Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (3 975)

plakát

Crazy Heart (2009) 

Standardní a tedy ničím nepřekvapující ryze americký snímek o tom, že když klesnete až ke dnu, vždycky můžete zatnout zuby, znovu se zvednout a jít dál. Je pro něj typické, že skutečně zajímavé, kritické fáze boje se závislostí, kdy se zejména po psychické stránce sahá až na doraz, film pomíjí, resp. odbývá kratičkou scénou na sezení Anonymních alkoholiků. Otis Blake byl kdysi velkou hvězdou country scény, vyprodával velké sály a točil úspěšné desky. Jenže dnes je mu 57, dlouhodobě funguje z podstaty a z někdejší slávy už mnoho nezbývá. A i to málo spíš naštve připomínkou někdejších časů hojnosti. Protože Blake nikdy nemyslel na zadní kolečka, příjmy se rozplynuly v bohémském životním rytmu, poplatcích právníkům a v kapsách exmanželek. Tělo vystavené dlouhodobým účinkům ničivého životního stylu začíná vypovídat službu a motivace dosáhnout nových profesních a životních met je veškerá žádná. V té chvíli se mu do cesty připlete sympatická zajímavá osamělá žena s malým dítětem. Copak se asi stane? Jeff Bridges je spolehlivý herec, kterému tenhle typ rolí padne na tělo a Maggie Gyllenhaal se už od Sekretářky rozvíjí v osobitý nepřehlédnutelný typ herečky, která se vymyká šablonám žánrových filmů. Crazy Heart je lehce nadprůměrná romance s vysoce nadprůměrným obsazením, která vám jako bonbónek naservíruje i pořádnou dávku country muziky. Celkový dojem: 60 %.

plakát

Mogadišu (2008) (TV film) 

Mogadišu na své vizáži nezapře, že se jedná o televizní snímek, což vynikne obzvlášť ve srovnání s Baader Meinhof Komplexem. Přesto hravě překonává upachtěnou a finančně podvyživenou českou filmovou tvorbu. Síla titulu tkví v námětu, v neskutečně dramatické situaci únosu letadla a jeho riskantní anabázi po letištích několika států. Snímek zachycuje, jak konflikty uvnitř letadla s postupně houstnoucí atmosférou plnou strachu, tak i scény ze štábu kancléře Schmidta, na jehož bedrech ležela politická zodpovědnost a tíha rozhodnutí, a v neposlední řadě se věnuje i přípravě zásahového komanda k přepadu. Film přináší ucelený obrázek událostí, které kdysi zásadním způsobem ovlivnily vnitropolitickou situaci v Německu, vztah světové veřejnosti k terorismu a bezpečnostní standardy letecké dopravy. Film svoji pozornost rozděluje rovnoměrně mezi všechny aktéry případu, takže divák má plastický přehled o všech probíhajících událostech. Celkový dojem: 80 %.

plakát

Perverzáci (2011) 

Woody Allen, autor známého bonmotu, že mozek je jeho druhý nejoblíbenější orgán, vyjádřil kdysi svůj vztah k sexuální revoluci natočením rozverného povídkového filmu Vše, co jste chtěli vědět o sexu, a báli jste se zeptat. Díval se přitom na sexualitu z té komediální, odlehčené stránky. Autoři snímku, který naši distributoři odbyli zjednodušujícím bulvárním titulem Perverzáci, na to jdou z druhé strany a zobrazují svět temných sexuálních fantazií tak či onak spojených s násilím a plným negativních lidských emocí od strachu, touhy po pomstě až po nejpřízemnější nenávist. Řadu známých a úspěšných hororových titulů posílám do filmového suterénu, ale tenhle morbidní výlet za hranice obecně tolerovaného a známého světa mi kupodivu sedl, jakkoliv ani jedna z povídek není bez kazu - všude něco přebývá, schází nebo je aspoň o kousek posunuto oproti tomu, jak bych si pointy příběhů představoval já. V konečném výčtu jde přesto o poměrně zábavnou a originální hříčku, ovšem s upozorněním, že opravdu není pro každého, a umím si docela dobře představit i kategorický odpad. Za sebe můžu říct, že jako pejskař jsem nejvíc ocenil třetí příběh o svérázném příteli němých tváří a něžných psích zoubcích v akci. Celkový dojem: 70 %.

plakát

Cirkus Bukowsky (2013) (seriál) 

První reakce filmové publicistiky a televizních fandů byly nadšené a ve stylu "to tady ještě nebylo, konečně máme český seriál srovnatelný se světem", což mě, skeptika, zviklalo v přesvědčení, že se současnou českou televizní tvorbou není radno ztrácet čas. Inu, ve světě se toho točí hodně a jde spíš o to, s jakým patrem světové tvorby se chceme srovnávat. Zároveň je důležité, jaký při hodnocení Cirku Bukowsky použijete úhel pohledu. Pokud ho poměřujete s Ordinací v růžové zahradě a Rodinnými pouty, můžete pochopitelně používat slova plná chvály a hovořit o dynamické kameře, syrovosti, autentičnosti a všudypřítomném napětí. Pokud ale zvolíte srovnání se světovou špičkou, rychle zjistíte, že není nad čím jásat. Napodobování jihoamerických telenovel nám jde zkrátka daleko líp. Abych pravdu řekl, tahle hra na drsnou školu a thriller moderního střihu mi připomíná snahu party provinčních ochotníků přiblížit se světovému divadelnictví kopírováním scénických postupů úspěšných profesionálních pražských scén. Jednotlivosti se dají u Bukowského vyzvednout, ale spousta věcí skřípe. Kvalitní zahraniční seriály mají obvykle vícevrstevný scénář a postupně gradují ve strhující finále. Tady rozehraná partie spíš uvadá a poslední díl vyvolává ani ne tak euforii, jako spíš otázku: A to je vážně všechno? Celkový dojem: 40 %. Snad ještě vzkaz našim mediálním publicistům - příště by to chtělo trochu rezervovanosti a v některých případech možná i soudnosti. Chápu, že do malých českých poměrů se hodí i malá očekávání a nízké laťky, ale odsud posud.

plakát

Mamut (2009) 

Pod poněkud matoucím názvem se skrývá citlivě zrežírované a zahrané drama o tom, jak velkou roli v našich životech a vztazích hraje faktor času a vzdálenosti. Mladí manželé zahraní Gaelem Bernalem a Michelle Williams mají všechny důvody cítit se šťastně a bezpečně, jsou materiálně zajištění, mají dobrou práci a perspektivu, spojuje je navíc pouto nejsilnější - dítě. Náročná práce ale způsobuje váznoucí komunikaci a když musí partner odcestovat na služební cestu do dalekého Thajska, dojde k nečekanému milostnému románku. Chvilkové poblouznění sice skončí s novým startem letadla a návratem domů, připomíná ale riziko, kterému je vystaven každý, kdo podstupuje dlouhodobé odloučení. Své by o tom mohli vyprávět příslušníci řady povolání. Film vypráví o tom, že to krásné, co se mezi partnery odehrává, je křehké a nemusí mít dlouhé trvání. Bývá dané omezeným časem a prostorem. V tomhle případě nebyly ztráty tak velké a bolestné, ale nemusí to tak dopadnout vždycky. Celkový dojem: 80 %.

plakát

Návrat oživlých mrtvol (1985) 

Napsal bych hororová komedie, ale to by znamenalo, že se strach bude mísit se smíchem, a to by v tomto případě nebyla pravda. Je to vlastně ztřeštěná komedie s populárním zombie motivem. Zpočátku opravdu svěží a vtipná, záhy ale nápady dojdou a ve druhé půli se film propadne do únavného stereotypu. Celkový dojem: 45 %. Pokud jste příznivci brakové hororové produkce, tak si můžete připsat libovolný počet hvězdiček. Scénárista totiž dobře věděl, o čem píše.

plakát

Devatenáct klavírů (2008) (TV film) 

30. léta na česko-německém pomezí a ve vzduchu je cítit napětí. Kriminalisté, kteří vyšetřují trestnou činnost, narážejí na atmosféru strachu, hrozeb a politických intervencí. Vlastně nejde o nic výjimečného, ale na poměry České televize je televizní hra zpracovaná určitě nadstandardně. Vynikne zdařilá snaha o zachycení dobové atmosféry, poctivé herecké výkony, celkově slušné řemeslo. Kdyby Devatenáct klavírů představovalo umělecký průměr České televize, neměl bych k její tvorbě připomínky. Celkový dojem: 70 %.

plakát

Těsně před nocí (1971) 

Po pochvalném přijetí Nevěrné ženy filmovou kritikou a příznivých reakcích publika se Chabrol rozhodl vrátit k osvědčené herecké sestavě, žánru a vlastně i námětu. Michel Bouquet se snad jako vrah už narodil a pro role nesympatických chlapíků byl přímo předurčený; zde mu ale scénář předepsal psychologicky náročnější roli muže, který se nedokáže vyrovnat se špatným svědomím. Jeden nekontrolovaný výbuch emocí mu navždy změní život a odsoudí ho do role psychické trosky zmítané pochybnostmi. Tradičně chladný, psychologicky přesvědčivý Chabrol snímek tentokrát obohatil o groteskní rozměr a rafinovaně pojatou společenskou kritiku, kterou známe např. z Buňuelových snímků. Pocit viny dovede Massona až k přiznání, o které ale, jak se záhy ukáže, jeho okolí vůbec nestojí. Společenský skandál je v očích jeho blízkých zjevně méně přijatelný než vražda. Není důležité, jaké věci objektivně jsou, ale jak vypadají navenek. Tam, kde by jiný režisér natočil kriminální drama, Chabrol předvádí psychologickou studii tradičního měšťáctví lepších vrstev, kde morální dilema (anti)hrdiny narazí na tvrdý pragmatismus a až k patologickému rozměru dovedenou přetvářku. Celkový dojem: 75 %.

plakát

Petr a Jan (1988) (TV film) 

Závist a žárlivost dokážou snadno přejít do stavu zahořklosti a osobní ukřivděnosti. Odtud je pak už jen krůček k nenávisti. Guy de Maupassant v povídce o nečekaném dědictví předvádí, jak snadno se může zdánlivě soudržná rodina rozložit pod tíhou dávného tajemství. Karel Roden pak dokazuje, že už na začátku své kariéry představoval zajímavého a charismatického herce s širokým hereckým rejstříkem. Celkový dojem: 65 %.

plakát

Velmi relativní známosti (2000) 

Mám opravdu rád britské kostýmní konverzační komedie obsazené osvědčenými herci typu Colina Firtha nebo Stephena Frye. V tomhle případě bylo mé očekávání ale příliš velké a úměrně tomu se dostavilo i zklamání. Rozumím tomu, že ne každý autor dokáže napsat tak skvostně vybroušené dialogy jako král bonmotů Oscar Wilde, tohle je ale vážně úroveň, která by se hodila tak do české operety 30. let. Netuším, jestli se na tom podepsala víc úroveň divadelní předlohy, scénáristova práce nebo dokonce sám režisér. Výsledkem je tuctový a zapomenutelný titul, který ten punc kvality ostrovní tvorby, na jaký jsem zvyklý, jednoduše nemá. Celkový dojem: 45 %.

Ovládací panel
109. nej uživatel Česko
209 bodů