TeryCurly

Jen málokterý režisér si umí tak nádherně pohrát s kýčem jako právě Baz Luhrman. Moulin Rouge je toho jasným důkazem. Hlavní kostra příběhu je jednoduchá a předvídatelná. Luhrman, ale tento příběh koření tak precizně a tak různorodě, že výsledné dílo je samo osobně lahůdka, kterou si chcete dát znovu a znovu. Jak by řekl Zindler: "Neuvěřitelná, naprosto opulentní nádhera."

Upřímně nejsem fanda romantických filmů. Tenhle film mi ale dokázal, že lze stvořit romantický snímek bez zbytečného patosu. Love Actually naopak působí civilně. Každý z příběhů má v celkové koncepci své pevné místo a já jsem marně přemýšlela, kdo by měl být mým favoritem. Nakonec zvítězili všichni. Love Actually bych přirovnala k bonboniéře. Má několik příchutí, každý si najde tu svou oblíbenou, ale to nemění nic na faktu, že si s radostí vychutnáte celou krabici.

Dlouho jsem se zhlédnutím filmu otálela. Možná proto, že mi kdysi někdo řekl, že je to jenom "prasárna". No ještě že už jsi nepamatuji kdo to byl, protože by dnes dostal pěkně za uši. V příběhu hraje erotika velkou roli, ale je to spíš o tom jak ho, která postava vnímá. Ať už je to Rushův markýz se svou touhou neustále nahlas formulovat své erotické představy, pak jeho oddaná posluchačka Winslet, mladý abbé Phoenix který musí bojovat se svojí touho versus povinností nebo Caine jako zapřísáhlý zastánce morálky, kterého mladá manželka paradoxně čte díla nenáviděného markýze. Herecké obsazení šlape jako švýcarské hodinky. Režisér přesně ví, co si ještě může dovolit a co už ne. Tím se vyvaroval té zmíněné "prasárny". Kamera je nádherně autentická. Nemám co dodat.

Díla Jane Austin byla zpracována už několikrát a o Pýše a předsudku to platí dvojnásob. Obvykle se mi těžko hodnotí díla, která mám načtená. Má to jednoduchý důvod. Většinou totiž neodpovídají mým představám a pocitům, které ve mě vyvolala knížka. O této adaptaci, to ale říct nemůžu. Po zhlédnutí jsem měla pocit, že se Joe Wright dostal do mé hlavy a vše co tam viděl převedl na plátno. Ať už to byla fyziognomie postav, způsob jakým jednají nebo ztvárnění okolí a přírody, kterými jsou hrdinové obklopeni. Navíc podle mě bylo pro Matthew Mac Fadyena těžké převzít štafetu po Colinovi Firthovi. Svého úkolu se ale zhostil skvěle. Jeho Darcy je úžasný i přesto nebo možná právě proto, že je jiný než ten Colinův. Keira je přesně taková jaká má Elizabeth být uštěpačná, sebejistá, ale zranitelná. A mohla bych pokračovat dalšími herci, ale to by bylo zbytečné. Zkrátka: "May I have the next dance. Yes, You may."

Koukám, že očividně tenhle film rozděluji diváky na dvě skupiny. Na ty, kterým se dostal pod kůži a na ty, které otrávil. Jsem ráda, že tu můžu zformulovat názor sama za sebe. Když jsem se rozhodla podívat na Less than zero (ten český překlad nesnáším) nic velkého jsem od něho neočekávala. Chtěla jsem si hlavně užít mladého Downey Jr. Téměř od začátku mě film vtáhl do děje. Velkou zásluhu na tom má i skvělá hudba. Spolu s Julianem jsem prožívala jeho samotu a bezmoc a s Blair a Clayem touho pomoct kamarádovi. Podle mě se míra povrchnosti tohoto filmu přímo rovná míře povrchnosti samotného diváky. Pokud tedy nedokážete v postavách vidět víc než jen mladé, bohaté spratky, kteří si krátí čas užíváním drog, tak si film ani nepouštějte, protože tím akorát ztratíte 98 minut svého života. Jestliže ale dokáže dohlédnout dál než jen za mísu popcornu nebo se Vám dokonce něco podobného stalo jako mě (ano, přesně tak...já vím jaké to je držet kamarádce hlavu nad mísou a nevědět jak jí pomoct) tak tenhle film můžu vřele doporučit. Za mě čtyři * jenom proto, že McCarthy a Gertz mě svým výkonem nedokázali tak přesvědčit jako RDJ.

Tak takhle ano. Už dlouho mi Hollywood nenabídl, tak dobrou komiksovou adaptaci (naposledy snad první X-men). Obsazení RDJ do role Tonyho Starka bylo víc než skvělou volbou, kterou bych přirovnala k obsazení Johnnyho Deppa do Pirátů z Karibiku. Oba totiž jejich role, tak baví, že se s ní téměř v každé scéně mazlí a na konečném výsledku je to vidět. Děj má spád s tím, že nikde nejsou zbytečné zdlouhavé scény jako tomu obvykle bývá u prvních dílů komiksovek, kdy nám chce režisér vysvětlit, jak který hrdina vlastně vznikl. Příjemné jiskření mezi Gwyneth a RDJ tomu dodává pomyslnou třešničku na dortu. Ano, je to blockbuster, takže se neubráníte všudy přítomné PR ( ovšem v té Audině bych se ráda svezla), ale s tím musí člověk u takovýchto filmů počítat. Pokud se tedy chcete u sobotního večera uvolnit, příjemně se pobavit a zapomenout na starosti všedního světa, tak je Iron man tou pravou volbou.

"Všechno bude dovoleno!" Já jsem hlavně ráda, že režisérovi bylo dovoleno natočit tenhle vysoce originální český kousek. Tahle nedoceněná perla české, porevoluční kinematografie mě učarovala hned po prvním shlédnutí. Nápad převést silné divadelní dílo ruského klasika na filmové plátno, navíc do kulis polských hutí považuji za geniální. Jako třešinka na dortu už jenom působí druhá dějová linka, kdy herci vlastně v uvozovkách hrají sami sebe. I když pozorný divák si může všimnout, že i v "civilu" je jejich charakter stejný jako charakter postavy, kterou hrají. 5* bez debat.

Jsem velký fanoušek filmů jako je tento, kdy se Vám režisér pokouší otevřít dveře do čtvrtí a životů, které obvykle nemůžete vidět a nebo raději nechcete. A Guide to recognizing your saints mi dalo všechno co jsem od takového filmu očekávala. Realistickou kameru, silný příběh se sociálním tématem a opravdu skvělé herecké výkony jak mladých protagonistů (LaBeouf, Tatum) tak ostřílených hereckých osobností (RDJ, Palminteri). Scénu kdy se dospělý Dito snaží dostat s otce odpověď na otázku, která ho celé roky tíží je vůbec jedna z nejsilnějších a nejlépe zahraných jakou jsem kdy viděla.