Narciska

To, že je  mi zatěžko tento dokument slovně ohodnotit, už samo o sobě něco znamená. Zaměření na detaily tváří obou lékařů mohlo by se zdát přílišné, ale myslím, že díky tomu mi jejich podoba utkvěla lépe než tváře umírajících, protože ty nemohou zračit víc než bolest a bezmoc z vědomí blížící se smrti. Jak dokument hezky ukazuje, jde totiž o slova, která potřebují slyšet, a přání, která potřebují definovat. Mohli jsme si také klást etické otázky a nalézat odpovědi. A díky zdánlivě zbytečným statickým záběrům na neživé věci dojít zklidnění duše, tak vzácné v dnešní době.

Zcela prvoplánové, chyběla tomu přirozenost, spontaneita, bylo znát, že je to prostě odříkané podle velmi vyumělkované předlohy, která měla za cíl vyvolat předem promyšlenou reakci a možná dojít si přímou cestou pro Oscara. Řidiče jsem Aragornovi s nafouklým břichem nevěřila, a to jsem se snažila, jeho filmový kolega hrál i přes velkou rozdílnost charakteru vlastně podobně prkenně, ale nejspíš to vedle špatného scénáře byla chyba hlavně režie, totéž platilo i o ostatních hercích alias nástrojích pro výsledný dojem. Pro mě naprosto zbytečný film, s nijak originálním obsahem a schematickým způsobem podání. Líbil se mi střih a nejvíc přechody mezi jízdou a ubytováním.

Je to natočeno tak mistrně, že se na to dá dívat i dnes, herecké výkony plně odpovídají žánru, slabinu vidím v předvídatelnosti takové, že činy zúčastněných vyznívají naivně a v mnoha ohledech se nedá s jejich počínáním souhlasit ani tam, kde to vypadá, že je to dle filmařů v pořádku.

Výjimečným činí film např. to, že do hlavních rolích byli obsazeni neznámí herci, což přidává filmu na autentičnosti, zatímco jsou dobře doplněni výraznějšími postavami ve vedlejších rolích. Film si vůbec zachoval velkou tvůrčí svobodu, neuchyloval se k zobrazení průběhu válečného konfliktu, ani neztrácel příliš času obžalobou spojeneckých sil, tím více dal vyniknout hrůze režimu, i když ani o něm film nebyl, marnosti našeho počínání, to jen tak mimochodem, snad nejvíce se mi líbil, jak zobrazil přátelství dvou mužů.

I bez znalosti literární předlohy tušíte, že v ní bude mít film silnou oporu. K tomu přidejte povedenou hudbu, stále živé reálie a krásný příběh o dětství a o tom, jak se zrcadlí v dospělosti je na světě. Afghánská kultura je hodně jiná a zde je nám představena velmi nenuceně prostřednictvím toho, jak spolu jednotlivci jednají. Síla přátelství je tu pak dojemná.

Vizuálně přináší celkem neotřelé obrazy, výsledná hudba, alespoň v 1. části se mi líbila, ale v komentářích jsem celkem pochybovala o průvodcově inteligenci, další známka toho, že dnes už cestopis může dělat opravdu každý. Přitom by stačilo, kdyby se v dokumentu držel toho, čemu rozumí.

Z pochopitelných důvodu a je to dobře, si dokument vybírá jen výsek této velké a pestré země, řeku Gangu s mnoha obyvateli a životním významem. Můžeme vidět přírodu, města, zvyky i každodennost, takže si člověk udělá jasnější představu, kdy nevidí jen to krásné, tedy dokument, který připomíná reklamu cestovní kanceláře, ale vidí obraz, který se více blíží realitě, Indii takové, jaká je, v různých svých aspektech.

Je zvláštní srovnávat tento dávno natočený film s modernější kreslenou verzí, kde navíc vystupují místo lidí zvířátka a je to seriál. Film má stejně silné momenty, takže nevadí, že mnoho zemí bylo pominuto, to hlavní bylo zobrazeno, i když pro dnešního diváka do někdy příliš dlouhých estrádních vystoupení. Má to vtip, postavy mají osobnost, i když jde hlavně o cestu, napětí a dobrodružství, až si člověk říká, že by stála za to nová verze, více odpovídající duchu filmové současnosti, ale za zachování příběhovosti a předlohy, takže nic snadného pro dnešní tvůrce.

Je to trochu jako pohádka, je to předvídatelné, ale dívat se na to dá i po tolika letech a Gregory Peck byl velmi výraznou hereckou osobností, jeho hrdina je obdařen i díky jeho podání uvěřitelným morálním kreditem.

Je to hezký dokument a je jen škoda, že když vidím něco z Koreje, skoro vždy se to omezí na hlavní město, v tomto případě vskutku velmi pestře pojato, ale chybí zbytek země tak, aby člověk získal lepší představu o celé zemi. Jižní Korea to je prostě jen hlavně Soul.