H34D

Je fascinující, že když prohlásím, že Duna 2 byla výborná, ale jednička byla o chlup lepší, jsem v menšině a zním až nemístně kriticky. Možná je to mou neznalostí knižní předlohy, ale zkrátka epizoda ze života Fremenů mě bavila méně. Duna 2 představuje úžasný audiovizuální zážitek, je to velkofilm se vším všudy, ale rozhodně v něm nespatřuji onu proklamovanou genialitu. Samozřejmě film zdařile buduje protagonistu i antagonistu a za uhrančivé atmosféry směřuje vše k jejich nevyhnutelnému střetu, ale je to něco, co jsme nečekali nebo doposud neviděli? Je to něco, co svojí silou a katarzí překoná např. střet Batmana s Banem, či Jokerem? Je v tom osudovost silnější Matrixu? Nemyslím si. :) Je to jen další skvělý velkofilm... 8/10

Skvělá psychologická kriminálka, která více než z forenzních detailů, či detektivních postupů těží z prosté konverzace... Konverzace skvěle napsané i ztvárněné hlavní postavy. Pokud si myslíte, že ke správné kriminálce patří geniální detektiv, či hromada napětí, jste na omylu. Od začátku je patrné, že důkazy nejsou a nebudou, do popředí se dostává lidský rozměr a ten je právě vykreslován skrz dialogy i monology hlavní postavy. Stopáž kupodivu také není přepálená, zájem o film neupadá. Jen v samotném závěru jsem se přistihl, že bych raději ochutnal trochu hollywoodštější konec... 8/10

Znáte to rčení, když celek je více, než součet jeho částí? Tak u Barbie to vnímám přesně naopak. Byla řada pasáží, které se mi na filmu neskutečně líbila, ba jsem je považoval až za geniální. Včetně úžasných tanečních vsuvek, které trefně rozbíjí již probíhající absurdní atmosféru. Barbie rozhodně není chudá na dobré nápady, ale přesto jako celek... O čem ten film vlastně byl? Co mi přinesl? Mohu s čistým svědomím říct, že jsem se po celou dobu bavil? Bohužel ne... 7/10

Jednou za čas se objeví film, který vlastně není v ničem výjimečný, film s relativně šablonovitým příběhem a prvky, které jste už někde mohli vidět. Přesto se ale jednou za čas podaří, aby právě tento film dokázal být ve své jednoduchosti nesmírně působivý a silný. Ano, bez Madse Mikkelsena bychom si tyto řeči mohli odpustit, ale není to jen o jeho bravurním herectví. Bastard je neuvěřitelně "funkční" film v tom smyslu, že vše v něm funguje na jedničku. Z jednoduchých ingrediencí naprosté labůžo. Nesnažte se jej přechytračit, podařilo by se vám to, nesnažte se vzpírat jeho kouzlu a emocím, ochudili byste sami sebe. Tuhle syrovou jízdu si musíte užít... 9/10

Velmi povedený, odlehčený a zábavný mix Strážců Galaxie a Hvězdného prachu. Filmu se daří bleskurychle načrtnout symptické fantasy prostředí a do něj dosadit funkční partičku (nikoli HIV) pozitivních zlodějíčků. Takový koncept možná již byl mnohokrát viděný, ale zdaleka ne vždy dokázal i dobře zafungovat. V D&D se všechno takovou tou přirozenou, nenucenou a pravda i pohádkově naivní cestou odvíjí způsobem, který je možná očekávaný, ale v zásadě i chtěný. Zkrátka nenáročná, zábavná a uspokojivá podívaná... Film si - nevím, zda bohudík, či bohužel - vyloženě říká o sequel. Tak budeme v očekávání... 8/10

Byly doby, kdy jsem jako většina pařanů her měl radost z každé filmové adaptace známé videohry? Tu dobu pak vystřídala doba, kdy jsem měl strach z toho, kterou hru zase filmaři typu Uwe Boll zprzní a jak budeme "my hráči" zase před ostatními za idioty. Gran Turismo v podání kvalitního režiséra předvádí velmi důstojnou vizuální podívanou. Rozhodně to není film, který by nudil, urážel, nebo byl vyloženě hloupý, ale tím výčet kladů jaksi končí. Gran Turismo až příliš strojově následuje předvídatelné schéma všech těchto "sportovních" filmů - vzestup, pád, usmíření, vítězství. V podstatě od prvních vteřin představení určité důležité postavy, budete přesně vědět, jakou roli její jednorozměrný charakter v celém filmu sehraje. Scénář nedokázal přinést doslova ani jedinou nepředvídatelná scénu, či dialog. Nakonec jen díky za toho Schulina! 6/10

Problém čtvrtého Johna Wicka tkví v tom, že po nabušené dvojce a stále ještě úderné trojce už asi neexistuje způsob, jak pokračování posunout dál. Příběh je tedy jednoznačně nejslabší složkou filmu. Samozřejmě nejde o to, jakým způsobem vznikl záporák, kterého je třeba porazit, ale jde o jednotlivé detaily, kterými se navozují dílčí střety a akční scény a kterými se odůvodňují zvraty. Naštěstí akce je opět bravurní a sám jsem nečekal, že v akčním filmu lze vymyslet ještě něco zcela nového - ano mluvím o scénách natočených z vrabčí perspektivy prosvětlené střelbou zápalných nábojů. To byla lahůdka. 8/10

Mission Impossible patří mezi mé nejoblíbenější filmové série a já se nemohu zbavit pocitu, že první Dead Reckoning si je toho moc dobře vědom. Film je natolik uhlazený, elegantní, "alfa samecký" a zkrátka nad věcí, že na rozdíl od svých předchůdců se neobtěžuje zaobíráním se určitými detaily a naopak jen těží z toho, jak moc jej diváci mají rádi. Co tím mám na mysli? Tom Cruise si vystačí s výrazem, že za každých okolností ví víc, než všichni ostatní, nemusí se stresovat, ve vhodnou chvíli zmizí a pak se zase objeví. Tým skáče z různých lokací po celém světě, nevíte už ani, jak se na některé události přišlo nebo mohlo přijít, ale je to cool, má to šmrnc. Má to i dvě a půl hodiny a přesto je to jen polovina příběhu. Hmm... Líbí se mi to hodně, rád se do této nervydrásající akce doslova "ponořím", ale něco tam vzadu hlavy mě nahlodává... A pokud to nejsou vši, tak je to pocit, že série pomaličku začíná vyčerpávat svůj potenciál... 8/10

Hlavní důvod, proč si Nolanova Oppenheimera cením, je kombinace jeho téměř dokumentaristické výpovědní hodnoty s mainstreamovými líbivými prvky, které dokáží diváka zaháčkovat a nefalšovaně bavit. Je to jednoduchý recept, který umožňuje "vnutit" chytrou myšlenku i méně chytrému, resp. méně trpělivému diváku. Příběh vzniku atomové bomby je nesmírně důležitá součást moderních dějin a lidé by měli všechny ty okolnosti znát. Nolan skvěle pracuje s dynamikou příběhu, pomáhá si nechronologickým vyprávěním, výraznou hudbou, dokáže vyvolat napětí pouhými dialogy a zkrátka umí rozpoutat fenomenální konverzační drama jako málokdo. Nolan ukazuje, proč a v čem může být i mainstreamový film opravdové umění. Zkrátka tohle funguje! 9/10

Konečně fungující česká komedie! Lehká, nijak křečovitá a dokonce "subverzivně" si pohrávající s hororovým žánrem. Ne, nebude se zde jednat o záchvaty smíchu, ani ryzího strachu, ale o lehkou úsměvnou nadsázku - o humor nikterak trapný, primitivní, či ponižující. Na obrazovce se bude odehrávat něco, co nás vlastně ani tolik nepřekvapí, něco, co důvěrně známe, ale přesto jsme na to nikdy nehleděli s dostatečným odstupem, abychom v tom spatřili onu typickou absurditu. Přirovnání hrůzostrašné "invaze" matky/tchýně do běžné české domácnosti je v prvé řadě nadsázka a s přibývající stopáží v ní lze nalézt určité logické "díry", ale k tomu by se naše snahy upínat neměly. Ne, pokud si chceme film prostě a jednoduše užít... 7/10