Leleta

Málokdy bych nějakému filmu přidala na stopáži, ale tady by ještě tak čtvrthodinka navíc neuškodila. Naopak bych se obešla bez Steva Carella. Jeho postava otravně vytepleného židovského aktivisty shazuje celé poselství, které rozhodně k smíchu není. A on nakonec taky ne.

*Nemusíte se bát spoilerů, neb ve filmu žádný překvapení nejsou.* Je pravda, že si zfilmovanýma komiksárnama ráda nechám vytáhnout pár drobných z kapes. Ale tenhle trik byl dost laciný i na mě. Příběh se i přes přehršel akčních scén posune o mikrometr, a pokud jste si přečetli název filmu nebo nedej bože viděli trailer, tak vás už fakt nic nepřekvapí. Tenhle nedostatek tvůrci vyvažují sondou do duše Supermana a jeho přicmrndávače Batmana (a jeho přicmrndávačky Wonder Woman). To oceňuju. Bohužel celá ta nesnášenlivost je vystavěná na ničem a umí pominout rychleji než půtky bandy teenagerek s PMS. Nicméně věřím, že tohle byl rozjezd a příště se konečně začne něco dít.

Ani ryba, ani rak. Na dobrou komedii trochu stupidní, na dobrou parodii málo propracované. Jasně, Coeni svým interním žertíkům rozumí a my odkojení neomarxistickými kecy vysokoškolských profesorů oceníme postavu pana Marcuseho... Ale co si z toho odnesou průměrní diváci bratří Coenů? No nevím. Každopádně ten Coenojc matroš chci taky, protože fantasmagorie je to dobrá :)

Decentně, minimalisticky natočeno. Což beru jako velké plus, ale zároveň za tím vidím jedno velké americké pokrytectví - natočit tohle citlivé téma tak, aby to americké puritány příliš nepohoršilo, ale zároveň aby si připadali světově, že se o něčem takovém svobodně mluví. Meh. Ok, ale pokud po skončení filmu máte pocit, že zas o tolik nešlo, tak je asi něco špatně. Přitom potenciál by tam byl...

Konečně revoluce, jak má být. Sice se dějově nestalo skoro nic, protože všechna pozornost byla zaměřená na výrobu revoluce, ale o to film působil autentičtěji. Ono představovat si, že ve světě plném moderních technologií pořád stačí jenom tak vyjít do ulice a ty miliony spoluobčanů se už přidají samy, je trochu zcestné. Skvěle to vystihl Phillip Seymour Hoffman, když říkal, že válečnou propagandu vidí z hlediska obchodu. Revoluce se holt musí prodat a média jsou k tomu tím nejlepším nástrojem... Ale stejně doufám, že v posledním dílu se už konečně začne něco dít. A že Jennifer Lawrence konečně přestane pořád jenom fňukat.

Pomalu přestává mít smysl počítat, kolikrát už Tom Cruise zachránil svět před hrozící apokalypsou. Tentokrát si ze své postavy půlku času dělá legraci a dokonce se několikrát vážně srandovně nechá zabít. Ano, zabít. Holt podtitul Žít. Zemřít. Zažít znovu. docela výstižně charakterizuje dějovou linku. Nekonečná časová smyčka, která hlavního hrdinu až do zbláznění vrací do stejného dne, poskytla režiséru Dougu Limanovi prostor se pořádně vyblbnout. A pořád je na co se dívat, což platí i o Emily Blunt, která si střihla první pořádnou akční roli a rozhodně Cruisovi jenom nehraje druhé housle.. Full Metal Bitch, here we go!

Asi jako většina mých vrstevníků na Spideyho Tobeyho, kterého znám prakticky nazpaměť, samozřejmě nedám dopustit, ale tohle! Jakkoliv může unibrowed Garfield působit prkenně, pubertální fórky Amazing Spider-Manovi prostě sedly. Abych parafrázovala kolegu N.Straubera, minulý, barevnější Spider-Man byl zkrátka hračkářství. Zato tenhle je překvapivější (menší spoiler: velký dík Webbovi, že se nebál zariskovat při scéně ve věži!) a tak nějak civilnější.

Drama 12 let v řetězech pro mě představuje snad typický příklad oscarového kalkulu. Příběh natočený podle skutečné události zpracovává palčivé téma americké historie. V hlavních rolích se mísí hollywoodská esa s neokoukanými, charismatickými tvářemi, kterým jejich strasti lehce uvěříte. A o tom, že Amerika miluje špetku toho patosu, jsme se přesvědčili už dávno. Jenže přesně tyhle filmy umí probudit celou škálu emocí a vůbec vyvolat pocit, že jste ty dvě hodiny v kině nepromarnili pro nic za nic. Jestli bude tenhle kalkul úspěšný, se dozvíme už za pár dnů, respektive možná týdnů, až budou vyhlášeny výsledky cen Akademie.

I když to má tři hodiny a pojednává o životě burzovních makéřů (což jsou dvě věci, které mě a priori odrazují od jakéhokoliv filmu), nenudila jsem se ani minutu. Pár scén je neuvěřitelně vtipných, a to je jedna z posledních věcí, které bych od Vlka z Wall Street vůbec čekala. I když ze sebe DiCaprio tři hodina na střídačku dělá buď trotla nebo šmejda, pořád budí respekt a hlavně udržuje zájem. Což se o třeba o jeho poslední spolupráci se Scorsesem nedalo říct...

První půlka filmu mě trochu zklamala - kvůli těm snivým zásekům hlavní postavy to nebylo svižné ani moc vtipné, ale zkrátka takový byl život Waltera Mittyho. Ale jakmile se příběh rozjel, oujé! Propracovaná grafika a příjemný soundtrack (který vsází na silně mainstreamovou vlnu, ale k filmu se to prostě hodí) podtrhují skvělou režii a příběh kombinující fakta a fikci takovým způsobem, že vám ani nevadí, že koukáte "jen" na Stillera-herce dirigovaného Stillerem-režisérem.