H34D

K tomuto videu jsem přišel jak slepý k houslím, neboť ABBU jsem nikdy neposlouchal a nikdy poslouchat nebudu, ale musím uznat, že jejich Last Video Ever má něco do sebe - krátké, vtipně komponované shrnutí jejich největších hitů... Inu, mějte se pěkně, ale už se nevracejte :) 6/10

Sled vnitřně rozrušivých obrazů s krví, násilím, písmenky a nepochopením. Stejně jako nepochopitelné, ale v lecčems zajímavé jsou sny, tak působí i Abeceda, jenže ji chybí nejen určitý tah na branku, ale i jakékoliv směřování někam. "Sled obrazů" je tedy nejvýstižnější popis, protože tohle není umělecké dílo, tohle je jen agresivní exprese autorovy fantazie, ať už se to někomu líbí, nebo ne. Jistou atmosféru však upřít nelze. 6/10

Svěží, nekonvenční a v lecčems inspirující romantické drama s lehkým komediálním nádechem, které se opírá především o procítěné herecké výkony, milou hudbu a zejména v první polovině také o dobré dialogy... Ale je to opravdu takový kult? Právě jakousi nedotknutelnost a přehnanou chválu na Absolventovi nechápu, neboť mi nepřijde v ničem geniální, natož dokonalý. Zprvu zajímavý, to ano, legrační průměrně, jenže zhruba od druhé poloviny vzala obsahová hloubka jaksi nohy na ramena až v konečném závěru jsem nevěděl, zda se mám smát, být dojat, nebo film prostě vypnout a více to raději neřešit (C je správně)... Aspoň, že nuda to nebyla. 6/10

Ad Astra trpí řadou dost zásadních fyzikálně-logických kiksů, nicméně nad tím jsem schopen přimhouřit oči, pokud film zaboduje ve filozofické, či psychologické rovině. A vzhledem k vnitřním proslovům hlavního hrdiny je vidět, že Ad Astra se o to opravdu snaží. Úspěšný je však jen zčásti. V hodnocení jsem rozpolcen, neboť samotné sledování vizuálně podmanivého a příjemně hypnotického vesmírného sci-fi si vždy maximálně užívám, jenže v pozadí mám ten pomyslný vykřičník, že tohle se obsahově příliš nepovedlo... 7/10

U Kim Ki-dukových filmů mám, až na dvě výjimky, problém s hodnocením, protože ač mám rád jeho zvláštní vidění lidské psychiky, poetiku, výrazové prostředky a práci s krásou i brutalitou, vždy se najde něco, co mi při srovnání s jinými filmy brání pořádně "přihulit" u závěrečných bodíků. Tenhle snímeček je depresivní, extrémně zvláštní, postavy nemají kořeny v praktickém životě, ale v tom je jeho kouzlo, poskytuje vcelku silný zážitek, který bychom u euroamerické kinematografie hledali jen stěží. Ovšem při takové abstrakci se divák nemůže s žádnou postavou stotožnit, je dost možné že si z filmu jednoduše nic neodnese a snad nebude mít ani důvod se k němu vracet... 7/10

Velmi podařené dílo, které v prvé řadě zaujme tím, že příběh "aféry" mapuje z dvou různých stran. Verze ústředního dua se liší, doplňují, ale někdy na sebe jednoduše navazují, aby divák nebyl znuděn repetitivností. Postavy jsou velice sympatické a jejich životy působí naprosto uvěřitelně, což je důležitým krokem k tomu, aby se příběh dal prožívat (a jakože rozhodně dá). Seriál se věnuje psychologii postav, vykresluje jejich prožívání, není zaujatý, není černobílý, nesoudí, zbytečně nemoralizuje, a tak je vlastně velice lidský. Ona propíraná aféra působí velice romanticky a krásně, je v ní kus čisté lásky, kterou postavám přejeme, nicméně přesto chápeme, že druhým ubližuje. Jak v takové situaci nalézt východisko? 9/10 PS: S každou další sérií se v mém žebříčku oblíbenosti toto úžasné dílo šplhá výše. Nepřestává mě překvapovat, jak se tvůrcům daří vytvářet další a další ryze lidské a emocionálně tíživé zápletky, které nadále bravurně rozvíjí ústřední i vedlejší charaktery.

Jason Bourne není James Bond, ani John McClane, on nemá žádné cool vychytávky, nepotřebuje styl a nemá ani čas na humor, či odpočinek, je to prostě bývalý tajný agent, který se jen snaží přežít a zjistit, co se mu vlastně stalo. Bourne Identity sáží hlavně na autentické a realistické zpracování, věrohodnou akci a hektickou a tísnivou atmosféru, která nepovolí snad ani na minutu... A funguje to vážně skvěle! Parádní bitka v Jasonově bytě, adrenalinová automobilová honička městem i napínavý poslední souboj v bytě a na schodišti - vše maximálně působivé, akční i dosti realistické (divák se tedy lépe dostane "dovnitř" filmu). Výhrady snad jen k trochu násilně integrované love story a standardnímu (klišé) happy endu. 9/10

Subtilně humorné drama o neúspěšném, ale za to naprosto oddaném malíři, kterému se stále nedaří najít si svou cestu za úspěchem. Metody, jakými přistupuje k umění jsou úsměvné, jenže kromě těchto pár vystřižených momentů je film až příliš chudý na jakýkoli obsah. Zejména tedy první polovina je překvapivě nicneříkající... 6/10

Večerní Texas, plný dlouhé trávy, obilných klasů, podzimního slunce, bujného větru, ale stále teplých a neklidných nocí. Bar ze staré školy, ostrá whiskey, závan divokého západu, drsní muži hýřící činy namísto slovy, to je moje gusto! Samozřejmě je třeba se na to patřičně naladit, uvelebit se v přítmí a přožít si lásku, která nemůže být naplněna. Děj je poměrně přímočarý, jednoduchý, postavy ani vztahy se vývoje nedočkají, jde totiž jen a jen o atmosféru. Film Boba nesoudí, neomlouvá ani nezatracuje jeho činy, nemusíte se s ním identifikovat, ani fandit jeho soku, stačí se zaposlouchat do skvělé hudby a do filmu se vnořit... 7/10

Umělá inteligence záměrně není konzistentní film a jakoby se skládá ze tří epizod. První, a nejlepší, je brilantně natočená psychologická studie rodiny a robota, jež by měl bezpodmíněně milovat, ale... Je v tom samozřejměě háček... Druhá se snaží vypovědět něco o kybernetické společnosti a zároveň pobavit novou, rozpustilou postavou Judea Lawa. Prozatím je film velmi dobrý a zdařile kombinuje Kubrickův náčrt se Spielbergovou hravostí a sentimentem, ovšem za co snižuji hodnocení, to jest přišerný epilog, jakožto část třetí. Nejen, že je natahovaná a odporně přeslazená, ale hlavně je neúčelně fabulovaná vzhledem ke své pointě a v tom vidím největší selhání. Ono sdělení se mohlo odvyprávět úplně jinak, mnohem elegantněji, není třeba najednou přidat fimového narratora a zaplétat se mezi mimozemšťany, cestování časem, oživování apod. jen pro pár patetických slziček... 7/10