IlMagnifico

Gogolova jednoaktovka, která v rukách Ladislava Smočka a výborného hereckého ansámblu pražského Činoherního klubu hranice jednoaktovky dalece přerostla (byla např. obohacena o nápaditý úvod a značně se přitvrdilo i v samém závěru) a připravila tak divákovi mimořádný a jen velice obtížně zapomenutelný zážitek. 90 %. Zajímavé komentáře: Aky

V základu nijak zvláštní, přesto však poměrně silný příběh o letním milostném vzplanutí dvou dívek a o přetvářce, jež stála na začátku a na samém konci jejich vztahu, je po většinu stopáže dobře napsaný, dobře zahraný, slušně zrežírovaný, bohužel však ne zcela vyrovnaný. Několik slabších momentů nepěkně kontrastuje s těmi obzvláště silnými a i díky nim se pak divák v závěru nemůže ubránit pocitu, že zhlédnul film pouze a jen o obyčejné letní lásce... A to se při množství myšlenek a témat, k nimž se tvůrci stihli - byť třeba jen letmo - vyjádřit (hledání sebe sama, náboženské pobláznění...), rozhodně stát nemělo.

Z pokusu přiblížit se francouzským bulvárním komediím (Kdo se o takové pokusy prosil?) se vyklubal film o ničem (V tom své vzory napodobuje výborně.) a s minimem jakýchkoliv světlých momentů, který nad vodou drží pouze herecký ansámbl, jenž se překvapivě rozhodl na hraní úplně nerezignovat. S takovýmto scénářem a režií je to od něj rozhodně obdivuhodné.

Nechce se mi říkat, že třetí Kmotr je vedle prvních dvou spektáklů horší, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je zkrátka jiný. I když se tu Corleonovi pouštějí do vůbec největších politických čacher, pojal Coppola celý příběh stylem komornějším, pro diváka o něco méně náročným a přitom pudícím všechny zúčastněné herce k ještě o něco lepším výkonům. Tah to byl více než šťastný. Kromě toho mu také patří dík za úměrnou délku. Snaha o natahování filmu alespoň na rovné tři hodiny by se totiž tentokrát nemusela vyplatit. Takhle nicméně proběhlo rozloučení s mafiánskou trilogií svěže, důsledně, a co hlavně, důstojně.

Po dlouhé době zase jeden povedený Asterix. Místy má sice Sídliště bohů trošku slabší baterky, přesto, kdyby se všechny novější eskapády vzpurných Galů pohybovaly alespoň na téhle úrovni, byl by svět hnedle o poznání lepší místo k žití...

Agentka promine, ale tohle je zatím nejlepší marvelovský kraťas. A to nejen díky scénáři a slušnému příběhu. ALL HAIL THE KING(SLEY)!

Neotřelá barevná zábava s excelujícím Fiennesem (a vůbec mimořádně zdatným hereckým ansámblem), která ve mně ale i přes řadu nadšených ohlasů a devět nominací na Oscara nijak mimořádně hlubokou stopu nezanechala. Na stranu druhou, další projekci se někdy v budoucnu určitě nebráním. Naopak, dá se dokonce říct, že se na ni přece jenom docela těším...

Dovedu si představit, že románová předloha může být doopravdy knihou našlapanou až na půdu. Bohužel, filmovému scénáři zcela chybí jakkákoliv dynamičnost, převládají hluchá místa (s výjimkou Pazziho pátrání, následného zavraždění a samotného závěru v podstatě celý film) a sem tam by chtěly dopilovat i nějaké ty dialogy. Na každý pád je ale Hannibal alespoň dobře zahraný a doplněný skvělou Zimmerovou hudbou. Za zmínku také určitě stojí i umně podané nechutné scény - v příběhu mají své místo a tak divák vcelku snadno přejde i znetvořeného Oldmana a smažení lidského mozku. Podtrženo sečteno spadá snímek do kategorie klasicky horších pokračování. Že by si na něm ale Ridley Scott vyloženě uřízl ostudu, to se rozhodně říct nedá.

Cusackův herecký maratón by možná působil o něco málo lépe, kdyby byla sonda do hlubin duše hlavního hrdiny poněkud hutněji pojata a ze scenáristického hlediska lépe rozvržena. Prudký závěrečný příval emocí a ponurých zjištění totiž bohužel nefunguje tak, jak bylo tvůrci nejspíše zamýšleno. Protože si však natahování děje kratičké Kingovy povídky na téměř dvě hodiny a to ještě tak, že se divák nemá ani ty nejmenší tendence nudit (byť o žádném strachu se také mluvit nedá), muselo vyžádat hodně námahy - což se projevilo i v existenci tří dalších alternativních konců - jistý díl uznání jim za film nepochybně patří.

Ed Wood určitě není typickou burtonovkou, přesto ale patří k tomu nejlepšímu, co kdy mistr natočil. A není se čemu divit. Člověk v sobě prostě musí mít kousek Burtona, aby se mohl do biografického filmu o asi nejhorším režisérovi v dějinách pustit s takovým nadšením, srovnatelným opravdu snad už jen se zápalem samotného Edwarda D. Wooda jr. Tahle zvláštní energie sálá doslova z každého záběru - a to i během na tempu ztrácejího konce - a co víc, přelila se i do všech herců. Jen tak si lze totiž vysvětlit jejich špičkové výkony - geniální Landau naprosto bez debaty dominuje, neztrácí se ale ani třeba alegorická Parkerová a mnohokrát osvědčený Johnny Depp také dal své postavě mírným (a řekl bych zcela záměrným) přehráváním mimořádný inspirativní rozměr. Skutečně, i kdyby Burton nenatočil nic jiného než tenhle skvost, zcela by si mě jím získal. Bravo!