gudaulin

gudaulin

Milan Černý

okres České Budějovice
poskok elektrárenský

166 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 30 59 87 116
    • 3.6.2018  21:08

    Rozumím nadšení pamětníků, kteří se v paměti vrací ke sklonku 80. let, kdy eskapády trojice bohémů v podání Hanáka, Šteindlera a Vávry znamenaly rozčísnutí stojatých vod českého filmu. Odvaha Chytilové nikdy nechyběla, a tak si dovolila jít zase o pár kroků dál než ostatní. Tam, kde jiní naznačovali, ona pojmenovávala věci pravým jménem. Jinak je ale tahle dadaistická moralitka pro mě potvrzením skutečnosti, že se s jejím uměleckým viděním až na drobné výjimky míjím. Přijde mi to vyčpělé, pozérské a mělké. Celkový dojem: 45 %.

    • 31.5.2018  17:59
    Mám strach (1977)
    ****

    Itálie 70. a 80. let představovala nemocnou, nestabilní společnost zmítanou korupčními skandály, sužovanou vlivem organizovaného zločinu, krvavými atentáty radikálů z obou pólů politického spektra a vyznačovala se blbou náladou veřejnosti, která byla frustrovaná vysokou nezaměstnaností a inflací. Policista Graziano už dávno ztratil i ty nejmenší iluze o systému, jemuž slouží, a snaží se o jediné - se zdravou kůží nějak přečkat do důchodu. Pozice osobního strážce soudce zabývajícího se běžnými kriminálními delikty vypadá jako životní výhra - tokhle by mohla být solidní zašívárna, jakou mu budou kolegové závidět. Nebýt Grazianovy všímavosti a soudcovy důslednosti spojené s naivitou by to snad i vyšlo. Šťourat do vosího hnízda, které představuje propojení špiček tajných služeb s teroristickým podsvětím, se ale nevyplácí. Graziano čelí vražednému komplotu a musí projevit maximum duchapřítomnosti, aby se vyhnul likvidaci. Mám strach patří k tomu výrazně lepšímu, co se v žánru nabízí. Opírá se o výborného Volontého v hlavní roli a kvalitní scénář, který skvěle prodává konspirační spiknutí a zoufalého hrdinu, který dokonale naplňuje pravdivost výrazu: to, že jste paranoidní, ještě vůbec neznamená, že po vás nejdou. Pátá hvězdička utekla snímku jen o chlup a mohou za to dvě chyby, které by člověk, co projevil tolik houževnatosti, předvídavosti a vůle k přežití, udělat neměl. Celkový dojem: 85 %.

    • 29.5.2018  17:59
    Podvod (1949)
    ****

    Už jsem napsal víckrát, že filmy z prostředí profesionálního boxu na mě obvykle nezabírají a do mých hodnocení se prolíná negativní vztah k téhle násilnické podívané. Obzvlášť špatně v mých očích dopadají oblíbené recyklované kousky o tom, jak vysmívaný outsider dostává od favorita desítky minut neuvěřitelnou nakládačku, aby v závěru snímku za doprovodu patetické hudby zázračně ožil a několika přesnými údery poslal do té doby triumfující sadistické monstrum k zemi. Podvod v rámci žánru funguje jako výjimka, která se tendenčním odsudkům vzpírá. Vyhýbá se směšně heroickým scénám, které tak nemám rád. Je pro něj typický realistický přístup, jednoduchá dějová linka, která se nesnaží s divákem manipulovat, a zároveň je přítomná hořká, skeptická nálada typická pro noirové snámky té doby. Bez ohledu na to, jak zápas dopadne, vnímáte hrdinu ne jako vítěze či poraženého, ale jako oběť systému a vlastní naivity. Sympatické je mi vlastně i to, že se režisér Wise na prostředí boxerských zápasů dívá bez pozlátka a prostřihy do rozvášněného publika dává jasně najevo, o co tady vlastně jde. Filmů natočených v 40. letech, které ještě dnes snesou ta nejpřísnější měřítka, není mnoho a Podvod mezi ně podle mého patří. Celkový dojem: 80 %.

    • 26.5.2018  22:00
    Metanol (TV film) (2018)
    ****

    Distribuce toxického alkoholu představovala v českém prostředí velký případ, který pobouřil veřejnost - vyhlásit v Česku známém vstřícným a liberálním vztahem ke konzumaci alkoholu dočasnou prohibici znamenalo jednak akt zoufalství, jednak nemalou politickou odvahu. Výsledkem televizního zpracování kauzy ale není velký film, natož pak mimořádné drama. Ambiciózní a kvalitní kinematografie by dokázala událost přetavit v působivý žánrový snímek, který by oslovil široké mezinárodní publikum. Výsledkem české snahy je něco, co sice můžu bez nejmenších problémů označit za místní nadprůměr, ale zároveň za cosi, co zdaleka nevyužívá svůj potenciál. Poctivě čtyřhvězdičkové jsou jedině thrillerově znějící zvuková podmalba a především postava kšeftaře bez skrupulí v podání charismatického Lukáše Vaculíka. Snímek se drží všeobecně známých faktů a nesnaží se o investigativní průzkum toho, co se skrývalo pod povrchem. Na tom měl podíl fakt, že scénáristka Lenka Szántó zpracovávala kauzu během zahraničního pobytu v Izraeli a spoléhala se jen na mediální výstupy. Za mě 3,5 hvězdičky, tentokrát proti svým zavedeným zvykům zaokrouhluji nahoru, protože česká kinematografie potřebuje jakoukoli vzpruhu. Celkový dojem: 70 %.

    • 22.5.2018  22:22
    Jedenáste prikázanie (TV seriál) (1977)
    **

    V době natáčení šlo jednoznačně o příklad té lepší části československé televizní produkce. Na první pohled je patrné, že slovenská kulturní scéna byla v 70. letech zasažená normalizací podstatně méně, než tomu bylo v Čechách. Ze seriálu dýchá nepoměrně méně ideologie, než bychom očekávali. Chybí černobílé vidění světa, zastánci starých pořádků mají lidskou tvář, nejde o karikatury ani odpudivé, odsouzeníhodné kreatury. Je patrné (a v tom tvůrci opravdu nevodí diváka za nos), že změny poměrů vnímala a přijímala slovenská veřejnost mnohem líp než lidé v českých zemích, zvýšení životní úrovně většiny obyvatel bylo nepopiratelné, průmyslové investice pomohly nastartovat prosperitu i v opomíjených zapadlých regionech. Rozpad starého řádu tedy nebyl tak bolestný a násilný. Ze srovnání s Nejmladším z rodu Hamrů vzniklým v téže době vychází Jedenáste prikázanie s přehledem jako vítěz, ale s výjimkou pamětníků, kteří si rádi připomenou tváře někdejších slovenských hvězd, bych se zdráhal seriál někomu doporučovat. Tempo je na dnešní poměry nepříjemně rozvláčné a seriál pokulhává po dramaturgické stránce. Celkový dojem: 45 %.

    • 29.4.2018  14:53

    S Linklaterovou filmovou trilogií to mám naopak, než většina ostatních diváků. První díl mě minul, druhý jsem vzal na milost, ale žádné velké okouzlení jsem v něm nenašel, a teprve poslední část mě opravdu zaujala. S výjimkou úvodní scény v knihkupectví se dá Před soumrakem považovat za nekonečný dialog dvou lidí, kde se během 80 minut pouze několikrát vymění kulisy. Vždycky jsem měl rád dialogové filmy, tady ale cítím, že Linklater testuje hranice mé trpělivosti. Tak obsahově banální jako v jedničce už promluvy dvojice, co k sobě hledá cestu, nejsou, ale že bych v nich shledával bůh ví, jakou hloubku, to ani náhodou. Celkový dojem: 55 %.

    • 29.4.2018  14:50

    Na atraktivní náměty si česká kinematografie nemůže stěžovat. Naopak, český divák bude mít oprávněně pocit, že český film tyhle atraktivní látky svým přístupem opakovaně znehodnocuje. Příběh Radovana Krejčíře dlouhá léta zaměstnával nejen média, ale i policii, justici a politickou reprezentaci. Jeho jméno se stalo známým i v mezinárodním měřítku, v JAR se stal symbolem korupce a organizovaného zločinu. Z jeho kauzy se mohl stát skvělý biják - kdyby nevznikl v českém prostředí. Pokud to někdo umí, natočí něco jako Veřejný nepřítel č. 1, který, přestože znáte Mesrinovy životní peripetie, výborně působí jako thriller a zástupce dobrodružného žánru, který zároveň leccos vypovídá i o době a francouzské společnosti. Pokud se toho chopí český filmař a naše produkce, vznikne snímek, který má v sobě méně napětí než průměrný novinový článek. Gangster Ka naprosto nefunguje jako žánrový kousek, nevzbuzuje emoce a prachsprostě nudí. Postava vypravěče je vyložený omyl, režie je nevzrušivě rutinní. Ne, za tohle nedám ani dvě hvězdičky. Ztráta času, co dokonale ilustruje stav české kinematografie. Celkový dojem: 25 %.

    • 26.4.2018  20:37
    Zpupný krákal (TV seriál) (2016)
    ***

    Tak já to na sebe prásknu. Shakespearovo dílo mě nikdy nebralo. Patří do jiné doby a jinému druhu publika. Jeho práce mají ale nespornou výhodu. Jsou natolik obecně známé, že mohou sloužit jako odrazový můstek pozdějším autorům. Myslím, že například Oldřich Daněk se ve své Hříčce o královnách - Útržku dánském přiblížil tomu, co se skutečně mohlo odehrávat na dvoře elsinorském, mnohem víc než světoznámý dramatik, a Karel Čapek je mi svým apokryfem Pravda o tom veronském případu taky neskonale sympatičtější a důvěryhodnější než tragická romance o Romeovi a Julii podle Shakespeara. Zpupný krákal konečně odhaluje, jak to doopravdy s anglickým klasikem bylo a dává tomu protežovanému pisálkovi co proto. Britský sitcom sice na můj vkus přichází příliš vstříc lidovému pojetí humoru a místy je ten vtip trochu násilný, pozitivní dojmy ale přetrvávají, částečně i díky přítomnosti půvabné Gemmy Whelan snící svůj marný sen o herectví. Celkový dojem: 60 %.

    • 26.4.2018  20:30
    L'oro di Scampia (TV film) (2014)
    ***

    Zlato ze Scampie je idealistický, aktivistický a výchovný film, který se snaží burcovat proti vlivu organizovaného zločinu na běžný život v Itálii. Nespokojuje se s líčením toho, jak mafie ovládá a rozkládá veřejný prostor, volá po občanské statečnosti a na příkladu svého hrdiny ukazuje, že vždycky existuje cesta, jak si svobodu uhájit. V italské kinematografii se vyskytují určitě k danému tématu filmy realističtější, zábavnější a efektnější, tohle je kousek, který by se z fleku dal promítat na školních představeních v rámci občanské výchovy. Svou sílu nicméně má. Celkový dojem: 60 %.

    • 26.4.2018  20:27

    Omlouvám se, Wesi, ale tentokrát jsem se s Tvým uměleckým záměrem minul. Jasně, má to vybroušený styl a je to skvěle obsazené. Jenže s Tvým stylem humoru i způsobem vyprávění si nevím rady. Nemusím filmu nutně rozumět, měl by mě ale něčím přitahovat. Tvůj kousek ve mě vyvolává lhostejnost. Považuju ho za mimózní záležitost, kterou jsem měl problém vůbec dokoukat. Takže zas někdy příště. Celkový dojem: 35 %. Mám pocit, že ses teprve hledal, protože o deset let později už jsi spáchal věci, které mě dokázaly dostat do euforie...

    • 26.4.2018  20:23

    Wes Anderson je samorost, jakých se ve světové kinematografii moc netoulá. Vždycky mě dokáže překvapit, ať už pozitivně, nebo negativně. Až vyjde měsíc je údajně silně inspirovaný vlastním dětstvím a v tom případě bych nechtěl být jeho otcem či skautským vedoucím. Čím se stal Miloš Forman pro hasiče, tím se stal Anderson pro skauting. Až vyjde měsíc je film o dětech, lásce, odhodlání a špatném počasí. Tehle film o vzpouře proti světu dospělých a o jedné cestě za naplněním prvního milostného vzplanutí mi sedl jako rotor do statoru. Až dosud jde o mé nejhezčí setkání s tvorbou Wese Andersona. Režisérův smysl pro absurditu, ironii a nekonformnost tady každopádně slavil úspěch. Celkový dojem: 95 %.

    • 23.4.2018  18:21
    Pasažéři (2016)
    ****

    Sci-fi to má těžké, až příliš často slouží jen jako ozvláštňující kulisy pro jiné žánry. Často pak sledujete horor, krimi nebo akčňák ve futuristickém kabátku. Pasažéři představují čistokrevnou romanci zasazenou pro oživení do prostoru obří kosmické lodi. Pokud ke snímku chcete přistupovat jako k dramatu, dobrodružnému příběhu nebo nedej bože začnete přemýšlet nad logikou zobrazovaného mikrosvěta vesmírného korábu s elegantními promenádami, bazény a luxusními atrakcemi, nevyhnete se zklamání a odsudkům. Psažéři jsou ideálním doplňkem pro večer ve dvou, kdy v jedné ruce držíte sklenku vína a druhou objímáte svého partnera či partnerku. Je to příjemný film, kterému je snadné odpustit určitou naivitu a scénáristické můstky kormidlující příběh žádoucím směrem. Ještě nikdy jsem snímku, na kterém se podílela Jennifer Lawrence nenadělil víc než dvě hvězdičky, a jak se tak dívám do její filmografie, u dosud nezhlédnuté části nacházím podstatně víc kandidátů na odpad než slibných kousků. Takže té chudince vyjdu vstříc a nadělím čtyři hvězdičky a 75 % celkového dojmu. Jako bonus může sloužit i zajímavý design kosmické lodi a jejích interiérů. V rámci toho, k čemu se sci-fi běžně zneužívá, je to ještě velmi pozitivní příklad...

    • 23.4.2018  18:13
    Jackie (2016)
    *

    Jackie Kennedyová byla významnou dobovou celebritou a atentát na jejího manžela je dodnes považován za nanejvýš výrazný mezník dějin Spojených států. Producent celkem logicky viděl v titulní postavě potenciál, jenže výsledkem je jeden z nejzbytečnějších filmů, jaké jsem kdy měl možnost sledovat. Jeho cílem je totiž vytvořit kopii někdejší Kennedyovy partnerky a zachytit Jackie v době, kdy se vyrovnávala se svou ztrátou. Natálce Portmanovic ovšem v Jackiině kostýmku chybí přirozenost a spontánnost. Působí jako někdo, kdo chce ve společnosti dělat dobrý dojem, nasazuje si masku a snaží se pečlivě kontrolovat své emoce. Kterýkoliv dokument by zprostředkoval přiblížení postavy Jackie a oněch událostí lépe. Takhle to je pouze marná vzpomínka na časy, kdy byly ženy definovány postavením svých manželů. Pro mě bohužel velmi nudný, nezáživný snímek. Celkový dojem: 25 %.

    • 22.4.2018  11:40

    Tak skořápka by tu byla, ale kde je ta duše? Ghost in the Shell je výpravný akční letní blockbuster určený pro diváka s mentalitou 14letého chlapce odkojeného počítačovými hrami. Kyberpunková vizáž ale neskrývá kyberpunkovou filozofii. Název vyvolává představu velké konspirace, tajemství, které bude na konci překvapivě odhaleno. Jenže děj je triviální a předvídatelný. Navíc, a tohle opravdu nemám rád, tvůrci se snaží vyvolávat pocit něčeho chytřejšího, co má filozofickou nadstavbu. Naštěstí pro Sandersův snímek, obě dvě pokračování Matrixu, které jsou asi nekřiklavějším příkladem tohohle nešvaru, byla ještě o dvě třídy blbější než Ghost in the Shell. Dokonce ani ten vizuál na mě nepůsobil, jak by tvůrčí tým chtěl. Je to přeplácané a ne dost temně depresivní, jak by se na kyberpunk slušelo. Akce je příliš zběsilá, zkrátka uzpůsobená generaci počítačových dětí. Dvě hvězdičky to ode mě obdrží jen s chlupem a s ohledem na Scarlett. Celkový dojem: 35 %.

    • 21.4.2018  17:43
    Total Recall (2012)
    *

    Len Wiseman měl zdánlivě všechny trumfy ve svých rukou - známou a úspěšnou předlohu, hvězdy s širokým hereckým rejstříkem, velký rozpočet a nové filmové technologie, přes to všechno se mu nejen nepodařilo Verhoevenovu verzi předstihnout, dokonce se k ní ani nepřiblížil. To přitom vůbec nejsem starou verzí oslněný, ze zajímavé povídky o utajené identitě a složité konspiraci udělal Verhoeven popovou brakově vypadající podívanou, která se velkým obloukem vyhýbá jakýmkoli hlubším myšlenkám. Nutno ale přiznat, že v tom, oč se snažil, byl holandský režisér úspěšný. Je to, nepočítám-li Terminátora, jediný snímek, kde je u Arnolda možno mluvit o jakéms takéms herectví - každopádně z jeho fyzického typu vytáhl Verhoeven maximum. Jeho braková estetika byla zajímavá, během celé stopáže dokázal přicházet s chytlavými scénami a prvky, nikde nenudil. Wiseman se pokouší o akční blockbuster, ale příliš okatě parazituje na svém předchůdci, až moc se drží osvědčených žánrových vzorců a v záplavě nerealistické akce a bombastické výpravy neumí překvapovat ani zaujmout. Nedokáže ani dokonce pořádně prodat své postavy. Nakonec z jeho dílny vzešel typický snímek, který má velké ambice, které nedokáže naplnit. Celkový dojem: 25 %.

    • 20.4.2018  14:13
    Potvora (TV seriál) (2016)
    ***

    Miranda byla před časem mým prvním setkáním se specifickým formátem hry na stylizovanou zpověď, kdy s odzbrojující otevřeností a cílevědomou ironickou nadsázkou prodává hrdinka publiku své nedostatky, chyby a selhání. Miranda mi byla až iracionálním způsobem protivná, zkrátka jsem ji nepřijal jako lidský typ. U Phoebe jsem na vážkách. Její drzost a cynické proslovy ve mě sympatie nevyvolávají a někdy si říkám, jestli není místo potvora výstižnější poněkud tvrdší výraz svině. Na druhou stranu, pro dívku s tak rozbujelou sexualitou a sklonem k všemožným perverzím jsem měl vždycky trochu slabost. Ostatně divák záhy pochopí, že její sarkasmus často jen zakrývá nejistotu a nízkou sebedůvěru. Jsou momenty, kdy z ní spadne maska a obnaží se nesmírně zranitelný citlivý vnitřek. Celkový dojem: 60 %, berte s vědomím, že nejsem ani v budoucnu nebudu fanouškem žánru.

    • 19.4.2018  18:55
    Boj o Moskvu (1985)
    *

    Sovětský válečný velkofilm je vlastně diagnóza a pokud padne jméno Ozerov, jsou bezpředmětné naděje, že by film nemusel být patetický, tendenční a těžkopádný. Ale ano, jako symbol sovětské válečné kinematografie a oficiálního výkladu válečných událostí má smysl film zhlédnout, ovšem předtím doporučuju co nejvíce načíst, aby divák pochopil, kde ho Ozerov tahá za nos. Ozerov každopádně může nabídnout takové množství válečné techniky a komparzu, že se o tom jeho kolegům nesnilo. Jenže opět se ukazuje, jak neobratný a nenápaditý režisér ve skutečnosti byl. Choreografie jeho bitev je strnulá, práce s historickými fakty v lepším případě účelová, v horším až nechutně manipulativní. Katastrofální rozhodnutí jsou vydávána za taktické vítězství, pohrdání lidmi a brutalita za hrdinství. Čím větší znalosti o 2. světové válce máte, tím víc vás zarazí, co všechno Ozerov vynechal a překroutil. Celé jeho dílo by si zasloužilo pořádnou polemiku a přehodnocení. Dosud těží z nostalgie pamětníků a okouzlení fanoušků válečné techniky. Celkový dojem: 25 %.

    • 18.4.2018  21:16
    Profesor (1985)
    ****

    Při dotazu na nejlepší filmy s mafiánskou tématikou si nejspíš tento titul nevybavíte a jméno režiséra jakbysmet. Ostatně spojovat Tornatora s krvavým příběhem o vzestupu outsidera do jedné z nejčelnějších pozic italského organizovaného zločinu může být na první pohled opravdu překvapivé. Bývá totiž obvykle spojován s výrazně komornějšími projekty. Přesto to zvláštním způsobem funguje, navzdory některým teatrálním scénám a nešťastnému castingu. Obsazení poměrně známého amerického herce mělo určitě význam pro producenta, který doufal v příznivé přijetí snímku v zámoří, a mělo konec konců i logiku ve vztahu k námětu. Ben Gazzara se nikdy netajil svým původem a pozitivním vztahem k Sicílii a účast na projektu nepochybně bral jako poctu a životní příležitost. Potíž je v tom, že na tak exponovanou roli potřebujete skutečného hereckého chameleona, kdežto Gazzarův herecký rejstřík byl bohužel omezený. Herecky tento složitý part zkrátka nezvládl. Laura del Sol představující profesorovu sestru byla obsazena kvůli svému typu - na křehce a nevinně vyhlížející dívce se dá dobře demonstrovat, jak prostředí mění její chování a posun hodnot. Mezi věkem Laury del Sol a Bena Gazzary je ale šokujících 31 let - stěží jim uvěříte sourozenecký vztah. Na druhou stranu síla příběhu o vzestupu a pádu mafiánského bosse funguje, intenzivní scény, konfrontace uvnitř vězení a soupeření mezi gangy mají nezanedbatelnou sílu a Tornatore už ve svém raném období předvádí, proč bude o pár let později považován za jednoho z největších italských režisérů. Celkový dojem: 80 %.

    • 18.4.2018  19:44
    Fotograf (2014)
    ****

    Polské a ruské vztahy byly po dlouhá staletí zatíženy vzájemným soupeřením, které se v období novověku zásadní změnou rovnováhy moci v oblasti východní Evropy ve prospěch carské říše na dlouhou dobu změnilo ve ztrátu polské samostatnosti a trýznivou zkušenost Poláků s represivní, zaostalou a mizerně řízenou státní mocí. O to víc překvapí umístění děje snímku na území dnešního Ruska i fakt, že drtivá většina dialogů se odehrává v ruštině. K fotografovi nemá smysl přistupovat jako k běžné kriminálce o nepolapitelném fantomovi, který za sebou nechává zmařené lidské životy. Mnohem víc jde o mysteriózní příběh, prostřednictvím kterého se autoři vrací k nedávné minulosti a osvětlují podstatu fungování sovětského systému a jeho dopady na celou společnost. Nenechte se odradit absurdními prvky ani matoucím žánrovým zařazením. Tohle je silný a originálně natočený film o jedinci, který se nejdřív chtěl systému dokonale přizpůsobit, aby se mu posléze svérázným, krutým způsobem vzbouřil. Jako bonus navíc tady funguje přítomnost zajímavé a neokoukané Taťjany Arntgolc. Tohle je pro mě herecký objev jako hrom a doufám, že ještě budu mít příležitost její herectví v nějakém solidním bijáku obdivovat. Celkový dojem: 80 %.

    • 17.4.2018  18:25

    Je mi líto, Paolo, Velká nádhera mě svého času obsahově minula, ale nemohl jsem neocenit vytříbenou výtečnou formu. Tohle je ale první kousek z Tvé dílny, kdy krčím rameny a říkám, že ani obsah, ani způsob provedení na mě dojem nedělá, ba co víc, nepokrytě mě nudí. Nezaujal ani motiv, ani rozuzlení. Tvoji fanoušci Tě nejspíš podrží, ale za mě to tentokrát nebude ani průměr. Ke Tvým postavám jsem si nenašel cestu a Antonia nepovažuju ani tak za oběť okolností, jako spíš za slabocha. Celkový dojem: 40 %.

    • 17.4.2018  18:21
    Šťastné údolí (TV seriál) (2014)
    *****

    Kriminální seriál, který vedle svých nesporných kvalit přišel ve správnou dobu. Byl jsem už poněkud unavený a snad i znechucený trendem, kterým se ubírala populární severská krimi - tedy ke stále krkolomějším zápletkám, monstróznějším a stále geniálnějším pachatelům a stále méně důvěryhodné psychologii filmových a seriálových postav. Detektivové z oddělení Q jsou toho typickým příkladem. Šťastné údolí se vrací k realističtějšímu a civilnějšímu pojetí. Jeho síla spočívá v dobře napsaných postavách, kterým jejich motivace a činy věříte. Má silně feministické zabarvení, pokud se v seriálu objevují výraznější mužské postavy, pak se jedná o zločince, slabochy a sobce. Ale je to v míře, kterou jsem schopen a ochoten tak dobře napsanému a natočenému seriálu odpustit. Catherine není žádná superhrdinka ani plakátově kladná postava, má své slabosti a lidské chyby, ale její obětavost a zarputilost ji staví na roveň silných mužských hrdinů policejních thrillerů minulosti. Celkový dojem: 90 %.

    • 16.4.2018  20:53

    Margarethe von Trotta je spoluautorkou snímku Ztracená čest Kateřiny Blumové a v Olověné době uplatňuje tentýž způsob vidění, totožný hodnotový žebříček, tytéž chyby a deformace. Baader Meinhof Komplex na mě svého času zapůsobil jako zjevení pro svou snahu o maximální objektivitu a pozoruhodně přesnou analýzu tehdejších společenských jevů. Olověná doba představuje pravý opak. Je pro ni typické výrazně ideologické vnímání světa. Jde o úplně jiné levičáctví, než jaké nenápadně, ale o to účinněji promlouvá z Formanových amerických snímků. Tohle je zaťaté, nesmlouvavé a bojovné. Margarethe von Trotta nemůže popřít teroristickou minulost své hrdinky, ale kdekoliv to jde, odvádí pozornost jinam, útočí na německý stát a celou německou společnost, kde opakovaně zdůrazňuje její nahnědlou minulost. Ne, že by tu a tam nedokázala tít do živého, ale celková tendenčnost je zřetelně patrná a znehodnocuje jinak kvalitní obsazení a slušné řemeslo. Dělat z tehdejších aktérů procesu s předáky RAF oběti německého soudního systému je neskutečná drzost. Ten fajnový kriminál by jim (navíc při vědomí toho, jaké běsy se jim podařilo rozpoutat a kolik mrtvých mají na svědomí) nesmírně záviděli odpůrci latinoamerických diktatur, disidenti z východní Evropy a vlastně vězni z převážné většiny tehdejšího světa. Celkový dojem: 40 %.

    • 16.4.2018  20:38
    Bulšit (2001)
    odpad!

    Z toho, co je zapotřebí pro úspěšnou parodii, je v Bulšitu přítomna jenom znalost žánru. Gallenovo dílko sráží především jeho neschopnost rozpoznat, kde končí humor a začíná trapas. A možná ještě víc mu chybí dobrý vkus. Tohle je film, který cílového diváka podceňuje. Pokud máte jen trochu nakoukáno, vážíte si sebe a svého času, Bulšitu se radši vyhněte. Celkový dojem: 5 %.

    • 13.4.2018  10:32
    Room (2015)
    *****

    V některých komentářích se objevuje rozdělení filmu na dvě půlky. První klaustrofobická, odehrávající se v omezeném prostoru cely, má být výrazně lepší té druhé. Problém vidím v tom, že mnozí diváci šli na thriller. Námět k té domněnce sváděl, trailer jakbysmet. Jenže očekávání se nenaplnila. Room je od začátku až do konce psychologické drama o ztrátě svobody a následném vyrovnáváním se s psychickými traumaty. Jen v první části se najde pár thrillerových prvků, v té druhé už drtivě převládá psychologická rovina vyprávění. Další problém může někdo spatřovat v tom, že snímek je snímaný optikou dítěte, což některé vede k tvrzení, že film je příliš sentimentální. Na slzopudný a vydírající sentiment jsem citlivý, Room mi po emocinální stránce sedl takřka dokonale. V tom, oč se snaží, je přesvědčivý a s ohledem na látku citlivě natočený. Pokud někteří šli na nového Sběratele polibků, je to jejich problém. Celkový dojem: 90 %.

    • 11.4.2018  19:39
    V pasti (TV seriál) (2016)
    *****

    Když v polovině 80. let hledaly Sovětský svaz a Spojené státy vhodné místo pro setkání svých nejvyšších představitelů, zahájení mírových rozhovorů o snížení jaderných arzenálů a ukončení studené války, volba nakonec padla na Island. Klidnější a bezpečnější místo s příjemně provinční atmosféru byste hledali těžko. Seriálový příběh se navíc neodehrává v metropoli Reykjavíku, ale malé osadě mezi oceánem a vysokým pohořím. Místní policie se věnuje spíš urovnávání sousedských sporů a jeden by snadno získal dojem, že je skoro i zbytečná. Nález lidského trupu v rybářské síti představuje katalyzátor dění, při kterém vyplavou na povrch dávné křivdy, selhání a nenávisti. Ukáže se, že leckterý z nenápadných a vážených obyvatel obce má co skrývat a čeho se bát. Ne každý z návštěvníků, kteří připluli trajektem, má počestné úmysly, a sněhová bouře, jež odřízne osadu od civilizace, jen dovrší atmosféru strachu a nervozity. Původně jsem dal jen 4*, protože seriál mi na první pohled nepřišel výjimečný. Zároveň jsem ale uznával, že je poctivě napsaný i natočený. Jde jednoznačně o kvalitní zástupce severské krimi s výraznou atmosférou a bez kiksů, které by stály za zmínku. Když jsem si ale uvědomil, že za vznikem série stojí produkce země s tak malým počtem obyvatel, nemůžu jinak, než sáhnout k páté hvězdičce. Island zkrátka jede... Celkový dojem: 90 %.

    • 10.4.2018  21:09
    Mrtvé duše (divadelní záznam) (2015)
    ***

    Příliš vědomě přehrávané, afektované a přestylizované. Nadčasový Gogolův text nic podobného nepotřebuje. Dávám přednost civilnějšímu divadlu. Celkový dojem: 60 %.

    • 9.4.2018  20:37
    Lisztománie (1975)
    **

    Není jen shodou okolností, že Lisztománie má shodný rok vzniku jako kultovní popový muzikál Rocky Horror Picture Show. Je to typický produkt uvolněné a neukázněné atmosféry 70. let, která byla důsledkem sexuální revoluce předchozí dekády. Byla to éra glam rocku, pornokin a tolerované prostituce v centrech velkoměst. Lisztománie je poklesle hravá, drze boří hranice dobrého vkusu a společenských norem. Oproti Rocky Horror je ale zřetelně sexuálně vyzývavější, dějově roztříštěnější a chaotická. Zatímco u Rocky Horror mě chytlo za srdce několik písniček, u Lisztománie jsem se s hudební stránkou minul. Tématicky je to mělké a pokud nejste puberťáci, co dosud nevstoupili do sexuálně aktivního období svého života, tak vás nejspíš erotické legrácky nezaujmou, natož aby uchvátily. Tenhle svérázný kabaret mě po většinu času spíš lehce nudil, potřeboval bych ho mít poněkud ukázněnější, cílevědomější a myšlenkově hlubší. Celkový dojem: 40 %.

    • 5.4.2018  13:56

    Je trochu paradoxní, že jediný film, se kterým mám v rámci filmografie Sama Peckingpaha zásadní problém, je právě ten, který mu definitivně zajistil pozornost filmové kritiky a zájem diváků. Divoká banda kdysi fascinovala krvavým násilím (soudě podle komentářů na ČSFD tím mnohé poutá i dnes, kdy se měřítka posunula a jsme mnohem otupělejší). Publicisté měli tendenci považovat Peckinpahův snímek ze uměleckou reflexi vietnamské války, případně rozmachu násilné zločinnosti v centrech amerických velkoměst. Peckinpah každopádně zavrhl jedno z důležitých žánrových pravidel. Klasický western pracuje obvykle s polarizovanými černobílými charaktery, kdy kladný hrdina čelí zlosynům. V Divoké bandě najdete výhradně více či méně špinavé charaktery, většinou ovládané přízemními pohnutkami. Režisér odůvodňoval chování svých postav pudovostí a živočišností, jenže tohle vysvětlení nemá žádnou logiku. Pudy mají své zákonitosti, fungují na základě potřeby obrany, rozmnožování, získávání potravy a podobně. Výbuchy násilí v Divoké bandě se vzpírají logickému vysvětlení. Nejde tu o to, že filmový hrdina ví méně než divák a má jen zlomek času na zásadní rozhodnutí. Agresivita ve filmu je ve skutečnosti vystavěna na efekt, rozhodování postav jde proti jejich zájmům a leckdy i přirozeným instinktům. Zároveň na mě rušivě působilo i používání humorných odlehčujících prvků. Snímek je podivně nekonzistentní v tempu, náladě i výrazových prostředcích. Na druhou stranu Peckinpah je každopádně silný svým vizuálním stylem - technikou pomalého snímání a pečlivým střihem. Využívá navíc tradiční přednosti westernů, kdy umí kouzlit s panoramatickými záběry krásné a divoké krajiny amerického jihozápadu. Ale s prominutím, u mě to tentokrát za více než 2 hvězdičky nebude. Celkový dojem: 45 %.

    • 4.4.2018  21:33
    Foxtrot (2017)
    *****

    Existují filmy příjemné na pohled, pohodové a sympatické, se kterými strávíte dvě hodiny času, abyste na ně do druhého dne zapomněli. A pak jsou ty o poznání méně přístupné, zhlédnout je znamená podstoupit jistou námahu, chvilku s nimi zápasíte, aby ve vás ještě dlouho rezonovaly, nutily k návratu, přemýšlení a srovnávání. Právě takový je i Foxtrot. Není to žádný sympaťák, který si vás získá na první pohled. Každá z jeho tří částí má odlišný charakter - a teprve ta třetí všechno dosud viděné propojí a odůvodní existenci obou předchozích. Měl jsem problém s komorním charakterem a pomalým tempem první části, až kafkovská absurdní atmosféra s vymazlenou kamerou ve druhé třetině mě probudila z letargie a závěrečné bolestné vyrovnávání s realitou dvou stárnoucích partnerů, kterým zbydou už jen vzpomínky, jsem vnímal s maximální citlivostí. Když jsem před pár dny o Teheránu tabu napsal, že je to pro mě vyvrcholení Febiofestu 2018, netušil jsem ještě, jakého bude mít ve Foxtrotu soupeře. Oba snímky jsou pro vládnoucí režim nepříjemné a zasahují ho na nejcitlivějším místě. Foxtrot je ale filmařsky rafinovanější a klade na diváky větší nároky. Oba jsou politicky angažované a provokativní, Foxtrot je ale intimnější. Má obrovskou sílu ve schopnosti vystihnout odhalující detail, zachytit a zvýraznit pro panující systém charakteristické rituály. Foxtrot při vší depresi, kterou přináší, ale ukazuje, oč je na tom izraelská společnost proti Íránu líp. Film nemusel vznikat v emigraci ani není výsledkem disidentské odvahy. Je součástí diskuze ve veřejném prostoru a vyvolává polemiky, což nikdy není na škodu. Celkový dojem: 95 %.

    • 26.3.2018  20:18
    Poslední zastávka smrt (TV film) (1990)
    *

    S odstupem let je na tomhle televizním snímku zajímavá snad jedině účast Jana Cimického, známého odborníka na problematiku toxikomanie coby autora předlohy. Film vznikl sice na samém počátku 90. let, ale nese čitelný rukopis tvorby předchozí dekády. Vznikl z výchovných důvodů jako varovnání před drogovou závislostí, má jalovou kriminální zápletku a naivní schématické postavy. Co se na něm podepsalo nejvíc, je zoufale neumětelská režie Anny Procházkové, která místy posouvá snímek na hranici grotesky. Vše podtrhují neslané, nemastné herecké výkony s čestnou výjimkou Tomáše Juřičky, kterému bych toho feťáka z fleku věřil. Drogové problematice se předlistopadová tvorba dlouho vyhýbala a jedinou světlejší výjimku představoval film Pavučina, který by ale dnes jen těžko obstál, přece jen zub času zahlodal. Kdo chce vidět dramaticky dobře zpracovanou feťáckou látku, ten se musí poohlédnout po západní kinematografii. Celkový dojem: 15 % za dobovou osvětu.

<< předchozí 1 2 3 4 30 59 87 116
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace