gudaulin

Cožpak o to, moderní technologie dokážou zázraky a díky nim se filmové triky pozvedly na neskutečně vysokou úroveň. Pohádka má solidní rozpočet a tím pádem je schopná nabídnou efektní podívanou. Navíc - a to je mi sympatické - není postižená takovým tím nasládlým disneyovským stylem. Umí být temná a místy se posouvá až někam na hranici hororového žánru. Na druhou stranu, pokud Jacka a fazole srovnáte s úspěšným Hvězdným prachem, rychle odhalíte Jackovy slabiny. Schází mu lehkost, funkční humor a charismatičnost postav. Nejvíc Jacka potápí mizivá chemie mezi hlavními hrdiny a především bolestný castingový omyl v roli Jacka. Celkový dojem: 55 %.

Už v dávné minulosti hollywoodští producenti zjistili, že sázka na děti je sázkou na jistotu. Slaďoučké mazané holčičky už v 30. letech usmiřovaly rozhádané rodiče a tmelily rodinné sváry. Šikovní kluci se spoustou nápadů a neutuchajícím elánem zachraňovali rodinné firmy před úpadkem. Žánr se zdokonaloval, už tak přechytralá děťátka se stávala ještě chytřejšími, až to došlo k dnešním smutným koncům, kdy holčička úkoluje právníky, dává lekce z psychologie a etiky světu dospělých. Citově vydírala už spousta filmů, ale tenhle titul ho vyhnal až do krajnosti. Je tak průhledně manipulativní, že nejenže na mě nefunguje, ale doslova mě uráží. Zkazil mi náladu na hodně dlouho a já k němu nebudu ani trochu milosrdný. S tímhle vychcaným kýčem běžte do háje. Celkový dojem: 0 od 0 pojde.

Polští sousedé se na film možná mohou dívat poněkud přísnějšíma očima, byla to jejich historie a třeba tam dokážou objevit falešné tóny, které mně zůstaly jako člověku odjinud utajené. Za sebe ale mohu říci, že obraz Lecha Walesy a událostí, které dovedly k pádu polskou formu komunismu, pokládám za přesvědčivý. Wajda se dokázal vyhnout patosu tak nadužívaném v polské kultuře i idealizaci svého hrdiny, kterou tak dobře známe z havlománie v české společnosti. Vyhnul se i přehnané kritičnosti těch, co nikdy nic neriskovali a nyní si z bezpečí odplivují nad těmi, co kdysi pod nátlakem odvolávali a podepisovali spolupráci s tajnou policií. Atmosféra naštvaného Polska unaveného věčným zdražováním a všeobecným nedostatkem, které jen čeká na lidového tribuna, co se postaví do čela nespokojených, je působivá. U filmového Walesy jsou dobře znát povahové rysy jako samolibost, autoritativnost a narcismus, které mu později zavařily během prezidentské éry a vedly k ostudné porážce v souboji s Kwasniewskim, ale i odvaha, obětavost a soucit. Jednoduše žádná nablýskaná ikona, ale člověk z masa a kostí. Celkový dojem: 85 %.

Tajnosti jsou prvním titulem z tvůrčí dílny Alice Nellis považované už od jejího debutu za výrazný talent české kinematografie, který jsem zhlédnul. Jinými slovy, za 15 let jejího působení jsem se dostal k prvnímu kousku, a to svědčí o tom, že se tak trochu míjíme. Potvrzuje to i můj dojem ze snímku, který má sice početnou skupinu nadšených fanoušků včetně řady mých oblíbených uživatelů, osobně jsem k němu ale rezervovaný. Tři hvězdičky sice obdrží bez problémů, ovšem tohle hodnocení platí jen v rámci české kinematografie, kterou obvykle pár procenty nadhodnocuji. Mám např. problémy se snovými tanečními scénami, které mají patrně filmu dát artový přeliv. Působily na mě ale spíš rušivě a uměle. Představitelka hlavní role Iva Bittová znamená spíš určitou zajímavost než sloup, o který se snímek může opřít. V zásadě to sice uhraje, ovšem s tím, že působí spíš jako naturščik. Tahle role by spíš potřebovala špičkovou charakterní herečku, která je sebejistá v psychologicky náročných polohách. Nevím, čím to je, ale měl jsem problémy i s ozvučením, některé scény jsem si musel přehrávat opakovaně. Celkový dojem: 60 %.

Nějak se mi nechce věřit, že by během klíčového setkání se svým přítelem Maurice zapomněl na zvláštní zakázku a pohřební věnec za 2 miliony. Našlo by se i pár dalších chybiček a logických nedodělků, ale celkově jde o velmi dobře napsanou a zrežírovanou kriminálku, která vysoce vyčnívá nad žánrovým průměrem a i po těch desítkách let je radost na ni koukat. Výborné herecké obsazení, takový Jean-Paul Belmondo je tady mnohem lepší a přesvědčivější než v těch sériově vyráběných krimikomediích ze 70. a 80. let, kde hrál sympatického darebu. Co je ale u Melvilla tradičně nejdůležitější, je atmosféra. To pohrávání si s noirovými prvky, dlouhé záběry, pokerové tváře, baloňáky a černobílá kamera. Za mě spokojenost a čtyři poctivé hvězdičky k tomu. Celkový dojem: 80 %.

Mnohem spíš než dokument je to dlouhometrážní reklama na podporu nadcházejícího turné 2013 a celkového image. Konec konců, snímek vznikl v její produkci a všechno se podřídilo jejímu PR a natočilo tak, aby výsledný produkt přesně zasáhl cílové publikum. Název je vlastně pravdivý. V několika momentech máte možnost zahlédnout tvář Katy Perry bez silného nánosu make-upu, ale že by vám dovolila nahlédnout pod naaranžovanou nablýskanou slupku, že byste mohli poznat její skutečný charakter, to ani náhodou. Kate se opakovaně přiznala k obdivu k Madonně a je vidět, že se snaží napodobovat její způsob prezentace v popkultuře. Kate dnes fušuje stále víc do herecké branže a tomhle snímku je víc než dobře vidět. Nejde o špatnou zpěvačku, ale to cílení na puberťačky a nedospělé ženy všech věkových kategorií posouvá její projev a aranžmá písniček někam na hranice grotesky a naplňuje všechny negativní stereotypy o produkci pro adolescentní publikum. Barbínovský styl, růžové paruky a sladké úsměvy vysílané na všechny strany. Všudypřítomný povinný optimismus, nadšení a banality typu Katy je úžasná, turné je fantastické. Novácký dabing navíc podtrhuje ten umělohmotný rozměr snímku. Vlastně nevím, jak to hodnotit. Svým způsobem jsem se i bavil, i když kouzlem nechtěného a s vědomím, že informační hodnota tohoto kvazidokumentu je mizivá. Takovou skladbu Hot N Cold mám v oficiálním videoklipu docela rád, ale při pohledu na Kate, jak střídá princeznovské oblečky a snaživě se natřásá, mi bylo, jako by mi někdo vrážel ostře nabroušený kůl do rozkroku.

Třetí a doufám poslední výlet Nicolase Refna do prostředí kodaňské galerky. Bohužel, oproti předchozímu dílu vnímám opravdu výrazný sešup kvality, který zdaleka nesouvisí jenom s tím, že Zlatko Buric zkrátka není Mads Mikkelsen. Scénář je zřetelně slabší a tam, kde se nedostává na uvěřitelnosti postav a logice jejich chování, nahrazuje to Refn vulgarismem a explicitním zobrazením násilí. Scény likvidace těl byly dalece nad míru toho, co bych pro podobný spektákl považoval za vhodné. Celkový dojem: 35 %. Za jednu z mála zdařilých scén považuju tu, kde navenek vřelý vztah otce a dcery přechází bleskurychle v tvrdé licitování obchodních partnerů v drogovém byznysu.

V případě Homelandu mám pocit rozdvojení. Na jedné straně stojí nepopiratelné klady - skvěle napsané a špičkově zahrané charismatické postavy, výborný casting, který svedl dohromady několik báječných charakterních herců, ať už jde o Damiena Lewise v roli válečného veterána, Claire Danes jako psychicky nemocnou agentku či Mandy Patinkina v roli mazaného zpravodajského analytika. Všichni odvádí maximum a říkají si o ta největší uznání své herecké práce. Boj s terorismem je dlouhodobě aktuální a scénáristé umí šikovně udržovat napětí a opakovaně prodávají mezní situace, kdy si jejich hrdinové musí vybírat svou stranu. Seriál obratně kličkuje mezi žánry a jako mix krimithrilleru okořeněného prvky akčního žánru, psychologického dramatu a milostné romance funguje víc než dobře. Na druhé straně - jak to jen říci kulantně - zápletka je přitažená za vlasy, nezapře v sobě, že jejím předobrazem je izraelský seriál z prostředí, kde východisko vyprávění má jiný smysl; navíc Izraelci od počátku stavějí výhradně na psychologickém konfliktu a nejistotě. Spoustu efektních, byť diskutabilních prvků předloha pomíjí. V americkém seriálu se (anti)hrdinové chovají jako seriálové postavy, ne jako reální lidé a profesionálové ve svém oboru. Jak plyne čas, některé linie a postavy se jeví jako zbytečné, scénáristé zkrátka nevěděli, kam příběh směřovat a nechávali si je v záloze. Typické je to v případě Brodyho dcery nebo jeho bývalých kolegů mariňáků. Atraktivní je pozdější výlet do prostředí jihoamerického slumu a nahlédnutí do rozšklebených útrob rozestavěného mrakodrapu, ale po třech řadách říkám stop - další vytěžování původního nápadu smrdí stokrát nastavovanou kaší. Mnohem lepší by bylo, kdyby Česká televize překonala sebe samu a nakoupila obě série původní izraelské předlohy. Celkový dojem: 60 %.

Je to už slušná řádka let, co jsem obdivoval kousky bratří Tavianů ve filmovém klubu. Noc svatého Vavřince mě tehdy minula, a tak jsem byl zvědavý, jak na mě po těch letech bude tvorba mých někdejších oblíbenců působit. Nechci přehnaně lacině shazovat umělecký pokus režisérské dvojice, ale stejně jako Ježíš ovládal chůze po vodní hladině, zdá se, že jsem získal nechtěnou schopnost sledovat film, do něhož se ani v nejmenším nedokážu ponořit. Emočně mě minul ve vzdálenosti sousední galaxie. Děj kráčel kupředu tak nějak lopotně, ale největší úder mi bratři zasadili scénou střetu partyzánské jednotky a válečných uprchlíků se skupinou fašistů na trestné výpravě. Scéna měla být logicky vyvrcholením celého snímku, místo toho jsem získal pocit, že si dal dostaveníčko Jára Cimrman s Monthy Pythony. Že Tavianové o natáčení válečných scén nic neví, bych jim mohl odpustit, kdyby z té nejdůležitější scény neudělali teatrální frašku. Místo aby Noc svatého Vavřince burcovala a strhovala, motá se ve vlastní nezáživné a spletité absurditě. Celkový dojem: 25 %.

Inu, v 50. letech měl ten film všechny předpoklady k výraznému komerčnímu úspěchu. Komediální žánr, krásné ženy a hvězdný Gérard Philipe k tomu. Nepíše se ale počátek 50. let a co stačilo tehdy, už dnes neobstojí. Zejména operetní vstupy v současnosti působí obstarožně. S podobnou "surreální" formou pracoval o dvě dekády později Muž z Acapulca a ten dodnes působí svěžím moderním dojmem. Krásky noci sice neurazí, ale nadchnout už nemají čím. Celkový dojem: 55 %.