H34D

Od webisod se nedá čekat mnoho, je to volný bonusový obsah, který tak tak splňuje rčení "lepší než drátem do oka". A obzvláště u webisod The L Wordu mám pocit, že si s nimi tvůrci nedali téměř žádnou práci. Výslechy hlavních postav už totiž byly natočeny pro samotný seriál, akorát z nich bylo použito jen pár záběrů s pár větami. Zde je vidíme celé a nesestříhané, každá z postav prozradí nějakou "důležitou", či jinak "závažnou" informaci... Přesto však není moc, o co stát :/ 5/10

Žádné lacinné melodrama, umělá přecitlivělost, ani omezená zaměřenost na homosexuální publikum, The L Word je o vztazích a byť řeší vztahy lesbické, jejich podstaty a pointy se dají většinou vztáhnout na všechny vztahy obecně. Seriál jsem si během první série, resp. už pilotního dílu zamiloval - emocionální rozpolcenost Jenny a vášnivost její vznikající aféry mapuje cosi zajímavého v lidské touze a sexualitě (5*). Dalším sériím, byť stále používají atraktivní prostředí, duchaplná témata i zajímavé postavy se už laťku první série těsně nepodaří přeskočit. Přesto jsou výtečné, obzvláště zabřednutí do vod transsexuality a dalších na první pohled "obskurních" témat, jenž se nakonec ukážou jako dokonale lidská... Inu, nedosažitelná genialita Six Feet Under může odpočívat v pokoji, ale The L Word si místo v mém žebříčku našlo. 9/10

Dospělejší, jemnější a samozřejmě ženštější Superbad (resp. Superbad meets Hangover). Vtípky jsou trošku sofistikovanější, právě tak aby jakš-takš smysluplný děj zůstal v popředí a film se nezvrhnul ve sled slabě souvisejících gagů. Nová komedie Apatowovy produkce se nesoustřeďuje jen na snadno čitelný humor, ale snaží se skrze sympatickou a trhlou hlavní hrdinku vykreslit i něco o životě žen vykračujících do středního věku levou nohou. Je to příjemné, zábavné, sympatické a nikterak primitivní, takže nemusíte být ani gay ujíždějící na Sexu ve Městě, abyste si to užili :) 7/10

Lehce Tarantinovská zápletka obsahující jak charismatického hrdinu, špetku romance, tak i trošku té brutálnější akce se slovem "pomsta" vytetovaným na zádech. Režisérsky dokonale vybroušený styl obrazu, zvuku, dokonale zvolené hudby a pozvolného, resp. pomalejšího a přemýšlivějšího vyprávění dává diváku prostor dostat se pořádně pod kůži hlavnímu hrdinovi a jeho pocitům. Ač relativně prostý děj, po celou dobu z něj číší něco zvláštního, něco víc. Jsme nuceni hledat pod povrchem, kde nacházíme převážně melancholické, nahlas nikdy nevyřčené, pocity. Jízda jako motiv celého filmu také funguje perfektně a zúročuje emocionální katarzi v závěru. 10/10

Jistá dávka invence do sitcomového žánru (pseudodokument), originální hlavní postava a zbytek už je typický britský, suchý humor, který má svá silnější i slabší místa. Kancl není žádná bomba na seriálovém poli, nemá vybroušené gagy, ani geniální dialogy, ale zaujme svým převrácením všední, na první pohled "nudné" atmosféry, hledá v nich absurditu, WTF momenty a zábavné "trapnosti". Drtivou většinu práce odedře sám šéf - je arogantní, samolibý, nedůtklivý, ale vlastně zvrhle sympatický. Tam kde si myslí, že vtipný je, tak není a naopak, je to vynikající šašek a právě je možná trochu škoda, že ostatní postavy, tedy ještě vyjma Garetha, zůstávají daleko v jeho stínu... 7/10

Tento, zcela nesmithovský, film začíná jako poměrně temný, ryze béčkový exploatační skoro-horror, přesně takový, které se Tarantino snažil pozdvihnout ve svém Grindhousu. Žánr se však záhy zlomí, atmosféra strachu kompletně vymizí a nastává akce - na první pohled naprosto nezajímavá akce, ale když už se zdá, že se z Red State stává šedivý propadák, začne na film doléhat citelný opar satiry, jenž trefně kritizuje fanatické náboženství, terorismus a způsob, jakým je policie nucena se s těmito problémy vypořádávat. Tento absurdní a skrytě zábavný rozměr filmu alespoň zčásti nahrazuje jinak obyčejný děj a nijaké postavy. Na této vlně Smith nakonec graduje až do Coenovského finále, takže řeknu budiž, ale příště radši Clerks 3, prosím... 5/10

Hodně klišé, hodně béčka, ale za to béčka jak řemen! Epizody nejsou kvalitativně zcela vyrovnané, zatímco první dvojdíl nasadí laťku nejlepších akčních béček typu Undisputed II / III, tak epizoda představující oblíbeného Scorpiona se trochu táhne, epizoda s Kitanou působí vyumělkovaně a epizoda s Johnym Cagem je vyloženě špatná. Přesto souboje jsou výborné, relativně přehledně natočené s efektními zpomalovačkami a potřebnou energií... Legacy působí o stupínek rozpačitěji než sebejistý Rebirth, stále však perfektně nabuzuje očekávání celovečerního filmu! 7/10

Přiznávám, že nerežírovat tento film Lars von Trier, mé hodnocení by bylo nižší. Jenže je to právě Lars von Trier, díky kterému jsem se já a určitě i řada dalších diváků, obzvlášť pobízela k vyhledávání skrytých významů, tvorbě nedoslovných souvislostí, vnímání obrazové kompozice atd. Byť si nemyslím, že Melancholie je puzzle, které musí být za každou cenu složeno (oproti tomu např. v Antikristu divák musí alespoň něco málo vyluštit, aby si jej dokázal užít), tak po aktivním zhlédnutím dvou hodin tohoto filmu nemohu být nespokojen. Postavy mají v sobě vepsáno cosi zvláštního, tvorba "obrazů" von Triera je od samoého počátku zajímavá, atmosféra velice unikátní a směrem k závěru překvapivě hutná a tíživá, zejména konečných pár minut je doslova destruktivních. Samozřejmě i tak bych ocenil květnatější děj, von Trierovi nemohu upřít, že i s malým množstvím prostředků dokáže sdělit mnoho, ale nic to nemění na tom, že určitá místa byla poměrně dost "vláčná". 7/10

Jako fanda filmů a filmového prostředí, obzvlášť v záměrně nadsazeném pubertálním hávu jsem teoreticky ideální divák Entourage, přesto tvrdím, že první série byla špatná. Parta nepříliš charismatických, rozmazlených spratků se potlouká bohatými uličkami Hollywoodu a stále jim něco nesedí. Atmosféra ještě neměla jasných rozměrů, nebylo se téměř čeho chytit v ději ani v postavách, přesto jsem vydržel a nelitoval. Další série oplývají hmatatelnějšími událostmi, které postavy musí řešit, Johnny Drama se stal vtipnějším, Vincent sympatičtějším, Ari postupně vypěstoval lepší hlášky a nakonec došlo i na Turtla, který přestal být pátým kolem u vozu. Celkově se z Entourage stala docela pohodová a relativně úsměvná podívaná... 7/10

Řeči o promarněném potenciálu mi přijdou spíš jako nenaplněná očekávání mohutných záchvatů smíchu, které, pravda, u Šéfů na zabití přichází spíše poskrovnu. Tento snímek je v prvé řadě pohodová, úsměvná a vcelku inteligentní zábava, nemá výbušné gagy, ale velice příjemný humor, jenž bych si určitě dokázal stejně prvotřídně užít i opakovaně. Film bych možná vzdálěně přirovnal k tomu, jak by vypadala Pařba ve Vegas, kdyby ji režíroval Kevin Smith před 10 lety. Šéfy na zabití směle stavím nad všechnu Apatowovu tvorbu a to je co říct, mají esenci kombinující mládenecký humor a dospělé prostředí, což zde funguje hladce a skvěle... 8/10