MsUtahraptor

Když klaďáci zabíjí lidi, je to Cool™.  Když záporáci zabíjí lidi, je to ZLO!  Kdo je kdo poznáte podle toho, co říkají tvůrci v rozhovorech... Takhle to vypadá, když průměrnou předlohu dostanou do ruky neschopní scénáristé. Osm hodin akce a trapných proslovů, jež- dle mnoha reakcí úspěšně- odvádí pozornost od až psychopaticky jednorozměrných postav a primitivního děje, disponujícího naivitou prvního stupně základní školy. (Klaďáky poznáte podle toho, že se všichni znají navzájem a mají se strááášně rádi.) Zatímco byl worldbuilding v předešlé sezoně jen naťuknut, teď na něj jednoduše zvysoka serou. Veškeré potřebné informace se dozvíte pět minut před použitím, zpravidla šťastnou náhodou. Což ovšem nevadí, protože se od diváka neočekává, že si je bude pamatovat, či snad z nich vyvozovat vlastní závěry nepředžvýkané některou z "kladných" postav.  Knižní Grishaverse představil kastu čarodějů fyzicky závislých na svých schopnostech, celosvětově nenáviděných a pronásledovaných pro svou "nepřirozenost". Seriáloví tvůrci vypustili prakticky vše, co Griši odlišují od tuctových fantasy mágů, včetně socio-politické situace. Zbylo jim pár náhodných zmínek, zpravidla ze strany záporáka, který tak působí jakoby žil ve zcela odlišné realitě, než je ta, již vidí divák.  Pokud jsem se v knižním fandomu setkala s postřehem, že svět Griš je prezentován překvapivě proti-grišovsky, druhá série působí jako čistá propaganda vládnoucího režimu.  Jste odlišní? Tak odlišní být přestaňte... nebo chcípněte!  #aleksander was completely right  #the darkling was a general and acting like one  #the darkling for the main character movement

Je to telenovela, ale kostýmní, a s několika relativně sympatickými (ačkoli ne zrovna originálními) postavami (Babička-cuchta, postarší židovský zlatník, mateřská paní vedoucí a pěkná paní šéfová.). Na patnáct procent mozkové aktivity u počítače to stačí. Kdo by jinak babičce doplňoval informace, co jí uniknou když u toho vůůůůůbec nespí?

Když se to zrovna tváří, že je tam zápletka (umírající jeleni, sériový vrah), dá se na to koukat. Ale dobrou čtvrtinu tvoří stupidní snové sekvence, případně souhrny ubíhajících let za ubíjejícího hudebního doprovodu. Já nevím, proč se ještě namáhám. Každou novou sérii se chystám přestat sledovat, jen abych jí nakonec dala šanci a skončila zklamaná.

Jako takhle: Bylo to zábavné a o kus míň podbízivé, než dnešní běžná MCU produkce. Některé vesmíry vypadaly zajímavě, pointa krapet ošoupaná, ale děti se mají podporovat, že? Jen bych chtěla vědět kolik dalších pořadů s dějovou linkou "Wanda dělá nehezké věci, ale nakonec je jí to líto, takže vše OK" ještě uvidíme. Jo, a taky už mi lezou krkem "Ti Dobří", co se poznají dle toho, že když namíříte pistolí na sousedovic Kačenku, radši risknou zánik světa a pomůžou i tomu nejhoršímu záporákovi, protože se přeci každý život počítá... Co na tom, že bez existence světa samotného nebudou ani žádné roztomilé školačky...

Hádám, že s těma drogama, co tam rozdávali by to bylo i na pět hvězd. Pro mne bohužel nasuchu, tudíž za dva...

Po nějakých dvanácti sériích původního Supernatural bych nečekala, že může být hůř, ale tady máme spin-off (opět) přepisující sled událostí, jako stvořený k vyvrácení mé mylné domněnky...

Ty sračky, co člověk musí vytrpět, když babička usne u televize... Horší snůšku ponižujících stereotypů jsem dlouho neviděla.

Upírská lesbická teen romance zní jako recept na pořádný průšvih, ale ono to funguje! Ano, hlavní hrdinové jsou v patřičné věkové kategorii. Řeší se, kdo je skutečnou stvůrou. Objevují se odkazy na Romea a Julii včetně doslovných citací... Ale kostra příběhu je solidní a to okolo v mnoha ohledech osvěžující. Na jedné straně rodiče, co se po dvou dekádách stále milují. Na druhé nevlastní matka, o které zjistíte, že je nevlastní až když se synovi připomene minulost- a ani poté se mezi ním a zbylými dětmi nedělá rozdíl. Nástin zajímavé mytologie upírů. Teplý nejlepší kamarád nevyznívá jako takové klišé, protože hlavní hrdinka je taky na stejné pohlaví. Žádný obligátní proslov o rasových rozdílech ačkoli se setkáme s vícero smíšenými páry. Žádné americké kecy o "komunitě"- náznaku se dočkáme jen ve chvíli, kdy se město děsí návratu příšer a jedna cvaklá máti utvoří facebookovou skupinu na jejich likvidaci (a ano, pomyslný vypravěč s ní jedná jako s nepříčetnou). Docela zamrzí, že pokračování nebude. Kdyby se naplánovala další sezóna či dvě tak, aby se příběh uzavřel, ráda bych se podívala jak to zaonačí s upířím marnotratným synem a jeho psychopatickým dvojčetem. A jak se s ním a jeho čarodějnou milou k*rva zná máti upírobijka?!  Za zmínku stojí i úvodní píseň, která mi- jakožto zástupkyni Twilight generace- přijde absolutně k popukání a je patřičně krátká, jednoduchá, stupidní a chytlavá, aby mi bylo předem jasné, co nedostanu z hlavy následujících pár týdnů.

Pokaždé, když si myslím, že tvorba TV Nova už nemůže být trapnější, dokáží mi opak nějakou novinkou, co překoná všechna má očekávání. Sherlock v sukni o deset let později, filmařina i herecké výkony o poznání horší.

Začalo to slibně, i když jsem byla skeptická ohledně Alicentina omlazení a, ehm, pevného přátelství s Rhaenyrou, s tím by se bývalo dalo pracovat (lépe). Pak přišla první rána v podobě páté epizody, kde se „neúmyslné“ zabití při turnaji změnilo v brutální vraždu s nespočtem svědků a nulovými následky pro vraha. Druhým kolíkem do rakve byl celý sedmý díl. Tmavší než pověstný Hannibal, mizerné tempo- nejdřív vleklý pohřeb plný pseudovýznamných zdlouhavých pohledů, na konci pro změnu uspěchaná dlouho očekávaná svatba. Královna veřejně napadne Dědice trůnu s dýkou v ruce a všichni včetně Královské gardy nečinně přihlížejí. Och, a dojde i na erotickou scénu tak suchou a nudnou, že jsem na ni úplně zapomněla pár minut po jejím shlédnutí. Ironií je, že ty samé postavy se o pár dílů dřív „pouze“ líbají a člověk si při tom sbírá čelist z podlahy. Předposlední epizodu utrpí jedna z mých nejoblíbenějších postav zásah dějové demence, když si z dračího hřbetu vymění pár významných pohledů s pěkně shromážděnou nepřátelskou sebrankou a následně odletí, protože „To není její boj.“. Poslední epizoda na nás vybalí hned několik nepříjemných překvapení. Z rozzuřené ženy, co ztratila otce, dceru a korunu v jediném dni je rozesmutnělá nanda slzící nad pěkným barevným obrázkem od bývalé kámošky, co ji i její děti dobrých deset let vytrvale ponižovala a pomlouvala. Podmínky kapitulace navíc předává jeden z hlavních iniciátorů zmíněných křivd a odejde nezraněn, ačkoli daná žena kvůli němu přilétne na drakovi chvíli (max. pár dní) po brutálním potratu… Asi nejcharizmatičtější postava je celou dobu vykreslována jako parchant, co miluje svou rodinu jen proto, aby nakonec škrtil svou manželku poněvadž ona ví něco, co on ne? Hlavně, že scény, jež ho polidšťovaly, jsou pečlivě vystřiženy... Nejsem si jistá, jestli chci risknout další sezónu. Na jednu stranu máme draky, na druhou vím, jak rychle to šlo z kopce s GoT a tam bych první sérii nevyčetla zhola nic. Abych ale neskončila úplně negativně, následuje výčet kladů předehry k Tanci draků: Milly Alcock skutečně působí jako Potěšení království; draci jsou patřičně různorodí, kostýmy asi o 150 % lepší než v GoT; nejvíc cool párem jsou bezkonkurenčně Corlys s Rhaenys; Harwin a Laena by bývali zasloužili víc času na obrazovce, také je dost škoda, že se tvůrci rozhodli vynechat vztahové triády s nimi- jsou to jedny z nejzajímavějších částí Targaryenské historie; Paddy Considine zahrál perfektního slabocha; Coleova proměna za sympaťáka v ukřivděného čůr*ka 👌; výběr herců pro stárnoucí postavy a rodiče s dětmi; Daemyra; Lordi Caswell, Strong a Beesbury, Lady Fell, ser Westerling, šáhlá Helaena, Strongovic Velaryonové; odchylky ohledně konce Velaryonovic dvojčat (s drobnějšími výtkami ohledně Laenina); všechny ty grafické porody měly své odůvodnění (ale jsem ráda, že už je máme za sebou); a na závěr to nejlepší, co z HotD vzešlo- hordy vtipů o senilní babče Vhagar, co si myslí, že stále s Visenyí dobývá Dorne… P.S.: Není nad to, když člověk sesmolí dlouhý komentář jen aby po odeslání zjistil, že ho drahé ČSFD odhlásilo a tak může začít psát pěkně od začátku...