděj má v japonské společnosti jiný význam a postavení než u nás. Je to nejopovrhovanější sorta lidí, kteří jsou na tom nejnižším stupínku společenské hierarchie. Před pár lety proběhla Japonskem zpráva o dvou starých členech Jakuzzy, kteří byli přistiženi při krádeži v obchodě. Bylo to prezentováno jako známka neuvěřitelného úpadku této větve organizovaného zločinu. Jakuzza se totiž zabývá tradičními cnostnými formami zločinnosti, jako je vydírání, prostituce, korupce a hazard. Režisér přistupuje ke svým antihrdinům nezaujatě, citlivě mapuje jejich pohnutky a vzájemné vztahy. Zloději představují vzácný případ dobře natočeného filmu, kteří přichází s originálním přístupem a pohledem na nějaký sociální jev a segment společnosti. Po formální stránce se tomu snímku nic podstatného vytknout nedá. Festivalovka, jak má být, resp. jak si ji já představuji. Celkový dojem: 85 %.

    • 12.3.2021  08:46

    Karen Šachnazarov mě kdysi fascinoval svým Městem Zero, které v mých očích dokonale zobrazilo absurditu konce komunistické éry, takové to mrtvolné bezčasí. Původním dílem Franze Kafky jsem byl tehdy nepolíbený a tahle absurdní kafkiáda padla na úrodnou půdu. Pak jsme na sebe pár dekád nenarazili a nyní mám možnost vidět jeho pozdější tvorbu a jsem z ní silně rozpačitý. Nemůžu mluvit ani o průměrném diváckém zážitku. Rozumím tomu, že Šachnazarov chtěl do svého filmu dostat kus nostalgického pohledu na dobu dospívání, ale když já ani v té zidealizované podobě Sovětský svaz první poloviny 70. let nepoznávám. Chybí mi tam atmosféra, nevěřím tomu obrazu, nevěřím tomu filmu. Historickou epochu nenavodíte tím, že postavy navlečete do dobových kostýmů a po ulici necháte jet dobové auto, to je zoufale málo. Podepsal bych prakticky beze zbytku komentář slunicka2. Ty postavy jsou veskrze současné a ten zpětný pohled na studentská léta je v podstatě velmi tuctový a triviální. Když se někdejší kamarádi sejdou a ten, který žije ve Finsku, teskní po Sovětském svazu, je tahle podoba nostalgie nedůvěryhodná až směšná. Celkový dojem: 40 %.

    • 11.3.2021  11:33

    Každý má dostat druhou šanci a i když snímkem Život jde dál se mi rozhodně Abbas Kiarostami do vkusu netrefil, ba co víc, jasně jsem si definoval rizika, která v jeho tvorbě hrozí, přesto jsem se rozhodl vzhledem k cyklu íránskách filmů, které běžely na slovenské Dvojce, zariskovat. Pravda, nečekal jsem mnoho, ale Kiarostami mě přesto svým minimalismem zaskočil. Takhle osekat kinematografii, to už chce umělce zvláštního ražení. Pro mě jako příznivce žánrového filmu je Kiarostami nepoživatelný. Nebudu jeho snímek, který je určen úplně jiné kategorii diváků, posílat do horoucích pekel, ale jednou hvězdičkou a 25 % celkového dojmu dávám jasně najevo maximální odstup.

    • 11.3.2021  11:28
    Maloměšťáci (divadelní záznam) (2020)
    **

    Nemám rád hysterické divadlo a afektovanou přepjatost, kterou režisérská dvojka svým hercům naordinovala. Myslím také, že toho Stalina si ruská inteligence tak nějak zasloužila. Rád bych viděl Gorkého slavný text v nastudování jiného souboru, ať mám srovnání a nehaním klasika. Z ansámblu mě plně uspokojil spolehlivý Cyril Drozda, z mladších tváří zaujala výrazně snad jen Lucie Andělová. Celkový dojem: 45 %.

    • 10.3.2021  09:07
    Pro Samu (2019)
    ***

    Válka je krutá a ve vztahu k civilním obětem to platí dvojnásob. Snímek Pro Samu známou pravdu připomíná díky bezprostřednímu kontaktu s raněnými a umírajícími v aleppské nemocnici. Sugestivně a s naléhavostí - o tom žádná. Ty obrazy plné bolesti jsou autentické a dokážou se vejít do mozku. Potud ohlasu filmu Waad Al-Khateab rozumím. Existuje ale i druhá rovina dokumentu, která už každému zřejmá a pochopitelná není. Západní veřejnost, ale i politické elity se ve složité syrské politické situaci nedokázaly orientovat a až příliš často přijímaly naivní a nekompetentní stanoviska a rozhodnutí. Kdybych měl tu smůlu a žil v Sýrii, uvědomoval bych si odpovědnost Asada jako autoritářského vůdce za nepotismus, brutalitu tajné policie a za rozpoutání války způsobené krvavým potlačením protestních demonstrací. Ale když už bych měl tu smůlu a neskončil coby emigrant v zahraničí, při vědomí reálných možností bych podpořil Asada jako za dané situace nejmenší zlo. Rozhodně bych měl větší obavy z vítězství sunnitských fundamentalistů, kteří několik let Aleppo ovládali a nyní operují v Idlíbu. Věděl bych o jejich snaze umísťovat vojenské základny v obytných čtvrtích a brát civilisty jako bezpečnostní štíty. A znal bych ledascos ošklivého o jejich chování k jinověrcům a oponentům. Snímek Waad Al-Khateab není hodnotově neutrální a je natočen z pozice obléhaných, tedy Fronty an-Nusrá a podobných výtečníků. Pár podprahových manipulací by se určitě ve filmu našlo, proto tedy jen 60 % celkového dojmu.

    • 5.3.2021  13:24

    Film je důvěryhodnou sondou do života ortodoxní židovské komunity v Izraeli - aby ne, když je autorka její součástí a fundamentalistický myšlenkový svět důvěrně zná a ztotožňuje se s ním. Nedostatečný odstup od látky jí ale nevyčítám. Problém je ve způsobu jejího zpracování. Snímek řadím do kategorie ušlechtilé festivalové nudy, která má šanci zaujmout omezenou skupinu klubových cinefilů. Běžným divákům se film nejspíš bude film nepříjemně táhnout a nedivil bych se, kdyby subjektivně délku odhadli na dvojnásobek reálného času. Ano, představitelka Shiry vypadá křehce a je nesporně půvabná a prostředí židovské komunity je pro nás exotické a zajímavé. Existují naštěstí ale tituly, které svět ortodoxních dokáží odhalit atraktivněji. Nemusíme chodit daleko, Svatební plán od téže režisérky je svěžejší, sympatičtější a má reálnou šanci zaujmout širší publikum. Celkový dojem: 40 %.

    • 5.3.2021  10:44

    Andrea Arnold má filmování opravdu ráda, protože když už s natáčením jednou začne, neví, kdy skončit. Délka filmu je neobhajitelná, tady měl nastat nemilosrdný tanec nůžek, jehož výsledkem mělo být zkrácení snímku nejméně o 50 minut. To ale není jediný prohřešek, který jí vyčítám. Fish Tank mě kdysi emočně rozcupoval, American Honey vyvolal opačné pocity. Je to jako sestoupit z Petřínské rozhledny rovnou na dno Macochy. Jsem jiná generace, poslouchám jinou hudbu, mám jiný pohled na svět a jiné ideály než hrdinové filmu, ale v tom zásadní problém nevidím. Pravda, mladičká Star mně typově sedí víc na členku gangu, která právě zkopala bezdomovce, než na dívku, co prožívá první milostné dobrodružství a snaží se zapadnout do podivné hipsterské komunity - ale vem to nešť. Především cítím z filmu pózu a nevěrohodnost. Partičce hajzlíků z Edinburgu jsem v Trainspottingu jejich sviňárničky věřil, to byl věrohodný pohled na skotskou drogovou scénu, podepřený osobní zkušeností. Téhle skupině ukázkových loserů nevěřím ani pozdravení. Šéfka skupiny by z karavanu dokázala ještě tak pást tři pouliční prostitutky, jedna třetina podřízených by nebyla schopna prodat nejspíš ani sebe sama na parkovišti pro řidiče náklaďáků a druhá by zvládla ještě tak pozici drogového dealera ve špatné čtvrti. Jediný skutečný prodejce mezi tou sebrankou páchnoucí spáleným tabákem i ledasčím jiným byl Jake - vlastně jediná opravdu zajímavá postava příběhu (ten, co nelže, jen prodává a k tomu přece manipulace patří). Přesto nebýt té absurdní stopáže, snad bych o slabé třetí hvězdičce uvažoval, takhle ale nemám na výběr. Celkový dojem: 40 %.

    • 4.3.2021  12:31
    Neon Demon (2016)
    **

    Nicolas Refn je ideální režisér pro natáčení efektních podívaných, kdy dokáže diváka rafinovaně bombardovat atraktivními vjemy. Jeho talent by se skvěle uplatnil při natáčení reklam a klipů, ale i určitých kategorií žánrových filmů. Kultivovanou erotiku by zvládl bez mrknutí oka - kdyby ovšem diváka a s největší pravděpodobností i sám sebe nechtěl přesvědčit, že je předurčen pro svět velkého umění. Volí proto pro své cíle neadekvátní filmové prostředky, objevuje banální, všeobecně dostupné pravdy a pokouší se kamuflovat hloubku tam, kde přešlapuje v brouzdališti. Škoda, se svým renomé by neměl problém přemlouvat přední charakterní herečky, aby se v zájmu Múz svlékly. V téhle afektované, protahované póze se ale Refn stává otravným. 30 % mu nadělím za zúčastněné dámy, a to ještě může být rád, že mám vstřícnou chvilku a mhouřím nad tou zoufalostí oči, až to bolí.

    • 3.3.2021  12:58
    Zlé časy (1975)
    ***

    V rozsáhlém výčtu filmů, kde se Charles Bronson objevil, lze nalézt i kritikou a filmovými fanoušky vysoce oceňované tituly, které ale mají jedno společné - jejich tvůrci si uvědomovali meze Bronsonových hereckých možností a obsazovali ho do rolí tvrdých neproniknutelných chlapů s úspornou mimikou i slovníkem. Sporadické pokusy přidělit mu postavu s komplikovanější psychologií končily v nejlepším případě rozpaky. Na jednu stranu je škoda, že Zlé časy nevyužívají éry hospodářské krize k rozehrání sociálního dramatu a podobně nevyužitá je i naznačená milostná linka, režisér ale správně pochopil postavení Bronsona jako herce jednoho typu a vše tomu přizpůsobil. Díky tomu snímek funguje, jak má. Nejde o nic mimořádného, ale poctivé tři hvězdičky si tahle žánrovka určitě zaslouží. Celkový dojem: 60 %.

    • 3.3.2021  12:55

    Jako kvazidokument o krajině zjizvené nepředstavitelnou přírodní katastrofou ode mě snímek obdrží 2 hvězdičky. Ve všem ostatním Kiarostami v mých očích selhává. Jeho snímek postrádá spoustu toho, co film dělá filmem, včetně těch nejzákladnějších prvků, jako je scénář. Dialogy jsou nepříjemně banální, zvlášť s přihlédnutím k situaci místních lidí a tragédii, které čelí. Komunikace chlapce s ženou, která ztratila dceru o Bohu, je jen malou jiskřičkou, která nic nezapálila. Tvorba režiséra Kiarostamiho je určena nanejvýš specifickému druhu festivalového publika, ke kterému nepatřím. Je to varování, abych se jeho filmům obloukem vyhnul. Celkový dojem: 35 %.

    • 3.3.2021  10:21

    Berlín padl, vůdce německého národa se odebral na věčnost a každým dnem se očekávala kapitulace německých branných sil. Do boje se už nikdo nehrne, komu by se chtělo umírat těsně před koncem války. Vlastně už zbývá jenom úklid. Skupina německých vojáků, kteří se shromáždili na břehu Baltu, se nicméně Rudé armádě vzdávat nechce. Neláká je vidina proslulých sibiřských lágrů a nucených prací. Kalkulují s únikem lodí do Dánska, kde britské zajetí skýtá podstatně příznivější budoucnost. Sovětský kapitán na ně nenaléhá. I on žije vidinou brzkého příměří a riskovat střet s desetinásobnou přesilou se mu nechce. Navíc má svých starostí dost. Jeho skupina se usadila v sirotčinci a jeden německý chlapec by rád zažil boj na vlastní kůži a získal nějakou tu vojenskou slávu. 4 dny v máji je komorní válečný snímek, kde víc než o velkolepý epický obraz bitevní vřavy a válečné techniky jde o intimní zobrazení osobních dramat lidí, kteří se musejí vyrovnat se ztrátou dosud známého světa, s novou odpovědností a především s tím, jestli a za co umírat na samém konci války. Je to na první pohled nenápadný, ale emočně působivý snímek, který se mi vryl pod kůži. Celkový dojem: 90 %.

    • 2.3.2021  12:48
    Ostrov pokladů (TV film) (1990)
    ****

    Když v 80. letech 19. století napsal Stevenson svůj slavný román, rozhodně ho nepovažoval za dílo primárně určené dětem. Byl to prostě dobrodružný příběh pro nejširší publikum. Jenže jak běžel čas, stal se z příběhu o krvežíznivých pirátech kousek pro ty, kteří věkově odpovídají Jimovi Hawkinsovi. Tomu se pochopitelně přizpůsobila převážná většina filmových a televizních adaptací. Hestonův snímek patří k těm nejlepším pokusům o ztvárnění látky, jakkoliv se mu dá vyčíst mnohé. Nejraději jsem měl seriálovou verzi s Brianem Blessedem, který propůjčil Dlouhému Johnovi uhrančivé charisma a hrál svého padoucha s velkým nadhledem. Pro tuto adaptaci je klíčový výkon 67letého Charltona Hestona, který s přehledem ztvárnil 50letého vůdce pirátů a nedělo mu viditelné potíže vyrovnat se postavě po fyzické stránce. Jeho výkon řadím hned za výše zmíněného Blesseda. Pro dnešní dětské publikum film postrádá některé zábavné ingredience, které katapultovaly do středu zájmu Piráty z Karibiku a jejich četné následovníky. Já bych Hestonovi naopak vyčetl určitou naivitu, uspěchanost a nepřesvědčivost bojových scén, kdy vystoupení českých šermířských skupin na hradech a zámcích bývá o dvě úrovně profesionálnější. Téhle sebrance zoufalců nemůžete věřit, že byli po řadu let postrachem oceánu, potápěli jednu španělskou loď za druhou a neměli problém útočit i na přístavní města. Výprava je ucházející a herecké výkony rovněž. Celkový dojem: 70 %.

    • 16.2.2021  15:08

    Myslíte, že láska je nejmocnější cit? César by vám oponoval. Hybatelem jeho činů je něco radikálně odlišného. Sílu protloukat se životem mu dávají opačné emoce a pro jejich vyvolání je ochoten zacházet stále dál a čím dál víc riskovat. Zatímco spíš není horor a není to ani "seriózní" psychologické drama o jedné patologické osobnosti. Spíše jde o potměšilý thriller, kterému nechybí ani černohumorné cynické prvky, o muži, který se rozhodl hrát si se svým okolím a nezatěžovat se omezující morálkou. Je vyprávěný z pozice manipulátora, takže divák je minimálně po určitou dobu vystaven pokušení postavit se na jeho stranu. Nemůžu se zbavit dojmu, že filmu by prospěla větší zdrženlivost a snímek by neztratil na působivosti, kdyby výsledkem Césarových krutých her byly scény typu účtování s chovatelkou čtyřnohých mazlíčků, kdy platí, že i slova mohou smrtelně zraňovat. Ani v téhle podobě ale neztrácí snímek na zlomyslné přitažlivosti, především díky přítomnosti Luise Tosara, který potvrzuje, že pro herce jsou záporné role herecky vděčnější. Nemá nicméně smysl zastírat, že nedodělky ve scénáři by se našly a filmu by jen prospělo, kdyby si s ním scénárista ještě trochu pohrál. Celkový dojem: 70 %.

    • 14.2.2021  17:00
    Bídníci (2019)
    *****

    Na základě jediného filmu nedokážu odhadnout, jestli se zrodil frankofonní Spike Lee, ale jako celovečerní hraný debut představují Bídníci mimořádný kousek plný energie, nekompromisnosti a vzpoury proti systému. Ve Francii po svém uvedení zaslouženě ovládl kinosály a vyhrál, co se dalo. Tématický zpřízněná dánská Shorta je sice nadprůměrná a každopádně působivá, ale v zásadě nejde o víc než o akční film s určitým sociálním podtextem. Bídníci mají větší záběr. Ukazují nechvalně proslulá pařížská panelová předměstí obývaná nezaměstnanými (a leckdy i nezaměstnatelnými) imigranty a outsidery. Ladj Ly ukazuje gheta jako složitý ekosystém, který ovládají místní šíbři, kriminálníci a islamisté. Policie se jen marně pokouší držet krok a vyvolat dojem, že stát má situaci pod kontrolou. Během dvou vyhrocených služeb tříčlenné policejní hlídky režisér ukazuje, jak to tam chodí a s kým nebo s čím je možné se setkat. Nejde o rutinní kriminálku, ale o žánrovku výrazně přesahující do sociálního dramatu. Kolotoč nudy, chudoby, kulturní a národnostní neukotvenosti vytváří hodně výbušný Molotovův koktejl, který spálí všechny, co se mu připletli do cesty. Celkový dojem: 90 %.

    • 14.2.2021  15:56

    Tři zásadní Hallströmovy snímky jsem viděl před 15 lety a cenil jsem si je vysoko. Šlo konec konců o jeho výkladní skříň v podobě Čokolády a Pravidel moštárny. Poté jsem si dal dlouhou pauzu a nyní s velkým časovým odstupem mám co do činění s Ostrovními zprávami, které ve mě, jak jen to kulantně říct, vyvolávají rozpaky. Hallström neměl tuto látku nikdy dostat do rukou. Míjí se s jeho naturelem a filmařským viděním. Je příliš sladký a sluníčkový pro příběh zasazený do drsné přírody Newfoundlandu. Nedokáže pracovat s atmosférou a přidat nezbytný díl syrovost a bolesti. Výsledkem je nevýrazné "něco", které se za pár hodin vypaří z hlavy. Hrdina snímku Quoyle patří k typu pasivních moulů, o kterých jsem si dosud myslel, že se vyskytují snad jen ve filmovém světě Aki Kaurismäkiho. Katastrofální manželství (jehož konec by kterýkoli jen trošku soudný muž přivítal jako osvobození z pekla) by patřilo spíš do žánru bláznivé komendie než romantického dramatu. Quoyle je každopádně postavou, které se negativní nebo pozitivní věci "dějí". Jak považuju Kevina Spaceyho za výborného charakterního herce, tohle není typ role, která by mu sedla na tělo. Obsazení je sice silné, ale nezdravý základ už nezachrání. Celkový dojem: 40 %.

    • 12.2.2021  12:11
    Loft (2010)
    ****

    Lépe než označení kriminálka sluší Loftu termín erotický thriller. Víc než o vyšetřování vraždy v něm totiž jde o průchod minovým polem úchylek, vášní, intrik a manipulací mezi povedenou pěticí přátel, jejich manželek a milenek. Pánové ve středním věku se poněkud nudí a mají roupy. Zapomínají ovšem, že každá hra něco stojí a kdo prohrál, bude nejspíš muset platit. Je to solidně obsazené, sexuálně otevřené, aniž by to sklouzávalo k laciné vulgaritě nebo dokonce pornografické jednorozměrnosti. Snímek navíc disponuje dobrou kamerou. Scénář není bez chyby, škodí mu zbytečná doslovnost, hlavně dodatek po roce už je navíc a kazí dojem. Nakonec se ale přikláním ke slabé čtvrté hvězdičce. Vzhledem ke znalosti pointy si už mohu odpustit belgický originál i americkou předělávku. Bylo by to totéž v bledě modrém. Celkový dojem: 70 %.

    • 12.2.2021  08:28

    Jestli se o akční produkci 90. let dá říct něco pozitivního, pak to, že přece jen znamená určitý řemeslný posun k lepšímu od tupých akčních béčkových podívaných s pneumatickými svalovci z předchozí dekády. Lepší efekty, nadupanější akce, kvalitnější herci. Dlouhý polibek na dobrou noc tento trend ale nepotvrzuje. Mohl by nést podtitul "to nejblbější z devadesátek v jednom". Jestli z dílny Rennyho Harlina vzešla Smrtonosná past 2, která představuje velmi slušný žánrový nadprůměr (jakkoliv ne špičku), pak Dlouhý polibek je její protipól. Davisová se do role superagentky nehodí do té míry, že to zavání ztrátou producentské soudnosti. Možným východiskem mohl být posun k přiznané žánrové parodii, ale tahle možnost tvůrce evidentně nenapadla. Film je sice odlehčovaný hláškami a nebere se úplně vážně, jak bylo konec konců u akčních filmů této etapy zvykem, přesto smích, který ve mě snímek vyvolával, se zjevně míjel s očekáváními tvůrčího štábu. Tohle je tak naivní a hloupoučké, že si to lepší hodnocení prostě nezaslouží. Celkový dojem: 25 %.

    • 10.2.2021  15:45
    Hlídka (2019)
    *****

    Patřím už k pamětníkům, a tak si vybavuji, že bulharská kinematografie měla už za časů reálného socialismu pověst tak špatnou, že se k nám její filmová produkce dostávala v rámci kulturní výměny "spřátelených" zemí opravdu zřídka. Ani 90. leta nepřinesla změnu, co můžete chtít po divoké privatizaci v balkánském prostoru... Mám od těch dob tendenci pohlížet na tamní produkci s určitou nedůvěrou až despektem. Komendarevův snímek mi ukázal, jak ošidné je přistupovat k filmům s předsudky. Má totiž vymazlený scénář, který obratně balancuje mezi několika žánry. Sledujeme tři policejní hlídky během náročné noční služby a jejich příhody přinášejí divákovi nelichotivou zprávu o stavu bulharské společnosti 30 let po pádu komunismu, kdy se země motá v depresivním kruhu bídy, korupce, odlivu mozků a arogance mocných. Tragika se střídá s komikou, beznaděj s momenty naděje. Film ani na minutu nenudí a patří k těm vzácným momentům, kdy si říkáte, že přesně kvůli tomuhle má smysl stále hledat perly mezi hnojem. Celkový dojem: 90 %.

    • 5.2.2021  11:23
    Hlava 22 (TV seriál) (2019)
    ****

    Dovolím si tvrdit, že Hellerovu slavnému románu je duchem i vizáží mnohem blíž filmová verze, která je zřetelně absurdnější, jízlivější, vzhledem k rozsahu mnohem koncentrovanější a v neposlední řadě roztříštěním dějové linie a halucinogenními stavy podobnější románu, který pracuje s různými časovými rovinami a klade čtenáři různé překážky. Seriál je pro ty, co to chtějí polopatě, protože je vyprávěný lineárně se zjevnou snahou zpřístupnit obsah co největší divácké obci. Satira je přítomná, ale vytrvale neútočí, jen tu a tam zavrčí a vycení zuby. Ve filmu je víc přítomný zmatek a hodnotová krize kapitána Yossariana. Ze seriálu se trochu vytrácí společenskokritické zaměření románu ve prospěch pohody a koupání. Cítím tu podprahovou snahu ulámat konfliktu nejostřejší hroty. Ale i tak je to nadprůměrný kousek, který rozhodně stojí za vidění. Celkový dojem: 75 %.

    • 4.2.2021  22:03
    Hlava 22 (1970)
    *****

    Kapitán Yossarian má problém. Vláda Spojených států chce vyhrát válku, důstojníci chtějí kariéru a vyznamenání, Yossarian chce v první řadě přežít. To - sami uznáte - nejsou tak úplně shodné cíle, zvlášť když Yossarian s každým dalším zbytečným mrtvým a s každou další ukázkou rozkladu morálních hodnot čím dál víc ztrácí ideály a roste v něm znechucení nad bezohledností a manipulacemi ze strany velících důstojníků. Yossarian je protipólem příkladných, uvědomnělých hrdinů válečných příběhů o odvaze a cti. Je v něm něco z Haškova Švejka a něco z Krylova Neznámého vojína. Yossarian nejdřív šílenství kolem sebe nechápe, ale čím víc ho poznává, tím víc ho touží poslat někam a zařídit se po svém. Při shlédnutí jsem oceňoval ironii, situační komiku a výsměch tradičnímu patetickému pojetí války, ale plně jsem Nicholsův snímek docenil až po seznámení se stejnojmenným seriálem. Snímek se s tím nepáře, je trefnější a cítím v něm větší přítomnost autora předlohy Josepha Hellera. Mimochodem, v době vzniku, který se datuje do doby vietnamské války, měla řada předních filmových amerických publicistů s filmem, respektive s jeho hrdinou, problém. Považovali ho za amorálního zbabělce, který maří protinacistické válečné úsilí. Já ale Yossarianovi a jeho zaječím úmyslům naprosto rozumím. Celkový dojem: 90 %.

    • 4.2.2021  13:48
    Edmond (2018)
    ****

    V Česku prakticky neznámý herec Alexis Michalik okusil, jak je pohodlná režisérská židle, a zrodila se příjemná, jiskřivá komedie, jakých filmová velmoc Francie v posledních dvou dekádách produkuje jako šafránu. Edmond není jen úsměvná hříčka o vzniku jedné z nejslavnějších her, tedy o Cyranovi z Bergeracu, je to především film o epoše Belle Epoque, tedy "krásných časech" třetí republiky rámované léty 1890 až 1914, kdy Francie prožívala dobu prosperity, respektu vojenské mocnosti a stala se světovým centrem umění a módy. Zrodilo se specifické francouzské umění žít a užívat si, které ve filmu rezonuje. Ve snímku se sice nepředvádí nejznámější hvězdy francouzské kinematografie, ale označit zúčastněné za druhou ligu by bylo nactiutrhačství. Pokud někdo přirovnává Edmonda k Zamilovanému Shakespearovi, tématická blízkost tady je, ale u něj jsem se přes opakované pokusy nedokázal nikdy dostat až na konec, zatímco Edmond se mi strefil do vkusu i do nálady. Celkový dojem: 80 %.

<< předchozí 1 2 3 4 33 65 97 129