Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (3 864)

plakát

Cirkus Columbia (2010) 

Svoji prvotinu Země nikoho Dani Tanovič zasadil do období vrcholící občanské války a své hrdiny vystavil beznadějné situaci a krutému rozhodování mezi mizernými alternativami. Už tehdy dokázal veskrze depresivní námět odlehčit smyslem pro cynickou ironii a (hodně černý) humor. V Cirkusu Columbia se vrátil na začátek balkánského konfliktu a přibližuje divákům příčiny rozkladu jugoslávské společnosti na půdorysu několika osobních dramat. Uplatnil tady větší nadhled a žánrově snímek přiblížil komedii. Jádrem Tanovičova úspěchu je kvalitní scénář, který vede filmové postavy po nečekaných cestách, aniž by se dopouštěl logických zkratů a kotrmelců. Vypráví hluboce lidský příběh lidí rozdělených pocitem křivdy a náležících k jinému "kmeni", jejichž budoucnost závisí na schopnosti vzdát se zhrzené ješitnosti a podat pomocnou ruku. Návrat emigranta Divka měl být po dvou dekádách od útěku z vlasti oprávněným triumfem, který ho má představit jako úspěšného muže a ponížit ty, se kterými má nevyřízené účty. Jenže velké dějiny zas jednou dokázaly Divkovi udělat čáru přes rozpočet a vysmát se jeho snaze. V zemi, kde se hroutí pravidla, instituce i mezilidské vztahy, je obtížné přežít, natož vybudovat zázemí a vést spokojený život. Nemám rád, když se mnou režisér pokouší emocionálně manipulovat, ale to, co Divko na konci cesty našel, za pět hvězdiček stojí. Celkový dojem: 90 %.

plakát

Nemají pokoj svévolníci (2011) 

Santos Trinidad je drsný chlapík, o které by dnešní feministé prohlásili, že je skrz naskrz prolezlý toxickou maskulinitou. U policejních nadřízených se mísí respekt z jeho zkušeností a zarputilosti s obavami z chování nezřízené střely. V jeho minulosti neradno šťourat, mise v Latinské Americe totiž skončila krvavým skandálem, kolem něhož se dosud chodí po špičkách. Když mu jednoho pozdního večera nasáklého alkoholem zkříží cestu muž, s nímž má nevyřízené účty, začnou se dít věci. Trinidad je charakter, který typově navazuje na tvrdé muže z amerických a francouzských kriminálek 70. let. I policejní metody, jakkoli účinné, mají pramálo společného s dobou internetu a umělé inteligence. Thriller je silně ovlivněný žánrem noir, pro který mám slabost. Navíc se mi líbí, že režisér a scénárista nedávají divákovi nic zadarmo, nutí ho přemýšlet o činech, postavách i motivacích a udržují ho dávkováním informací v neustálém napětí. Na druhou stranu, nic nepochopitelného, natož záhadného, v příběhu není. Snímek dává bystrému pozorovateli jasnou odpověď, co je Santos Trinidad zač a jestli se vyplatí mít takovou existenci (nejen) v policejním sboru. Film jde v určitých ohledech proti zaběhlým žánrovým zvyklostem, a tudíž proti očekávání (především popkornových) diváků, což je u mě jasné plus. Já si tu cestu za naplněním vlastní definice spravedlnosti nadmíru užil. Celkový dojem: 90 %.

plakát

Tváří v tvář (2019) (TV seriál) 

Součástí vlny severské krimi, která se stala světovým pojmem, byla díla nejrůznějších kvalit a z řady z nich jsem měl pocit, že jde o dojení jalovice. Tváří v tvář je ale trefou do černého. Björn je inteligentní, analyticky uvažující a metodický vyšetřovatel dánské policie, který kvůli nedostatku empatie a uzavřené povaze poněkud ustrnul v kariéře - vlastně u policie už jen tak rutinně přežívá. Když dojde ohledat mrtvolu u nového případu, krátký pohled na tělo ležící na pitevním stole stačí, aby se do případu ponořil se vší rozhodností a bez ohledu na následky. Zemřel někdo, kdo mu byl nanejvýš blízký, a okolnosti jeho smrti odhalí a viníka vydá spravedlnosti, i kdyby měl zaplatit cenu nejvyšší. Série je prosta jakékoli vaty. Každý díl představuje jedno setkání se svědkem či podezřelým a následný dialog, který se rychle mění ve výslech nevedený právě v rukavičkách. Na konci epizod jsme vždycky o něco dál v odhalení nelichotivé minulosti Björna a jeho rodiny a o něco blíž jeho trpkému konci. Je to originální, dynamické a navíc podepřené účastí dánské herecké elity. Celkový dojem: 90 %.

plakát

Útěk z vězení v Dannemoře (2018) (TV seriál) 

Bena Stillera jsem měl dlouhá léta zafixovaného jako úspěšného baviče - tvůrce a aktéra nenáročných komických podívaných. Pak přišel s novým zpracováním Waltera Mittyho a já s překvapením zjistil, že komedii umí natočit i kultivovaným způsobem a je schopný zdrženlivého, civilního hereckého projevu. Stále se ale pohyboval na bezpečné půdě komediálního žánru. Až Útěk z vězení v Dannemoře mě přesvědčil, že jeho talent je všestranný a nedoceněný. Útěk je jednou z nejlepších a nejzajímavějších útěkových žánrovek s propracovanými, nejednoznačnými charaktery, skvělým scénářem a špičkovým herectvím. Série představuje nevšední zážitek i za předpokladu, že znáte konec příběhu natočeného podle skutečných událostí. Už jen sledovat módy chování trestanců a dozorců a všech ostatních aktérů příběhu je k nezaplacení. Seriál se žánrově pohybuje na hraně mezi dramatem a tragikomedií. Účast Benicia Del Toro a Patricie Arguette dělá z Útěku mimořádnou událost a skvělou zábavu. Del Toro si labužnicky vychutnává svou postavu a dává divákovi poznat sílu její záludnosti, krutosti a destruktivity, Patricia se nenechává zahanbit a kontruje poživačností, nezodpovědností, myšlenkovou krátkozrakostí a sebestředností. Zkrátka líbezná společnost k pohledání. Celkový dojem: 95 %.

plakát

Dokud nás svatba nerozdělí (2017) 

Mé třetí setkání s tvorbou autorské dvojice Toledano a Nakache dopadlo nad očekávání dobře, i když (možná právě protože) jde o naprosto odlišný koncept a styl humoru, než s jakým celosvětově uspěli v případě Nedotknutelných. Jak už zaznělo ve více komentářích, tenhle kousek není řachanda, nýbrž příjemný, lehce plynoucí snímek podkreslený pohodovou hudbou, který má ambice vykouzlit na řadě míst mírný úsměv, nikoliv salvu smíchu. I když prostředí svatební hostiny svádí pokládat film za jednu z nesčetných variant romantických komedií, opak je pravdou. Dokud nás svatba nerozdělí je komediální příběh z prostředí pracovního kolektivu, tedy subžánru kdysi tak protežovaného v zemích východního bloku. V tomhle filmu se tvrdě maká - pravda, ne vždy efektivně, v ukázkové souhře a s očekávanými výsledky. Parta v našich končinách nepříliš známých herců odvádí spolehlivou práci a za sebe můžu jen dodat, že jsem se bavil přesně tak, jak to režijní dvojka zamýšlela. Osobně nemívám rád filmařinu založenou na zpitvořených figurkách, tady mi ale absence hlavní postavy nahrazené množstvím vedlejších postav s jedním nebo dvěma důležitými výstupy přišla navýsost funkční. Celkový dojem: 90 %.

plakát

Realita (2014) 

Křehká a citlivá je duše umělce, kdy největší překážku na cestě za úspěchem mu klade vlastní rozjitřená mysl a tréma. Realita je důmyslná, vtipná, surrealistická hříčka o tom, že to s lidmi od kumštu vůbec není jednoduché. Bere si na mušku kde co, sebestředným producentem počínaje, a nutno říci, že mě zasáhla do černého. Pár scén mi dokonce připomnělo starého dobrého Buňuela. Je to originální, hravé, svěží a nebojí se to střílet do vlastních řad. Většinu času jsem měl úsměv od ucha k uchu. Celkový dojem: 90 %.

plakát

Oběť (2019) (TV seriál) 

Jemná sympatická tvář Kelly Macdonald na sebe bere podobu Nemesis i soudce Lynche, aby prosadila své pojetí spravedlnosti a znovu našla klid. Jak podotýká její manžel, o vině i trestu člověka, který kdysi krutě ublížil její rodině, rozhodl soud. Své si odseděl, tak nač ještě jitřit rány? Jenže způsob, jakým se britská justice vyrovnala se ztrátou jejího malého syna, ženě připadá zcela nedůsledný a nedostatečný. Chce konfrontaci. Chce stanout tváří v tvář pachateli vraždy a nebojí se otevřít staré rány, aby mohla nové zasazovat za cenu toho, že i jí pár jizev přibyde. Obeť je znepokojivá britská minisérie o tíži viny a hranicích trestu, která v psychologické rovině zachází dál, než jsme zvyklí u žánrové produkce. A je zatraceně dobrá, vyvolává emoce a vede k přemýšlení. Pravda, trošku mi překážela snaha posunout sérii do thrillerové polohy, některé postavy byly možná navíc, viz přítel dcery a jeho prazvláštní vztahová motivace. Ale to jsou jen drobné kazy na opravdu zajímavé práci. Celkový dojem: 90 %.

plakát

Nula nula nula (2020) (TV seriál) 

Roberto Saviano je investigativní novinář, který svou knihou o Gomoře natolik rozzuřil kmotry italského podsvětí, že musí zbytek svého života trávit v kasárnách pod policejní ochranou a kamkoli se hne, doprovází ho početná skupina bodyguardů. Tento nevlídný životní styl ovšem způsobuje, že má dostatečný klid a čas pro svou tvorbu. Tak přišla na svět nová kniha, kterou italský štáb beze zbytku využil a zrodil se seriál, který patří k tomu nejlepšímu z televizní tvorby posledních let. Pro Saviana už je italský poloostrov malý, a tak si posvítil na globální byznys s narkotiky. Mapuje cestu kokainu z amerického kontinentu do Evropy. Je to krvavé putování doprovázené korupcí, střety s konkurencí a zásahy státní moci. Divák sleduje tři linie vyprávění, které se posléze protnou, a čtyři skupiny hráčů, kteří na špinavém obchodu participují. Někdo se stane vítězem, někdo zaplatí cenu nejvyšší. Seriál připomíná titul staršího Soderberghova snímku Traffic - nadvláda gangů. Nehledejte tady kladné postavy, ty mají drobný význam jen jako oběti bezohledných predátorů. Série není rozmělněna velkým množstvím dílů, a neobsahuje proto žádnou vatu. Její hlavní hodnotou jsou postavy - záludné, tvrdé jako žula, odhodlané riskovat a nemilosrdné jako Nemesis. Pro žánrového fanouška je to lahůdka, kterou by bylo chybou vynechat. Celkový dojem: 95 %.

plakát

4 dny v máji (2011) 

Berlín padl, vůdce německého národa se odebral na věčnost a každým dnem se očekávala kapitulace německých branných sil. Do boje se už nikdo nehrne, komu by se chtělo umírat těsně před koncem války. Vlastně už zbývá jenom úklid. Skupina německých vojáků, kteří se shromáždili na břehu Baltu, se nicméně Rudé armádě vzdávat nechce. Neláká je vidina proslulých sibiřských lágrů a nucených prací. Kalkulují s únikem lodí do Dánska, kde britské zajetí skýtá podstatně příznivější budoucnost. Sovětský kapitán na ně nenaléhá. I on žije vidinou brzkého příměří a riskovat střet s desetinásobnou přesilou se mu nechce. Navíc má svých starostí dost. Jeho skupina se usadila v sirotčinci a jeden německý chlapec by rád zažil boj na vlastní kůži a získal nějakou tu vojenskou slávu. 4 dny v máji je komorní válečný snímek, kde víc než o velkolepý epický obraz bitevní vřavy a válečné techniky jde o intimní zobrazení osobních dramat lidí, kteří se musejí vyrovnat se ztrátou dosud známého světa, s novou odpovědností a především s tím, jestli a za co umírat na samém konci války. Je to na první pohled nenápadný, ale emočně působivý snímek, který se mi vryl pod kůži. Celkový dojem: 90 %.

plakát

Bídníci (2019) 

Na základě jediného filmu nedokážu odhadnout, jestli se zrodil frankofonní Spike Lee, ale jako celovečerní hraný debut představují Bídníci mimořádný kousek plný energie, nekompromisnosti a vzpoury proti systému. Ve Francii po svém uvedení zaslouženě ovládl kinosály a vyhrál, co se dalo. Tématický zpřízněná dánská Shorta je sice nadprůměrná a každopádně působivá, ale v zásadě nejde o víc než o akční film s určitým sociálním podtextem. Bídníci mají větší záběr. Ukazují nechvalně proslulá pařížská panelová předměstí obývaná nezaměstnanými (a leckdy i nezaměstnatelnými) imigranty a outsidery. Ladj Ly ukazuje gheta jako složitý ekosystém, který ovládají místní šíbři, kriminálníci a islamisté. Policie se jen marně pokouší držet krok a vyvolat dojem, že stát má situaci pod kontrolou. Během dvou vyhrocených služeb tříčlenné policejní hlídky režisér ukazuje, jak to tam chodí a s kým nebo s čím je možné se setkat. Nejde o rutinní kriminálku, ale o žánrovku výrazně přesahující do sociálního dramatu. Kolotoč nudy, chudoby, kulturní a národnostní neukotvenosti vytváří hodně výbušný Molotovův koktejl, který spálí všechny, co se mu připletli do cesty. Celkový dojem: 90 %.

Reklama

Reklama