Narciska

Prostředí maloměšťácké smetánky bylo na můj vkus zobrazeno až příliš bizarně, jako by to byl svět, který nemůžu pochopit. A rozpaky mladého D. Hoffmana to jen umocnily, rozpaky sice vím, co jsou, ale o to podivněji v jeho podání působily. Sice by mě zajímalo, co se bude dít dal, ale vidět to nechci...

Na úvod, Němci v názvu filmu jméno, jež v nás vyvolává patrně tu stejnou asociaci, nemají. Ale jménu navzdory, jedná se o vtipné podání závažné konverzace. Zábavná konverzační komedie, skvělý casting, kvalitní dialogy.

Adamovo žebro je film s nádechem grotesky. Je také ztělesněním mé představy o manželství, z něhož se ani po letech nevytrácí se láska, lehkost, rozmluvy a šprým. Je pro mě tím, čím by měl film být – odpovědí na dobu, její sociální témata, a současně zábavou, jež velmi příjemně vyplní čas.

Je to dobrý dokument, ale čekala jsem víc. Zklamal mě zejména ve dvou rovinách - 1. bych chtěla odhalit přeci jen trochu víc (např. párkrát Ada komentovala své vystoupení v politických debatách, ale její vystoupení nám ukázáno nebylo, aby si člověk udělal obrázek sám; také jsem chtěla více vědět o programu, o obsahu, je fajn, že to neměla být politická agitka, ale takhle to bylo hodně "o něčem" a to něco bylo hodně bezobsažné a dokument tak místy přestával být nosný a 2. jsem byla velmi zvědavá, jak si vede Ada v dialogu, stačilo ukázat ji mluvit s kolegy, a ani toho jsem se nedočkala... Pohled pod politickou pokličku a střet politiky a aktivismu v jedné osobě však určitě stojí za viděnou, neb se jedná o současný jev, jež vypadá zatím stále ještě nadějne... A taky díky za Jeden svět.

Odehrává se v Evropě. A není to poprvé. Evropanovi zájem o jeho kontinent lichotí, i když Evropa je tu jen hezké pozadí. Možná ale není náhoda, že právě v evropském prostředí bylo prolomeno líbací tabu. Do indických filmů totiž tělesné dotyky zásadně nepatří a tohle asi není první film, kdy se tak stalo. A bylo dlouho předem jasná, že se tak stane. Západní svět je prostě omamný. Natolik, že překonal tisícileté tradice. Nabízí se tak zajímavé zamyšlení - co je k tomu vedlo? Snaha proniknout na západní trh? Myslela jsem si, ale ne, film je jinak velmi indický (s výjimkou evropské klubové scény), odvíjí se svým vlastním tempem, svatba je uprostřed, šťastný konec v nedohlednu, chvíli ani nevíte, kdo jsou hlavní postavy. Barvy, zpěv, choreografie, to všechno bylo indické. Silná epičnost děje a přece se dá shrnout třemi větami, více vět ani použít nejde, to se musí vidět. Odvíjí se zdánlivě bez logiky, ale nevadí, je to oslava života a život často logiku nemá. A láska už vůbec ne. Film totiž nastoluje silné téma, lásku a přátelství. Opěvuje též lásku neopětovanou. Říká, nedokážeme lásku ovlivnit, když přichází, ale můžeme řídit její směr a tenhle film je zběsilá jízda. Ale zpět k polibku, indický film tím opouští svoji kulturu, nepřeháním, je to kultura velmi cudná, i když vynalezla kama sutru. Překonává jednu z charakteristik svých filmů, čeho se zbaví příště? Hudby, zpěvu, tance, tříhodinové stopáže? Stane se z toho průmysl s cílem vydělat, bude sázet na osvědčené, aby nakonec jako Hollywood pohltil sám sebe? Otevřené sexuální scény kradou kouzlo lásky Posvátné se profanuje, intimní se podbízí, tajemství páru se stává veřejným zbožím. Uvolněnost Západu je zdá se nesmírně nakažlivá... A nebo možná při tolikeré tvorbě nezbývá než o diváka bojovat, šokovat, překvapit, lišit se, překonávat hranice.A tak jsme to vlastně my, kdo filmy kazí...

Unikátní a velmi působivý dokument, protože umožňuje hledět zblízka do tváří lidí a skrze ně tak nahlédnout do hlubin afghánského srdce zkoušeného bolestí, hladem a vleklými boji o všechno. Uplynulo více než 20 let a jeden by řekl, že dokument ztratil na aktuálnosti. Naopak. Právě tam někde leží odpověď na to, co se tam děje teď.

Jeden z nejzvláštnějších filmů, co jsem kdy viděla, což si zde uvědomuji o to více, že jsem čekala filmovou klasiku. Film je dobrudružnou cestou, jejíž dramatičnost silně tříští statické záběry na ústřední dvojici, romantikou, kde kromě toho, že se milostné vzplanutí zdá již z podstaty věci nevyhnutelné i u dvou lidí z tak odlišných světů, ty dva spojí pouto, které kolísá od infantility, jíž opravdu pochopí jen zamilovaní či žvatlající děti, k odvaze a toleranci, s níž se normálně nepotkáte, a konečně válečným filmem, jehož cíl je tak neuvěřitelný, že celou dobu nevíte, zda se nejedná spíše o parodii.

Záběry krásné a unikátní tak, že jsou jak z jiného světa. Bravo tvůrcům a moderní technice.

Lidští, neohrožení a pokorní byli Hanzelka a Zikmund a tohle je další nestárnoucí dokument z jejich cest.

Uběhnutá léta přinesla převratné technické možnosti, barvu a vyšší kvalitu a jistě i moderní přístupy, a přece je tento dokument nádherný i po těch letech a v nizké kvalitě a černobílém provedení konkuruje soudobým dokument. Unikátními záběry na svět, který čas dávno odnesl, hloubkou myšlenek a komentářů, které dokument provázejí, nádhernou harmonií informací bolestivých i příjemných, přírodovědných, geografických a společenských, autentičností.