Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (3 975)

plakát

Requiem pro panenku (1991) 

Efektně natočený, nicméně ve skutečnosti povrchní film, který je na hony vzdálený skutečným událostem a charakterům, ze kterých vychází. Renč je filmový profesionál, který je výborný pro natáčení reklam a videoklipů, ale v hraném filmu vždycky v té či oné míře inklinuje ke kýči. V tomhle snímku nejde ani tak o skutečné drama, jako spíš o pečlivě vykalkulovanou hru s divákovými emocemi. Tenhle kousek mimochodem patří k tomu lepšímu, možná vůbec nejlepšímu, co kdy v hraném filmu dokázal. Jestli ten film funguje, tak je to taky díky přítomnosti Geislerové a celkově chytrému castingu. Celkový dojem: 60 %.

plakát

Starman (1984) 

V polovině 80. let už byl John Carpenter dobře zavedený režisér stylově natáčených béček, které měly v rámci svých možností velmi slušný komerční ohlas, a tak dostal příležitost natočit pro velké studio velkoryse pojaté sci-fi o příchodu mimozemšťana na naši planetu. Jakkoli Carpentera beru jako solidního režiséra a slabinu filmu nevidím v režijním pojetí, snímek mě tehdy v kině nenadchl. Problém je ve scénáři a vůbec v přístupu k tématu. Takový neslaný nemastný sci-fi slaďák, který ve mě několikrát vzbudil spíš shovívavý úsměv a v jednom případě dokonce i chechot - to v momentě, kdy se Karen Allen dovídá, že jejich syn bude jednou inženýr. Celkový dojem: 45 %.

plakát

Kmotr (1972) 

Divácky atraktivní téma, silný příběh, zajímavé postavy, kvalitní režie, luxusní herecké obsazení - co chtít víc? Jeden ze vzácných případů, kde se umělecká kritika i diváci vzácně shodli a ocenili jedno ze zásadních děl moderní kinematografie. Celkový dojem: 95 %.

plakát

Lexx (1997) (seriál) 

Napíšu to zkrátka a jednoduše, jak si Lexx zaslouží. Je to vyfutrovaný brak se vším všudy, nicméně půvabný brak, který je natočený s plným vědomím svých tvůrců a s láskou. Jde o poctu naivním brakovým komiksům a papundeklovým televizním "sci-fi" seriálům z počátku televizního vysílání. Jeho hlavní předností je originalita a svým způsobem výlučné postavení, protože díky své bizarnosti nemá v příbuzných žánrech rovnocenného konkurenta. Jde o malý kult skupiny fandů naladěných na stejnou vlnu, jakou vyznávají scénáristé a režiséři Lexxu. Lexx nemá prakticky nic společného s klasickou sci-fi, rezignuje na jakékoli vědecké teorie a nesnaží se ani přinášet nějaké složité filozofické myšlenky. Jeho cílem je bavit, ovšem bavit s nadhledem lidí, kteří si jsou vědomi pošetilosti svých zálib. Lexx vůbec není hloupý a jeho brakovost nemá nic společného s brakovostí mainstreamových kvazimýtických seriálů typu Xeny nebo Herkula. Tvůrci si vybírají motivy, hrdiny, zasazení a celkovou výpravu tak, že se opravdu vyhýbají masovému divákovi. Jejich hrdinové a příhody jsou natolik úchylné, že zalíbení v nich může najít opravdu jen menšina nadšenců. Jednou z nejoblíbenějších činností první série je např. pojídání živých mozků na palubě vesmírného korábu. Ten je mimochodem kombinací strojní technologie s živým tělem gigantické mouchy a osazenstvo vesmírné lodi se fakticky živí jeho exkrementy. Vůbec nejrůznější "biotechnologie" a hmyzí prvky jsou pro seriál typické. Hemží se to tam lidožrouty a mutanty všeho druhu. Vzhledem k tomu, že seriál vznikal v kanadských ateliérech, kde s oblibou natáčí i americké televize béčkové seriály, je pro Lexx typická přítomnost řady hostujících amerických herců, kteří jsou legendami béčkové produkce. Lexx nejspíš nebude sklízet průměrná hodnocení, buď zaujme nebo bezohledně letí do koše. Celkový dojem 70 % je na rozhraní 3-4* vzhledem k rozdílné kvalitě jednotlivých epizod. Po výtvarné stránce je Lexx ovlivněný popartem a obsahuje i řadu fetišistických motivů.

plakát

Spider-Man (2002) 

Tahle komiksová adaptace sice nedopadla špatně, ale schází ji atmosféra a větší propracovanost postav. Pokud má nějakou velkou přednost, pak v angažování T. Maguireho, který působí velice přirozeně, elegantně a sympaticky. Je to zkrátka pan herec.Celkový dojem 60 %.

plakát

Jackie Brown (1997) 

Z hlediska filmových hodnot, které jsou pro mě důležité, znamená Jackie Brownová skutečný vrchol Tarantinovy tvroby a po ní už následoval nezadržitelný úpadek, po pravdě řečeno, kvalita jeho filmů se řítila dolů jako stíhačka zasažená v letu raketou. Není to film lacině efektní a nejspíš zklame vyznavače divoké akce a násilí doplněné bizarním humorem a šokujícími hláškami. Je to film umírněný, přes žánrový rámec klasické kriminálky je zaměřený především na lidské vztahy, fakticky jde o silný milostný příběh dvou stárnoucích lidí, kteří mají před sebou možná poslední šanci začít znovu a líp. Tarantino buduje pomalu a trpělivě filmovou atmosféru až k napínavému finále. Věnuje pozornost dialogům, kde se sice objevují nezbytné "cool" hlášky, ale v rozumné míře a tam, kde to scénář vyžaduje. Těmhle postavám se dá věřit. Nejzralejší Tarantinův film s řadou zajímavých hereckých kreací a možná i nejodvážnější, protože představuje zradu tradiční fanouškovské obce. Není náhodou, že s tímhle kouskem přišel po svém slavném oskarovém majstrštyku Pulp Fiction, kdy cítil, že i takový přemet jeho publikum ustojí. Celkový dojem: 90 %.

plakát

Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994) 

Přelomový snímek 90. let, který zrodil kult Tarantina a zaznamenal proměnu svého žánru. Dovedný mix násilí a vulgarity ve spojení s chytrým scénářem, který dovedně promíchal dějové linie a spojil jednotlivé linie příběhu. Stal se finančně neúspěšnějším americkým snímkem vytvořeným v 90. letech mimo velká studia. Diváci jednak ocenili nápaditost Tarantina, protože filmová produkce předchozího desetiletí byla k uzoufání sterilní a neobjevná. Fascinovalo je i surové násilí a drsné hlášky do té doby v oné míře nevídané. Film se mohl opřít o řadu hvězd, které si své party zahrály vyloženě s chutí. Ze Samuela Lee Jacksona se stal jeden z nejobsazovanějších herců. V tomhle filmu Tarantino zúročil ty tisíce hodin, které strávil sledováním brakových snímků ze všech koutů světa. Je vidět, že i takovouhle flákárnu někdo dokáže zúročit... Celkový dojem: 80 %.

plakát

Do nitra Planety opic (1970) 

Už dvojka Planety opic přinesla určité rozmělnění myšlenkové podstaty románové předlohy a prvního filmu, i když si zachovala ještě slušnou vizuální stránku, kvalitní herectví a obecně podívanou danou relativně velkorysým rozpočtem. (On vlastně tak velkorysý nebyl, ale kulisy a masky z prvního fimlu se daly z valné části využít i ve druhém.) Je to už zřetelně béčkovější kousek navazující svým obsahem a myšlenkově na americké sci-fi snímky 50. let. Celkový dojem: 45 %.

plakát

Planeta opic (1968) 

Planeta opic se svého času stala v médiích zjevením, film se stal jedním z nejznámějších děl z žánru sci fi a komerční úspěch si vyžádal několik dalších pokračování, které sice producentům přinesly nemalý zisk při minimálních nákladech (natáčelo se, to dá rozum, v kulisách a s maskami původního filmu), nicméně rozmělnily původní sílu originálu. Natočeno podle úspěšné stejnojmenné knihy Pierra Boulleho z roku 1963, která se sice od filmového zpracování v lecčems liší, ale je neméně dobrá a pro její literární jazyk a myšlenkovou úroveň jí můžu jen doporučit. Film byl na svou dobu nákladný a natáčení pro herce v maskách svízelné, zejména pro Kim Hunter, která měla na plátně hodně prostoru. Film měl mimořádný úspěch nejen díky profesionální práci maskérů, kteří dokázali vytvořit dokonalou iluzi opičí civilizace, ale především kvůli kvalitnímu scénáři a chytré režii. V neposlední řadě hrálo roli i to, že se snímek svým temným poselstvím o konci lidské civilizace dokonale trefil do pocitu doby. Vrcholila studená válka, která ve Vietnamu přerosla v nepříjemně horkou, na univerzitách i ulicích měst to politicky vřelo a nejrůznější apokalyptické vize byly velmi módní...Film patří do zlatého fondu svého žánru. Celkový dojem 95 %.

plakát

Underground (1995) 

Pro mě vzhledem k velkému očekávání, které vyvolaly nadšené ohlasy, komentáře a vysoké hodnocení, asi největší zklamání z Kustoricovy tvorby, kterého mám jinak docela rád. Tohle podobenství mi jednoduše nesedlo, zápletka i v rámci hry s divákem mi přišla příliš absurdní a na můj vkus byl film zbytečně dlouhý, s přehrávajícími charaktery. Celkový dojem: 45 %.

Ovládací panel
109. nej uživatel Česko
209 bodů