H34D

Pojistka smrti se neupíná ke své době dějem, ani způsobem jakým je natočena, je svěží, zajímavá, chytrá, středně komplikovaná a klasicky noirosvský cool, proto se řadí do, pro mě dosti úzké, skupinky starých filmů, které je schopen si plně užít i po stránce čisté zábavy a "nezdlouhavosti" i moderní konzumní divák (neboli člověk, kterým "my filmoví kritici" pohrdáme :)) o mnoho desítek let později od data svého vzniku. Kriminální zápletka je perfektní, atmosféra svízelná a vnitřní pohnuty a pocity postav dokonale vykresleny, jednoduše jde o nejlepsí noir, jaký jsem kdy viděl. 9/10

Režijně vypiplané mistrovské dílo, pečlivě gradovaná atmosféra, která v hororovém žánru nemá obdoby, nádherná plynulost stupňování strachu a psychologického přerodu hlavní postavy, jednoduše Kubrick a Nicholson v nejlepším... Proslulé Kubrickovo užití kamery (distancované až "robotické" následování postav), minimalistická, ale perfektně atmosféru podbarvující hudba, famózní halucinační/imaginární/snové scény v čele s valící se krví - Osvícení je dokonalé nejen formou, ale i obsahem - působí inteligentně, nezakládá si na temnotě a lekačkách, divák má před očima velký prostor, ale přesto cítí značnou tíseň. A ten strach... Ale přesto bych si ani na minutu nedovolil zakrýt oči a přestat se opájet genialitou díla. 10/10

Parta rozodných, cílevědomých chlapů a téměř dokonalý plán na pořádnou loupež, toť nejlepší podklad pro chytrou podívanou v noirové atmosféře se špetkou černého humoru, navíc obahcenou o moderní způsob svižného a nechronologického vyprávění. Zabíjení má vzestupnou tendenci co se týče zábavy a divácké poutavosti, zatímco zpočátku jsem se trochu nudil, se zamotáváním příběhu mě Kubrick stále více pohlcoval, až mi nechal jen dokořán otevřená ústa při závěrečné pointě. 8/10

Superman se vrací je jako vizitka dnešního Hollywoodu, vizitka sloužící jako demonstrace schopností, jako jednoduchá ukázka toho, co je možné spatřit na stříbrných plátnech, vizitka na které je sice jen telefonní číslo, ale za to se místo na papíře podává na pozlacené destičce. Superman se vrací je typicky konzumní film pro obyčejné diváky, pro masy, na příjemné zabavení, ale rychlé zapomenutí. Postavička Supermana může být tak silná, že uzvedne ostrov, může být i nesmrtelná, ale tento film je velice smrtelný - jedná se o sezónní záležitost. Proč? Protože je povrchní, naivní, v podstatě jednoduchý a v mnohém připomíná spíše seriál Superman (bez prdele). Bryan Singer jej na jednu stranu komponoval jako trhák do všech kin, ale přitom počítal s předchozími Supermany natolik, že postavy zde nijak nedynamizoval, jsou to ploché figurky s lineárními vztahy. Dokonce i jejich střety a konfrontace jsou nezajímavé, viz záporák zneškodněn tím, že mu dojde benzín - WTF? Alespoň rozpočet a slušná režie funguje, neboť film vypadá krásně a překvapivě ani ve své 154 minutové stopáži nenudí. 6/10

Svěží, nekonvenční a v lecčems inspirující romantické drama s lehkým komediálním nádechem, které se opírá především o procítěné herecké výkony, milou hudbu a zejména v první polovině také o dobré dialogy... Ale je to opravdu takový kult? Právě jakousi nedotknutelnost a přehnanou chválu na Absolventovi nechápu, neboť mi nepřijde v ničem geniální, natož dokonalý. Zprvu zajímavý, to ano, legrační průměrně, jenže zhruba od druhé poloviny vzala obsahová hloubka jaksi nohy na ramena až v konečném závěru jsem nevěděl, zda se mám smát, být dojat, nebo film prostě vypnout a více to raději neřešit (C je správně)... Aspoň, že nuda to nebyla. 6/10

Idylická impulzivní romantika při západu slunce se k našemu potěšení mění v rodinu bohatou životem i majetkem, která se ale k našemu podivení časem změní v hotové peklo a neúprosný boj o princip nadvlády a vítězství přetransformovaný do společného rodiného domu. Přechody jsou plynulé a impulzy k propuknutí šílenství překvapivě věrohodné (aneb vše začíná maličkostmi), ovšem humoru jsem čekal přeci jen více. Výsledný efekt je takový splachovací, divák se slušně pobaví a jde dál, režie Dannyho DeVita je poněkud obyčejná a nebýt zajímavého scénáře a schopných herců, nevím, nevím jak by to dopadlo... 7/10

Nepsané pravidlo se začíná stávat psaným a před další sérií Lostu nás opět čeká shrnovací díl, který by nyní měl hlavně objasnit případné zmatky mezi uspořádáním flashforwardů čtvrté série. Že by se chaos měnil v pořádek, to tak úplně neplatí, ale fakt, že Destiny Calls přijde nezorientovanému divákovi docela vhod. Poněkud rozházený děj čtvrté série je pěkně uspořádán, ale nalejme si čistého, už to není ono. První tři série byly zlaté a dramaticky špičkové, zejméná proto, že kořeny měly stále v reaálném světě a jen je obohacovaly o mysteriózní prvky, což jim dodávalo pocit "něčeho velkého", co přesahuje naše běžné prožívání. U čtvrté a páté série je třeba změnit přístup a brát Lost jako sci-fi, které nás možná neohromí jako dřív, ale stále velmi dobře pobaví... Destiny Calls = 6/10

Kubrick ve 28 letech vytváří na svou dobu dokonale natočené a myšlenkově vyspělé dílo s působivým dějem a silnou antimilitaristickou pointou - ano, přesně to jsou Stezky slávy... Přímé a vzdálené kamerové náhledy a nájezdy (často z lehce snížené perspektivy) jsou efektní i efektivní a delší kontinuální záběry mě zaujaly zejména u válečné sekvence, kde se ukázalo, že není vždy třeba zběsilého střihu. Přesto s akční scénou postupu vojáků nejsem zcela spokojen, protože byla poněkud jednostranná, bez viditelné konfrontace. Stezky slávy jsou však mnohem více o rovině soudní a ta je, včetně pohnutek postav, vyobrazena a vygradována až na samý vrchol geniality. Přestože Stezky slávy nejsou stoprocentně zábavné, jsou opojné a geniální. 9/10

Svěží, poutavý a dokonce i lehce vtipný příběh ze soudního prostředí o jednom zapeklitém kriminálním případu... A pak, že právo je nudné! Nudný právě tento film není v žádném aspektu a žadném momentu a toho si v dnešní době - po více než půl století, cením dvojnásob. Pomalejší a klidnější filmařský styl tehdejší doby je totiž často příčinou, proč se moderní diváci nudí, ale zde je divácký zájem udržován na slušné úrovni zejména díky nepřebernému množství dialogů, které jsou k věci (prvotřídní scénář). Soudní atmosféra je také pohlcující a zrovna když začíná být lehce rutinní, objeví se překvapivý závěrečný zvrat. Ovšem i tak má film jednu nevýhodu a tou je, že rovnou ten samý rok vyšel ještě dokonalejší soudní film, který jej bohužel zastiňuje takřka ve všech ohledech. 8/10

Filmová adaptace ne zrovna jednoduché knihy 1984 se snaží tvářit vyspěle, cílevědomě a snad i trochu artově, jakoby divákovi přímo říkala: "Jestli něco nechápeš, není to můj problém", jenže opak je pravdou. Expozice nic moc nevysvětluje, vhazuje diváka do děje, ale přesto působí zbytečně rozvláčněně a málo záživně, pár detailů jsem nepochytil a bez několika světlých momentů jsem se v podstatě začal bavit až od poloviny filmu. Depresivní atmosféra je hutná, bezmoc, nadvláda až bezmezná manipulace je očividná a dobře vykreslená, ale stále to nestačí pro to, aby byl celý film skutečně zajímavý a poutavý. 5/10