gudaulin

Romský hrdina seriálu Most! si v jedné scéně postěžuje, jak si zkazil život vykrádáním aut. Jeho společník ho utne s tím, že je pouhá oběť. Ještě neví, čeho nebo koho, ale ať se nebojí, vždycky se něco najde. Světová kinematografie má tendenci nahlížet na outsidery optikou sympatií a přiřazením do kategorie obětí systému. Mike Leigh se na své postavy dívá bez iluzí a spíš, než aby za něco bojoval nebo proti něčemu protestoval, ukazuje poněkud nihilistický obrázek lidí nižší třídy, kteří se potácejí od jedné krize ke druhé a nejsou schopni překonat limity dané vlastní pasivitou a nekázní. Pohybují se v kruhu a ani u mladé generace divák nenalézá důvod k optimismu. Jako sociální výpověď je to silné a pravdivé, tomuhle pohledu na britské white trash věřím. Snad jen mám občas pocit, že Leigh moc tlačí na pilu a svého Phila staví do postavení jednorozměrného mouly. Takhle se nechová nerozhodný muž, ale vůl. Jinak nemám proti obsazení výhrady, zúčastnění herci zaslouží palec nahoru. Celkový dojem: 75 %.

Český čert má ve světovém měřítku výjimečné postavení. Je to spíš popleta, společník pro hazardní hráče, případně vykonavatel spravedlnosti tam, kde světská justice představuje výsměch morálce. Krampus, to je jiná sorta. Na první pohled z něj jde strach a čiší z něj hrozba brutálního násilí a mystické krutosti. Film, který láká na Krampuse svým názvem, už dopředu avizuje, že půjde o zábavu pro vyhraněně hororové publikum. Jenže skutek utek a od toho se odvíjí i hodně rozpačitá hodnocení a komentáře. Ruku na srdce, kolik jste viděli hororových komedií, které by nebyly chromé na jednu či druhou nohu, případně měly obě nohy amputované. Ať dělá Dougherty co chce, děsit neumí, tedy minimálně ne tak, aby se báli dnešní otrlí fanoušci hororové podívané. S humorem už je to lepší, Dougherty leccos odkoukal od Terryho Gilliama a jeho ďábelské perníčky úspěšně bodují, má smysl pro ironii a sem tam přijde se slušným fórem. Opírá se navíc o sympatickou sestavu herců v čele s talentovanou Toni Collette. Bohužel není tak kreativní, aby nápady dotáhl do nějakého opravdu funkčního a filmařsky přitažlivého tvaru. Spoléhá se na zběsilý, chaotický střih, otravně typizované postavičky členů rodiny a není dost odvážný na to, postavit rodinné hodnoty na hlavu a škodolibě se Vánocům vysmát. Když si vzpomenu, jak využil Ari Aster Toni Collette v Děsivém dědictví, mám pocit, že plýtvá hereckým potenciálem svého ansámblu, atmosférou i nápady. Je to nedotažené a jen málokdy opravdu atmosférické. Hodnocení se pohybuje někde mezi 2 a 3 hvězdičkami, vzhledem k hubené nadílce, kterou dostal od hororových fandů, tentokrát Doughertyho podržím a nechám tam slabou třetí hvězdičku. Celkový dojem: 50 %.

Při sledování Frearsova snímku jsem si vzpomněl na vtip zjevně směřující na nejmenovaného českého premiéra. Pokud se pane redaktore ptáte nás, prostých miliardářů... Příslušníci zbohatlických elit mívají potřebu ukazovat svou lidskou tvář a získávat sympatie těch dole. Scénárista i režisér se sice snaží, seč můžou, ale mě neopouští intenzivní pocit, že sleduji svéhlavou arogantní dámu, která je schopná přivést svoji indickou služku za práh zoufalství a deptat své okolí se stejnou vášní, s jakou se chopila příležitosti zachraňovat divadelní scénu. Nenašel jsem k postavě ztvárněné Judi Dench cestu a s Bobem Hoskinsem jsem na tom byl jen o málo líp. Navíc spojení vlastenectví s provozem šantánu prodávajícího erotiku mi nepřijde až tak košér, a tam, kde tvůrci mají pocit, že vyhmátli ten nejsilnější patriotický okamžik, cítím, že se ošívám. Na to, v jakém prostředí se příběh odehrává a jaká jména má režisér k dispozici, vidím nevyužitý potenciál. Celkový dojem: 55 %.

Má zvědavost ohledně Festivalu otrlého diváka dosud nebyla ukojena - pravidelně troskotá na mé pohodlnosti nebo neochotě pořadatelů uspořádat akci v Českých Budějovicích. Až k tomu jednou dojde, předpokládám, že se tam setkám právě s tím druhem filmů, které dokonale ztělesňuje Legie. Zvláštním způsobem totiž kombinuje relativně slušné herecké obsazení (Paul Bettany, ale i další mají na víc než účast v brakové podívané) a určitou řemeslnou zručnost štábu s příšerně debilním scénářem, který rezignuje na elementární logiku a konzistentnost. K tomu si přičtěte béčkový rozpočet a fakt, že místo aby tvůrci udělali z nouze ctnost a slabiny filmu zlehčili ironickou nadsázkou, berou se smrtelně vážně. Inu, proti gustu žádný dišputát, ale i béčková komerční tvorba by měla mít nějakou úroveň. Celkový dojem: 10 %.

Už při sledování snímku mě napadalo, jak by se s námětem vyrovnala hollywoodská studia. Do hlavní role by angažovali Toma Hankse, slzopudný scénář by byl postavený na nejpodpásovějším citovém vydírání a zbavený vší nepříjemné kontroverze, aby snímek končil patetickým happyendem. Celé by se to pochopitelně motalo kolem neživotných vztahových konstruktů. Nakache a Toledano na to jdou naštěstí jinak a jejich přístup se dá považovat za protipól francouzského hitu Nedotknutelní. V prvním případě volili ryzí komedii, tentokrát nabízí civilnost podepřenou lehce úsměvnými momenty. V Nedotknutelných použili motiv sociální pohádky, tentokrát se jejich scénář opírá o důvěrnou znalost prostředí a problematiky autismu. Film nepředstírá nemožné, netvrdí, že existují pozitivní řešení tam, kde pomůže jen stresující nevděčná práce a asistenti se potýkají s nekončícími riziky soužití se svými svěřenci. Snímek se snaží vyjádřit uznání těm, co službu pacientům poskytují, a je v tom přesvědčivý. Zatímco Nedotknutelní byli silní příběhem, u Výjimečných hrají prim postavy a komunita. Výjimeční nepředstavují aktivistický film v tradičním smyslu slova, tedy snímek, který čeří vody s úmyslem za něco bojovat a něco prosadit. Je ale v tom nejlepším smyslu slova angažovaný s cílem ukázat výsek společnosti a problémy, které se nám moc nechce vidět a kterými se nechceme zabývat. Výborný casting v čele s Vincentem Casselem kvality filmu podtrhuje. Celkový dojem: 90 %.

I kdybych nevěděl, že je autorem Jean-Jacques Sempé a film by byl natočený v angličtině, stejně bych si hned příběh lokalizoval na francouzský venkov. Z každého záběru je cítit prostředí francouzského jihu, malých městeček z Provence či ze sousedství, kde z kamenných domků dýchá kus historie a z místních obyvatel pohodovost. V něčem mi snímek připomíná i kresby Pascala Campiona. Raoul Taburin je film sympaťák, kde se sice pravděpodobně nebudete řehtat na celé kolo, ale lehký úsměv vás opustí jen málokdy. Malý příjemný film, který vyvolá pozitivní náladu. Celkový dojem: 75 %.

Masivní reklamní kampaň neláká na podřadné zboží. Bez vědomí je ambiciózní a nákladný projekt, který za sebou s přehledem a nebojím se říct, s hrozivým odstupem, nechává drtivou většinu domácí televizní tvorby. Produkce HBO se podle očekávání vytáhla a pozdní 80. léta díky ní ožívají až neskutečně přesvědčivě. Výběr lokací, výtvarná stránka i hudba spoluvytváří atmosféru deprese, zašlosti a úpadku systému i společnosti. Casting vyšel na jedničku, herecké partě se dá těžko cokoliv vytknout a z množství dobrých hereckých výkonů si dovolím vyzvednout Táňu Pauhofovou v hlavní roli, Lenku Vlasákovou jako její životem utahanou sestru a Honzu Vlasáka v roli manipulativního estébáckého veterána. Určité slabiny vidím ve scénáři, thrillerová výprava Marie do prostoru sovětské vojenské základny, kdy se - jaká náhoda - stane svědkem likvidace slabého článku sovětského spiknutí, patří do kvalitativně jiné části televizní tvorby. Seriál zjevně přeceňuje možnosti sovětské tajné služby na podzim 89 a metody popisované scénářem byly typické pro 50. léta. Koncem sovětské éry by únosy, vraždy a mučení působily jako pohyb slona ve skladu plném porcelánu. Ale což, nejde o nic víc než žánrovou fikci, navíc určenou mezinárodnímu publiku. Celkový dojem: 80 %.

Když vám vyraší šediny a vrásky už nejdou přehlédnout, technologie vám ukradnou obživu a zvítězí pocit, že světu kolem sebe přestáváte rozumět, začnete se v myšlenkách vracet do doby mládí, kdy manželka ještě nespala s vaším přítelem a nedávala najevo, že pro ni představujete zátěž a nejraději by vás vykopla z bytu. Do doby, kdy vás ještě nesužovaly obavy a budoucnost vypadala skvěle. Jaká bude vaše reakce na nabídku stát se někým jiným nebo se vrátít do libovolné minulosti? Ne, nebojte se, nejde o sci-fi a nebudete cestovat časem. Jde jen o šikovný komerční projekt, kde vám filmové studio a parta herců zprostředkuje setkání s vaším oživlým snem. Třeba i s vaší životní láskou (zvládnou přece i mnohem těžší kousky). Snímek disponuje vším, co má divácky úspěšný a obsahově kvalitní film mít. Chytrý neokoukaný nápad, výborný scénář i skvělé obsazení. Stará garda v čele s Auteuilem a Fanny Ardantovou si hraní labužnicky užívá a jejich generačně mladší kolegové se nenechávají zahanbit. Tenkrát podruhé je hravá romantická komedie a zároveň příběh zasazený do filmařského prostředí, kde scénárista a režisér je bůh a jeho přání (málem) zákonem. Doria Tillier dokazuje, že zásoba pohledných, charismatických a talentovaných hereček je ve Francii prakticky nevyčerpatelná. Celkový dojem: 90 %.

Hřebejk v první dekádě své režijní dráhy vzbuzoval očekávání a minimálně dvěma tiluly se dokázal naladit na vlnu potřeb české společnosti, vyrovnat se tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, s nedávnou minulostí. V dobách pozdějších svou tvorbou vyvolával pro změnu spíš rozpaky. Působí jako střelec, který trpí zánětem spojivek, a tak spoléhá na své instinkty a pálí naslepo, třeba to vyjde. V rámci tohohle trendu je Nevinnost relativně ucházející, ale v žádném případě dobrá. Je slušně natočená, dokonce i Geislerová funguje herecky obstojně, ale dva příběhy v jednom jsou moc. Bohatě bych si vystačil s jedním kriminálním případem vytěženým do důsledků, kde by šlo o širší výpověď o době a společnosti, kde nebudu cítit konstrukt, chtěnost a tvůrčí bezradnost. Tři hvězdičky nechám, protože v rámci české dobové produkce je to přece jen nadprůměr, ale na víc jak 50 % celkového dojmu to nevytáhne.

Příliš rozmáchlé, útržkovité a roztříštěné, což může být daň za sestříhání televizního seriálu do podoby celovečerního filmu. Nešťastně obsazené - Václava Jiráčka považuji za herecké dřevo, Ester Geislerová má herecký rejstřík velký jako nabídku lahůdek z konzumu v Doněcku a ani Cibulková mi nepřijde moc přesvědčivá. Film jakž takž drží pohromadě díky výkonům herců vedlejších postav - Huby, Dlouhého nebo Bareše. Cieslarova režie mě dlouhodobě nedokáže nadchnout. Považuju ho za ztělesnění průměrnosti a promarněných šancí. Na české poměry a s vědomím televizního materiálu má film slušnou produkci a ani to mě nemůže přinutit jít na 3 hvězdičky. Celkový dojem: 45 %.