Rimsy

Rimsy

Mojmír Sedláček

okres Praha

201 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 6 8
    • 8.7.2018  18:33

    Tahle minimalistická komedie stojí podobně jako třeba Výlet na rodinných setkáních, při nichž se odhalují hříchy minulosti. Divák se baví, jelikož poznává v příběhu samozřejmě i svou rodinu. V tomhle nenápadném filmečku je ale toho pod povrchem mnohem více, vyjadřuje se totiž třeba ke kulturním rozdílům. Vše je však podáno velmi stereotypně a ačkoli výsledný mišmaš stojí za pozornost, o fascinující a sžíravou satiru se nejedná. Přesto velmi sympatický kus, kterému fandím.

    • 8.7.2018  18:27

    Je to zajímavý experiment, bohužel v důsledku ne s tak silným dopadem, jak by člověk chtěl. Redakce Hospodářských novin i České televize si nejsou názorově natolik vzdálené, abychom se dočkaly zcela odlišného zpracování a vyznění též zprávy. V obou médiích (zvlášť je to patrné v České televizi) se navíc drží docela zkrátka, za což zřejmě může pouhý jeden natáčecí den. Největší přínos snímku je tak ve sledování pracovních postupů, které jsou v televizi zcela odlišné oproti tisku. Jenže pokud vás tahle mediální tematika nefascinuje, tak žádných společensky významných zpráv (třeba jako v dokumentech o Babišovi) se nedočkáte.

    • 6.7.2018  23:37
    Tina a Vore (2018)
    ****

    Inu, tenhle mix žánrů zamotá hlavu leckomu. Komedie, melodrama, thriller, fantasy - prvky všech těchto žánrů tu jsou v nemalé míře a snímek několikrát změní svůj tón. Poměrně rychle se člověk začne stydět za úvodní výsměch hlavní postavě a od té doby už si s vámi Ali Abbasi dělá, co se mu zlíbí. Žánrová nevyhraněnost a chuť experimentovat pak vedou k tomu, že se film rozhodně neubírá vyšlapanými cestičkami a několikrát diváka překvapí. Ano, místy ta překvapení budou spočívat v nějaké té nechutnosti, ani ta však není samoúčelná a na emoční či satirické rovině funguje. Ústřední dvojice (v reálu mimochodem poměrně pěkní lidé) rozehrává vskutku bizarní podívanou, přesně takovou, jakou na festivalech chceme vidět. Příjemné překvapení letošních Varů.

    • 6.7.2018  23:25
    Do noci (2018)
    ***

    Málokomu se to bude líbit, je to opravdu síla. Ve sledu nevysvětlených, často bizarních a nechutných obrazů trápí Brunner Caleba Landryho Jonese až na hranici jeho možností. Není to příjemné ani jednoduché pokoukání, ale zároveň tu vidíme poměrně realistický obraz posttraumatické stresové poruchy. Nevyrovnanost, úzkosti, absence smyslu života, neschopnost fungovat, to všechno k téhle diagnóze patří a hlavní "hrdina" to zobrazuje velmi dobře. Příběh zřejmě vyžadoval i absurdní postavy kolem něj, aby se vůbec něco dělo, takže se budeme divit jeho neuvěřitelně trpělivé partnerce i podivným kamarádům; ale právě ve vztazích k druhým lidem se Normanovo trauma a celoživotní postižení ukazuje nejvýrazněji a nejtragičtěji. Těžký, nepřátelský film, který mě ale svou syrovostí a snahou jít až na dřeň přece jen trochu okouzlil.

    • 6.7.2018  23:19

    Ta nápaditost! Je neskutečné, kolik toho Svěrákovi dokázali do filmu nacpat. Výsledek kvůli tomu působí místy nekoherentně, jelikož leckteré postupy se v něm objeví pouze jednou, na druhou stranu je znát mladistvý zápal a snaha vecpat do filmu všechny cool věci, co autory napadly. A toho si cením. Současné tuzemské debuty (či obecně filmy mladých filmařů) se drží nepochopitelně při zemi, tady ale mladý Svěrák (který už tou dobou měl za sebou zdánlivě dospělejší a umírněnější Obecnou školu) dal naplno svou hravost a já si to rád užil s ním. Nevyrovnaný, originál a svou naivitou nádherně zábavný snímek.

    • 6.7.2018  23:15
    Mama Brasil (2018)
    ***

    Tahle brazilská máma se mi pod kůži moc nedostala. Trochu závadějící český název klame tělem, jelikož v zásadě se jedná o úplně obyčejnou náladovku, snažící se vystihnout atmosféru jedné rodiny. Takové, která není ničím zvláštní, neprochází dramatickými událostmi (respektive o nic dramatičtějšími než kterákoli jiná) a její členové se mají rádi. Možná posmutnělá připomínka toho, že ať se snažíte sebevíc, spousta věcí se vždycky pokazí? Třeba. Ještě víc ale Mama Brasil rozsévá optimismus, neboť vidíme, že všechno se prostě časem vyřeší. Jak říkal už Vlasta Burian - ono se ještě nestalo, aby to nějak nedopadlo. Tenhle příjemný snímek informaci předává v exotickém balení; jenže také nic moc navíc.

    • 6.7.2018  23:11
    Paterno (TV film) (2018)
    ***

    Barry Levinson dokazuje, že stále patří mezi velmi schopné řemeslníky, ačkoli tomuto projektu musím vytknout především jednu věc - délku! Některé pasáže (paradoxně především akční koláže) a vedlejší dějové linky jsou překvapivě nudné a kdyby se stopáž zastavila na nějakých 70-80 minutách, byl bych dost spokojen. Takhle se dočkáme spousty rozvláčných a utahaných dialogů, obvykle zahrnujících pomalu láteřícího Ala Pacina, který kvůli roli dokázal ještě o pár let zestárnout. Pro Levinsona je to jinak ideální látka, jelikož se jedná o klasický americký příběh zahrnujících hodnotové spory. Škoda, že samotný Paterno je ze všech postav ve filmu zdaleka nejlaxnější, a tak je velmi těžké si na něj udělat názor; nebo aspoň na to, zdali se choval správně. Ale určité morální otázky tento případ v divákovi vyvolá, což je fajn.

    • 5.7.2018  10:14

    Kdy, když ne teď? Loňský útok v Charlottesville, vzestup afroamerických sil v Hollywoodu a samozřejmě zase jednou Trump. Spike Lee si vybírá vhodnou dobu k pojmenování stále přetrvávajího rasismu ve Spojených státech a k odvyprávění angažovaného příběhů volí své typicky silné zbraně - nenápadnou, místy až ledabyle působící režii, dialogy na hranici absurdity a humor. V několika scénách běhá mráz po zádech a Lee nikoho nenechává na pochybách, že tohle prostě umí. Charismatický John David Washington v hlavní roli ukazuje potenciál a rozhodně o něm ještě uslyšíme. Se standardně dobrým Adamem Driverem tvoří sympatickou dvojici, kterou si okamžitě zamilujete. Stejně jako fakt, že Spike lee je neskutečně chytrý filmař a drží se o krok před divákem. Po všech stránkách fungující lahůdka.

    • 5.7.2018  00:56

    Chápu překvapené a znechucené komentáře i hodnocení, tohle rozhodně není snadno čitelné dílo. Milionkrát přepisovaný scénář je znát, ovšem to podstatné tam zůstalo v míře vrchovaté - Gilliamova představivost a až dětinsky naivní fantazie, z níž nehodlá ustoupit. Co ho štve na politice, společnosti, dnešní době - všechno vložil do snímku. Určitě to není koherentní (respektive po jednom zhlédnutí v tom hlubší klíč snad ani nelze najít) a když od téhle podoby Dona Quijota trochu poodstoupíme, můžeme začít hledat nelogičnosti. Anebo se můžeme nechat fascinovat každou jednotlivou scénou, která hýří nápady a zábavou. Takovéhle filmy se zas tak často netočí a já jsem rád, že jsem se naplnění Gilliamova snu dočkal.

    • 4.7.2018  17:25

    Doplněk Normálního autistického filmu, který se do předloňského dokumentárního hitu nevešel. Či lépe řečeno nehodil, neboť Markétino postižení je výraznější nežli u zbylých tří sledovaných dětí, a tak její příběh stojí hlavně na vyprávění obětavé matky. Je moc pěkné, že se Janek rozhodl natočený materiál nehodit pod stůl a věnoval Markétě celý snímek. Ten bohužel z podstaty věci není tak divácky atraktivní, zato však nabídne pohled na vzácnou chorobu očima těch, kteří se s ní musejí vyrovnat. Sympatické dílo.

    • 4.7.2018  17:11

    Zručně napsaný i zrežírovaný kraťas, který dobře pracuje s formátem a řekne přesně to, co říct chce. Trochu nesvůj jsem z toho, že se jedná o osvětovou zakázku s jasným cílem - prodat možnosti znakového jazyka na maximum. A zakázka byla splněna, v čemž právě dostatečně necítím srdíčko, ale naopak kalkul. Je zřejmé, že takové ždímání emocí v zámoří milují, o čemž nejlépe vypovídá získaný Oscar. Kdovíjak hlubové sympatie ale k takovému projektu nějak cítít nemůžu.

    • 4.7.2018  11:32

    Nemůžu si pomoct, ale je to prostě málo. Sociálně angažovaných dokumentů u nás každoročně vzniká spousta, při sledování tohoto jsem často myslel na Sbohem, děcáku, sledující také mladé lidi, kteří se snaží vybojovat své místo v životě. Jenže zatímco oni mají tak mizerné výchozí podmínky, jak si jen dokážete představit, hrdinové z Nic jako dřív se mají vlastně docela dobře. Jistě, žijí v chudém regionu s vysokou nezaměstnaností, ovšem jejich rodiny jsou relativně funkční a mohou těžit ze solidního zázemí. Jejich osudy proto pro mě nebyly moc dramatické a spíše mě zaujaly hrané postupy a vtíravá kamera, díky čemuž snímek působí rozhodně filmověji nežli většina tuzemských dokumentů (zřejmě se projevily i peníze HBO). Pro mě tedy celkově trochu málo a pohříchu bez pointy, ovšem jako poctivý kus filmařiny to postačí.

    • 4.7.2018  11:23
    Tlumočník (2018)
    ***

    Přál bych si, aby se Jiří Menzel stihl podílet ještě na řadě dobrých filmů, ovšem s Tlumočníkem to tak úplně nevyšlo. Na vině je především scénář, kvůli kterému vyprávění plyne tak pomalu, že skoro doufáte, že to budete mít za sebou. Jako úplně. Road movie se starými lidmi by mohla chytnout i ty mladé, ovšem myšlenkově klouže po povrchu a filmařsky nemá čím zaujmout. Nebo alespoň pobavit. Peter Simonischek jako (ne)stárnoucí bonviván dává vzpomenout na svou předloňskou hvězdnou úlohu Toniho Erdmanna, jako protipól mu Menzel funguje dobře. Alespoň mezinárodní koprodukce je na snímku vidět, díky čemuž se tvůrci nemusejí stydět, ale mohlo to tedy dopadnout mnohem, mnohem lépe.

    • 3.7.2018  22:49
    Naneživo (2017)
    ****

    Bizár, jak se patří, a hlavně výborný nápad! První půlhodina je skutečně k nepřežití, i když v dobré společnosti i na ni lze shovívavě nahlížet jako na zábavně nepovedené a nechtěně vtipné béčko. Druhá část filmu je však vtipná zcela záměrně a dost se jí to daří, poskytuje totiž na úvodní část zcela nový pohled. Nerad bych víc z příběhu prozrazoval, ale tahle komedie je opravdu hodně meta a bez ohledu na kvalitu humoru se nejeden divák dozví víc o tom, jak natáčení filmu vlastně probíhá. Jsem zvědav, jestli se jedná o náhodný úkaz, nebo můžeme od Šinčiró Uedy čekat další subverzivní absurdity jako v tomto případě. No, nechci říkat zbytečně moc, a tak jen znovu napíšu, že se jedná o výbornou zábavu, kterou se vyplatí vidět, a dál to radši nechám být.

    • 3.7.2018  21:32

    Formálně na vysoké úrovni, Pawlikowski v tomhle ohledu bezesporu umí. Na příběhové úrovni se musí divák smířit s tím, že vyprávění je leckdy zkratkovité a reálie režimu či životních procesů jsou odstaveny na vedlejší kolej; podřízeny ústřední melodramatické lince o věčné lásce navzdory okolnostem a především politické zvůli. To chtěl podle všeho Pawlikowski sdělit, jelikož za tímto cílem si nekompromisně jde, logika příběhu ho tolik nezajímá. Poetiku snímek však má a na metaúrovni komentuje proměnlivé vlny studené vlny napříč dekádami. Není to prvoplánová romance, nýbrž funkční snímek o složitosti vztahů. Dobrá práce, ale pro mě úplná špička ne.

    • 3.7.2018  12:43
    Domestik (2018)
    ****

    Fyzičnost až na prvním místě! Konečně, chce se říci. Žánr bytového hororu je řízlý tematikou Fair Play a sleduje proměny hrdinů na psychické i fyzické úrovni. Některé tělesné kousky jsou těžko zkousnutelné, ale to je jenom dobře. Mám rád, když se utahování šroubů daří způsobem, jaký svého času piloval Polanski, a precizní Sedlákova režie jde právě v těchto stopách. Žádný záběr není nahodilý či odfláklý, vše má své místo a forma tak podtrhává neurotičnost ústředních postav. Pro mě jeden z nejsilnějších tuzemských filmů za poslední roky - možná vůbec nejsilnější.

    • 3.7.2018  12:37

    Forma poráží obsah, ovšem tak suverénním způsobem, že má smysl tenhle úkaz vidět na velkém plátně. Krasinski překvapuje režijní jistotou a minimálně ve zvukových kategoriích by měl útočit na Oscary. Příběh je docela slabý, v základní premise je spousta slabin a každá další desetiminutovka vyvolá víc udivených otázek než smysluplných odpovědí. Ne, takhle by ten svět opravdu nemohl fungovat. Ale to je nakonec vedlejší, protože tu máme horor, jenž sází na ticho - už proto stojí za pozornost. A napětí plynoucí z naprostého ticha zase jednou ukazuje, že nejděsivější je to, co nevidíme (neslyšíme). Bitky s emzáky sklouzávají do survivalu, ale tou dobou už vás bude mít Tiché místo omotané kolem prstu. Tleskám originalitě a kdyby se společně s ní svezla i zručnější scenáristika. měla bychom tu možná horor dekády. Takhle "jen" velmi nápaditý a povedený kus.

    • 2.7.2018  13:33

    Název zaujme na první pohled a Radu Jude se tak znovu vrací do rumunské historie, z níž si umí vyzobat pěkně nelichotivé momenty. Tenhle snímek v zemi svého vzniku určitě rozpoutá kontroverzi, neboť vzpomínat na temné kapitoly minulosti se chce málokomu. Jen si představte, kdyby nám chtěl někdo podrobit zdrcující kritice husity a jejich nepěkné aktivity. Jenže rumunská armáda pro našince takový zvuk nemá, a tak není pochyb o tom, že český divák spoustu narážek a historických rozborů nedocení. Přesto je zjevné, že se jedná o chytrý film, který má mezinárodní přesah minimálně v tom, že lidé se prostě nemění a co se stalo před sedmdesáti lety, může se klidně opakovat i dnes – když mase řeknete, komu má tleskat, tak to dělat bude. Tahle znepokojivá satirická linka bohužel není dostatečně protlačena, a tak pro nás, kteří netrávíme noci nad knihami o historii Balkánů či pogromů, ty dvě a půl hodiny nakonec zas tak silně nevyzní.

    • 2.7.2018  10:22
    Hmyz (2018)
    ****

    Důstojné rozloučení s velkým umělcem. Málokteré jméno udělalo Česku takové jméno ve světě jako právě Švankmajer a jeho poslední snímek na tomto obrazu nic nezkazí. Jistě, zase se jedná o šílenost, která pro běžného diváka, jenž se chce prostě podívat na komedii s Jirkou Lábusem, prostě není. Švankmajer předkládá esenci svého stylu, v níž kombinuje znepokojivé animace se surrealistickými výjevy, navíc okořeněné vyhrocenou sociální kritikou z pera bratří Čapků. Dobrý námět a schopné zpracování, ukazující, že Švankmajer by ještě rozhodně měl co říct – škoda, že se do dalšího velkého projektu už nepustí.

    • 2.7.2018  10:17

    Přinejlepším tři hvězdy a chválu ze Sundance nechápu. Proč natáčet snímek o tom, jak to nikdy ani zdaleka nebylo? Křesťanské převýchovné tábory byly o poznání větší maso jak na začátku devadesátek, kdy se film odehrává, tak nejspíš i teď. Takhle dostáváme jen vyhlazenou, idealistickou vizi světa bez konfliktu vnitřního ani vnějšího. Chloë Grace Moretz je v hlavní roli sympatická, přesto její postava vyvolává řadu otázek, na něž snímek neodpoví. Stejně jako k ní nám nedovolí dostat se blíž ani k ostatním postavám a nenabízí ani psychologickou sondu do hlav mladých lidí, kteří v prudérním prostředí objevují svou sexualitu, ani sociálně ostrou hranu, která by pojmenovávala problém z hlediska systému. Zůstává jen indie oddychovka s pohodovou atmosférou a funkčním řemeslem, na což se sice příjemně dívá, ale když to minete, o nic nepřijdete. Čekal bych, že na Sundance se musí ročně hlásit tisíce takových filmů, takže nechápu, v čem je tenhle zvláštní…

    • 1.7.2018  21:15
    Chvilky (2018)
    ****

    Nečekal bych, že od scenáristky děsivého Andílka na nervy se dočkáme něčeho takového. Jenže Parkanová ve své režijní prvotině předkládá velmi civilní a přitom psychologicky smysluplný portrét mladé dívky. Obsazení Bokové se vzhledem k její společenské angažovanosti a roli jedné ze zástupkyň generace mileniálů jeví jako výborný tah. Vizuálně jsou Chvilky dost obyčejné, na tom by chtělo v další tvorbě zapracovat, ale výpověď o vnitřním rozpoložení jedné dívky, jež je odmala udusávána svým okolím, je velmi věrohodná a leckdo se v ní pozná. Až vám budou rodiče zase říkat, že vědí, co je pro vás nejlepší, vzpomenete si. Velmi sypatický debut.

    • 1.7.2018  21:08

    Tak Loznica vyzývá k zodpovězení otázek o podstatě společenského vývoje? To se mohl zeptat a každý by mu řekl, že lidé jsou samozřejmě stále stejné ovce jako před sedmdesáti lety. Když někdo nahoře chtěl, aby šli, tak šli; teď je správné, aby slavili, a tak vkládají všechnu energii do poctivého slavení. Takového moderního, bezpečného, které nejlépe vystihuje snaha vypadat dobře na oslavné fotce na Instagramu. Pěkné myšlenky, jenže příliš banální na to, aby ospravedlnily hodinu a půl nudy, již nás Loznica vystavil. Popáté během pár desítek minut zpívanou Kaťušu už fakt nepřežijete. Holt když necháte běžet statickou kameru, hlubokomyslných záběrů se prostě dočkáte jen těžko, zato přehršle všedního plevelu ano. Tenhle výsledek je zbytečný a nikoho vážně neobohatí.

    • 1.7.2018  17:46

    Po výrazném Rodinném filmu jsem čekal tak nějak víc. Kombinace sociálního dramatu a coming of age tematiky je (nejen) v letošních Varech překvapivě častá, a tak by každý příspěvek měl být dostatečně výrazný, aby zaujal. Všechno bude se od zbytku pelotonu liší jen v drobnostech a celkově rozbor chlapectví a dospívání není tak detailní, abych si ho zapamatoval na víc než pár hodin. Mladí herci jsou sympatičtí a zkušení je dobře doplňují, díky vyprávění pomocí flashbacků se navíc dočkáme i prvku napětí. Přesto bych se divil, kdyby si někdo z filmu odnesl víc než to, že dospělým se prostě nemá věřit...

    • 1.7.2018  10:21

    Fantastická práce dokazující, jak málo lidí a okolních propriet potřebujete, když máte prostě talent. A s tím filmový bůh na Cedergrenovi i mladém Möllerovi (kterého se od teď rozhodně vyplatí sledovat) rozhodně nešetřil. Ve stylu Telefonní budky a Noční hlídky tu máme další drama, kterému stačí jeden volající hrdina a pár hlasů ve sluchátku. Tísňové volání navíc funguje na několika úrovních, nabízí totiž solidní detektivní případ, psychologické drama o vině a trestu a mimoděk i jakési varování, aby člověk v práci nepřekračoval hranice. Uměřená stopáž navíc zajistí, že se divák pohledem na jednu tvář nezačne nudit. No prostě lahůdka s napětím i přesahem.

    • 1.7.2018  01:14

    Vtírají se otázky, proč Manskij čekal skoro dvacet let s uveřejněním takového materiálu? Podle svých slov předpokládal, že nemoc se časem vyléčí sama, ovšem když se tak nestalo, rozhodl se jednat. Pro nás se každopádně jedná o vhodné načasování, neboť některé paralely s praktikami našeho současného prezidenta jsou do očí bijící. Našince, který se detailně neorientuje v politice Matičky Rusi potěší i Manského komentář, který leccos objasňuje. Na druhou stranu se jedná o dokument, který od začátku své protiputinovské ladění neskrývá, a tak se o nikterak šokující příspěvek k tématu nejedná - přesvědčení na obou stranách spektra se nezmění. Za vidění to však rozhodně stojí.

    • 30.6.2018  16:53

    Jak se vyrovnat se smrtí, nevěrou a dospíváním? Mladá Doroteja Nadrah se musí vypořádat s rodinnou tragédií, které by nikdo čelit nechtěl. A složité to nemá jen ona, nýbrž i diváci, jelikož režisérka Sonja Prosenc předkládá příběh s nelineární narací, a tak si musíme výsledek skládat kousek po kousku sami. Délka hodiny a třičtvrtě bude pro leckoho zřejmě přepálená, jelikož ve filmu se ani moc nemluví a namísto toho se spoustu informací o vnitřních pochodech hrdinky dozvídáme prostřednictvím přírodní symboliky. Ne, tohle vážně není pro každého. Ale nejen díky ambicióznímu názvu chovám k Příběhu lásky určité sympatie.

    • 30.6.2018  10:30
    Mandy (2018)
    ***

    Přiznám se, že mě to těžce minulo. A to jsem se tak těšil! Druhá polovina je zábavná, i když často nechtěně, a Cage si úlohu šíleného zfetovaného mstitele nepochybně užívá. Málokdy jsou jeho přepálené herecké kreace na místě, sem však nepochybně patří a klobouk dolů před režisérem, že to takhle ukočíroval. Řezničina je krvavá, originální i rozmanitá, ke konci je tedy všechno v pořádku. S čím mám tedy problém? Jednak s úmorným tempem, které je opravdu extrémně pomalé a nekonečné záběry na nic se po chvilce dost omrzí. Hlavním kamenem úrazu je však první půlka, která slouží vlastně jen jako velmi, opravdu velmi zdlouhavý prolog - bez násilí, bez zábavy. Nemálo lidí z projekce odešlo a já se jim nedivím. Kdo si počkal na posunutí příběhu v půlce a následné krvavé lázně, neprohloupil, ale přesto se budu řadit k těm, kterým Mandy k chuti zas tak nepřišla. Škoda.

    • 29.6.2018  21:46
    Profil (2018)
    ***

    Není to už tak úplně originální koncept, přece jen pár filmů z monitoru počítače či telefonu jsme už viděli. A tak nepřekvapí spousta propracovaných detailů, jichž si člověk během sledování ani nevšimne (respektive pouze náhodou). To je už ale spíše standardem, a tak tyhle filmy mohou zaujmout hlavně tím, že mají neotřelý příběh, který dokáže i navzdory repetitivní formě udržet pozornost. A to se Bekmambetovovi docela daří, kdyby jen díky silnému námětu. I pokud se ale nezajímáte o situaci kolem Islámského státu a nečekaně propracovaných technik, jimiž prorůstá "naši" západní společnost, tak i samotný motiv překračování hranic v práci je zábavný. A leckdy dokonce napínavý. Nikterak zlomový, leč povedený kus.

    • 29.6.2018  18:58
    Wildlife (2018)
    ***

    Paul Dano dává na odiv své nezávislé kořeny a namísto dechberoucího audiovizuálu sází na ústřední trojici herců a jejich komorní příběh. Gyllenhaal i Mulligan dokazují svou kvalitu, zjevením je velmi podařený výkon čerstvě sedmnáctiletého Eda Oxenboulda. Coming-of-age drama tentokrát nesleduje pouze dospívajícího chlapce, ale ukazuje potřebu rituálů a nalezení role ve světě i u jeho rodičů, pětatřicátníků. Což je v tomhle věku (a hlavně s dítětem na krku) přece jen docela problém. Silný námět, který však Dano nerozvedl tak, aby mě emocionálně odboural. Jeho civiliní uchopení netlačí na citečky tak moc, až... ze mě nedostal vlastně vůbec nic. Ale možná jsem jen mrtvý uvnitř.

    • 20.2.2018  21:20

    Od začátku jsem tomuhle filmu nevěřil a považoval ho za zbytečnou povinnou oscarovku, výsledek je ale překvapivě o poznání lepší. Nejde ani tak o mravenčí detektivně-novinářskou práci, ani srdcervoucí osudy hlavních postav, ale o nečernobílá morální dilemata, která je skutečně potřeba řešit. Publikovat, či nepublikovat? Důvody k tomu i onomu činu jsou logické a věrohodné stejně jako osobní nejistoty, podané navíc bez přehnaného patosu. Kreativní Kaminskiho kamera a umírněná Williamsova hudba podtrhávají Spielbergův styl, který je přece jen rozmáchlejší než třeba ten McCarthyho ve Spotlightu, ale s tím se musí počítat a nakonec se vlastně ani o problém nejedná. Překvapivě tedy musím pochválit vrstevnatější příběh se zábavnějším podáním, než bych čekal. Určitě se nejedná o nic jiného, než jak to na první pohled vypadá; nedávné Všechny prachy světa ale ukázaly, že i jasně načrtnutá zápletka vedená zkušeným filmařem se může po cestě rozsypat. A to naštěstí není případ The Postu.

<< předchozí 1 2 3 4 5 6 8
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace