gudaulin

Ve své době titul znamenal významný mezník při testování hranic umělecké a společenské svobody v zemi. Zdánlivě lidová taškařice o jedné zhrzené přiopilé prodavačce, dvou nadržených chasnících a zvoraném pokusu o znásilnění je totiž plná chytrých dvojsmyslů, narážek a vtípků na účet tehdejšího režimu. Slizký stranický funkcionář, který žádnou sukni nenechá na pokoji, dva povedení příslušníci VB, kteří jsou schopni paragrafy natahovat dle potřeby a s lidskými právy si nedělají starosti, svatba bez ženicha, spousta hlášek a komických postaviček vytváří dohromady zábavný koktejl, který ani po letech neztrácí na půvabu. Spolu s Vyšším principem asi nejkvalitnější část Krejčíkovy filmografie. Přítomnost Pucholta a Vostrčila připomíná práce Miloše Formana, minimálně schopnost využívat trapnosti obyčejných lidí a střílet si z jejich nedokonalosti oba režiséři sdílejí beze zbytku. Celkový dojem: 90 %.

Sexmise do našich kin zavítala ještě před nástupem Gorbačova k moci a dlouho předtím, než jeho perestrojka pomohla uvolnit kulturní atmosféru i u nás. K povolování otěží docházelo totiž dosti váhavě a ze strany státní moci s krajní nechutí a významnější změny přišly až v posledních dvou letech existence režimu. Dnes už se dá jen těžko vysvětlit, jaké oživení v programu českých film Sexmise svého času představovala. V tehdejší oficiální prudérii byla decentní nahota polských krásek přímo gejzírem erotiky, což se v dnešní době zdá úsměvné. Především ale obecenstvo snadno dešifrovalo filmový scénář jako podobenství diktatury reálného socialismu. Získat lístky na Sexmisi byl v polovině 80. let hodně velký oříšek a kdo ji neviděl, jako by nebyl. Kdo je dnes zlákaný titulem slibujícím pikantní podívanou, bude zklamaný, ale jako komedie nic neztratila na svém půvabu a dá se považovat za jízlivou satiru na radikální feminismus. Jerzy Stuhr v roli plebejského mužského šovinisty si získal u českého publika obrovskou popularitu a nejinak tomu bylo i v Polsku. Celkový dojem: 90 %.

Se šmírou českých cirkusáckých zlatokopů nemá Berzerk naštěstí nic společného, hraje jinou ligu a přebírá moderní postupy tzv. nového cirkusu - tzn. klasické žonglérské, klaunské a akrobatické výstupy kombinuje s tancem, pantomimou a zpěvem. I přes vysoké nasazení účinkujících moje spokojenost se záznamem nedostahovala úrovně z představení Slunečního cirku. Kamera a střih totiž působí neprofesionálně a rušivě, jsou krajně necitlivé k dění v manéži - tam, kde je nutné zachytit celek, se kamera obvykle zaměří na detail a naopak. Střih pak místy připomíná rockový videoklip, nikoliv práci artistů. Celkový dojem: 60 %.

Noc plná zázraků je ryzí, krystalicky čistý kýč, který je nutné brát s nezbytným nadhledem a spojit s atmosférou Vánoc, kam láska, přátelství, porozumění a odpuštění organicky patří. Ukázkově dysfunkční rodina k sobě během Štědrého dne najde opět cestu, dva osamělí lidé se do sebe zamilují, sirotek najde novou rodinu, nezodpovědný floutek se ujme své otcovské a partnerské odpovědnosti. Vše do sebe krásně zapadá a všichni jsou nakonec šťastní. Noc plná zázraků je vlastně levnou středoevropskou verzí Lásky nebeské bez přítomnosti přeplacených mezinárodních hvězd a celebrit. Verzí nikoliv ve smyslu doslovného kopírování děje, nýbrž stylu. Snad jen trochu víc sází na sentiment a přítomnost dětských tváří. Láska nebeská mi navíc přišla komediálně rozjuchanější. S reálným životem to nemá nic společného, ze snímku je ale cítit nadhled a pohoda, takže nehleďte na naivitu a přeslazenost. Dejte si tenhle kousek namísto mísy vánočních cukrovinek a když nic jiného, aspoň neztloustnete... Celkový dojem: 75 %.

Historické kostýmní melodrama o nenaplněné lásce dvou příslušníků společenské smetánky New Yorku 2. poloviny 19. století. Jakkoliv se v komentářích objevují výhrady tu k délce, tu k "vyprázdněnosti a unylosti", osobně myslím, že v kvalitách scénáře a jeho zpracování slabina snímku netkví. Naopak, tak pečlivá psychologická drobnokresba a promyšlená stavba příběhu se určitě často nevidí. Díky rozpočtu a Scorseseho režisérským schopnostem představuje Věk nevinnosti navíc skutečně působivou ukázku života měšťanské elity šatníkem dam počínaje a honosností buržoazních sídel konče. Ano, ten film nikam nespěchá a dobrodružství, erotiku nebo napětí musíte hledat v jiných žánrech a titulech. To ale není chyba Scorseseho ani jeho štábu. Můj odstup a skromnější hodnocení je spíše "ideologického" charakteru. Není mi mezi těmi zazobanými snoby, pokrytci a manipulátory zkrátka dobře. Nemám sympatie ani k ústřední dvojici, která o svém osudu konec konců rozhodla sama. Pokud se rozhodnete prodat za šlechtický titul a naplnit očekávání rodiny a společenské konvence, musíte zároveň něco obětovat, minimálně osobní svobodu a citové naplnění. Oba měli na výběr, ne že ne, ale nedokázali překonat limity vlastní společenské třídy. Prodali se a minimálně Newlanda to evidentně moc nebolelo. Scorsese se na své kalkulující měšťáky dívá spíš s vlídným porozuměním, než aby bodal a kousal po vzoru společensko-kritických autorů. V jeho podání je to spíš romantický příběh nešťastné lásky než společenské drama o dobové třídní morálce. Tenhle příběh bych si s chutí dal ještě jednou, ale ve stylu Guye de Maupassanta... Celkový dojem: 65 %.

Pohádka o putování nikdy nepatřila ke stálicím vysílání českých televizních stanic, dokonce ani v 80. letech, kdy mohli tvůrci programu ocenit pohádku jako výsledek československo - sovětské spolupráce. Svým temným pojetím navazuje na práce Hanse Christiana Andersena a připomíná, že pohádky kdysi hrály úlohu, kterou dnes má žánr fantasy - byly to dobrodružné a mravoučné příběhy určené často dospělému publiku. Nejen u nás, ale ani za hranicemi nebývá zvykem ukazovat v pohádkách utrpení a umírání - notabene jednoho z hlavních hrdinů. Scény morové epidemie vyvolávají u dospělého tíseň a dítě je může vnímat jako nefalšovaný horor. Snahu režiséra Mitty o filozofický přesah taky každý neocení. Na jednu stranu je nutné uznat, že snímek vyčnívá svou originalitou a vymezuje se vůči přesládlému disneyovskému světu, na druhou stranu ho těžce sráží přehnaná ruská lyričnost a emoční výlevy hlavní hrdinky, které působí rušivě. Film je zároveň podivně nedotažený: z chlapce se během putování stane dospělý muž, zatímco jeho sestra prochází příběhem, aniž by ji zub času jakkoli poznamenal... Celkový dojem: 55 %.

Walter Mitty býval jako kluk punker a skejťák se spoustou bláznivých nápadů a představou, že mu svět bude jednou ležet u nohou. Dnes je to nesmělý a nevýbojný muž středních let, který tráví většinu času v archívu a z pracovní rutiny a před pocitem nenaplněných životních ideálů se čím dál tím častěji uchyluje do říše snů, kde úspěšně konkuruje komiksovým hrdinům a nečiní mu nejmenší potíž oslnit sympatickou kolegyni, se kterou by rád navázal intimní vztah. Ztráta důležitého negativu a vybuzená profesní hrdost ho vyprovokují k opuštění bezpečné ulity. Několik následujících dní se změní ve velkolepou jízdu, během níž Walter navštíví tři kontinenty a přesvědčí se, že se sny dají měnit v realitu. Už několik generací filmových diváků se uchyluje k filmovému médiu proto, aby unikli z přízemní reality do světa bezbřehé fantazie a Walter jim dává naději, že i oni coby tuctoví všední lidé mohou zažít báječná dobrodružství a něco velkého dokázat. Walter Mitty kombinuje několik žánrů od komedie přes romanci až po road movie a nutno říci, že patří k těm vzácným případům, kdy to dobře funguje, mj. i díky osobnímu nasazení Bena Stillera, který v projektu viděl jedinečnou příležitost vymanit se ze škatulky laciných bavičů a stát se respektovaným všestranným tvůrcem. V zámoří film rozdělil kritiky a publicisty do dvou ostře protichůdných pozic. Jedni mluví o vysoce zábavném, dobře vypointovaném a řemeslně špičkově zpracovaném snímku, který by si zasloužil nějakého Oscara, když už ne v hlavních kategoriích, tak aspoň za technickou stránku. Druzí s týmž zápalem hovoří o laciném sentimentu, podbízivosti a nenaplněných ambicích, které by měly být odměněny Zlatou malinou. Co si budem povídat, Walter Mitty je midcult jako vyšitý, ale za sebe můžu říct, že jsem si ho opravdu užil, vychutnal si skvělou kameru s obrazy nádherné přírody a dovolím si Waltera Mittyho doporučit jako ideální případ rodinného snímku, který může fungovat napříč generacemi, vzdělanostními i pohlavními rozdíly. Celkový dojem: 90 %.

Bohdan Sláma je jeden z mála současných českých režisérů, který má podle mě svým divákům co sdělit. Potíž je v tom, že ne vždy volí adekvátní prostředky a docela často mu vychází spíš neživotné konstrukty než skutečné palčivé příběhy ze života. V případě Čtyř sluncí jsem už po pár minutách měl pocit, že Sláma hovoří jiným jazykem, než jakým vládnu já. Míjení je v tomto případě absolutní. Po 33 minutách trápení jsem to vzdal a v tom případě se pochopitelně vzdávám i hodnocení pomocí hvězdiček. Kdybych ale dokázal dokoukat do konce, bylo by skutečně hvězdičkové nadělení skromné. Patrně extrémně skromné. Karel Roden se v jedné scéně ptá přítomných, proč tu jste, co tady děláte, a já jsem se celou dobu ptal, proč na to koukám, když existují tisíce rozumnějších způsobů trávení volného času...

Soudě podle množství hodnotících a jejich nadšených komentářů a nadílky hvězdiček se už o Absolventovi nedá hovořit jako o kultu, jako spíš o náboženství. Obecně je považován za výrazný film charakterizující pozdní dobu amerického hospodářského zázraku 50. a 60. let a svého druhu satiru na poměry tehdejší společnosti. Musím přiznat, že euforii tohoto ražení vůči Absolventovi necítím. S odstupem času se mi zdá, že na něm opravdu bezchybně fungují dvě věci - skvělý náladový soundtrack Simona a Garfunkela, který mu vtiskl typickou atmosféru, a herecký výkon Dustina Hoffmana, u kterého je ale jeho tradiční perfekcionismus a absolutní ztotožnění s hranou postavou takovou samozřejmostí, že už to zkrátka nepřekvapí. Jako společenská satira snímek funguje snad jen na samém počátku, kdy vidíme návrat hlavního hrdiny do rodičovského sídla a jeho přivítání rodinnými přáteli z téže společenské třídy vlastníků honosných vil a velkých bazénů. A pak ještě v podobě pana domácího z univerzitního městečka, který v každém druhém vidí agitátory a rozvraceče starých dobrých pořádků. Jinak se ale film soustřeďuje na čtyři hlavní postavy, které se pohříchu chovají tak trochu a vlastně docela dost jako mimoňové a mají schopnost zaujímat prapodivné postoje a konat prapodivné činy. Jsou vlastně méně čitelní a mně méně pochopitelní než hrdinové úchylných Lynchových psycháren. A ještě jedno mi na Absolventovi vadí. Jeho mladí hrdinové za celou dobu trvání filmu neprojevili ani minimální schopnost samostatného fungování a bez rodičovských účtů a zázemí by se jim svět velice rychle zřítil. Taková ta revolta a vzpoura proti konvencím, kdy vyrazím na cestu s vozem od tatínka a kupuju benzín z tatínkovy kreditky, je pro americký film nejen 60. let docela typická. Celkový dojem: 60 %.

Bruce má všechny vlastnosti lidského typu, který označujeme nehezkým termínem zmrd. Žádná neřest mu není cizí, žádný podraz a naschvál dost podlý na to, aby ho nedokázal použít, žádný přítel není tak cenný, aby ho bez mrknutí oka nepotopil, nevyužil nebo neponížil. Život je pro něj nekonečná jízda plná radovánek a na všechno kolem sebe se dívá tvrdě pragmaticky s cílem vytřískat z toho, co se dá. Z pohodlného života plného drog, alkoholu a sexuálních radovánek ho vytrhne až zpráva, že se uvolnilo místo šéfa kriminálního oddělení, o které stojí už jen proto, že si potom bude moci více užívat a smilnit. Veškerou energii napne na rozeštvání a zkompromitování svých kolegů, jenže v určité fázi se ukáže, že kdo se směje naposledy, nemusí být nutně ten, kdo vtip pochopil jako poslední, ale jednoduše ten, kdo stojí ve správný moment na správném místě a dokáže být opatrný. V první půli připomíná film kombinaci Trainspottingu a Californication, kdy se divák může do sytosti nasmát Brucovým eskapádám. Druhá půle ale rychle zvážní, dostaví se halucinogenní stavy, výčitky, (sebe)lítost, strach, zkrátka film radikálním způsobem změní svou vizáž. Autorem předlohy je Irvine Welsh, který se podepsal už na Trainspottingu nebo Acid Housu a jeho dlouholetá zkušenost z pobytu mezi galerkou, feťáky a pouličními gangy je zřetelně cítit. Sviňáka koncipoval jako drogový šleh, kdy v první chvíli přijde pocit euforie, horečné aktivity, který posléze vystřídají halucinace, deprese, absťák a vyčerpání. Nebo film můžete pojmout jako životní příběh feťáka, kde na začátku droga dává a v další fázi si už jen čím dál víc nemilosrdně bere. Film staví na cynismu, černém humoru a Jamesi McAvoyovi v hlavní roli, který se už dávno dostal do povědomí filmových diváků jako špičkový charakterní herec s pořádnou dávkou charismatu. Nesmí vás odradit špína a marasmus mezilidských vztahů a nemorálnost chování nejen hlavního hrdiny. Tenhle film vážně není o Mircích Dušínech a hrdinných ochráncích práva a pořádku. Celkový dojem: 80 %. Špatnej polda s Nicolasem Cagem je o dvě třídy horší. Tenhle snímek má styl, odvahu a drajf.