Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Dokumentární
  • Krimi

Oblíbené seriály (10)

Simpsonovi

Simpsonovi (1989)

Poprvé jsem se s fenoménem rodinky Simpsonových setkal ve videoklipu na MTV koncem roku 1990 a ještě jsem netušil, že mám tu čest seznámit se s největším projektem a kultem v oblasti animované tvorby. Tehdy mě vyvedlo z míry trochu ztřeštěné výtvarné pojetí postaviček i jejich zvláštní namluvení, ale ihned poté, co byl seriál uveden na naše obrazovky, jsem mu úplně propadl. Jeden ze dvou seriálů, který od mne má stoprocentní hodnocení za celkový dojem a u kterého necítím ani po letech nějaké zřejmé opotřebování. Hlasy, které argumentují, že seriál ztrácí šmrnc a upadá do průměru, spíš reflektují únavu jednotlivých diváků z projektu, který trvá tak dlouho. Ve skutečnosti byl seriál v řadě ohledů na počátku krotší a teprve jak běžel čas a bylo nutné udržet diváky u obrazovek, tvůrci přitvrdili. To, jak dlouho se seriál dokázal udržet v hlavním vysílacím čase, je na poměry amerického televizního trhu neuvěřitelné. Seriál byl zároveň úspěšný prakticky ve všech zemích, kde byl odvysílán, a v řadě případů je hlavním zdrojem informací o americké společnosti.:-) Celá řada amerických celebrit se ucházela o poctu být v seriálu aspoň zmíněna nebo si tam zahrát malou roličku. Početný tvůrčí tým skvěle pracuje s popkulturními odkazy a drží styl ironické nadsázky a parodování představ o životě americké společnosti. Svými sympatiemi k obyčejnému řadovému člověku a zpochybňováním obrazu bohabojného a ušlechtilého amerického občana se scénáristé podle všeho řadí k americké liberální levici. Je to poznat ze spousty narážek na republikány, patetické vlastenectví a v Americe vysoce citlivou oblast náboženské víry. Seriál si dokonce vysloužil kritiku od amerického prezidenta za poškozování obrazu země v zahraničí...Zároveň si tvůrci toho malého človíčka nijak neidealizují a podávají ho se všemi jeho slabůstkami a necnostmi. Spousta hlášek, vtípků a ujetých postaviček, díky kterým stojí za to i po letech sednout k televizní obrazovce a zaposlouchat se do tónů známé znělky. Škoda, že u nás, v zemi s takovou tradicí animované tvorby nevzniklo nic, co by se aspoň vzdáleně Simpsonovým podobalo...

Městečko Twin Peaks

Městečko Twin Peaks (1990)

Městečko Twin Peaks bylo pro mě svého času něco jako zjevením na poli seriálů, které úplně převracelo můj pohled na seriálovou tvorbu a díky kterému jsem objevil Davida Lynche jako špičkové eso mysteriózního žánru. I když od té doby uplynulo už více než 20 let, myslím, že tenhle kousek nebyl překonaný navzdory tomu, že seriálová tvorba ve Spojených státech momentálně zažívá obrovský boom a mysteriózní žánr je velmi oblíbený. Nejvíc fascinující je sledovat proměnu charakterů jednotlivých hrdinů a díky profesionalitě celého štábu se nechat unášet atmosférou tajemna a tušených hrozeb. Seriál ve své druhé polovině a zvlášť na samém závěru už směřoval do vyloženě halucinogenních poloh, které Lynch dovedl do neblahé dokonalosti ve svém mišmaši Inland Empire, takže osobně patřím k těm, kteří ocení spíš tu střízlivější první polovinu. Musím ještě zdůraznit atmosférickou hudbu, která dokonale evokovala snovou tajuplnou atmosféru nad městečkem. Celkový dojem: 95 %.

Červený trpaslík

Červený trpaslík (1988)

Za tenhle legendární britský sitcom vděčíme dvěma talentovaným scénáristům, Robovi Grantovi a Dougovi Naylorovi, kteří krátce po odvysílání první série začali příběhy posádky Červeného trpaslíka vydávat i knižně. Šťávu, tedy bonmoty a sarkastické poznámky, dodával seriálu zejména druhý z nich.Televizní diváci ale stejně ocení především hrdiny, které znají z obrazovky. Ze všech herců se stali uznávané televizní hvězdy a Červený trpaslík je považován za nejúspěšnější vývozní artikl BBC. Jednotliví členové posádky představují dokonalé protiklady, které spolu musí vyjít na malém uzavřeném prostoru, z čehož vzniká nekonečné množství konfliktů. Autoři seriálu velmi dobře znají soudobou fantazy a sci-fi literaturu a seriál se dá považovat za humorného průvodce žánrem, oblíbenými tématy a rekvizitami sci-fi literatury a filmu. Fanoušci dokážou vystopovat odkazy na S. Kinga nebo R. Bradburyho a řadu další. Seriál se stal kultem a je jen škoda, že jeho výroba nepokračovala. Až do posledního dílu poslední série si zachoval mimořádně vysokou úroveň. Jeden ze dvou seriálů, které hodnotím 100 %.

Jistě, pane ministře

Jistě, pane ministře (1980)

Kultovní seriál vznikl díky Antony Jayovi a Jonathanu Lynnovi, kteří prostředí vysoké politiky důvěrně znali a na scénáři pracovali s pomocí Johna Cleese z Monty Pythonů v druhé polovině 70. let. Pilotní díl seriálu byl přijat s velkým ohlasem, a tak v roce 1979 bylo natočeno 21 epizod, které byly odvysílány na BBC o rok později - a diváci šli do kolen. Seriál se úžasně líbil i premiérce Thatcherové, která u něj dokázala strávit celé hodiny. Pro toho, kdo se chce něco dozvědět o politice, nemá smysl pročítat politologické příručky nebo poslouchat nudné narcistní projevy politiků v televizi, ale je nejlepší shlédnout pár dílů tohohle geniálního seriálu a hned pochopí, jak to v politice chodí. Díky geniálnímu obsazení měl seriál úspěch po celém světě. Za svůj majstrštyk byli Paul Eddington jako představitel slabošského a důvěřivého Hackera a Nigel Hawthorne jako vychytralý manipulátor Appleby oceněni řádem CBE a Antony Jay byl povýšen do šlechtického stavu. Jediný, komu se kupodivu seriál nelíbil, byla britská státní správa, která tohle dílko označila za podlé a přeceněné. Sbírka cen a nejrůznějších vyznamenání, kterou získali tvůrci, by zabrala mnoho místa a o jednotlivých zápletkách a dialozích by se dalo dlouho diskutovat. Pro mě neodolatelná záležitost. Stoprocentní hodnocení.

Řím

Řím (2005)

Po pravdě řečeno bych ani nevěřil, že je možné natočit tak sugestivní a přitom tak realistický obraz starověkého Říma, aniž by se nějak významně slevilo z vysokých požadavků na věrnost historickým událostem. Seriál přitom vůbec nenudí. Jednotlivé doložené historické postavy se prolínají s fiktivními a skutečné historické události doplňují poutavým způsobem smyšlenky scénáristy. Seriál zobrazuje život všech společenských vrstev v římské říši a příznačné je, že úvodní scéna jednoho dílu začíná honičkou malých dětí uprostřed římské ulice plné řemeslníků a trhovců. Už úvodní titulky navozují dojem náročné a přitom zajímavé podívané. Herecky i režijně velmi dobře zvládnuté, přitom se v seriálu neobjevují zavedené hvězdy. O to silnější je pocit reality a ztotožnění herců se seriálovými postavami. Narozdíl od stovek jiných děl tenhle seriál vypovídá o skutečném životě obyvatel dávno zaniklé říše. Celkový dojem: 95 %. Snad jedině válečné scény jsou poněkud ošizené, což se vzhledem k jejich finanční náročnosti dá omluvit.

Perníkový táta

Perníkový táta (2008)

Zkušení diváci a fanoušci televizní obrazovky už dlouho ví, že to nejzajímavější v televizní nabídce posledních let obvykle nejsou filmové snímky, ale americké televizní seriály, které se vymykají tuctové komerční šabloně a zvyšují laťku televizní tvorby hodně vysoko. I u těch nejslavnějších a nejdiskutovanějších jsem ale měl pocit určité manipulace a přítomnosti nejrůznějších berliček nebo laciných motivů. Pro zvýšení sledovanosti si pomáhají různými "coolovými" postavičkami a nerealistickými zápletkami nebo momenty. Perníkový táta je seriál, který se bez těchto berliček obejde, zůstává pevně oběma nohama na zemi a přitom je stále divácky atraktivní. Příběh stárnoucího a rodinným stereotypem opotřebovaného středostavovského chlápka se spoustou dluhů a problémů, který z ničeho nic zjistí, že si měl spíš než penzijní připojištění vyřídil pořádnou životní pojistku a jehož životnost se náhle nepočítá na desetiletí ani na léta, mě od prvního momentu uchvátil jak špičkovým řemeslem od vynikajících hereckých výkonů přes režii až po střih, ale především příběhem a schopností vedle hlavní dějové linky ukázat reálný život a reálné problémy dnešní Ameriky. Přemýšleli jste někdy o tom, jak málo stačilo a osudy známých jmen historie se ubíraly úplně jiným směrem? Walter White byl kdysi špičkový student a nadějný vědec, před kterým se rýsovala skvělá kariéra. Nakonec skončil jako po uši zadlužený učitel chemie na bezvýznamné střední škole a zároveň jako muž pod pantoflem, kterého komanduje dominantní manželka. Náhlá nevolnost a lékařské vyšetření ho přiblíží konci životní cesty. Najednou nemá co ztratit, vidina blízké smrti v něm mobilizuje vůli a energii i ochotu riskovat. Je svědkem policejního zásahu proti drogové varně a uvědomí si, že jeho kreativita, inteligence a cílevědomost by ve světě nevzdělaných kriminálníků mohly slavit úspěch a vést k zabezpečení rodiny. Postupně ztrácí zábrany a objevuje v sobě dříve netušený talent manipulátora a lháře, který krok za krokem stoupá výš v hierarchii zločineckého podsvětí. Učí se orientovat ve světě, který mu ještě nedávno byl cizí, odstraňuje překážky a je na nejlepší cestě stát se v očích podsvětí i policie legendou. Ze starého Waltra zůstává skořápka, rodí se Heisenberg, vařič nejkvalitnějšího pervitinu, jaký kdy měly smažky možnost ochutnat, a zároveň muž, který pocítil, jak chutná moc a co jsou to ambice. Na poslední chvíli se snaží naplnit sen o vlastní velikosti a neohlíží se na své okolí. Breaking Bad je velkým příběhem o morálním pádu člověka, působivým a skvěle napsaným dramatem, kde na obrovské ploše více než 60 dílů nenacházím žádný významnější kaz. Jde o neskutečně vymazlenou jízdu, kde kvalita scénáře nejenže neklesá, ale naopak má tendenci stoupat a graduje ve finále, které patří k těm, na něž se opravdu nezapomíná. Scéna, kde vyděšené manželce sděluje s planoucíma očima: "Nejsem v nebezpečí, já jsem nebezpečí," se záhy po odvysílání stala v rámci televizní tvorby ikonickou. Breaking Bad v sobě spojuje vysoké umělecké nároky, které uspokojily kritickou obec, i skvělou zábavu pro diváky. Seriál umí být napínavý, černohumorný, stále překvapující. Navíc jeho síla spočívá i v tom, že narozdíl od jiných děl nepoužívá relativizující morálku. Nikdy činy svých antihrdinů nebagatelizuje a nehledá pro ně alibi. Nazývá věci pravými jmény. Celkový dojem: 100 %.

Westworld

Westworld (2016)

Někdejší Crichtonův Westworld představoval přes jméno slavného spisovatele a účast Yula Brynnera coby hvězdy nejužším způsobem spojené s westernovým žánrem prachobyčejné a z dnešního pohledu nepříliš zajímavé béčko. I když za produkcí stála uznávaná HBO, nečekal jsem, že vznikne něco tak promyšleného a strhujícího, výpravného, něco, co mě přinutí zhlédnout celou první sérii v nejkratším možném čase. Chytrý seriál s komplikovanou strukturou, myšlenkově provokativní, s humanistickým zaměřením, s nejednoznačnými postavami, skvěle obsazený a zrežírovaný, co víc si přát. Westworld si pohrává s dnes tak populární myšlenkou vzniku umělé inteligence, kterou mají na svědomí dva technologičtí vizionáři - Ford a Arnold. Praktickému Fordovi jde o podnikání a kráčí neochvějně za svým cílem postavit obří zábavné centrum, které vytvoří dokonalou iluzi divokého západu 19. století. Jeho obyvateli mají být roboti k nerozeznání podobní lidem. Nic víc než špičkové stroje v nich nevidí a nechce vidět. Kolega Arnold si uvědomuje výsledky jejich snažení a hra na boha ho začíná děsit. Stává se překážkou pokroku a jeho život končí v marné snaze projekt zastavit. O 35 let později stojí paradoxně v cestě bezproblémovému chodu společnosti Ford. Množí se nevysvětlitelné jevy v chování robotů, ztrácí se zaměstnanci, houstne napětí - změna je cítit ve vzduchu. Autoři seriálu rozehrávají partii s divákem zeširoka a dohloubky, matou ho, hrají postranní hry a kombinují žánry. Westworld je pochopitelně ze všeho nejvíc pocta klasickému westernu se všemi jeho identifikačními znaky a typizovanými postavami. Vedle toho jde o sci-fi, ale na své si přijdou i milovníci romantiky, nerdi zvyklí luštit množství odkazů a rébusů a fandové dobrodružné podívané. Co funguje na jedničku, je propojení a vyvážení intelektu a citové angažovanosti. Složitá stavba příběhu nutí diváka přemýšlet, zneužívání umělých bytostí vzbuzuje vlnu sympatií s jejich osudem, ne nepodobným postavení starověkých otroků. Prachatí návštěvníci parku mají možnost kohokoli z robotů mučit, zabíjet a znásilňovat - a také to často činí. Zatímco v Crichtonově Westworldu představovali roboti hrozbu, v novém zpracování představují tu sympatičtější část seriálových hrdinů. Jejich touha po pochopení smyslu jejich existence a po důstojnosti je zlidšťuje víc než lidi plné nadřazenosti, sobectví a bezohlednosti. Revolta robotů s sebou nese kromě zkázy i naději na obnovení morálních hodnot a humanistických ideálů. Těžko říct, co bych na Westwordlu vyzdvihl nejvíc. Záludnou proměnlivost charakterů ovlivněných přeprogramováním či odhalením identity? Výkon hereckého veterána Anthony Hopkinse v roli velikášského, manipulativního a nebezpečného šéfa parku? Či snad skvělou výpravu? Ať je to jak chce, těším se jak malý kluk na další sérii. Celkový dojem: 95 %.

Jedna noc

Jedna noc (2016)

Vvnikající zážitek, který nemá prakticky žádné slabiny. U drtivé většiny zhlédnutých filmů, a tím spíš seriálů, nacházím důvody k dílčím výtkám, tady, pokud jde o kritiku, nemám prakticky co říct a naopak se mi derou ven samé superlativy. Scénář, herecké obsazení, režie, to všechno si zaslouží absolutorium. Ať už ocením seriál tou nejvyšší známkou, takřka nikdy se mi nestale, že bych měl neodolatelné nutkání sledovat hned vzápětí druhý díl, a s klidným svědomím se seriálovými postavami rozloučím s tím, že se znovu setkáme za dva dny. Tady ale jsem měl chuť dát si tu napínavou jízdu v tahu. Do poslední chvíle překvapující záležitost, nesmírně promyšlená, která kombinuje hned tři subžánry - klasickou kriminálku, soudní drama a vězeňské drama. Všechna prostředí a postavy vypadají přesvědčivě, nezaznamenal jsem žádné falešné tóny. Prostě řemeslo nejvyšší kvality. Celkový dojem: 100 %.

Rectify

Rectify (2013)

Daniel Holden byl 18letý poněkud nepraktický a ještě zdaleka ne dospělý student, který mohl mít před sebou skvělou perspektivu. Kdyby ho nenašli, jak se dotýká těla uškrcené a zneužité 16leté školačky a rituálně ji obkládá květinami. Protože následně neodolal soustředěnému tlaku vyšetřovatelů a převzal zodpovědnost za její smrt, následujících bezmála 20 let strávil ve vězení, z toho 19 v cele smrti. Měl už čest seznámit se osobně s katem - jedno z pěti odvolání a následného oddálení rozsudku přišlo vážně na poslední chvíli. Jak plynul čas, přišly do módy nové vyšetřovací metody a test DNA zpochybnil dávný rozsudek. Daniel byl propuštěn s tím, že proběhne nové vyšetřování. Rectify není soudní ani vězeňské drama, není to ani kriminálka, aspoň ne v běžném smyslu slova. Jde o psychologické drama muže připraveného o své mládí a vrženého do světa, kterému vůbec nerozumí. Není připraven na to, starat se sám o sebe, je zahlcený spoustou možností a vjemů. Pro většinu svého okolí navíc zůstává vrahem. Příbuzní dívky chtějí svou spravedlnost. Pro představitele státní moci je nepřijatelné připustit, že by zničili život nevinného člověka. Navíc - a to je možná nejdůležitější - ve světě mimo vězení se už dávno přestalo s Danielem počítat. Až na několik výjimek překáží vlastně všem. Jeho návrat vyvolává zmatek, pochybnosti a působí bolest. Rectify je komorní drama o hledání ztraceného času a motivace opět se postavit na nohy a začít znovu. Nepodbízí se, není efektní, dráždivé a především nikam nespěchá. Všechny série popisují pouhé 3 týdny Danielova života po příjezdu domů. Pokud ale přijmete jeho tempo a atmosféru, má slušnou šanci vás pohltit a spolu s Danielem prožijete tichá dramata a budete se radovat z drobností, které by vám ještě před chvílí přišly všední a nepodstatné. V neposlední řadě se seriál dá vnímat jako úvaha, ne snad nad stavem vězeňství v USA, ale nad fenoménem trestu smrti. Hlavní hrdina se ve vzpomínkách vrací k životu za zdí a konfrontuje ho s životem na svobodě. Rectify je seriál pro trpělivé a vnímavé diváky schopné zachytit a ocenit psychologicky hodnověrnou charakterovou drobnokresbu, hypnotický soundtrack a špičkové herecké výkony v čele s Adenem Youngem coby Danielem a Abigail Spencer v roli energické a oddané sestry Amanthy. Za sebe zvedám jednoznačně palec nahoru, po Westworldu jde v krátké době o další seriál, který se mi zadřel hluboko pod kůži. Celkový dojem: 90 %.

Carnivale

Carnivale (2003)

Máte rádi ve všem jasno? Pořádek ve věcech i vztazích? Dáváte přednost epickým příběhům s jasně definovanými hrdiny a čitelným poselstvím? Tak to jste si spletli adresu a nezbývá než se obrátit jinam. Carnivale totiž představuje bez nadsázky esenci mysteriózní dramatické tvorby, jeho postavy jsou nejednoznačné, bizarní a dokonale zapadající do představ o sbírce zrůd z Barnumovy pokleslé show. Osudy zaměstnanců cirkusové společnosti řízené neviditelným "vedením" se odehrávají ve 30. letech a z tohoto pohledu jde o vytříbené retro z časů vrcholící hospodářské krize, kde přímo cítíte tíhu osudů nezaměstnaných obyvatel zchudlých městeček amerického středozápadu a farmářů drcených neúrodou a splátkami bankovních půjček. Seriál skvěle balancuje mezi mysteriózní úchylárnou a seriózním sociálním dramatem. Vyprávění nikam nespěchá a záhy poznáte, že v případě Carnivale jde mnohem spíš o náladu a styl, o hru s divákem, o doteky se světem za hranou vědomí, o ustavičné potýkání se s paranormálními jevy, o objevování vlastní i cizí minulosti prostřednictvím útržků snů, o záblesky znepokojivé budoucnosti, o kladení palčivých otázek, na které stále chybí odpovědi. Carnivale představuje labyrint záhad, ve kterém snadno ztratíte směr i cíl. Kamera nachází krásu v ošklivosti, společenství světských nachází svobodu ve sdílené chudobě, režisér si rafinovaně pohrává s detaily, scénárista žongluje se slovy i postavami a všichni dohromady se podílí na budování prazvláštní mystické atmosféry. Pokud se jí poddáte, nejspíš vám nebude vadit, že zápletka vlastně není podstatná a na konci jednotlivých epizod nevíte o moc víc než na jejich začátku. Panoptikum postaviček z maringotek s nejasným původem a hodně nejistou budoucností stojí za to sledovat už proto, že i v době současného boomu kvalitních seriálů představuje něco hodně výlučného, něco pro pravé fajnšmekry. Seriál podobných kvalit je pro české televize nedosažitelný, bohužel vlastně i nepředstavitelný... Carnivale se mi nedaří k ničemu přirovnat, je své a hodně působivé. To putování napříč Spojenými státy v dýchavičných náklaďáčcích bych si s tou partou klidně dal ještě jednou. Celkový dojem: 90 %.

Ovládací panel
109. nej uživatel Česko
209 bodů