papaguy

Nuda v Římě.

Ministerstvo Blaha, už to zní děsivě. Hned jsem si říkal, že s tou ředitelkou není všechno v pořádku.;-) Brutálnější než americký hraný seriál Dexter (ani nevím, jak mě to srovnání napadlo, asi je to těmi Vykonavateli a SIByLem..., ale nebudu vyzrazovat...). V seriálu zazní zajímavé úvahy týkající se společnosti a psychologie zločinu. Akorát to je z budoucnosti, kde fungují, řekněme, trochu jiné zvyklosti. Společnost si na reálné násilí a odpovědnost za vlastní bezpečnost tak nějak systémově odvykla. Přestavy tvůrců na téma "kolektivizace kriminality" v asijské provenienci nepřekvapí, ale zamrazí z toho. Až na klasické neduhy jisté zastydlosti anime velká spokojenost. Vypíchl bych také hladivý soundtrack závěrečných titulků z první půlky první série a velmi nepříjemný soundtrack série druhé. Třetí série je čistou esencí japonské záliby v "Iluminátech" aka tajných spolcích usilujících o nadvládu společnosti, světa a vůbec a věčný souboj/koexistenci individuality a celku.

Humorné to docela je, v tomhle se autoři docela vyřádili. Ale co se vlastně o historii dozvíme? Nic moc. V záplavě vtípků a skečů se nějak ztratil smysl pořadu. Nepodceňujeme ty děcka tak trochu?

První třetina za pět, druhá za tři, závěr odpad. Nejraději bych vyházel blbosti, ponechal to dobré a spojil dohromady Avu, Annu a Atomickou Blondýnu.

Selfpromo

Cože, takhle vypadá teď ta Lukášovic kočka z Transformerů?:-) Indie scifárna potácející se mezi směšností a obstojným zpracováním. Fanoušky sci-fi ale i tak tenhle kousek potěší.

Dotek reklamy na magazín New York Times. Upřesnění - není to dvanáctiminutový kraťas, ale 13 superkraťasů. V každém z nich něco předvede nějaká ta Star a šikovný kameraman. Spíš, než vážně míněný projekt, to připomíná PR zrozené v marketingovém odělení The New York Times.

Nudíte se? Pořiďte si medvídka koalu. Nebo raději rovnou dva. Horor je v tomto případě spíš marketingová nálepka. Jinak by na to nemohla cílová skupina. Nelíbilo se mi medvědovo vizuální ztvárnění. Většina ostatního se mi naopak líbilo. Trochu temnější pojetí vyloženě potěšilo. Jinými slovy X-mani po x-té, a vyjímečně zase jednou bez cirkusáckých upnutých latexových oblečků.

Equalizér - tedy The Equalizer - je tak trochu hladivý seriál. Možná to je díky stoickému projevu a uklidňujícímu hlasu Queen Latifah. Nebo pravidelnému střídání akce a lekcí z rodinné výchovy. Občas říznutém aktuálním "black lives matters" aktivismem. Zazní rodičovská moudra jako např. "když jsem byla ve tvém věku, ukradla jsem auto", "nesuď holku podle záznamu v trestním rejstříku" apod. Tomu odpovídá i casting ústředního tria - hlavní hrdinky zejména (žena, afroameričanka, mateřský typ, se "speciálními schopnostmi"...). Chápu, že tohle našince zřejmě nenadchne... ale i tak celkovým číslům v hodnocení seriálu moc nerozumím (pozn.: na IMDb to má hodnocení 4,8/10). S Equalizerem s Denzelem to sice má pramálo společného. Na druhou stranu to je shruba na stejné kvalitativní úrovni, jako třeba Veřejný nepřítel nebo Černá listina. Oba jmenované seriály jsem nebyl schopen dokoukat vzhledem k vršícím se stupiditám. Na rozdíl od Equalizera v podání Latifah. PS: Wow, k dnešnímu 14.10.22 hodnocení na čsfd popolezlo z černých čísel na 30 %.:-)

Šarlatán je pěkně natočen, skvěle zahrán. Dramaturgická stavba filmu však drží pevně za cenu obrovských kompromisů. Hlavním zklamáním je nerespektování životopisných reálií života Mikoláška. Není to dobrá taktika, když divák očekává reálný příběh a přitom scénárista fabuluje... nota bene, když kritizuje chování nějakého režimu.