gudaulin

Na Miu Wasikowskou se opravdu dobře kouká, ale to jsem si uvědomoval už dávno předtím, nejpozději od té doby, co ji Tim Burton obsadil do hlavní role své Alenky. Není tak fyzicky atraktivní, aby odváděla pozornost od svého herectví, ale je to typ sympatické holky ze sousedství, se kterou byste chtěli mít první rande a zažívat první romantickou lásku. Představuje největší plus filmu, který se bohužel podle mého až moc pohybuje v provařených vodách a spoléhá na neselhávající sentiment, který pociťujeme nad umírajícím člověkem. Jakkoliv se Gus Van Sant snaží, nevychází mu z toho nic víc než slušný průměr. Přiznávám se bez uzardění, že patřím k těm mužům, které vlastně i docela často přemůžou v kině emoce a ukápne mu slza v momentě, kdy vidí utrpení. Tady ale ani ťuk a nemyslím si, že by to bylo tím, že jsem v poslední době citově okoral. Prostě to není typ filmu, který by mě vtáhnul do děje a který bych žil s jeho postavami. O čtvrté hvězdičce jsem prakticky nikdy nezačal uvažovat. Celkový dojem: 60 %.

Nosné téma, ale nevýrazný scénář a režie. Co zůstává předností jinak zapomenutelné televizní hry, je výkon Věry Galatíkové v hlavní roli přepracované mámy - tenhle typ postav dokázala ztvárnit nadmíru přesvědčivě. Celkový dojem: 40 %.

S Nesmrtelnými mám zásadní problém - řekněme etického rázu. Část žánrové kinematografie má tendenci morálně pochybné hrdiny líčit coby bojovníky proti nespravedlivému systému nebo je romantizovat. Když se ohlédnu na tu spoušť, kterou po sobě Isak a Em zanechali, pak musím režisérovu snahu jejich činy bagatelizovat a omlouvat důrazně odmítnout. Dva outsideři, kteří trpí pocitem nepochopení od svého okolí, se rozhodnou vyzkoušet roli desperátů a účet za jejich zábavu má pochopitelně platit někdo jiný, včetně ceny nejvyšší. Jděte do háje s tou falešnou mileneckou romantikou. Isak je nezodpovědný, manipulovatelný slaboch a ublíženecká Em má výrazně sociopatologické deformace charakteru. Dlouhý nos, který závěrečnou scénou scénárista a režisér v jednom vysílá směrem k policii, potažmo celému státnímu aparátu, je už vyloženě nechutný. Pokud by to, co ukazují rádoby psychologizující flashbacky, mělo být spouštěčem činů povedené dvojky, pak by se osady a města na celé planetě proměnily v nekonečná jatka. Celkový dojem: 40 %.

Zatímco jednička se tak, či onak ještě snažila o jisté poselství v linii literární předlohy, dvojka je typické komerční pokračování, které záměrně rezignuje na cokoliv víc, než jednoduchou zábavu pro děti a spoléhá na to, že komu se líbil původní Nekonečný příběh, neodolá a podívá se na své oblíbené hrdiny znovu. Po stránce scénáristických kvalit zapomenutelná, nevýrazná záležitost, film je nicméně koukatelný díky slušné výpravě. Na rozdíl od třetího pokračování ho nepovažuju za zločin na dětech. Celkový dojem: 40 %.

Po všech stránkách zmršený film, který by měl být označený jako dětem nepřístupný v rámci snahy o kultivování jejich vkusu. Mizerný scénář i provedení. Naprostá degenerace původní myšlenky literárního Nekonečného příběhu. Jestliže měl Ende coby autor předlohy velmi vážné výhrady už k nadprůměrné jedničce, pak tato impozantní slátanina ho s největší pravděpodobností přivedla do hrobu, protože pár měsíců po premiéře zemřel. Celkový dojem: 5 %.

Kritika vyšší společnosti a konflikt mezi plebejcem a aristokracií patří k dost častým filmovým námětům a upřímně řečeno, snímek Griffine Dunneho nepatří k těm, které by vnášely něco zásadně nového a ani k těm, které by patřily k tématické špičce. Nejzajímavější je na něm právě námět, jenže první půlka je rozvláčná a chybí jí, někdy přímo zoufale, nějaká tažná dramatická linie. Je to spíš sled scének o tom, jak se zbohatlíci nudí, baví a jak využívají těch tam dole jako své hračky. Druhá půle sice přináší potřebný konflikt a dokáže místy emočně přitáhnout, ale i tady klouzá scénář spíš po povrchu, nepředstavuje nějakou systémovou kritiku viděného. Zlo pochází od psychopatického jedince, ne z principu majektových a společenských rozdílů. Je to na jednu stranu v závěru přepísklé - padouch musí být vykreslený jako nepřijatelná kreatura, na druhou stranu to zaobluje hrany společenského konfliktu a konformním závěrem je to spíš společensky naivní. Prvních pár minut přitom vzbuzovalo naději na černou satiru, která tne do živého... Celkový dojem: 55 %.

Nelítostné války hmyzu nezapřou, že jsou určené pro trh komerčních televizí a chybí jim veřejnoprávní střízlivost a vědecká věcnost. Chtějí bavit, chtějí poutat pozornost a někdy chtějí i šokovat. Typické je používání výrazů a přirovnání, která platí pro svět lidí, někdy si pomáhají i úsměvnými pomůckami typu polnice, která svolává mravence do války proti nepříteli. Ale přes to všechno dávám nakonec nejvyšší počet hvězdiček, protože představují atraktivní výlet do světa miniaturních predátorů, vyznačují se špičkovou kamerou a přes výše uvedené dokážou zprostředkovat spoustu zajímavých informací. Navíc podání je opravdu populární, takže se okruh zájemců nemusí omezit pouze na příznivce entomologie. Seriál nepojednává pouze o hmyzí říši, jak by název mohl naznačovat, ale o všech miniaturních tvorech patřících do říše bezobratlých. Divák je svědkem soubojů pavouků, štírů, mravenců a dalších predátorů mikrosvěta. Celkový dojem: 90 %.

Velmi slušná , výrazně nadprůměrná akční kriminálka, které pět hvězdiček uteklo jen o vlásek. Charismatické postavy, napínavý příběh s řadou vyhrocených scén a nečekaných obratů, výborné herecké obsazení v čele s Al Pacinem a De Nirem a tomu odpovídající výkony. Na rozdíl od řady žánrově blízkých filmů se Nelítostný souboj vyznačuje slušným scénářem, který odhaluje a rozvíjí psychologii svých postav. Divoká přestřelka při přepadení banky je předčasným vyvrcholením filmu. Co mi vadilo, byl závěr, kdy zkušený šéf gangu McCauley udělá školáckou chybu zcela v rozporu s myšlením a jednáním své postavy. Celkový dojem: 85 %.

Nelítostný souboj má identický titul jako slavná gangsterka režiséra Manna a právě srovnání těchto stejnojmenných dramat pohybujících se navíc na teritoriu stejného žánru dává odpověď, proč považuju americký snímek za nezpochybnitelnou žánrovou klasiku a přímo ztělesnění kvalitního kriminálního thrilleru s výborně nasnímanými akčními scénami, kdežto francouzský snímek za tuctový kousek, kterému tentokrát nepomáhá ani přítomnost slavného Lina Ventury do nadprůměru. Vlastně bych to měl napsat tak, že Ventura představuje jediný důvod, proč s tímto kouskem po letech ztrácet čas. Venturovi chybí silný a charismatický protihráč, který by pomohl naplnit podstatu názvu snímku. K nelítostnému souboji zkrátka potřebujete dva přibližně vyrovnané soupeře. Z ostatních postav a figurek může utkvět v paměti nanejvýš Venturův nadřízený, který se až příliš nechal ochočit vlivem mocných a politickou objednávkou. Zdánlivě sice nechybí nic z ingrediencí, ze kterých se skládá poctivá kriminálka, ale výsledkem je jídlo jen velmi průměrné chuti. Celkový dojem: 55 %. Jinak souhlas s mortakovým komentářem.

V krátké době je to už druhý snímek od Claude Sauteta, který jsem měl možnost vidět, a mám pocit, že ode mě pan Sautet dostane přezdívku Uspávač hadů. Připadám si jako někdo, kdo jde na návštěvu, klepe a vůbec mu neotevřou. Ten film se mnou nekomunikoval a nijak jsem do něj vůbec nebyl schopný proniknout. Můžu mluvit o půvabech Emmanuelle Béart, o zralém herectví Michela Serraulta, ale o filmu vlastně nemám co sdělit. Byl mi naprosto ukradený, stejně jako jeho postavy, jejich dialogy a veškeré dění na obrazovce. Po pár desítkách minut jsem začal z nudy pročítat staré noviny pohozené na stole a zoufale hledal, co by mě vytrhlo z letargie. Ten film není žádný brak, není mizerně natočený, je pro mě jen zoufale nezajímavý. Celkový dojem: 25 %.