vojtik

Láska na první pohled. Takhle se vyprávějí příběhy, takhle se postavám vtiskuje lidskost a uvěřitelnost, takhle se to má dělat. Novodobí režiséři se honí za velkolepostí a technologickou dokonalostí. A zapomínají na to, že jde hlavně o postavy a jak diváky donutit prožívat příběh spolu s nimi. A je jedno jakkoliv je zápletka prostoduchá. Jde hlavně o to, tomu opravdu věřit, prožívat to a na konci chtít, aby to ještě neskončilo. Super 8 je nostalgická a oživlá vzpomínka po dnes již dávno minulých a lidsky hřejivých spielbergových příbězích. A k tomu všemu ještě zvládá tu technologickou velkolepost.

Půlnoční premiéra. Kino narváno potterofily všech generací, pohlaví a kouzelnické víry. Očekávání nemalá, tělo tepe v rytmu křídel zlatonky a můj dech svou nervozitou zavání Mozkomorem. Nasazuji brýle umožňující trojdimenzionální kouzelný zážitek. Uběhne něco málo přes dvě uhrančivě nablýskané hodiny, skromně tleskám - byť v srdci zažívám jistý druh bezmyšlenkovité nirvány, slabomyslně si utíram slzy, neochotně sundávám 3D brýle a za zvuku epické závěrečné skladby pomalu sestupuji k východu. Mých 10 let s Harrym Potterem a má výuka v Bradavicích je bohužel u konce. A DO BRUMBÁLOVY ZADNICE - STÁLO TO ZA TO! TO CHCE POSLAT HULÁKA DO KAŽDÉ RODINY!

Dokument, který má větší hodnotu než se na první pohled zdá.

Bla... bla... bla... bla... bla... bla... Bum... bum... bum... Woooooooow................ Zíííiííííiííííiííííiííív

Alexander Supertramp. Štěstí je skutečné, jen když ho s někým sdílíme. Křehkost křišťálu není jeho slabostí, ale krásou. Raději než lásku, peníze, víru, slávu... dejte mi pravdu. Pokud v životě chcete něčeho dosáhnout, tak se musíte postavit a vzít si to. Aljaška, Aljaška, Aljaška. Chrisi v mém srdci budeš žít už do konce mého života. A pro všechny tuláky jako jsem já - je tady píseň, kterou posílam Chrisovi do nebe. S lehkýma nohama, lehký je sen...

Za kultem Half-Life a potažmo Valve stojí ta nejzdravější, nejaktivnější a nejfajnovější komunita, kterou si může nějaká franšíza vůbec zasloužit. Dva roky práce, jedna kamera, 7 lidí a pár dolarů dalo vzniknout výbornému krátkometrážnímu snímku, který věrně převádí motivy ze svého videoherního předobrazu. Urbanistická atmosféra, nikdy se nevzdávající a stále neutuchající odboj obyčejných, ale nezvykle statečných lidí, dynamika boje, nářezová elektronická hudba a narativní postup vyjadřující se skrz statečné oběti a jejich zcela pragmatické emoce. Přenáší na diváka tytéž pocity, které zažíval spolu s Gordonem Freemanem, Alyx Vance a světem, tak uhrančivým a postaveném na racionálních myšlenkách bezpráví východního světa. Výborná práce - jen houšť takových...

Všichni na to hází kanonádu špíny nezvyklých rozměrů. Já jsem byl příjemně překvapen a po westernové duši poctivě pohlazen. A mám chuť se podívat na zoubek komiksové předloze, což plní úděl tohoto snímku v kadenci rotačního kulometu.

Eins, zwei, drei. Drei, zwei, eins. Eins, zwei, drei. Drei, zwei, eins. Eins, zwei, drei. Drei, zwei, eins. Was ist Zeit? Die Zeit? Was ist ein Experiment? Die Experiment? Nein, nein, nein. Das ist eine große Liebe! ICH LIEBE LOLA! ICH LIEBE MANNI! ICH LIEBE TOM TYKWER! ICH LIEBE LOLA RENNT! Stimmt das? Ja, ja, ja! Na klar! Das stimmt!

Dávám ji pusu na tvář, objímám ji a vážu ji vlasy do hedvábné stužky. Netuším však, že to bude naposled. Uvidím ji ještě jednou - ležící v trávě, s vyhrnutou sukýnkou, s bezbarvou kůží, s krví na stehnech a s ručičkami pevně svázanými tou samou hedvábnou stužkou, kterou jsem ji tak láskyplně vázal cop. Bůh stvořil Zemi za 7 dní. Dr. Hamel se za 7 dní promění z milujícího manžela a starostlivého otce v bezcitnou, chadnokrevnou a surovou bestii. Les 7 jours du talion nemusí sednout každému - je to totiž snímek, který teží z příliš známých pomstychtivých pohnutek. Naštěstí se děj začně vyvíjet odlišným směrem. Takovým, který je těžce čitelný, ale v jádru zcela opodstatněný. Opodstatněný svou nejistotou konání, jelikož v takovéhle situaci už nemáte co ztratit - snažíte se konat, ať už ve jménu dobra, zla, spravedlnosti, hrdosti nebo z vlastní bezradnosti.

Nový oscarový opus Dannyho Boyla sazí na prověřený recept "podle skutečné události". Téhož receptu, se kterým už jiní slavili tu méně, tu více úspěchů. Tak co to teda narozdíl od ostatních podobně koncipovaných filmů 127 Hours nabízí? Purpurová barva obklopující procenta ve zdejší společnosti dává jasně tušit... Poctivý snímek s podmanivou osobitostí Dannyho Boyla. Kamera je stylově hravá, hudba rytmicky sednoucí, a James Franco je sympaťak jako nikdy jindy. V jeho společnosti zažijete ty známe scény, které vás donutí, ať chcete nebo nechcete stepovat v sedě. At už máte nervy z oceli nebo kryptonitu - tohle vás stejně dostane. A když ne, tak vás sejme ukázkově sestříhraný a procítěný konec za doprovodu Sigur Rós. Tohle by měli studovat na filmových školách... A právě za ten dokonalý konec dávám plný počet :)