charlie_ando

Režisér David Leitch šlape na plyn hned od začátku, pomáhá mu v tom i David Bowie a servíruje nám akční špionážní thriller se zajímavou hlavní hrdinkou - Charlize Theron, která přesvědčivě ztvárnila zarputilou britskou špiónku Lorraine Broughton. Rutinní akce, vyzvednutí těla zavražděného agenta se, ale zásadně zkomplikuje. Na pozadí dějinných změn, které bourají sovětský rudý blok, se odehrává drsný souboj tajných služeb západu a východu o seznam dvojitých agentů. Kontaktem ve městě rozděleném železnou oponou je nevyzpytatelný agent David Percival (James McAvoy), který se utrhl svým nadřízeným ze řetězu. Berlín je nejchladnějším městem a utápí se v šálivé záři neonů. Nelítostný boj je zjemněn "romantickou" linkou, kdy naše hrdinka podlehne kouzlu naivní francouzské agenty Delphine Lasalle (Sofia Boutella). Ozdobou filmu jsou dvě akční scény, kde v té první se dozvíte, na co vše se dá použít zahradní hadice na zalévání a ta druhá jde až na krev (možná až na dřeň, ale nepřehánějme), je doslova odhekaná na 100%. Film se prezentuje propracovaným a správně zaprášený retro lookem konce 80. let minulého století a fajn dojem ještě násobí skvělý výběr písniček. Hodně povedená jednohubka s prima obsazením, která zaujme a nenudí.

Šťastné konce prostě nejsou a rány na duši jsou už příliš hluboké. Vinc žárlí na Abby, která je prostě svá, a neví si rady se svými italskými kamarády z mokré čtvrti. Jeho bar "Hi-Hat" sice frčí, ale kmotrové chtějí víc a tak se rozhodnou rozjet mnohem větší byznys, politická situace to mu totiž nakloněna. Asi zatím nejdrsnější díl, Candy je na tom opravu špatně a tak přemýšlí, jak dál se svým životem a znovu uvažuje o natáčení porna. Investigativní novinářka Sandra Washington si jde tvrdě za svým snem o velké reportáži ze života na ulici a o rozmáhajícím se podsvětí propojeném s Newyorskou policií.

Peníze se musí vydělávat, ať to stojí, co to stojí. Komplikace v životech našich hrdinů se začínají výrazně prohlubovat a to nejen v profesní rovině, tak i ty co způsobuje bláznivá maličkost jménem láska. Mezi Vincem a Abby to pěkně jiskří a funguje mezi nimi skvěle chemie. Důstojníci z NYPD vystrkují růžky a ukazují svou odvrácenou temnou tvář, sami musí taky přeci platit složenky. Díl postavený na budování atmosféry a prohlubovaní bezútěšného obrazu postav, ale za rohem je cítit něco velkého.

Rozjezd třetího dílu je pěkně zhurta, sledujeme falešné natáčení porna, jako divadlo pro platící "voayéry" a pro policajty nezávadné pokleslé umění, no proč ne, každý se snaží vydělat jak může v tomto drsném světě. James Franco krom toho, že znovu exceluje ve dvojroli povedených bratříčků, tak si přibral na svá bedra i režii tohoto dílu a snaží se trochu poodhalit to, co skrývají jednotlivé postavy pod kůží. Vincova snaha otevřít nový "vlastní" bar je středobodem tohoto dílu, samozřejmě jeho impulzivní a vypečený bratr mu to nijak zvlášť neulehčuje, ale vlastní krev je vlastní krev. Život na vlastních nohou na ulici není žádná selanka, zvraty a komplikace rychle vyplouvají na kalnou hladinu a krom toho do svérázného světa plného násilí, drog, chlastu a hlavně sexu začíná pomalu promlouvat politika.

Příběh o Manhattanu, divokém a nebezpečném místě, když bylo ještě opravdovým městem sexu a nestalo se jen místem, kde se o sexu mluví v "holčičkovském" sloupku Carrie Bradshaw. Druhý díl začneme společně s dvojkou našich známých poldů, kteří vyráží šlapkolapem udělat šťáru na holky z ulice, protože zákon se musí přeci dodržovat a kola našeho panoptika se musí točit, svérázná dvojice mužů zákona je dost v kurzu a s ní pokračujeme zátahem na nelegální porno nahrávky v půjčovně. Musím říct, že postavy tohohle seriálu jsou opravdu barvité a šťavnaté a baví mě. Nechybí ani filozofická odbočka a hlouběji se tak zamyslíme nad tím, jak pasák má tvrdý život... Vinc se musí stále pořádně otáčet, aby splatil dluhy za svého bratra a tak se zaplétá s italskou mafií. Hlavně tu máme první natáčení porna a o tomhle to má přeci celé být. Začátky tohohle průmyslu byly opravdu krušné, "studio" je ve sklepě u rodičů a natáčí se na Super 8 bez zvuku a Candy, které tu byla jen náhodou jako záskok, zjevně našla v téhle rodící se branži zalíbení.

Antonio Bay je malé městečko na pobřeží Tichého oceánu a jeho obyvatelé se právě připravují na oslavu sta let od založení jejich domova. Nekonečná mořská hladina kolem nedalekého Spivey Pointu však ukrývá strašlivé tajemství. Režisér John Carpenter na to šlape hned zprudka od úvodu, protože po půlnoci je přeci šťastná hodinka duchů a v doposud poklidném městečku se dějí zvláštní až strašidelné věci. Budování hutné atmosféry strachu a tajemna se tedy daří na jedničku (i díky povedené Carpenterově hudbě), ale po razantním nástupu jako, kdyby ztratil film trochu tempo a divákovi v celku snadno odhaluje jednotlivé kousky skládačky. Celé vyprávění rámuje vysílání moderátorky rozhlasové stanice KAB, současně i majitelky majáku na Spivey Pointu Stevie Wayne s podmanivým hlasem Adrienne Barbeau. Před tajuplnou zářící mlhou se totiž nikdo neschová a na prvními oběti nemusíme dlouho čekat, jsou jimi při opilí rybáři, zábava tedy může začít. Vcelku napínavá jednohubka, na které je už znát neúprosný zub času (ale originální masky jsou i potěch letech stále super).

Sní stále androidi o elektrických ovečkách, to je ta zapeklitá otázka...? Jak už název napovídá děj se přenesl o třicet let od událostí původního filmu. Ryan Gosling je důstojník "K" z L.A.P.D. a je replikant. Jeho práce je pátrat po starých nebezpečných modelech replikantů ještě vyrobených Eldonem Tyrellem a pak je prostě vyřadit. Dalo by se říct, že je to sci-fi napínavá detektivka z ne příliš vzdálené lidské budoucnosti, která je hodně špinavá a temná, ale to je jen zdání a klam. Příběh je přemýšlivá a hloubavá hra na záludnou otázku, co by kdyby, se silnou filozofickou linkou, která nutí diváka si klást otázky. Vyprávění se vyznačuje pomalým tempem, které nikam nespěchá a chladnou, možná až trochu odtažitou atmosférou, což je jasný a zřetelný rukopis pro režiséra Denise Villeneuvea, který z diváka dělá jen pouhého pozorovatele. Vše je zasazeno do propracovaných futuristických kulis, které jsou vyvedeny do posledního detailu. Vlastně snaha pohrát si a pracovat se sebemenším detailem a dotáhnout tak celkově vyznění skoro až k dokonalosti je cítit z každého jednotlivého filmového políčka. Kamera Rogera Deakinse je podmaňující a jednotlivé záběry jsou spíš jak snové velkoformátové obrazy vymalované štětcem starých mistrů. Dunivý zvuk (tohle slovo jsem zvolil záměrně) od Hanse Zimmera a Benjamina Wallfische je poctou původnímu soundtracku od Vangelise. Jestli má Blade Runner nějaké slabiny tak je to přehnaná délka, ale film mě ani na chvilku nenudil a mě samotnému spíš chybělo trochu víc halucinogenního přesahu, který je tak typický pro dílo Philip K. Dick mého milovaného/nenáviděného autora. Přes tyto mé dvě relativní výtky jsem byl náramně spokojen, protože Blade Runner 2049 je víc jak důstojné pokračovaní původního filmu z roku 1982.

New York 1971, Vincent Martino (James Franco) je barman a pocházející z Brooklynu, není to žádný svatoušek a život se sním taky nemazlí. Tvrdě maká, aby uživil svoji rodinu, znuděná manželka mu to však oplácí tím, že se po nocích tahá s kde kým a jeho dvojče bratr Frankie nadělal kupu dluhů při sázení na sportovní výsledky. Vinc je prostě součástí i pozorovatelem toho hemžení ve velkém lehce "nahnilém" jablku. Děj nikam nespěchá, spíš je postaven na zajímavých dialozích a hutné atmosféře a díky zdařilému střihu plynule přepíná mezi příběhy několika postav, kde za pozornost zvlášť stojí tvrdě pracující svobodná matka Eileen 'Candy' Merrell (Maggie Gyllenhaal) a osobitá studentka angličtiny Abigail 'Abby' Parke (Margarita Levieva). Sledujeme drsný svět pasáků, prostitutek, poldů, drog, nelegálních sázek a chlastu, který je zasazen do propracovaných retro kulis omšelého Manhattanu. Jako úvod a seznámení s postavami je to dobré, těším se na další díly.

Ulice starého Madridu se doslova grilují ve spalujících paprscích úmorného letního slunce, jeho věřící obyvatelé očekávají návštěvu papeže a Ti co, uznávají úplně jiné ideje demonstrují, kde se dá. To jsou špinavé a oprýskané kulisy silného příběhu dvou policistů z oddělení vražd. Nesourodá dvojice detektivů vyšetřuje brutální vraždy seniorek. Koktavý a hloubavý Luis Velarde (Antonio de la Torre) a impulzivní a obhroublí Javier Alfaro (Roberto Álamo), který má ještě na krku disciplinární řízení za napadení kolegy, jsou si charakterově podobní asi jako den a noc. Naši dva "hrdinové" mají nebezpečného protivníka v podobě sériového vraha s až démonickým přesahem. Atmosféra houstne a šéf tlačí na rychlé a hlavně diskrétní vyšetření, není přeci potřeba, aby takové děsivé zločiny dostaly ani špetku publicity. Film režiséra Rodriga Sorogoyena boduje hlavně díky všudypřítomnému kouzlu všednosti a niterností, s kterou vykresluje postavy nesoucí si svá hluboká životní traumata. Que Dios nos perdone je urputná a surová kriminálka, říznutá silnými prvky existenciálního dramatu. Film se prezentuje chladným a přísně civilním vyprávěním a po je ho zhlédnutí zůstanou v mysli tíživé myšlenky.

Klasická adrenalínová popkornová jízda se svými neoddiskutovatelnými klady i zápory, ale jako oddychová jednohubka je to dobrá podívaná. Člověk zvlášť ocení kvalitní práci animátorů, kteří vyráběli digitální příšery, protože tady je opravdu, co obdivovat. Obsazení je super a může nabídnout výrazné herecké osobností dneška i let minulých, třeba takový Tom Hiddleston jako kapitán SAS James Conrad ve výslužbě je sympaťák, ale bohužel nemá, co hrát a není sám. Většina postav totiž nedostane prostor k rozvinutí, ač nejsou nezajímavé, ale prostě je jich moc a není na to čas, ač film přepočítává stopáž kolem dvou hodin. Celkově na mě příběh působil ploše a s přibývajícím časem se stával dýchavičným. Zvlášť z po titulkové scény je silně cítit nucená snaha Warneru rozjet další filmový vesmír. Co se opravdu povedlo je zasazení děje do období končící války ve Vietnamu a celé to nostalgické retro vyznění, které je podpořeno kvalitním řízným rokenrolem. Chvilkami mi přišlo, že byly ze scénáře cítit opravdové záchvěvy originality, ale spíš šlo o oprášení myšlenek, které už vymyslel Jules Verne, protože svět ostrova Lebek byl kouzelný a nápaditý, ale byly to jen prchavé okamžiky. Vrchol filmu pro mě přišel překvapivě hned na samém začátku, kdy se Kong jako král ostrova utkal s letkou vrtulníku plukovníka Prestona Packarda (výtečný Samuel L. Jackson), který přišel ve vietnamské džungli o svou duši a boj z Kongem bere jako svoji osobní válku. Co říct na závěr - Kong: Ostrov lebek není špatný film, je z něj cítit poctivá řemeslná práce, ale k tomu aby byl něčím víc než filmový spotřebním zbožím mu toho dost chybí.