Recenze (541)
Babylon (2022)
Z očekávaného Babylonu se vyklubal komerční propadák, jedná se však o jeden z nejopulentnějších filmů roku, jehož hudbu ani obrazy z hlavy jen tak nedostanete. Tříhodinový výlet do Hollywoodu před téměř sto lety se tedy rozhodně vyplatí.
Nic (2022)
Co se stane, když žák osmé třídy prochází existenciální krizí? Kamarádi ho v tom samozřejmě nenechají a pomohou mu najít smysl života, to dá rozum! Ale co když i oni tápají? Drama o dospívání Nic vychází ze silného nápadu, jeho realizace však značně pokulhává.
Extase (1932)
„Nikdy jsem vám nerozuměl. Ani tobě, ani tvé matce,“ kroutí velkostatkář hlavou nad nečitelnými citovými pochody své dcery Evy. Ta se v podání okouzlující Hedy Kiesler (později Lamarr) stala sexuální ikonou 30. let a československé kinematografii přinesla obrovskou publicitu. Mravokárci měli se snímkem řadu problémů, tomu však na popularitě neubralo – spíše naopak.
á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN (2022)
Jan Bušta ve svém dlouho chystaném debutu dal vzniknout těžko hodnotitelnému filmu, který snad ani není možné plně pochopit rozumem. O to působivěji a sveřepěji však dílo předává spoustu nepříjemných emocí, což je vzhledem k tématu zcela adekvátní.
Piargy (2022)
Prostředí slovenské předválečné vesnice je zpracované atraktivně i atmosféricky, zasloužilo by si však dotaženější příběh s důsledněji zpracovanými postavami.
Bílý šum (2022)
Bílý šum je alegorická konverzační romance s příměsí černohumorné satiry – anebo také cokoli jiného. Noah Baumbach využil nápadité předlohy a silné herecké sestavy k filmu, který je v mnoha scénách a jednotlivostech poutavý, v součtu však přehlcený a rozpadlý. Zajímavý experiment rozhodně ano, ale zlomové autorské dílo nikoli.
Operace Fortune: Ruse de guerre (2023)
Operace Fortune: Ruse de guerre se po roce v šuplíku konečně dostává do našich kin. Oblíbený Guy Ritchie během další spolupráce s Jasonem Stathamem bohužel jede na neutrál, fanoušky staromilské akce se špionážními prvky však může novinka v kinech potěšit.
Vychovatelka (2022)
Mezi přehnaně pozitivními americkými a přehnaně negativními tuzemskými ohlasy dává smysl najít kompromis. Pokud se totiž oprostíme od ideologicky vyhrocených pohledů, výsledkem je pouze velmi průměrný film, z něhož občas probleskuje potenciál, většinu času však pouze stupňuje očekávání, jimž následně nedokáže dostát. Zdařilou práci kameramanky Riny Yang, jež dokáže přicházet s nečekanými úhly a kompozicemi, totiž zastiňuje režijní nezkušenost a scenáristická nejistota Jusu, která se utápí v nejasné symbolice a nedotaženosti prezentovaných sdělení.
Dařbuján a Pandrhola (1959)
Jak zařídit, aby buržoazie vyslyšela přání chudiny? Přece pomocí kouzel! Populární snímek Dařbuján a Pandrhola je nejen pohádkou s nadpřirozenými bytostmi, ale i ideologicky angažovanou moralitou, v jejímž jádru je spravedlivá smrt, jejíž působení může ohrozit jen poctivě zabedněný sud.