Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Dokumentární
  • Krimi

Oblíbené filmy (10)

Jídlo

Jídlo (1992)

Švankmajer natočil spoustu vynikajících krátkometrážních filmů, ale jeho Jídlo mám ze všech těch báječných hříček nejradši. K jídlu mám velmi osobitý vztah, konzumovat ho je má druhá nejoblíbenější činnost. Tenhle snímek je nejen gejzír fantazie a rozkošných scén, ale je i jedovanou satirou na konzumní životní styl, není tam jediná zbytečná scéna, jediný zbytečný záběr, jde o originální námět, výtvarné provedení i animaci. Švankmajer natočil bravurní film, který patří do top žebříčku animované tvorby. Celkový dojem: 100 %.

Život Briana

Život Briana (1979)

Tuhle kultovní komedii u nás poprvé uvedla krátce po zahájení svého vysílání televize Nova, která film nakoupila "v balíku" se skupinou akčních filmů a evidentně si s tímhle kouskem nevěděla rady a nechápala, jaký je v něm komerční potenciál. Takže film šel v půl desáté v pondělí dopoledne. Život Briana je faktickým vyvrcholením tvorby Monty Pythonů a jednou z nejlepších komedií, jaká kdy byly vytvořena. Po dokončení Svatého grálu si členové skupiny řekli, že už mají vybudované nějaké zázemí a že můžou opravdu zariskovat a rýpnout si i do citlivé oblasti náboženské víry a politiky. Scénář vznikal koncem roku 1977 na Barbadosu, kde se všichni členové skupiny sešli, a poté se ho pokoušeli nabídnout společnosti EMI, která produkovala Svatý grál.. Podle vedení studia to byl rouhačský film a peníze na svůj projekt Monty Pythoni sháněli velmi těžko, byť rozpočet byl na dnešní poměry směšné 4 miliony dolarů. Natáčelo se v Tunisku a hlavní roli po dlouhých dohadech získal Graham Chapman, který byl sice v té době těžký alkoholik, ale kvůli hlavní roli se dal do hromady. Zápletka je parodickou parafrází vzniku legendy, na jejímž podkladě se šířilo křesťanství, a zároveň parodií na novodobou politiku od kolonialismu přes národně-osvobozenecký boj až po problém terorismu. Film vyvolal velmi rozhořčené reakce církevních kruhů a na řadě míst bylo zakázáno jeho promítání. Ty reakce ve skutečnosti znamenaly, že film se nakonec promítal s větším úspěchem, než Pythoni předpokládali. Monty Pythoni uvádějí, že některá města promítání filmu zakázala, dokonce i když neměla žádné kino. Je to jedna z nestárnoucích legend komediálního žánru, kdy se fanoušci znovu a znovu smějí běsnění Pya Čůra nebo šišlajícího Piláta a vychutnávají si závěrečnou písničku na kříži. Celkový dojem: 100 %.

Něco z Alenky

Něco z Alenky (1988)

Ve své době byl pro mě tenhle film něco jako zjevení. Díky němu jsem se stal, když už to vypadalo, že konečně dospěju, zase zasněným dítětem a k nelibosti všech v mém okolí už mi to zůstalo... Objevil jsem díky němu tvorbu Jana Švankmajera a stal jsem se jeho velkým fanouškem. V tomhle snímku Švankmajer zúročil předchozí dvě desetiletí své výtvarné práce i zkušenosti ze svých ranných krátkometrážních filmů. Je to surrealismus v té nejčistší podobě, kdy nejde ani tak o příběh, jako spíš o tu smršť výtvarných instalací, artefaktů a nápadů, stejně jako o avantgardní animaci, která posouvala hranice dosud známého a možného. Nejvíc na mě zapůsobila jízda výtahem, který míjí podlaží zaplněná spoustou roztodivných živočichů a rostlin, které Švankmajer stvořil. Vymyslel celý alternativní svět a staré obrázky z Brehmova Života zvířat a encyklopedií 19. století využil jako východisko pro stvoření havěti, která jakoby vypadla z nějakého fantasy světa. Na filmu se po výtvarné stránce podílela i Švankmajerova manželka Eva. Celkový dojem: 100 %. Viděl jsem dodneška čtyři další verze Alenky, ale žádná se Švankmajerově ani vzdáleně nepřiblížila...

Jdi a dívej se

Jdi a dívej se (1985)

Jdi a dívej se byl snímek uváděný u nás kdysi v rámci měsíce československo-sovětského přátelství, což byla diplomatická nálepka pro pytel ideologických sraček a nekonzumovatelných pitomostí, které bylo nutné přetrpět při povinné návštěvě kina, kam nahnali středoškolské studenty jejich učitelé. Bylo to moje první filmové setkání se sovětskou perestrojkou, válečný film, který popíral všechny dosavadní představy o sovětské filmové tvorbě. Už od prvního panoramatického záběru a pochmurného zvuku leteckého motoru jsem cítil, že tohle je jednoduše jiná liga. Mimořádně emotivní válečný film snímaný z pohledu hlavního hrdiny, ještě nedospělého výrostka, který chce vstoupit do řad partyzánské jednotky a přežije zmasakrování obyvatel dvou běloruských osad. Ve scéně, kde hrdina přežije bombardování, přijde dočasně o sluch a v ten moment ani divák neslyší okolní střelbu a hluk výbuchů. Hrůza je nekašírovaná a násilí je silně naturalistické. Je to jednoduše válečný film natáčený z pohledu obětí, ne z pohledu filmaře nebo vojenského historika. Je mimochodem natočený podle skutečných událostí, které se odehrávaly při vyčišťovacích operacích německých jednodek a lotyšských přepadových komand v severním Bělorusku. Celkem při této genocidě zemřelo na dva miliony lidí. Scény vyhlazení obyvatel vesnice nahnaných do velké stodoly tehdy obletěly celý filmový svět a režisér Klimov se stal celosvětově respektovanou filmařskou osobností. Pracoval skvěle s filmovým celkem, polocelkem i detailem, takže i s delším časovým odstupem si dokonale vybavuji řadu scén, zejména Fljorovo nocování vedle umírající krávy zasažené kulometnou dávkou. Záběr na oko umírajícího zvířete považuji za jeden z vrcholů mých dosavadních filmových zážitků. Závěrečná scéna, kde hrdina střílí do obrázku Hitlera pohozeného na zablácené cestě, a pohled do jeho očí je jeden z nejemotivnějších a nejdojemnějších zážitků, které mi kdy sledování filmu přineslo. Celkový dojem: 100 %.

Marketa Lazarová

Marketa Lazarová (1967)

Jsou filmy , které se dají spořádat jako hamburger a jsou takové, které si vychutnají jen zkušení gurmáni. Markéta Lazarová není párek v rohlíku,, který by se dal zchroupat mezi psaním SMS a pařbou na počítači.Je to dlouhý film, ale úplně jinak než jsou dlouhé filmy z Jacksonovy trilogie Pán prstenů. Vychutnat si Markétu, znamená být odpočinutý, vnímavý a patřičně naladěný. Je to bez nadsázky náročný film, který vyžaduje soustředění, protože má jen minimum dialogů a promlouvá spíš obrazem a hudbou. Markétu ocení nejspíš ti, co nelitují čas na návštěvu galerie nebo četbu básnické sbírky. Takoví přijmou Vláčilovu symboliku a poetické scény, hru světel a stínů nebo panoramatické dlouhé záběry kamery na zamlženou močálovitou krajinu, kde je doslova z obrazu cítit hnilobný zápach...Herci jsou dobří, ale Markéta je film, na který se jde kvůli režii, kameře a hudbě. Zároveň je to snímek, kterému svědčí víc velké plátno kinosálu. Celkový dojem 100 %.

Gattaca

Gattaca (1997)

Gattaca je doslova ztělesněním žánrové podstaty sci-fi a jde v každém ohledu o vysoce nadstandardní snímek, kde jsou skvěle sladěny a vyváženy všechny ingredience, ze kterých se skládá dobré umělecké dílo. Nápaditý scénář využívající nejnovějších vědeckých objevů a domýšlející, kam tyto poznatky a nové technologie můžou společnost dovést. Citlivá, vysoce profesionální režie, která bez laciných efektů dokáže vyvolat silné emoce, herecké obsazení, které nemá žádné viditelné slabiny a přináší spoustu skvělých hereckých výkonů. Gattaca už je ve skutečnosti tady, jen si to ještě plně neuvědomujeme, ale za nějakých dvacet let budeme v plné míře čelit tomu, co je v Gattace zobrazeno. Celkový dojem: 100 %. Je až s podivem, s jak malým rozpočtem mohl vzniknout tak výjimečný film.

Krysař

Krysař (1985)

Mistrovský kousek Jiřího Barty a jeden z vrcholů české animované tvorby natočený podle stejnojmenné novely Viktora Dyka. Temné dílko podbarvené výbornou hudbou. Základem úspěchu byly výtvarně pozoruhodné loutky a jednoduchá animace, ze všeho nejvíc ale scénář, který využívá atmosféry středověkého hanzovního města. Pocit rozkladu hodnot je znát z každého pohybu loutky, z každého obrazu všudypřítomných krys. Téměř dokonalá ukázka hororového žánru v rámci animovaného filmu. Celkový dojem: 100 %.

Přelet nad kukaččím hnízdem

Přelet nad kukaččím hnízdem (1975)

Možná je to v souvislosti se jménem Miloše Formana překvapivé, ale jeho jméno se mi vybaví vždycky, když pomyslím na politické motivy ve filmové tvorbě, a to jmenovitě levicové politické pojmy. V jeho filmech se sice neobjevují revoluce nebo stávková hnutí, ani se nejedná o nějaké jednoduché a jednoznačné politické manifesty, ale Forman pracuje složitým způsobem se základními ideály intelektuální levice a mapuje ve svých snímcích hranice lidské svobody, demokracie, rovnosti. Např. v Ragtime se dotýká problému rasové emancipace, ve Vlasech zase protiválečného hnutí a v Přeletu nad kukaččím hnízdem jako nezúčastněný pozorovatel sleduje odvěký konflikt mezi autoritářstvím zaštiťujícím se kompetentností a odpovědností za svěřené ovečky, která je zastupovaná "velkou" sestrou, a mezi svobodomyslností a anarchií reprezentovanou bouřlivákem ztvárněným Jackem Nicholsonem. Na jedné straně je sice odpovědnost, ale víme my vůbec, jestli jsou ti, kteří rozhodují, vždycky nezištní a spravedliví? Na druhé straně jsou schopní ti, kteří operují pojmy absolutní svobody nést odpovědnost za následky svých činů a fungovala by společnost složená ze samých McMurphyů? Nelezlo by nám to, co obdivujeme na jeho boji za vlastní práva, za chvíli krkem, kdyby nás to obklopovalo? A především je demokratické hlasování ve společnosti složené z průměrných lidiček často s mizerným vzděláním, nízkou inteligencí a mizivou motivací tou nejlepší cestou správy společnosti? Nerovná se náhodou demokratická volba při obsazování politické funkce hlasování nesvéprávných pacientů psychiatrické léčebny? Po herecké stránce, ale i po té režijní a scénáristické, patří Přelet nad kukaččím hnízdem k jednomu z vrcholů světové kinematografie a Forman se stal po právu legendou amerického filmu. Celkový dojem:100 %.

Prokletý ostrov

Prokletý ostrov (2010)

Všechno to, co mi nedokázal poskytnout Avatar, tedy silný příběh, plnokrevné postavy a skutečné napětí, mi dokázal v míře vrchovaté poskytnout Prokletý ostrov. Od Klubu rváčů si se mnou žádný režisér tak hezky nepohrál a už dlouho jsem přes řadu dobrých filmů shlédnutých v nedávné minulosti neměl pocit tak komplexního filmového zážitku. Chytrý scénář, výborná kamera, pečlivě zvolené exteriéry, excelentní obsazení a předvedené herecké výkony. Souhra všech prvků filmového řemesla. Martin Scorsese je zkušený filmař a tohle je završení jeho dlouholeté kariéry. Ještě dlouho ve mě budou doznívat jednotlivé scény, zásadní obraty ve filmu, jako je střetnutí v pevnosti nebo závěrečná konfrontace na majáku. Prokletý ostrov je pečlivě budované drama s četnými prvky hororu ve smyslu klasické školy psychohororu. Emotivní záležitost s řadou zajímavých hrdinů. Napsal bych i víc, ale psavci typu mého oblíbeného uživatele Sobis87 mi berou slova z úst. Horký kandidát na můj největší letošní filmový zážitek. Vlastně nemám, co bych podstatného Scorseseho snímku vytkl. Celkový dojem: 100 %. Takhle vypadá poctivá klasická filmařina.

Klub rváčů

Klub rváčů (1999)

Klub rváčů považuji za dosavadní režijní vrchol tvorby Davida Finchera. Film natočený podle literární předlohy obtížně zařaditelného amerického spisovatele Palahniuka si za stěžejní téma vybral násilí. Jsou snímky, které mají status kultu, a jsou takové, které si ho opravdu zaslouží. To jsou filmy, o kterých se dá dlouhé hodiny diskutovat, které dokáží provokovat a ke kterým je možné se stále vracet. Dokonale propracovaný scénář Klubu rváčů a Fincherovo režijní mistrovství pomohly na svět snímku, který je možné vidět podruhé i potřetí, a dokonce je možné tvrdit, že se znalostí pointy a filmového děje se opětovné sledování stává zajímavějším. Ve filmu se objeví řada bizardních situací, hlášek i šílených lidských typů, které by byly ozdobou jakékoli psychiatrické kliniky. V případě Heleny Bonham Carter se objeví i osudová žena, se kterou by se podstatná část mužského publika zapletla i za cenu vstupu do klubu. Fincherův snímek nenabízí žádná řešení a je těžké, v podstatě vyloučené, zhodnotit, z jakých vychází politických pozic. Může si ho přivlastnit anarchista stejně jako bytostný autoritář. Intelektuál ho může považovat za krutou obžalobu násilí, stejně jako jeho nekritickou oslavu. Kdo chce, může se jenom bavit nad životním příběhem jednoho chronického nespavce a jeho kumpánů. Kdo chce, může najít inspiraci pro výrobu výbušnin a spásu světa. V každém případě čas strávený nad tímhle snímkem není ztracený. Celkový dojem: 95 %. Výborné herecké obsazení, kde exceluje především Edward Norton, pro kterého musela být role mimořádně psychicky i fyzicky náročná. Slušný rozpočet, který umožnil Fincherovi pohrát si s řadou scén a trikově je obohatit, takže divák může během několika sekund vidět, jak se s pohybem kamery prázdný byt zaplňuje spoustou konzumních zbytečností, starý opuštěný dům se proměňuje v teroristickou základnu - a podobných záběrů Klub rváčů nabízí celou řadu. Po všech stránkách zajímavý film, který je obtížné zaškatulkovat, který se může a taky nemusí líbit, ale ke kterému je těžké zůstat lhostejný...

Ovládací panel
109. nej uživatel Česko
209 bodů