Fumak

Na film jsem se dostal omylem. Myslel jsem, že jdu na něco jiného, konkrétně na Zlatý věk od Luise Buñuela.  Film je dobře natočený, herecké výkony jsou výborné... Nicméně... vím, že lidi dokážou být fakt hnusní, ale nemusím se na to koukat. Dokáži si to představit. Po hodině a půl jsem odešel. Bez hodnocení.

Skvělý Vincent Price. Scénář místy poněkud nelogický. Slušná atmosféra. Detektivní rozuzlení.

Neuvěřitelně jemný, civilní film z drsného černošského gheta. Film ve kterém se toho moc nestane a člověk je za to vlastně rád. Film jaký by natočil Aki Kaurismaki kdyby žil v Americe a byl černoch. A herecké výkony Henryho G. Sanderse a Kaycee Moore? Nádhera. Po promítání v pražském Ponrepu následoval spontání potlesk, aniž by byl přítomen kdokoliv z tvůrců. To jsem už dlouho nezažil.

Půvabné, vtipné, poetické… tedy pokud máte rádi tento druh poesie… inspirace klasickými němými snímky… setkání dada a Akiho Kaurismakiho… A třetí přání? Na to je vždycky ještě čas… Velké potěšení.

Tenhle film je obecně považovaný za politický. Podle mého je to spíš studie toho co dokáží s člověkem udělat strach a situace do nichž netušil, že se kdy dostane. Žádná humoreska. Nicméně filmová povídka napsaná na základě scénáře, kterou jsem četl dřiv než jsem viděl film, na mne působila ještě depresivněji. Marně dumám proč. Že by ten příběh bez obrazu působil více na fantazii? Nevím. Ale i tak je té temnoty ve filmu až dost. Navzdory nejvyššímu hodnocení se mi příčí napsat skvělé. Takže spíš: působivé. Velmi působivé.

Dennis Hopper podává návod ke sledování filmu přímo ve filmu hned několikrát: "Uvolni se a nech to plynout..." Souhlasím. Řekl bych, že je to jediný způsob jak tenhle snímek sledovat. Prostě: buď vypnete mozek, nebo projektor. Při poslechu psychedelické muziky člověk také nerozebírá každý jednotlivý tón. Zarelaxoval jsem a dávám plný počet bodů.

Tak konečně vím co inspirovalo šikovné čínské vědce k vynálezu covidu. Tohle si snad museli zaměstnanci té laborky ve Wu Chanu promítat než se pustili do práce. Netopýři, virus šířící se vzduchem... No nic. Vincent Price jako vždy úžasný. Apokalypsa noir. Mráz po zádech mi běhá ještě teď. Myslím, že se mi o tom snad i zdálo.

Film jsem viděl s odstupem času podruhé. Jan Němec natočil to co chtěl. Bez jakéhokoliv podlézání divákovi, kritikovi, komukoliv… Komu se to dnes podaří a pokud ano kdo to uvidí? V tuhle chvíli čtu knihu 5 a půl scénáře Ester Krumbachové. Takže to shlédnutí filmu bylo jedním z povinných doplňků k četbě. Osoba Ester K. je myslím jedním z klíčů k pochopení snímku. Jedním z dalších klíčků je třeba fotografie Rubiných rodičů, ve skutečnosti fotografie rodičů Jana Němce… A takto bychom mohli pokračovat… Jde ovšem o to co je nutné pochopit. A jestli je to nutné. Nářky některých zdejších recenzentů člověku pak v dalších kontextech začnou připadat přinejmenším směšné. Anebo je opravdu chytré dávat najevo, že něčemu nerozumím a ustanovit to jako normu? Ale ku cti těmto jest, že se nebojí. I to je obraz doby: “Jsem chytrý jak rádio a co neznám to si najdu na webu. Co si nenajdu je blbost.” Ach jo…  Možná by bylo zajímavé kdyby byl film černobílý, nebo jednotlivé sekvence nějak barevně tónované. Myslím, že všechno by se ještě více propojilo a ...krásně znepřehlednilo. Ale to je jen jedna z představ. Kdoví.  Druhé shlédnutí jsem si rozhodně užil ještě víc než první. Tak třeba za pár let…

Nádhera! Téměř surrealistická epizoda. Ovce volně procházejí hostincem... jakási ženština něco maluje na zeď... Maigret tu jezdí na kole a doprovází ho stále ten samý pes... chlap v kokonu z provazů... humr... A ti králíci! Na stole, na knihovně, na nočním stolku, na mrtvole, všude... Téměř nic z toho nesouvisí s příběhem jen mu to dodává zvláštní skoro snovou atmosféru... A k tomu naprosto neskutečné dialogy dvou hlavních postav. Geniální! Musím zapátrat co se ještě od pana režiséra dá vidět.

Přečetl jsem si tu pár recenzí a jsem z nich poněkud zmaten. Film se mi totiž zdá naprosto srozumitelný. Nepřipadá mi ani kdovíjak avantgardní, či experimentální. Těžko říci jak bych reagoval kdybych ho viděl v době jeho vzniku a bylo by mi tolik kolik je mi dnes a měl tím pádem jiné zkušenosti. Takhle je to pro mne "jen" výborně natočená a skvěle zahraná záležitost. Což není málo. Konec vnímám i tak, že si divák může vybrat zda Anta do Paříže odjela, či nikoliv. Ve filmu se pracuje s podobenstvím, použité drastické záběry z porážky zvířat mě, na rozdíl od jiných diváků, nenadchly svojí "senzačností", ale myslím, že rozumím tomu proč byly použity. Má žena tyhle pasáže bohužel nerozdýchala a od obrazovky odešla. I tak, bohužel, mohou působit. Velice silný film.