gudaulin

Vlastně žádné překvapení. Villeneuve za pět, Herbert za jedna. Dohromady za tři. Villeneueovi nemůžu upřít úžasnou schopnost vytvářet podmanivé obrazy a zhmotňovat fantastické knižní světy, jenže co naplat, Herbertova Duna s obřími červy a prapodivnou kombinací kosmických lodí a středověké společnosti vybavené sečnými zbraněmi na mě vždycky působila nefunkčně. Prostě se do toho světa nedokážu ponořit, neumím si ho vychutnat a nejsem schopný ho ocenit. Je mi líto, že podobné velkorysé zpracování neuplatnil Villeneuve se svým talentem na desítky jiných titulů sci-fi literatury, na kterých žánr ve skutečnosti stojí. Takový Piknik u cesty ve Villeneuvově podání by byl neodolatelnou chuťovkou. Ale co naplat. Celkový dojem: 60 %.

Tytam jsou časy, kdy v domácí i světové politice převládala předvídatelnost a politici se dali zařazovat do šuplíčků s příslušnými visačkami. Fenomén populismu a "neliberální" demokracie se silně autoritářskými rysy přímo volá po uměleckém zmapování, jenže po prvním nástřelu mám pocit, že se se svými cíli a s publikem spíš mine. Seriál chce být satirou, jenže mu chybí uměřenost a vyladěnost. Často je prvoplánově směšný a přestylizovaný a to ustojí málokterý tvůrce, tohle by zvládl možná Wes Anderson nebo Terry Gilliam v nejlepší kondici. V prvním díle vidím zjevné limity, Fears už je dávno za zenitem. Jestli existuje důvod věnovat Režimu přece jen pozornost, je jím Kate Winslet v hlavní roli. Psychicky labilní dominu jí věřím, roli kancléřky si labužnicky užívá a nechává vyniknout svému hereckému typu. Už kvůli ní dám šanci ještě jedné epizodě a uvidíme...

Komentář bych měl zahájit něčím pozitivním. Dlouho jsem přemýšlel, čím bych López potěšil, co bych pozdvihl a ukázal palec nahoru, ale nedařilo se mi. A přece jsem na to přišel. Délka. Skromných šest dílů dovolilo ušetřit diváka od dalších nesmyslných scénáristických lapsů, znemožnilo mu trávit další čas se špatně napsanými nedůvěryhodnými postavami a zabránilo mu podivovat se nad logickými kotrmelci v ději. Při standardní osmidílné stopáži bych šel možná na pouhou jednu hvězdičku. Jestli byl Temný případ něčím vyjímečný, pak scénáristickým uměním Nica Pizzolatty, který stál za předchozími sériemi. Rozdíl je drtivý. Třetí série byla sice poznamenaná průměrnou režií, ale Pizzolattův vliv uchránil sérii od průšvihu. Issa López je sice podprůměrná scénáristka, ale jako režisérka ví, co divákům naservírovat, aby nestrádali pocitem nudy, takže používá to, co viděla jinde a o čem je přesvědčená, že to funguje. Jako diváci byste si mohli zahrát hru, kde všude posbírala inspiraci. Chvilku si připadáte jako na vědecké základně Carpenterovy Věci, chvilku čelíte severským démonům ze série Teror a dalo by se dlouho pokračovat. Pizzolatto si s diváky hrál, ale byla to sofistikovaná hra, Issa López sklouzává k laciným kejklům, aby udržela divákovu pozornost. Herecky průměrné, Jodie Foster si se svou postavou neví rady, jde vyloženě proti jejímu hereckému typu. Závěrečné rozuzlení bych považoval spíš za neuctivý vtípek na účet diváka. Pokud o ději moc nepřemýšlíte, pak si série dvě hvězdičky obhájí. Celkový dojem: 40 %.

Snad první kus, kdy jsem se s produkcí Dejvického divadla důkladně minul. To, co mělo být vtipné, se svou uřvaností, přehráváním a přestylizovaností stalo trapným. Rozuměl jsem každému třetímu slovu a z afektovanosti zúčastněných herců mi nebylo dobře. Pro mě omyl. A upřímně, té hvězdičkové nadílce se docela divím. Nevytáhl se ani autor hry, ani režie. Celkový dojem: 25 % za dejvický soubor.

Pokud uplatním pohled běžného konzumního diváka nezatíženého znalostí historie, který do kina přišel na výpravný blockbuster s hvězdou v hlavní roli, kde nejde o nic menšího než osudovou lásku a je to okořeněné záběry z několika velkolepých bitev, pak můžu být přiměřeně spokojen. Masový komparz, kostýmní scény, pár vzrušujících válečných scén a děj, který dává jakýs takýs smysl. Pokud uplatním pohled filmového fanouška a ještě k tomu zájemce o historii, pak bych musel být výrazně kritičtější. Ridley selhává už v samotném záměru zachytit celý aktivní Napoleonův život. Do jednoho celovečerního filmu tak složitou osobnost v tak rozsáhlém časovém úseku při nejlepší vůli nemůžete vměstnat. Film vypadá neuvěřitelně fragmentovaně, vynechává zásadní úseky Napoleonova života a jiné směstná do jediné scény. Zásadní italské tažení, které přineslo Napoleonovi slávu a umožnilo mu závratnou politickou kariéru, odbývá snímek jedinou stručnou větou. Není vůbec čas rozvíjet jakékoliv charaktery, významné osobnosti vojenství, francouzské a evropské politiky zůstávají pouhými figurkami. Ridley nakládá s historickými fakty ve jménu své umělecké vize velmi ledabyle a čím víc toho o života Napoleona a Josefíny víte, tím víc budete trpět. Co je ale nejzásadnější, podle mého názoru chybí samotný Napoleon. Joaquin Phoenix je sice skvělý herec, ale v několika významných snímcích své kariéry byl obsazen nevhodně a Scottův film k nim bohužel patří. Muž na prahu padesátky hraje po celou dobu ve stále stejné vizáži bez omlazení, což v případě mladičkého důstojníka dělostřelectva působí nepatřičně. Opakuje se stejná chyba jako v komiksovém Jokerovi - Phoenix svého hrdinu hraje jako chcípáčka. Z Napoleona sice čiší ambice, ale tatam je jeho neuvěřitelná vitalita, charisma a bouřliváctví. Nepochopíte, čím ten sebestředný zasmušilý samotář mohl přivádět do varu své armády a strhávat davy na svou stranu. Historie líčí Napoleona a konec konců jeho vztah k ženám úplně jinak, než nám Ridley předkládá. Nelituju toho, že jsem snímek viděl na velkém plátně, ale víc jak 55 % celkového dojmu ode mě, Ridley, bohužel nedostaneš. Máš ve své kariéře i podstatně horší kousky, ale ke tvým špičkovým filmům Napoleon vzhlíží z velké vzdálenosti. Tvoje prvotina Soupeři, paradoxně též z prostředí napoleonských válek, natočená za zlomkový rozpočet, ve mě dodneška vyvolává podstatně větší úctu a zájem. Co mě zklamalo zvlášť, je choreografie bitvy o Waterloo. Existuje spoustu válečných filmů o Napoleonově éře, které jsou pro fanoušky válečné historie vděčnější a nápaditější.

Pod scénářem jsou podepsáni dva tvůrci, neměl jsem ale pocit, že výsledek je plodem jejich spolupráce. Spíš mi přijde, že každý psal polovinu a nedomluvili se na základních pravidlech. První díly se nesou v duchu rafinovaného soupeření čtyř tajných služeb, mezi kterými obratně proplouvá a rozehrává své hry dvojitý agent Viktor, který už zase touží změnit vlajku svého chlebodárce. Je to napínavé, uvěřitelné a podepřené neokoukanými rumunskými herci.. Ve druhé půli se to překlopí v naivní popkornovku  se schématickými postavami a absurdními nápady jako je přepadení amerického velvyslanectví rumunskými špióny. Nehodnotí se to lehce, přikloním se ke kompromisním 3 hvězdičkám a 55% celkového dojmu.

Divadelní světáci sklidili od uživatelů databáze chladné  a spíše odmítavé reakce z prostého důvodu. Popularita filmového zpracování, kdy režisér Podskalský angažoval nejlepší komediální herce oné éry, je příliš vysoká a film je navíc obecně známý do té míry, že dochází k nevyhnutelnému srovnávání, ze kterého - zcela logicky - nemůže brněnský soubor vyjít vítězně. Pokud si ale uvědomíte, že divadelní kus používá jinou estetiku a využívá jiný styl herectví, oprostíte se od vzpomínání na herecké legendy minulosti, výsledek bude nejspíš výrazně lepší. Já si Světáky užil, zejména trojlístek zedníků pobavil a snesl vysoká očekávání, ani choreografie a scéna mě nezklamaly. Za mě 75% celkového dojmu.

Obsahem šokující a burcující, nicméně síla snímku tkví v tématu a v obsahu. Nemám Hannu Polak nakoukanou tak, abych o ní mohl vykládat kategorické soudy, nicméně mi přijde, že střih mohl být lepší a snímku by vůbec neuškodilo zkrácení o čtvrt hodiny, protože místy ulpívá režisérka na obrazech, které jsou nadbytečné. Celkový dojem: 85 %.

Je to už slušná řádka let, co si v Hollywoodu uvědomili, že stávající komerční trendy, které přinesly vlnu komiksových adaptací a velkofilmů fantasy žánru, prakticky vytlačily proud kinematografie určené dospělé generaci. Uhnízdila se myšlenka dát popkulturním fenoménům artový nátěr tím, že je zpracujeme "seriózně", zkusíme tomu dát nějakou "hloubku" a každý si pak najde to svoje. Výsledkem jsou filmy, které si na dospělost jen hrají. Když dojde na lámání chleba, vyjeví se v plné nahotě naivita a směšnost starých komiksových figur a příběhů. Dobrodružství muže v gumovém obleku s rozkošnou netopýří čepičkou, před nímž všichni v okolí usilovně předstírají, že postavu významného člena místní společenské smetánky neidentifikují po hlase ani podle odhalené části obličeje, prostě musíte zpracovat s velkou dávkou nadhledu, jenže toho Matt Reeves, podobně jako Nolan ve své trilogii, není schopen. Reevesův Batman pyšně předvádí hru na osudovost, mlátí dvoumetrovým pindíkem a nešetří patosem. Nemístné je i spojení zcela protichůdných žánrů - noir a superhrdinský epos vyžadují jiné uchopení postav. Catwoman nedokáže být záhadnou femme fatale a její vztah k Batmanovi nemá náležitý erotický rozměr. Když se přeneseme přes plytké motivy a banální dialogy, zůstávají ve hře tradičně silné zbraně velkých studií, tedy výprava a obsazení (Colina Farrella v roli Tučňáka jsem vůbec nepoznal), ale to je pro mě málo. Dvěma hvězdičkami se sloučím nejen se světem Gothamu, ale i s ostatními snímky, co si špatně hrají na dospělost. Celkový dojem: 45 %.

Devadesátky mi k srdci nepřirostly. Jestli jsem se kdysi těšil na nové díly 1. oddělení, v případě jejich prequelu jsem se neubránil zklamání - zvlášť v souvislosti s nadšením, jaké zachvátilo diváky, a s tím, jak Devadesátky ovládly mediální a společenský prostor. Prokletím české kotliny byl, je a bude provincionalismus a ten má neblahý vliv na Devadesátky ve všech ohledech. Mohl bych si oprášit komentář k Sametovým vrahům. Takhle nemá vypadat vrchol televizní tvorby, ale čistokrevný průměr. Problematický střih, (pod)průměrná kamera, neschopnost vyvolat a udržet atmosféru a napětí, přemíra dialogů. Devadesátky nejsou retro jen námětem a časovým ukotvením, ony vypadají jako by byly natočené v polovině 90. let. Moderní vypravěčské metody a techniky, které ovlivnily vývoj světové televizní tvorby posledních tří dekád, Česká televize ještě nestačila zaznamenat. Zařadila by dánská, švédská nebo britská televizní stanice Devadesátky do svého vysílání? Odvysílala by je dokonce v hlavním vysílacím čase? Bojím se, že po Devadesátkách s pochopitelnou výjimkou Slovenska ve světě ani pes neštěkne. Když pročítám komentáře k seriálu, vybavím si podcast historika Michala Stehlíka Přepište dějiny s dílem Češi jsou nejlepší. A hned, řečeno s ironickým úsměvem na tváři, těm ovacím rozumím líp. Jen krátce k Marešovu scénáři: soustředěný velký příběh se mu z jinak výbušného atraktivního materiálu vytvořit nepodařilo, epizodický styl práce mu sedí líp. Celkový dojem: 55 %.