Cuzan

Rozhodně bych ocenila krásné záběry Švýcarské přírody a rozhovory s lidma o filmu a o životě, být to jen o tom, je to za mně 5 hvězdiček. Ale pak tam bylo na mě příliš lichých úvah o tom, co je filmařina. Nevadí mi si trochu popřemýšlet, ale jakoby to byla tatáž myšlenka stále dokola - film vzniká neustálou interakci umělce s okolím. Ale na tom se neutahne 124 minut. A co je to za interakci a pouť, když se spí po hotelech? Takové evropsky pohodlné... Jako je fajn, že nás tu v Evropě nic moc nepálí, a je čas si popřemýšlet, ale v porovnání s jinými festivalovými filmy nezávislých filmařů v jejichž filmech i životě jde doslova o život, vyjde tento snímek tak nějak zhýčkaně. Zároveň v kontextu současného trendu mluvit o filmu jako o kolektivní práci mi zbožňování a vynášení režiséra do nebes a takové celkové kultovní modlářství přijde značně překonané.

Velmi artové, chvílemi jsem vzpomínala na Nabarvené ptáče. A byl to pro mě takový Farářův konec po hornicku.

Surrealistické filmy nemůžou nudit. Tady jsem se trochu nudila při představování dalších postav. Že si film ujíždí na tarotu a na spoustě svatých objektů, přesvědčení, a dogmatech nenechá nit suchou by mi nevadilo. Ani to, jak to autor na konci celé shodí. To bylo až dada a dada taky nevadí. Ale ten počet zvířecích mrtvol je příliš. Velmi neveganské, velmi kruté a proč? Pro umění? Neberu. Nezastirám, že vizuální spektákl mě strhl. Ale po úvaze jsem došla k tomu, že to je tak všechno. Podívaná a nic víc.

Velmi citlivý film o lásce, smrti, truchlení a běžném životě. Hlavního protagonistů nelze než mít ráda a přát mu to nejlepší. Jeho obdivuhodný drive a odvaha dělat si věci po svém, ale nikoliv z pozice pozérství, ale z pozice laskavosti a respektu byl pro mě zjevením - o tom se filmy tolik netočí. Kromě báječného příběhu je film i vizuálně dobře zpracovaný, velmi poetický. Mluvící hlavy od tohoto dokumentu nečekejte!

Dávám 4 hvězdy, ale je potřeba zmínit, že jsem hodnotila pozdější 146 minutovou verzi. Kino verzi jsem nikdy neviděla.

O rodičích a dětech. Poslední Formanuv film o lidech, jejich nedorozuměních, obavách, trapnosti a tak vůbec. Konkurz a Černý Petr po americku. Ten končí záběrem na rozčíleného otce, tady vidíme mlčícího znuděného potomka. Živé, satirické a pro mně po letech opětovného shlédnutí překvapivé malými rolemi dneska velkých jmen - Tiny Turnes a Kathy Bates.

Velmi surrealistické, a to mám ráda. Skvělá ústřední dvojice, velmi intimní, až jsem se skoro styděla, že tam jsem s nimi.  Akorát mi tam hapruje ta vesmírná loď. Sama jsem během projekce uvažovala o tom, že málo filmu si troufne zobrazit duši, nevědomí, a nebo hvězdu mrtvých, a hrozně jsem tomu fandila. Čili informace o tom, že to ma být space ship mě nepotěšila. Rozhodla jsem si ponechat svou interpretaci, jinak je to za dvě hvězdy, chloupkum ma Racheline krku navzdory.

Film o umírání, za mně defakto asistované sebevraždě. Myslím, že v ČR bychom volali sanitku už v pondělí, diky něčemu, čemu se říká bezodkladná péče dostanou ošetřen i lidé bez pojištění, ale jasně, nebylo by pak o čem hrát. Ale tak i tato linie, že se respektuje jeho přání nedostat pomoc, mi přijde velmi zajímavá a velmi americká. Film o tom, jak najít aspoň malou naději, že jediný potomek není zrůda, a předat jí trochu sebevědomí a lásky, co se nestihlo dřív. Film o smíření. O konci. Fraser byl úžasný, ale ty emoce ke mně nedotekly. Mile mě překvapilo, že na Aronofskeho poměry to bylo velmi komorní, velmi divadelní a s minimem ezo mumbo jumbo. Bohužel mám s Aronofskym problém, že se mně to nedokáže dotknout, možná proto, že se to příliš snaží. Racionálně to funguje, herci skvělý, ale někde se něco ztratilo a nebo to tam nikdy nebylo.

Nevěděla jsem, co mě čeká, a tak bych se spokojila i s romarťárnou. Nové město, noví lidé... však to známe, jaké to bylo, když nám bylo dvacet. Ale ono je to nakonec všechno jinak. Díky skvostné ruční kameře jsem mohla s Viktorií prožít celé její dobrodružství, jako bych tam byla taky. A že bych se ve svém životě rozhodovala jinak a s pochybnými týpky skákajícími po cizím autě se ani nezastavila? Tak jasně. Ale proto se lidí koukají na filmy, aby zažili něco, co je třeba pro ně v konfliktu. A že do všeho jde Viktoria po hlavě? To tady ti hnidopiši v komentářích nikdy neudělali něco ujetého jen proto, aby si našli kamarády?

Možná škoda pro mě, že jsem film viděla až v dospělosti, ale nijak závratně vtipné jsem to neshledala, a část filmu ošklivě zestárla, jednak co se týče nekorektnosti a filmových triků.