Cuzan

Lidé, léčící se se závislostí zažívají mnoho vnitřních konfliktů, bojů, musí překonávat sami sebe, a když na to přijde, může to být dost zajímavé dobrodružství poznávání sama sebe. Nic z toho mi ale film neukázal, a klouzal po povrchu, možná podobně jako sklouzne po povrchu první léčba mladého muže. Některé momenty a motivy byly pěkné, například počáteční odpor hlavní postavy k procesu léčby, nebo jeho nepřítomní rodiče a hyperprotektivní matka, a taky klasická hudba zaznívající ve chvílích, kdy se chtěl Adam napít. Ale třeba postava terapeuta, který generuje náhodné hlášky o léčbě závislostí a zjeví se vždy Adamovi v zádech, když má nějaký problém mně přišla kapanek plochá. A pak ta celá řada formálních chyb, kdy filmařská licence ustupuje realitě... Třeba to, že takhle mladí alkoholici jsou velmi vzácní, a trochu pochybuju o rozvinutí závislostí u kluka, který pije poslední rok (jo, kdyby to byl chlapec, který usosavá od 10 let a rodiče sami taky chlastaj, bylo by to reálnější, ale asi ne tak divácky sympatické), také ten až skoro individualizovaný přístup terapeuta, to že někde za oknem jiný pacient vidí delirantniho pacienta, nebo i to, že v ústavní léčbě je možné s takhle kamarádit s osobou opačného pohlaví, která dokonce přijde na noční randez-vous na pokoj (!). Na naprosto komorní film, který bude skutečně o tom, co se děje v léčbě v člověku tedy stále čekám. Na závěr už je poklona Josefu Trojanovi, který celou stopáž utáhl, a jeho herectví bylo koukatelne a zábavné. Kromě té trochu přehnané scény, kdy se v křeči zhroutil na zem ve sklepě, a to proto, že mu je zle při vzpomínce na pití alkoholu, to bylo uvěřitelné. A taky mě bavilo pozorovat, kdy je podobnější jednomu a druhému rodiči. A prima také bylo rozpoznávat apolinářské a bohnické lokace.

Dlouho jsem neviděla nic tak tupého a odtrženého od reality. Karikaturní postavy naprosto všech, dialogy stupidní. A smutné tedy je, že toto by měl být preventivní materiál ve spolupráci s pojišťovnami a policií. Jedna hvězdička za milé pražské lokace jako je Apolinářská porodnice a Švehlova kolej. Ty mají konec konců k celé adiktologii blíž než celý tento počin.

A to jsem si myslela, že to děsné pokračování Gilmorek snad nic nepřekoná. Bylo mi blivno sledovat, jak tvůrci snaží napasovat bohaté paninky do současného společenského nastavení. Fakt urtpení. Jediné, co oceňuji, že se poradilo dostat na obrazovku téměř kompletní původní herečkou sestavu. Ehm. Teda bez Samathy. Ale pak ty příběhové faily - jakože Standford a ten úlisný Charlottin poskok jsou pár? Vždyť se totálně nesnášeli! A ať mi nikdo neříká, že dobře situovaný muž, jako Božský nemá ten nitrák na desce rotopedu, ve sprcháci, a vůbec všude, a na ruce hlavně chytré hodinky, které mu zavolají záchranku, kdyz sebou sekne o zem!

Vizuálně působivé a hudebně skvělé, jedním slovem podívaná. Ale příběh byl pro mě dost zmatený a jaksi šel kolem mně, asi i kvůli tomu, že s žádnou z postav nebylo pro mě možné se identifikovat a nebo ji aspoň fandit. Jsou anime, která se mě dotkla víc.

První díly v atomovém krytě mě bavily, těšila jsem se na rozklad humanity a skutečnou hororovou story toho, co se bude dít po apokalypse, ale jakmile bylo naznačené, že fešný pseudo výběrčí vyvolených do nového krytu, a jedna z šedých služek nejsou, čím se zdáli, a asi mají nějaké nadpřirozené schopnosti, začalo to smrdět. A bohužel, když se rozkryla identita tohoto Michaela, a za přispění Covenu jsme se vrátili do Murder Housu, začalo mě to neskonale nudit, protože to bylo velmi předvídatelné. Jediná zábavná věc na povstání Antikrista byl návrat Jessicy Lange do seriálu. Jinak souboj čarodějů a čarodějnic a snaha vyhrát zpátky svět byla nudná, páč bylo prostě jasný, že se to podaří, a povede se to nějakou totální pitomostí. A taky jsem poměrně alergická na to, když američtí tvůrci si berou do své náruče události evropských dějin. Jo, Anastazii podle všeho bolševici zabili poslední. Protože měla v šatech zašitý fucking diamanty. Nikde žádná Mallory. Příště až se ponořím do vany zkusím se taky vrátit v čase před rozhodnutí podívat se na tuhle sérii.

Psychiatričtí pacienti pod dohledem církve svaté. Respektive pod dohledem neléčené alkoholičky, kterou trápí špatné svědomí. Do toho sem tam nějaký mimozemšťan (za mě trochu zbytečná linie, ale nakonec proč ne), posedlost satanem a exorcismus, nacistický lékař provádějící experimenty na lidech ve jménu "většího dobra". Dezorganizovaný attachement ve dvou vyvedeních vedoucí ke chladnokrevnému vraždění a poněkud zvráceným pohnutkám jak uspokojit svoje potřeby. Smrt, masový vrah Santa Clause, a velké ambice - dostat se do Říma, napsat skvělý článek a udělat díru do světa. A kde je skutečné zlo? Skvělá Jessica Lange. Name Game si zpívám ještě teď.

Kdyby se spolu utkali Fiona Goode a Voldemort, kdo by vyhrál? Zprvu jsem se této sérii chtěla vyhnout, ale jsem ráda, že jsem to neudělala - připravila bych se tak o skvělé překvapení. Horké New Orleans, dvě stě let stará rasistka, trochu toho upalování, oživování a lektvarů. Jo a taky voodoo - Angela Bassett mě hodně bavila. Upřímně jsem fandila Lily Rabe jako největší fanynce Stevie Nicks, aby se stala příští Nejvyšší, ale vlastně mě neurazil ani poměrně rozjasněný závěr celé série.

Spíš než American Horror Story je to taková American Story - na téma moci, rovnoprávnosti mužů a žen, šílených psychopatů, kterými je historie USA protknutá, a příběh jednoho z nich sledujeme i v této sérii. Evan Peters hraje zabijáka a vůdce kultu, kterému se podaří stát se radním a usilovat dál o moc. Za všechny ty série mě v této roli herecky bavil asi nejvíce, i s tím, že si švihnul Warhola a Masona. Zvrácenost a zároveň grotesknost celého kultu pro mě představuje "pinkie power", kdy se chytnou za malíčky a říkají si pravdu. Bavil mě i malý exkurs do feministického hnutí. Dokonce mě bavila i Sarah Paulson, po tom, co se zklidnila a začala si jet svou hru. Jen pořád nechápu tu americkou věc s klauny - mít je rád, stejně tak jako z nich mít panickou hrůzu je pro mě věc za kulturní bariérou, tak vzdálená jako Amerika samotná.

Na American Horror Story mě baví, že opravdu vypráví příběhy a všichni psychopati, vrahouni i oběti mají za sebou osobní historii, která dokáže držet charakter pohromadě. A zábavné charaktery této sérii rozhodně nechyběly - nevyspělý a bezhraniční Dandy, který byl ztvárněn naprosto skvěle včetně pohybů navztekaného tříletého frocka, frauline Elsa, její příšerný něměckofrancouzský přízvuk a otřesný zpěv, úlisný Spencer, který pro peníze zavraždí kohokoliv, aniž by si umazal ruce, a přízrak trestající hvězdy vystupující o Halloweenu v podobě Wese Bentleyho. Za mě nejsilnější epizody celé série byla právě ta, kdy tento přízrak přichází poprvé, a druhou nejsilnější byla ta vyprávějící příběh Pepper. Nicméně krom toho jsem celou sérii spíše protrpěla, Sarah Paulson mám už po Asylum, Covenu a Hotelu dost, a tady byla dokonce dvakrát, že to většina příšerek nedá do další generace bylo jasné od začátku, a otázka jak bude vypadat jejich konec mě vlastně až tak nezajímala a Dandy, po tom všem co udělal, si zasloužil mnohem horší a bolestivější konec.

Art deco, móda, hispteři, upíři, duchové, feťáci, filmové hvězdy, zabijáci, transka a dokonce i jedna čarodějnice. Co víc si přát od horroru. Wes Bentley mě baví už od Americké krásy, takže jsem si užila každou minutu toho jeho psychotického zabijáka. A taky bych ocenila, že v celkové stopáži víc jak deseti hodin ani jednou nepadlo slovo upír. A Evan Peters konečně dostal šanci zahrát si taky odporného zabijáka.