gudaulin

U historických filmů nejrůznějšího žánru obvykle výrazně upřednostňuju co nejrealističtější a skutečnému běhu událostí se blížící ztvárnění. Agora se nedrží věrného obrazu předkládaných událostí, protože složité historické děje zestručňuje a komprimuje tak, že pochody, které trvaly reálně století, odvypráví během několika let. Mimo není ani poznámka mého oblíbeného uživatele flankera27 o skutečném věku Hypatie v době jejího usmrcení. Hlavní hrdinka je celkem zákonitě ztvárněna půvabnou hereckou ženskou hvězdou a charaktery jsou trochu uměle polarizované. A přesto se nakonec přikláním k nejvyššímu hodnocení, protože Amenábar natočil velkolepou podívanou oproštěnou od laciných akčních prvků a přece divácky přitažlivou díky výborné režii, kameře a výpravě. Historický obraz posledních staletí římské říše byl pochopitelně důkladně deformován vítěznou stranou, tzn. křesťany. To, co vítězí, dostává v dějinách právo měnit minulost. A tak se pohled na jednotlivé postavy římské politiky deformoval podle jejich vztahů ke křesťanskému náboženství. Monoteistická náboženství inklinují k šíření svých ideí všemi prostředky - v tom se křesťanství od islámu v dobách své expanze příliš nelišilo. Římští císaři proti křesťanům zasahovali nejen proto, že tito zpochybňovali božský status imperátora, ale i proto, že potřebovali v impériu, kde se střetávaly stovky kultur, jazyků a náboženství, zajistit klid a ten křesťani při svém šíření slova božího systematicky narušovali. Uvažoval jsem jen o čtyřech hvězdičkách, ale když jsem se podíval na nedávnou reprízu Kleopatry a pocítil, jak mi přijde v porovnání s Agorou omšelá, tak se přikláním k pěti hvězdičkám. Celkový dojem: 90 %.

Air America je mix akční komedie a protiválečného filmu s parodickými prvky. Zklame všechny ty, kteří chodí na hvězdy a tenhle snímek chtěli shlédnout jako typickou akční jízdu Mela Gibsona, protože jeho role je spíš vedlejší a hraje nebývale umírněně. Vůbec je to snímek, který jako valná většina filmů balancujících na pomezí žánrů zklame ty, kteří chtěli vidět parádní komedii nebo parádní akčárnu. Od každého je tam prostě jen kousek, nicméně právě tenhle mix mi docela sedl. Není to výjimečná záležitost, ale pár absurdních scén, několik zdařilých gagů a jiskřících dialogů plus slušná dávka charakterního herectví mi stačily na 75 % celkového dojmu a čtyři hvězdičky.

Tahle pošahaná partička ze suterénu luxusní firemní centrály má mimořádně vysoké hodnocení a není se co divit, protože tématicky dokonalé oslovuje mladou, počítači zapálenou generaci, která tvoří základ filmových fanoušků na csfd. Profesionálně natočený britský sitcom spadá přesně do toho stylu, který využívá tradičního britského humoru, nicméně tentokrát mě svou polohou až tak neoslovil. Mám rád buď lehce sarkastické, ale střízlivé kousky ve stylu Kanclu, nebo naopak výraznou absurdní nadsázku ve stylu Monty Pythonů. Mimochodem, právě inspirace Monty Pythony a dalšími klasickými televizními seriály ze 60. a 70. let je u tohohle sitcomu celkem zřetelná, jenže zatímco Monty Pythoni využívali anarchistického, zjevně provokujícího a riskantního, dadaismem líznutého stylu, pak tahle partička jede ve vyjetých komerčních kolejích a sází na jistotu. Kadence gagů a hlášek je vysoká, ale právě to vede k tomu, že některé vtipy jednoduše zapadnou a úroveň humoru je kolísavá. Navíc mi místy vadilo přehrávání herců, nehledě na to, že úroveň série šla v jejím průběhu dolů. Najdou se lépe herecky obsazené a zrežírované seriály. Celkový dojem: 65 %

Bravurně napsaná miniatura, která funguje na více úrovních. Za prvé jako zábavná konverzačka, která umí dávkovat napětí a přichází s vtipnou překvapivou pointou. Za druhé jako konfrontace dvou strategií přístupu k životu, kterou pro mě nejlépe popsal Karel Čapek ve svém příběhu o Romeovi a Julii z Knihy apokryfů. Jeden zkrátka plane vášní, sází na emoce a zážitky a neohlíží se přitom na následky. Opačný přístup sází na rozum a pracuje s dlouhodobou perspektivou. V třetí rovině je Aksál jednou z mnoha variací na jedno z klíčových témat literatury a filmu - krizi středního věku. Pocit opotřebovanosti, rutiny, obava z toho, že už v životě nepřijde nic výjimečného, to dokáže s člověkem zamávat a nutí ho dělat pošetilosti. Určitou slabinou může být chudičká výprava, ale jinak funguje inscenace na jedničku. Celkový dojem: 90 %.

Akta X představovala v 90. letech velký kult a mimořádně úspěšný televizní produkt, který se rychle prodal prakticky do všech koutů. Celý svět totiž zbožňuje záhady, sní o mimozemských civilizacích a rád si hraje. Seriál přišel z konceptem hry se svým divákem, který v novém tisíciletí úspěšně napodobily nové projekty, jako např. seriál Ztraceni. Funguje to podobně jako pohádky princezny Šeherezády. Pomalu odkrýváte jednotlivé díly skládačky, ale stále objevujete nové indicie tajemného spiknutí o přítomnosti mimozemšťanů na naší planetě. Konspirační teorie se kupí a sem tam se v té spleti hádanek uzavře dílčí osud nebo případ. Má to ten nepříjemný efekt, že vás tato hra pravděpodobně dříve nebo později s vědomím, že pointa je v nedohlednu, přestane bavit. Tak, jak se s komerčním úspěchem vršily stále nové řady, začaly scénáristům docházet nápady a kvalita epizod šla nevyhnutelně dolů. Akta X zašla potupnou smrtí - vyhnila do základů. V pozdní fázi projektu obě hvězdy, které si na Aktech X udělaly jméno, rozumně vycouvaly z další spolupráce. Dnes už mi seriál připadá do značné míry omšelý, ale byly doby, kdy jsem netrpělivě čekal na každý další díl. Celkový dojem: 55 %.

Seriál Akta X představoval svého času fenomén, kterému mnozí úplně propadli. Bylo to tajemné, lákavé a vzrušující. Přitažlivé obsazení a originalita zákonitě vedly k návykovosti a nové sezóny přibývaly bez ohledu na známý fakt, že nápady scénáristů se nevyhnutelně dříve nebo později musí vyčerpat. Závislost na Aktech X mě minula, zhlédl jsem jen pouhé dvě řady a několik náhodně vybraných epizod, abych seznal, že na můj vkus se to celé topí v náznacích a za vlasy přitažených konspiračních teoriích; že Akta X jsou projektem, který nejenže nedokáže, ale ani nesmí odhalit víc, než je nezbytně nutné, jinak kouzlo nenávratně zmizí. Film jsem viděl v kině a na rozdíl od seriálu na mě okamžitě zapůsobil a okouzlil mě. Odmítám tvrzení, že šlo jen o nafouklou seriálovou epizodu, výprava byla bez diskuze filmová, zjevný byl výrazně vyšší rozpočet i rozmáchlost scénáře. Je ale pravdou, že snímek pevně vězí v seriálové mytologii a bez znalosti aspoň jedné řady funguje výrazně hůř. Zhlédnutí po letech vysoké hodnocení nepotvrdilo. Triková stránka zestárla, je vidět, že v klíčových okamžicích si tvůrci nápadně pomáhali divokým střihem. Všudypřítomná konspirace je přehnaná a některé dialogy místy nutí k pobavenému úsměvu. I v rámci mysteriózního světa Akt X je znát, že logika u scénáristů opravdu nebyla prioritou. Celkový dojem: 60 %.

Po Obecné škole se rozhodl Jan Svěrák poněkud zariskovat a sáhl po dosud v České republice nevyzkoušené látce, která byla žánrovou směsicí pohybující se mezi parodií, komedií, milostným příběhem, dobrodružným filmem a filosofickým podobenstvím. Zatímco Obecná škola je stylově čistá retrokomedie, která byla napsaná takříkajíc na jistotu, Akumulátor 1 si v České republice si pro svou žánrovou nevyhraněnost jen obtížně hledal publikum. Bylo to částečně dané i riskantním castingem, který přivedl na plátno Petra Formana hned do hlavní role, a jeho protihráčkou byla v Česku také neznámá herečka. Navíc v době uvedení do kin nebylo ještě Česko dostatečně nasycené hollywoodskou akční produkcí, ze které si Svěrák evidentně dělal legraci. Kosmopolitně působící snímek si do značné míry neprávem vysloužil pověst slabšího dílka jak od kritiky tak od diváků. Na druhou stranu rozpočet filmu a triková stránka, která se promítla zejména ve scénách z paralelní reality za televizní obrazovkou, je na velmi slušné úrovni. Není to špatný kousek už pro svou originalitu a výjimečnost v české filmové produkci a vysokou profesionalitu scénáristy i režiséra. Celkový dojem: 75 %.

Po výtvarné stránce velmi zajímavý film, kde sice loutky postrádají klasickou podobu, kterým českým loutkovým filmům vtiskl Trnka, nicméně jsou stylové a nápadité. Snímek paroduje atmosféru studené války, když náhodný přehled na hladině vyhodnotí velitel přístavu jako periskop ponorky a dosud poklidné letovisko se jako by mávnutím kouzelného proutku začne hemžit vojáky a vojenskou technikou. Má to humornou nadsázku a ve své protiválečné angažovanosti není tak přímočarý, aby se divákovi zprotivil. Celkový dojem: 70 %.

Velice zajímavý dokument o alternativním zpravodajském kanálu z Blízkého východu, kde je zajímavá konfrontace západního a arabského vidění politických událostí, kdy je např. na palestinský konflikt nebo válku v Iráku nahlížena frustrovanýma očima místních obyvatel. Al Džazíra se snaží přinášet veřejnoprávní kvalitu ve stylu britské BBC tam, kde jiné sdělovací prostředky jsou buď vlastněny státem nebo omezovány přísnou cenzurou. Celkový dojem: 75 %.

Na dobu svého vzniku profesionálně, moderně natočená komedie se zajímavým hereckým obsazením, která vynikne zejména v porovnání s produkcí, kterou Barrandov produkoval po roce 1948. Rozverná komedie o tom, že žena dokáže téměř všechno, minimálně uhnat čerta. Celkový dojem: 70 %.