charlie_ando

Ant-Man civilním jménem Scott Lang je řízek, byl to trestanec, ale teď se skoro polepšil a je vlastně tak trochu mravenec, no vlastně má díky schopnosti řízeného zmenšování a svému super obleku nebo spíš bojovému skafandru sílu mravenčí, ale už se do toho asi moc zamotávám. Komixovou předlohou nepoznamenán, jsem opravdu nevěděl, co od nové marvelovky mám čekat a dostalo se mi velmi milého filmového překvapení. Nepříliš známý režisér Peyton Reed překvapivě zabodoval a předkládá divákovy film plný humoru. Za tímto úspěchem cítím Edgara Wrighta, který měl původně mravenčího muže režírovat, ale nakonec zůstaly jen jeho geniální střípky, které jsou cítit ze scénáře. Samozřejmě je to marvelácká rutina a sázka na jistotu, a to zvlášť v prví půlce, kde sledujeme tradiční zrod superhrdiny, ale dobře to drží pohromadě a má to jasný tah na branku. Hlavním trumfem příběhu je humor, který je všudypřítomný a dělá z filmu odlehčenou přímočarou jízdu. Rovněž povedené je obsazení, kde v hlavní roli obstál neokoukaný Paul Rudd, jehož učitelem je herecký veterán Michael Douglas jako doktor Hank Pym. Špatně si nevede ani bývalá ztracená Evangeline Lilly, jako dcera doktora Pyma a vypečenou vedlejší roli dostal Michael Peña, který si vyloženě užívá ukecaného Luise. Celé to vrcholí ve střeštěném finále v dětském pokojíčku soubojem se záporákem Yellowjacketem na rozjeté mašince Tomáš. K zahození není ani scéna se sovětským tankem T-34/85. Pět hvězd, co jsem dal je od srdce, protože jsem se opravdu náramně pobavil, samozřejmě mohl bych být kritický, ale nechci.

Seth MacFarlane je zpět se svým přisprostlým věčně zhuleným hláškujícím medvědem Tedem a společně s ním se vrátili i ostatní staří známí v čele s Johnen Bennettem (Mark Wahlberg) a nechybí ani Flash (Sam J. Jones). Jedinou podstatnou ztrátou je Mila Kunis, o kterou jsme přišli díky ošklivému rozvodu, ale myslím si, že to není zas tak velká škoda, protože jí zdatně zastoupila okouzlující a roztomilá Amanda Seyfried, jako čerstvá právnička po škole Samantha a mezi ní a Johnem funguje dobře chemie. Tato herecká výměna je asi jedinou změnou oproti jedničce, protože vše ostatní jede ve svých zajetých kolejích politicky nekorektního humoru a popkulturních odkazů, které mají kulometnou kadenci a zasypávají diváka záplavou podařených vtípků a humorných scének. Na scéně je zpět i sociopat Donny (Giovanni Ribisi), který ještě přidal na úchylnosti a jeho posedlost Tedem je opravdu maniakální. Zápletka je jednoduchá a přitom nosná, občanskoprávní spor o uznání lidské podstaty našeho plyšového hrdiny, ale z každého políčka je zřetelně cítit hlavní úkol a to dobře pobavit diváka a v mém případě se to podařilo. Dle mého názoru se hodně povedlo také obsazení, kde se ve vedlejších roli představil Morgan Freeman a drobné cameo, které potěší si střihl Liam Neeson a Jay Leno. Nezapomenutelné se pro mě staly dvě scény "Jurská tráva", která je opravdu geniální a pak kostýmová rvačka na New Yorském Comic Conu. Jinak pro dvojku platí do písmene to, co jsem napsal o jedničce, občas je tempo vyprávění nevyrovnané a finále přišlo o trochu dřív, ale tenhle vulgární pelichající plyšák mě dostal už podruhé, díky.

Na letní večer není asi nic lepšího než malý lehký film od debutující dvojice režisérů Nata Faxona a Jimy Rashe, kteří si ve svém dítku střihli i epizodní role zaměstnanců akvaparku. Duncam (Liam James) je zakřiknutý hodný čtrnáctiletý kluk, který nemůže vystát svého nesnesitelného otčíma Trenta (Steve Carell) a svoje prázdniny si představoval docela jinak a ne že je stráví s rodiči na letní chatě "Riptide" v Cape Cod, Massachusetts u Atlantického oceánu. Při svých únicích z reality na růžovém holčičím kole narazí na akvapark "Water Wizz" a jeho sarkastického vedoucího Owena (Sam Rockwell), vášnivého hráče Pac-Mana, který se řídí pravidlem, co se stane ve skluzavce to v ní také zůstane. Náhoda chce, že Owen hledá asistenta na uklízení zvratků a tak Duncan najde pro sebe ten kousek světa, kde může být šťastný. Nepostradatelnou ingrediencí do správného osvěžujícího letního koktejlu je i sympatická blonďatá holka od vedle Susanna, kterou si zahrála okouzlující AnnaSophia Robb. Scénář, který společně sepsali páni režiséři nikam nespěchá, ale zároveň ani na chvilku nenudí, snaží se nevtíravě navodit příjemnou atmosféru a k celkovému kladnému vyznění mu hodně pomáhá i povedený výběr písniček. Temná bouřková mračna se bohužel nevyhnou ani tomuto prázdninovému letovisku a zasáhnou do života všech postav. Civilní námět dává filmu punc uvěřitelnosti, vždyť tohle se mohlo přihodit přeci každému. Pohodová a hlavně upřímná zábavná filmová jednohubka, která zahřeje u srdce a je zní cítit pozitivní energie.

Moderní upírská romance pro jednadvacáté století vracející upíry k jejich prastarým temným kořenům se Jimy Jarmuschovi dle mého názoru trochu vymkla z rukou. Polorozpadlý dům na opuštěném ponurém předměstí Detroitu obývá upír Adam (Tom Hiddleston) romantik sebevrah, který má slabost pro staré stylové kytary a svou družku Evu (Tilda Swinton) nenapravitelnou knihomolku, bydlící v útulném apartmánu na druhém konci světa v ospalém orientálním Tangeru. Oba však tíží jeden problém a to jak sehnat v zdegenerovaném světe čistou lidskou krev pro své přežití a hlavně nenápadně, aby neprozradili svou skrytou existenci. Lahůdka v podobě krvavé zmrzliny z nula negativní je tedy velký luxus. Film odehrávající se ve všech odstínech noci se snaží zaujmout skrze tísnivou atmosféru a velké množství kulturních odkazů, které dokáží být někdy i hodně úsměvné. Rozvleklé konverzační existenční drama, kde se za dvě hodiny vcelku poutavého vyprávění nic nestane a jediný vážnější vzruch přinese na chvilku náhlá nikým nechtěná návštěva Eviny mladší nesnesitelné sestry (Mia Wasikowska). Závěrečné hodnocení není snadné, ale vychází mi z to plytká meditace dvou letitých upírů, kteří po staletí nepoznáni ovlivňovali západní kulturu.

Jednoznačně jeden z nejujetějších filmů roku 2014 a myslím to v tom nejlepším slova smyslu. Samozřejmě to není vrchol současné kinematografie, ale díky poprasku, který se kolem něho strhl ve spojitosti s útokem hackerů na Sony, respektive s hrozbou terorismu a stažením z kin, se mu dostalo velké publicity. Přihlouplý moderátor Dave Skylark (James Franco) a producent jeho televizní talk-show Aaron Rapaport (Seth Rogen) jsou nerozlučná dvojka a dělají spolu úspěšný kontroverzní pořad o slavných Američanech. Aaron chce, ale povznést jejich společnou práci do serioznější a hodnotnější roviny a tak se rozhodnou udělat rozhovor s Davovým největším fanouškem, což není nikdo jiný než Kim Čong-un (Randall Park). Jejich pracovní cesty do země zla chce využít CIA, respektive sexy agentka Laceyová (Lizzy Caplan), k spáchání atentátu na vůdce Severní Koree. James Franco si svojí roli, bulvárního zhýralého neotesance, neuvěřitelně užívá a ukazuje svůj herecký talent v plné šíři. Energický mix filmařských klišé (nechybí ani štěňátko), sexistických narážek, politicky nekorektního přisprostlého humoru, který se nebojí mířit ostrými do vlastních řad v Hollywoodu, dal vzniknout povedené taškařici. Film jenž není určen pro každého, ale mě rozhodně neurazil a naopak jsem se dobře bavil.

Historii píší vítězové a o některých úspěších se nemluví ani spoustu let po vyhrané válce zvlášť to platí pro tajnou válkou špionů v pozadí nebo o lámání šifer a kódů. Samozřejmě to platilo i o tom, co se dělo v Bletchley Park během druhé světové války a rádia to rozhodně nebylo na čem se zde pracovalo. Muži a ženy, kteří zde vedli svůj tajný boj měli lví podíl na porážce nacismu. Alan Turing (Benedict Cumberbatch) je jiný než ostatní lidé, on je totiž matematický génius, ale na druhou stranu je bezradný v čtení zákonitostí lidského chování. Spřízněnou duší a bytostí, která obrousí alespoň na čas ostré hrany jeho výstřední povahy, je křehká dívka a zručná luštitelka hlavolamů Joan Clarke (Keira Knightley). Silný příběh založený na skutečných životních osudech a dramatických událostech historie je natoče podle knihy "Alan Turing: The Enigma" od Andrewa Hodgese a společně se s poctivými hereckými výkony dal vzniknout poutavému komornímu filmu o skoro zapomenutém hrdinství lidí, kteří pomáhali dovést válku k jejímu zdárnému konci. Cesta k vítězství je trnitá a plná protivenství, tak jako životní osudy Alana Turinga a režisér Morten Tyldum se je rozhodl vyprávět pomocí třech propletených historických dějových linií. Není to dokonalé, ale nesmíme zapomenut.

Ulrika (Stellan Skarsgård) právě po dvanácti letech propustili z vězení, kde si odpykával trest za vraždu milence své ženy. Chce začít znovu, ale také musí vyrovnat staré účty. Povedený kamarádíček mu sežene prima bydlení ve sklepě a práci automechanika. Dlouhou chvíli si krátí ve svém malém pokojíčku sledováním polské televize, protože přitahuje všechny ženy ze svého okolí a zvlášť svou chtivou bytnou, tak nemá nouzi o zajímavé sexuální zážitky a hlavně toho času na lelkování u polského vysílání mu moc nezbývá. Celý příběh je prodchnut pichlavým skandinávským humorem a zdařile se mu daří balancovat na hranici mezi absurditou a černým humorem. Komornější linkou je hledání cesty k synovi, který mezitím, co si Ulrik odseděl svůj dlouhý trest, dospěl. Malý film, kde většinu pozornosti na sebe strhává skvělý Stellan Skarsgård a jeden ojetý mercedes.

Pro mě jeden z nejočekávanějších filmů roku 2014, díky rozporuplným reakcím jsem vyrazil do kina s čistou hlavou a mohl jsem konstatovat, že se Christopher Nolan vydal se svým novým dílem na cestu zpět ke kořenům sci-fi žánru. Divákovi je servírovaná epická podívaná, které mě v některých pasážích svou dramatičností vtlačila do sedačky a svým vizuálním zpracováním hlubokého vesmíru mě doslova ohromila. Je jasné, na čem Christopher v mládí ujížděl, že kromě Vesmírné odysei, která z některých obrázků doslova dýchala, to byla ještě jeho učebnice fyziky. Hlavní hrdina Cooper je vášnivý pěstitel kukuřice, na druhou stranu než se začal hrabat v zemi tak ho živilo létání pro NASA, ale hlavně je to hlava rodiny. Matthew McConaughey dostal spoustu prostoru, aby ukázal svůj herecký talent a jasně ukazuje jak nám v poslední době rozkvetl do krásna. Ve světě odsouzeném k záhubě, který postupně ovládá lidská hloupost, se snaží potají skupinka osvícených vědců zachránit lidský druh a jako pilota vesmírného korábu majícího letět ke hvězdám a najít nový domov si vyberou právě Coopera. Z filmu dýchá poctivá filmařina, která je podpořená povedeným soundtrackem od Hanse Zimmera a přes svou úctyhodnou délku mě nenudil, naopak díky dobře budované atmosféře mě nechával v napětí. Samozřejmě to mohlo mít celkově hlubší filozofické a vědecké vyznění, ale tento rozměr byl částečně obětováno na oltář komerčního úspěchu a naopak zvítězily přízemnější hodnoty jako je rodina a lidská touha po objevování nepoznaného a vůle se rvát s protivenstvím. Propracovaná podívaná patřící na velké plátno kin, ke které si musí člověk najít svojí cest, prostě takový Kubrick pro široké masy.

Je to už víc jak devět let, co první díl vtrhl na stříbrná plátna kin a způsobil pořádný poprask ve filmovém světě. Byl jsem zvědav, co přinese druhý díl, ale můj zájem vcelku dost zchladilo to dlouhé čekání a nebyl jsem asi sám. Černobílé universum města hříchu dobře pracuje s barevnými detaily, které umocňují chladný a ponurý svět beznaděje. Převedení fantazie Franka Millera do pohyblivých obrázků je zdařilé a poutavé, ale přijde mi, že tomu chybí duše, kterou Rodriguez s Millerem prohráli v pokeru v nějakém zaplivaném baru. Jestli něco, respektive někdo táhne Sin City nahoru tak je to Eva Green jako uhrančivá Ava Lord, která si svou roli osudové ženské naplno užívá a dává divákům v plen nejen své herecké vlohy. Jenže sama jediná to prostě nezachrání, i když vcelku fajn je vlastně celé herecké obsazení, kde se vrátili staří známí a doplnili je nové neokoukané tváře, ale prostě ty notičky nějak chybějí. Není to špatné, ale punc něčeho výjimečného se dávno rozplynul a hlavně to postrádá atmosféru.

Clint Eastwood je prostě borec a ve svých 84 letech dokázal s rutinou a profesionalitou sobě vlastní natočit působivý film o dramatických životních osudech odstřelovače Navy SEAL. Chris Kyle byl Texasan, cowboy a americky patriot, který prodělal čtyři turnusy ve válkou zmítaném Iráku a na svém kontě má 160 potvrzených zabití. Muže, jenž se za svého života stal legendou a pravým americkým hrdinou, ztvárnil Bradley Cooper, který je rovněž i producentem. S postavou zásadového člověka nebojícího se opakovaně nasadit vlastní život pro své bratry ve zbrani, a který si odnesl z války hluboké šrámy na duši, se popasoval vcelku dobře. Tvůrcům se nenuceně a plynule daří střídat scény z válečně zóny i z domácí fronty a zobrazovat tak kontrast mezi vypjatými bojovými pasážemi a "normálním/mírovým" civilním životem, kde o rodinný krb pečuje kouzelná Sienna Miller. Nejvíc na mě zapůsobil dech beroucí ostrostřelecký souboj v městské zástavbě během začínající písečné bouře. Strhující přímočará válečná podívaná, která má svůj jasný cíl a hvězdná vlajka s pruhy vlaje.