Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (3 849)

plakát

Zulu (2013) 

Námět i scénář vlastně jen recyklují mnohokrát použité vzorce, které nepřekvapí, navíc vyústění je očekávatelné a při závěrečné scéně účtování s padouchy diváka napadne, že Whitaker si vzpomněl na účinkování Orlanda Blooma v Hobitovi a stejně jako Legolas nelítostně kosil skřety, jeho detektiv nastolí pocit zadostiučinění při potírání zla. Mimochodem, s postavou zahranou Orlandem Bloomem mám problém. Jeho neukázněný policista, ochlasta a děvkař mi není právě sympatický, což by nemuselo být na škodu, kdyby ovšem scénárista a režisér neusilovali o pravý opak a nesnažili se ho vymodelovat jako sympatického rošťáka. Od běžné žánrové produkce, kterou důvěrně známe především z americké výroby, se Zulu liší zasazením do exotického prostředí Jihoafrické republiky a především syrovým zobrazením brutálního násilí. Za sebe musím bohužel přiznat, že ani přítomnost mého oblíbeného Foresta Whitakera to na víc než 3 hvězdičky a 60 % celkového dojmu nevytáhne. Za realistické drama bohužel Zulu považovat nemůžu, na to se až příliš topí v žánrových klišé.

plakát

Ruská zavařenina (2015) (divadelní záznam) 

Ruská zavařenina se dá brát jako hold celoživotnímu dílu Čechova, konec konců je to v základě aktualizace jeho divadelní hry Višňový sad, zasazená do současného Ruska. Váhám mezi 3 a 4 hvězdičkami, Čechova mám z ruských klasiků patrně nejraději, není to svatokrádežná úprava, ale z tak vytříbeného námětu se dalo vytěžit i víc. Celkový dojem: 65 %.

plakát

Dvojník (2013) 

Z Dostojevského převzal Richard Ayoade temnotu a skepsi, od Franze Kafky existenciální nejistotu, smysl pro absurditu a černý humor, od Jeuneta kamerové filtry, od Terryho Gilliama nádech dystopie a asi bych mohl ještě chvilku v hledání inspirace od jiných autorů mohl pokračovat. Přesto je to své a podle mého opravdu dobré. Určitě neskonale lepší než Oliver Tate od téhož režiséra, který jsem měl možnost vidět před pár dny. Přítomnost Miy Wasikowské tomu dodává ženský půvab a Jesse Eisenberg svého rozdvojeného hrdinu hraje přesvědčivě a s přehledem. Asi bych dal jen 4*, ale snímek mi přijde na ČSFD zbytečně podhodnocený. Podařených kafkiád není mnoho a dvojník k nim podle mého patří. Atmosféra se mu nedá upřít a vlastně už se mi delší dobu nestalo, abych tak hrdinovi držel palce, aby z téhle šlamastiky vyvázl se zdravou kůží. Celkový dojem: 90 %.

plakát

Ludvík Bavorský (1973) 

Mám pocit, že Luchino Visconti by si s Ludvíkem Barovským docela rozuměl a kdyby měl možnost žít v jeho době, nejspíš by patřil do suity, která se nechala Ludvíkem živit a tvořila pro něj. Vidím tam stejnou lhostejnost k běžnému divákovi, jakou Ludvík nejspíš pociťoval k řadovým poddaným svého státu. Viscontiho zajímá formální dokonalost kamerových záběrů, lyričnost scén, hudební doprovod, snímek je, jak to říci, přeestetizovaný. Filmař, který by se ohlížel na svého diváka a pracoval s vědomím, že tvoří pro něj, by neváhal určité záběry useknout. Viscontiho to ani nenapadne. Zároveň je posedlý svým hrdinou na úkor výpovědi o době, ve které Ludvík žil. Dělá mimochodem totéž, co dělaly tehdejší elity, které se nijak neohlížely na obyčejné obyvatele a rozhodně je nepovažovaly za rovnocenné lidské bytosti, které mají právo mluvit do věcí veřejných. Přitom právě případ Ludvíka Bavorského byl jeden z těch, které takový styl jednání a myšlení kompromitovaly. Ludvík byl ke správě svého státu zcela nekompetentní a přece měl obrovskou autoritu, která vyplývala toliko a pouze z jeho rodových tradic. Nikdo se mu po velmi dlouhou dobu nedokázal postavit, protože byl ochromen úctou a strachem z majestátu. Pravda, vláda Ludvíka Bavorského byla příjemnější než, řekněme, Caliguly, ale nic to nemění na přízemním faktu, že v demokratických podmínkách, které mimochodem nejsou, jak dobře víme, nikdy zárukou výběru těch nejkompetentnějších, by byl naprosto bez šance na to získat jakýkoliv veřejný vliv. Dvě hvězdičky jsou za nezpochybnitelné estetické kvality Viscontiho snímku, to ostatní mě dalece míjí. Celkový dojem: 45 %.

plakát

Přežijí jen milenci (2013) 

Hranice ovládání, která mnohé filmové fanoušky přivedla k hranicím zoufalství nebo k prahu zuřivosti, se mi líbila, ale částečně i díky tomu, že jsem se bavil nad Jarmuschovou manýrou a sebestředností. Už nějakou dobu jsem cítil, že jestli Jim nepřezbrojí, jednoho dne padne kosa na kámen a právě v případě Milenců se to dokonale naplnilo. Vydržel jsem 65 minut koncentrované nudy, abych zbytek filmu přejel rychloposuvem, a přiznám se, i těch velmi dlouhých 65 minut hořce lituji. Ten film je prostě pro mě příliš prázdný. Za mě jednoznačná umělecká prohra. Celkový dojem: 20 %.

plakát

Já, Natálie (1969) 

Sympatický a i po letech funkční pokus amerických studií vyrovnat se s emancipací žen a liberální proměnou společnosti. Trpí sice polovičatostí a nedostatkem odvahy, kdy např. dívku, kterou její okolí vnímá jako ošklivou, hraje ve skutečnosti půvabná herečka, jakkoliv osobitý půvab Patty Duke určitě není totožný s antickou krásou dejme tomu Grace Kelly. Je to prostě takový mezistupeň mezi konzervativní kinematografií 50. let a rozmachem amerického nezávislého filmu let sedmdesátých. Na začátku měli filmaři našlápnuto k tomu natočit společensko-kritické drama, ale docela rychle to sklouzlo ke slušné romantice s komediálními prvky. Každopádně ten film stojí a padá s Patty Duke, která v 60. letech byla na vrcholu a natočila své nejzásadnější role. Celkový dojem: 75 %.

plakát

Soukromá válka pana Wilsona (2007) 

Mike Nichols byl pro mě jednou z mála jistot na filmovém nebi, kde jsem vždycky předpokládal čtyři až pět hvězdiček. Jednou ale zklamání přijít muselo. Soukromá válka pana Wilsona připomíná na první pohled pěkný bazén, který láká k zaplavání, abyste při vstupu do vody zjistili, že má hloubku tak 40 cm. Nic přitom nepomáhá, že je voda příjemně teplá a bazénový design vypadá na jedničku. Na satiru je to málo chytré a analytické, na komedii zase málo vtipné. Aspoň já měl ten problém, že jsem se zjevným snahám o komické prvky smát nedokázal. Jediná opravdu zajímavá postava byl agent CIA s nadhledem zahraný Philipem Seymourem Hoffmanem. Tom Hanks je sice spolehlivý, ale scénář, který považuju za hlavní slabinu filmu, mu neumožnil rozvinout jeho herecké schopnosti. Po celou dobu stopáže jsem se lehounce nudil už proto, že zobrazované události mi byly dobře známé z daleko fundovanějších zdrojů. Celkový dojem: 45 %.

plakát

Bůh masakru (2011) 

V životě na sebe bereme nejrůznější masky a všemožně krotíme své emoce a pudy, abychom zabránili konfrontaci se svým okolím a neohrozili své zájmy a společenské postavení. Jen ve výjimečných případech masky snímáme a odhalujeme své nitro. V Bohu masakru se tak stalo hned čtyřem aktérům schůzky, která měla sloužit k usmíření přítomných. Jenže ješitnost, vztek a alkohol vedly k odhození civilizační slupky a obnažily to, co obvykle před svým okolím skrýváme. Bůh masakru je černá komedie o tom, co se lidem stává, když se nekontrolují a jsou nebezpečně upřímní. Slušela by jí asi víc divadelní prkna, kam konec konců taky patří, ale když se Romanu Polanskimu podařilo shromáždit čtyři špičkové herce na malém prostoru, tak ten divadelní půdorys vlastně ani nevadí. Bavil jsem se skvěle, když o tom tak přemýšlím, tak je vlastně škoda dát původně zamýšlené 4* a přihazuji nakonec i tu pátou. Hlavně s ohledem na obě dámy, které si své hysterky a pozérky náležitě vychutnaly. Celkový dojem: 90 %.

plakát

Osud člověka (1959) 

Když jsem po mnoha letech Osud člověka opět zhlédl, hodně jsem o něm přemýšlel. Ne, že by neměl řadu předností, a ne, že by nevyčníval z dobové sovětské produkce, na prvotinu je to překvapivě vyzrálé dílo, jenže je tam nejedno ale. Svých nadšených obdivovatelů má konec konců Bondarčuk dost, takže se nakonec, jak bývá u mě zvykem, když jsem na vážkách, přikláním tam, kde ostatní hodnotí výš, k nižšímu hodnocení. Kdo tvrdí, že film postrádá nebo minimalizuje propagandistický rozměr, má pořádné klapky na očích. Snaha konstruovat nového sovětského člověka je ve skutečnosti výrazná. Osobně mi vadí i sentiment, kde Bondarčuk promyšleně pracuje s dětským sirotkem. Pokud jde o únik ze zajetí, tak snadno by to asi v reálu nešlo, ale asi nejvíc to skřípe ve scéně konfrontace se šéfem lágru. Tady Bondarčuk promyšleně hraje na patetickou vlasteneckou notečku. Neupírám Bondarčukovi výjimečný talent, ale mám pocit, že hrál v sovětské kinematografii podobnou roli jako u nás Otakar Vávra. Osud člověka je dobrý, ale v mých očích nikoliv výjimečný. Celkový dojem: 65 %.

plakát

Dítě Bridget Jonesové (2016) 

Deník Bridget Jonesové byl kdysi ideálním představitelem romantické komedie, která láká partnerské dvojice k návštěvě kina, kdy ona bude nadšená a jeho to minimálně neurazí. Po veskrze (pod)průměrné a snadno zapomenutelné dvojce se třetí díl vrací na kvalitativní úroveň prvního snímku. S tím rozdílem, že zatímco soupeření dvou mužů o jednu ženu bylo v jedničce přece jen uvěřitelnější, tady se pohybujeme ve sféře romantické fikce továrny na sny. V reálném životě bych spíš věřil tomu, že nešťastná hrdinka bude marně přesvědčovat kohokoliv, aby se ujal role otce, než že by setkala s takovým zájmem o otcovskou roli. No a druhý handicap představuje věk hlavních hrdinů. Renée Zellweger získala postavení v Hollywoodu až jako poměrně zralá herečka a role bláznivých teenagerek ji minuly. Postavu Bridget Jonesové ztvárnila poprvé už jako třicátnice a po 15 letech, kdy ji navíc poznamenaly i nešťastné plastiky, vypadá už spíš, že by nemusela antikoncepci vůbec řešit. Colinu Firthovi bylo v době natáčení 56 let a na svůj věk taky vypadá. Přirozený důstojný šarm se mu upřít nedá, ale obecně je to spíš někdo, kdo by se měl připravovat na roli dědečka a aktivního důchodce, než zařizovat dětský pokoj a hrát si na tatínka. Mimochodem, kdybych se dostal do postavení filmové hrdinky, snažil bych se přesvědčit sám sebe i svého potomka, že otcem je Patrick Dempsey, i kdyby to stokrát nebyla pravda, protože je neskonale sympatičtější než chladný a aristokraticky odtažitý Colin Firth. Asi nejsympatičtější je sice malá, ale nepřehlédnutelná rolička Emmy Thompson coby gynekoložky. Každopádně jsou to poctivé 3*, v podstatě mám jen výše uvedené výhrady. V tomhle odpočinkovém žánru nemá smysl řešit detaily. Celkový dojem: 60 %.

Reklama

Reklama