Dont

Dont

Daniel Truneček

okres Praha
admin


30 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Interstellar (2014)

    Jediný film, kterému bych dal šest hvězd, a to ne proto, že je dokonalý, ale z toho důvodu, že jde mnohem dál, než ostatní filmy. Jiná sci-fi se ve srovnání s ním jeví jako banální. Další komentář obsahuje spoilery. Prolínání žánrů sci-fi a drama mě nenechalo ani na chvíli vydechnout, hodně se mi zamlouvá spojení silných emocí s jedinečným epickým pojetím, charakteristickým pro Christophera Nolana. Film trvá 179 minut, ale připadalo mi to jako necelé dvě hodiny, bral bych ještě další hodinu navíc. Film bez jediného výstřelu s jednou jedinou lekačkou nabízí hned několik nezapomenutelných scén (loučení s dcerou, přehrávání vzkazů po návratu z vodní planety, detonace Endurance, připojování k rotující Endurance, Amelia na planetě Edmund) a nespočet dech beroucích záběrů, např. nádherně vykreslené daleké planety nebo průlet červí dírou. Výjimečný zážitek podtrhuje fantastická hudba Hanse Zimmera (varhany jsou nepřekonatelné). Výborně napsané jsou „charaktery“ obou robotů, kteří přinášejí do filmu nezbytný humor a odlehčení. Herecké výkony jsou bezchybné, dominuje v životní formě hrající Matthew McConaughey, ale skvěle zahrála na svůj věk i například Mackenzie Foy nebo prostorem málo obdařený Casey Affleck. Četné kritické komentáře nesdílím. Střih přeskakující mezi děním na kolabující Zemi a vesmírnými pasážemi naopak beru jako pozitivní věc, v poslední hodině díky tomu film perfektně gradoval. Fyziku neřeším, je to přece sci-fi, kde je možné skoro cokoliv. To je asi jako kritizovat sci-fi film za to, že v něm účinkují i mimozemské civilizace. Uplakaný film? Ve všech situacích slzy v očích dávají smysl, jsou to mezní životní situace, jen naprostý cynik by se tvářil lhostejně. Navíc nejvíc brečí Matthew McConaughey, kterému to nemám problém uvěřit. Dlouhý úvod? Pro mne efektivní seznámení s hlavními postavami, přičemž řadu zdánlivě bezvýznamných replik tvůrci v průběhu filmu ještě dobře zužitkují. Inspirace Vesmírnou odyseou je nezpochybnitelná, ovšem mně přijde v pořádku, že se současní nadaní tvůrci inspirují klasikou žánru, přece nebudeme těžit ze snímků, které skončily někde v propadlišti filmových dějin. Vynechal bych jen scénu setkání v nemocnici, ale naprosto chápu, proč ji tam Christopher Nolan dal a vůbec mu to nevyčítám. Je to důkaz, že film není dokonalý, ale nic to nemění na tom, že se jedná o nevídaně ambiciózní projekt, který bude jednou považován za přelomový film. Jen škoda, že to celé nebylo natočeno na 65 mm film. IMAX 9.11., 10.11., 14.11., 16.11., 19.11.

  • poster

    Drive (2011)

    Ukázka toho, jak lze natočit film na obyčejné téma jinak. Dlouhé a pomalé záběry jsou v kontrastu s narůstajícím napětím a hutnou atmosférou. Výborná je netradiční kamera, která si pohrává s různými úhly pohledu. Elektronická hudba přesně vystihuje aktuální dění na scéně. S hlavní postavou můžete i nemusíte sympatizovat, je na každém jak se rozhodne, protože režisér nás nenechá se k ní přiblížit, natož ji poznat blíže. Všechny vedlejší postavy mají přesně vymezenou roli, nikdo nemá více prostoru, pouze tolik, aby splnil svoji úlohu v příběhu, který je divákovi celý předkládán prostřednictvím strohých dialogů. Příběh je extrémně jednoduchý a nemá žádné vedlejší zápletky, soustředí se pouze na jedinou dějovou linii. Nejsou zde ani žádné reminiscence, všechno se odehrává právě teď a tady. S vývojem děje a zvyšující se extrémností situace dochází též k eskalaci násilí, které je servírováno v krátkých dávkách, ale bez zábran. Tohle všechno do sebe parádně zapadlo a výsledkem je jedinečný filmový zážitek a pro mne nejlepší film roku 2011.

  • poster

    Walk the Line (2005)

    Do té doby mnou přehlížená Reese Witherspoon si mě rolí June Carter naprosto získala a od té doby si ji nenechám jen tak ujít, pokud mám možnost ji někde vidět. Po právu za to dostala Oscara, byla zkrátka dokonalá a podle mně zároveň neodolatelná. Že i Joaquin Phoenix umí hrát o tom snad nepochybuje nikdo. Výsledkem je herecký koncert obou uvedených a když k tomu přidám písničky Johnyho Cashe, tak není co řešit a na světě je jeden z mých nej filmů a jasných pět hvězd. Jinak dabovaná verze filmu by si zasloužila spálit. Originální znění nad zlato (jako ostatně bez výjimky vždy, ale v tomto případě jsem považoval za důležité to zdůraznit...)

  • poster

    Vzpomínky na Afriku (1985)

    Romantické drama o předválečné koloniální Africe, poznat ji takovou jaká tehdy byla, musel být skutečně nezapomenutelný zážitek. Skvělé herecké výkony Meryl Streep i Roberta Redforda, jedni z nejlepších herců své generace se zde předvádí ve vrcholné formě. Dva mí oblíbení herci ve filmu na téma osudové lásky, která nebyla naplněna, ať už z důvodu rozdílného pohledu na život, na lásku i na samotnou Afriku. Na jedné straně příklad muže vyznávajícího svobodu, na straně druhé hořký osud neobyčejně silné a odhodlané ženy. Podmanivá hudba Johna Barryho v kombinaci s nádhernými záběry africké savany vytváří úžasnou atmosféru. Dojímavý konec s absencí jakéhokoliv happy-endu málokoho nechá chladným. Pro mne jednoznačně nejlepší romantický film. Je v něm všechno - láska, přátelství, vášeň, utrpení, ztráta, samota, svoboda, válka, střet kultur, rasismus, feminismus, technický pokrok, dobrodružství, nespoutaná příroda, ideály, touha, smrt, život...

  • poster

    Tenkrát na Západě (1968)

    Nejlepší western, který kdy byl natočen, těžko někdy bude překonán, s ohledem na současnou impotenci v tomto žánru je to asi zcela vyloučeno. Snad jednou vadou tohoto filmu je to, že v prostřední části občas lehce ztratí tempo. To je ale přebito celou řadou povedených , někdy až geniálních pasáží. Úvodní čekání na nádraží, vyvraždění rodiny na farmě, příjezd Claudie Cardinale, první setkání Cheyenna a Harmoniky, návštěva Cheyenna u Claudie, závěrečný souboj – to jsou nezapomenutelné scény, které se vryjí do paměti každému divákovi. Film táhne nesmírně kvalitní režie Sergia Leoneho v kombinaci s geniální hudbou Ennia Morriconeho a perfektní herecké výkony. Obsazení se doopravdy podařilo, všechny čtyři hlavní postavy zahrály výborně. Pro film je asi dobře, že nejméně náročná role mlčenlivého Harmoniky připadla na Charlese Bronsona, který to ustál a v náročné konkurenci nezklamal. Claudia Cardinale je neskutečně krásná ženská, Jason Robards vyfasoval prvotřídně napsanou postavu Cheyenna, která mu opravdu sedla, a Henry Fonda zahrál svého jediného padoucha fantasticky.

  • poster

    La La Land (2016)

    Po pěti zhlédnutích už nemám co dodat. :-) Asi vše tady už padlo. Ten film je krásný a lidský. Damien Chazelle si podobně jako u Whiplashe vystačil s jednoduchým (až banálním) příběhem, ale podal ho neobyčejným a okouzlujícím způsobem. Teď jenom čekám, s čím přijde příště, protože laťku si nastavil nesmírně vysoko... Hudba naprosto fantastická, herecké výkony parádní (Emma "oscarově" výborná, moje oblíbená desítka hereček tenhle nápor už prostě nemohla vydržet), úžasná kamera, chemie mezi ústřední dvojicí funguje náramně, celkově perfektně namixovány mluvené pasáže a hudební či taneční čísla. Stojí za to jít cílevědomě za svým snem a ztratit přitom něco jiného, vzácného? Nevím... Jen škoda pro ty, kteří si tenhle skvost nedokážou užít, o hodně přicházejí.

  • poster

    Forrest Gump (1994)

    Forrest Gump mě nikdy nepřestane bavit. Film jsem viděl už tolikrát a kdykoliv se na něj podívám zase. Bezprostřednost Forresta, Gary Sinise jako poručík Dan, bohémsky nespoutaná Jenny, nebo celá řada absurdních situací a nepřekonatelných hlášek ve stylu: „Říkali, že je to zranění za milion, ale armáda si ty peníze asi musela nechat, protože já jsem z nich neviděl ani cent…“ dělají z každého zhlédnutí parádní zážitek. Konec trochu bolí, ale dění k neutěšenému konci tak nějak směřuje. Nedávno jsem si sehnal verzi v původním znění a musím říct, že jsem byl překvapen rozdíly mezi originálem a dabingem. Byť dabing tohoto snímku řadím mezi ty povedenější, opět jsem se utvrdil, že není nad originální znění.

  • poster

    Ztraceno v překladu (2003)

    Když jsem film viděl poprvé, měl jsem z toho rozpačité dojmy. Přišlo mi, že tomu něco chybí. Po druhém zhlédnutí musím svůj názor přehodnotit. Nechybí tomu vůbec nic, jen jsem prostě poprvé na film neměl tu správnou náladu. Snímek má jedinečnou atmosféru, nijak netlačí na pilu a nevynucuje si žádné „falešné“ emoce. Herecké výkony obou hlavních představitelů jsou fantastické.

  • poster

    Jeremiah Johnson (1972)

    Pro mne srdcová záležitost, takže jsem nevynechal příležitost podívat se znova, když to Česká televize uvedla v originálním znění a v dostupném čase. Sydney Pollack a Robert Redford v té nejlepší formě. Film má neobyčejně pomalé tempo, což asi některé diváky odradí nebo jim může pokazit celkový dojem, mě ale právě tohle spolu s celkovým námětem a formou zpracování zaujalo kdysi při prvním sledování Jeremiaha nejvíc. Rezignace člověka na civilizační chaos, návrat k přírodě, touha po klidu a míru, mrazivá samota v krajině věčně zapadané sněhem, to vše zachyceno úžasnou kamerou se skvělým hudebním doprovodem. Navíc jen v málo filmech se podařil takhle dokonale vystihnout (a přitom neznásilnit k obrazu svému) střet dvou odlišných kultur, bělošských "vetřelců" a původních obyvatel Ameriky. Závěr je nejlepším důkazem, že lze film stylově zakončit i bez patosu, kýče nebo heroistických klišé.

  • poster

    Bio Ráj (1988)

    Přímo z toho prýští nostalgie, zejména v tom závěru. Hudba je fantastická, příběh velmi dobře vystavěný, herecké výkony parádní. Cinema Paradiso by měl být "povinností" pro každého filmového fanouška. Jasných pět hvězd za vynikající a emotivní filmový zážitek (doporučuji nejdelší verzi DC). Nedalo mi to a podíval jsem se i na zkrácenou verzi. Rozhodně doporučuji DC, třeba i proto, že skutečnost, kterou se v DC divák dozví, dává počínání Alfreda ještě úplně jiný rozměr. O ten zůstane divák se zkrácenou verzí ochuzen, což je škoda.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace