cyBerN

S velkou chutí dávám odpad, ještě teď je mi z toho Zelenkova potratu trapně...nechápu proč to točil a úplně tím shodil své předchozí filmy.

Nemůžu si pomoci, ale Curtis asi netočí filmy pro mě. Po patetické lásce nebeské, u které jsem se na konci skoro červenal studem, jak na to můžu koukat, mě Piráni na vlnách zlákali a dal jsem jim šanci. Líbil se mi námět, obsazení, slibný soundtrack. Ale film jako celek je dost vlažný, málo vtipu, potenciál postav je nevyužitý. Jediné, co mě tedy potěšilo byla hudba a obsazení, leč nevyužité. Škoda...

Indické filmy, které jsem viděl, bych snadno spočítal na prstech obou rukou, ale tento je jednoznačně nejlepší. Příběh se sice může jevit jako romantická limonáda, ale v jeho pozadí se řeší zásadní rozpor mezi povinností rodiče-člověka a rodiče-vládce, přeneseně mezi city a tradicí, důležitostí zachování řádu. Viděl jsem restaurovanou verzi a musím před jejími tvůrci taktéž smeknout, na filmu to barvení není (pro nezkušené oko) takřka vidět. Krásné barvy, velkolepé scény, nádherná hudba a téma, které člověka chytne za srdce, pokud ho nemá z kamene ;) Vřele doporučuji, ty tři hodiny utečou jak voda.

Myslím, že vše podstatné už řečeno bylo. Pro mě je tento snímek po dlouhé době prvním historickým velkofilmem, který mě zvednul ze židle. Musa byl také výborný, ale přesto se dle mého názoru neuchránil patosu, Musa přeci jen působil velmi "superhuman", k čemuž má Ge Li rozhodně daleko. Za zmínku jistě stojí, že hudbu dělal slavný Kenji Kawai - a nevím, jestli to byl jen můj pocit, ale občas mi motiv ve vypjatých situacích trochu evokoval Četu ;) - přesto hudební složka neruší, naopak sedí jak cosi na hrnci. Některé speciální efekty působily trochu nepodařeně, ale film je tak strhující, že je to divákovi vcelku fuk. Na závěr bych podotknul, že Mozi, což je v překladu uváděno jako kmen, je ve skutečnosti filosofická škola, založená mužem jménem Mozi (Mo C´). Mozi hlásal tzv. "universální lásku", o které se ve filmu několikrát mluví. A také řekl, že "válka má kořeny v zaujatosti sebou samým a vede pouze ke všeobecnému ničení", což film přesně ilustruje.

Úžasný snímek...pokud Dead Can Dance znáte, pak není třeba co dodávat. Jejich hudba se obejde bez obrazů, protože jich sdostatek vytváří sama v soustředěné a naslouchající mysli, přesto je tento koncertní záznam perlou, která vás k jejich hudbě ještě více připoutá. Moc jsem si užíval záběry na soustředěnou Lisu Gerrard, nádhera, jak stoicky a přesto očividně radostně vyluzuje každý tón. Doprovodná kapela jakbysmet, bubeník v transu mě skoro dostal do transu ;) Pokud máte prostě DCD rádi a Toward the Within jste neviděli, pak to co nejrychleji napravte.

S Amelií srovnávat nemohu, protože jsem ji zatím neviděl, leč občas mě napadalo srovnání s Forest Gumpem. Jinak rozhodně úžasný film, plný symboliky, skvělých nápadů (i když možná nezamýšlené), barev, hořkosladký...Pokud se k němu dostanete, určitě neváhejte, pokud to bude do konce zimy, ještě lépe, je to příjemné osvěžení v tom marastu...Scénář mi slabý nepřišel, myslím že bylo řečeno, co bylo zamýšleno říct. Lepší film jsem si pro vstup do nového roku zvolit nemohl ;)

Příjemný film pro celou rodinku k nedělnímu obědu ;) Vážně jde o vcelku zajímavý počin, pro Evropana dvojnásob, protože mu dává náhlednout na střetnutí dvou kultur, z nichž jedna je mu vzdálenější než druhá. Přesto není žádný problém se do postav vcítit a pochopit jejich jednání, byť podmíněné nám úplně cizím kulturním prostředím. Celkové vyznění filmu je asi takové, že všichni lidé světa řeší, i přes tyto rozdíly, naprosto stejné problémy - a i když se to může jevit jako klišé, divák (alespoň já) se nemusí vůbec cítit trapně.

Jemná samurajská komedie, spíše v duchu předchozího Koreedova snímku Afterlife, než jeho vážnějších filmů. Vypráví příběh samuraje, který je svému otci a klanu povinován vykonat pomstu na otcovrahovi. Jeho úkol je ovšem ztížen jeho ne úplně dokonalým zvládnutím meče a hlavně nechutí zabíjet. Místo toho raději učí děti číst a psát, za což je však terčem posměchu. Za vyzdvižení stojí určitě hudba, byť je to jeden motiv přehrávaný různým tempem, a hlavně vtipně vkomponovaný příběh 47 roninů ;)