Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Akční
  • Dokumentární

Poslední recenze (447)

plakát

Dukla 61 (2018) (TV film) 

Duklu 61 za ty roky předchází pověst málem televizního zázraku, něco jako malý český Černobyl, já z toho měl ale smíšené pocity. Ušlechtilý záměr, jasně, solidní scénář, technicky asi všechno správně, některé scény působivé až napínavé. Ale ta snaha pražských herců o Ostravaky..  mi přišla nevěrohodná, místy směšná (za obsazení Langmajera bych poslal castingovku na dvojitou šichtu vynášení latrín, jindy přirozená Martha Issová dává kratke přizvuky tak snaživě, že jí nevěřím, ani když stojí u sporáku). 70 %

plakát

Betlémské světlo (2022) 

Občas to svěrákovsky zajiskří v dialozích, jinak je to hodně smutné. Jestli natáčení Vratných lahví dlouho drhlo kvůli výhradám Svěráka ml. ke scénáři, pak nechápu, kam zmizel jeho smysl pro dramaturgii a autocenzuru tady. Tu potřebu udělat ještě jeden film s tatínkem ale samozřejmě chápu.

plakát

Úsvit (2023) 

Jestli má nějaký český film z poslední doby svůj vlastní styl, pak je to rozhodně Úsvit. Taky má od začátku tajemnou atmosféru, na kterou bohužel zhruba v polovině úplně rezignuje, aby dostala přednost poměrně předvídatelná genderová agitka. Docela by mě zajímalo, jestli přijde doba, až se podobně talentovaní tvůrci dokážou udržet na uzdě a odolají nutkání tu svojí pravdu vykřičet naplno.

Poslední hodnocení (1 712)

Dukla 61 (2018) (TV film)

12.03.2024

Žár těla (1981)

04.03.2024

Den Šakala (1973)

04.03.2024

Bratři (2023)

15.02.2024

Věrná až za hrob (2022)

08.02.2024

Betlémské světlo (2022)

06.02.2024

Úsvit (2023)

05.02.2024

Vyšehrad: Fylm (2022)

29.01.2024

Hranice lásky (2022)

29.01.2024

Reklama

Poslední deníček (1)

Leonard

Než to bude úplně devalvovat v záplavě internetových slz a RIPů, dovolím si jednu osobní vzpomínku. V době před jeho prvním pražským koncertem před osmi lety jsem hodně poslouchal opomíjenou desku "Dear Heather" a měl rozečtenou Knihu toužení. Do O2 arény jsem vyrazil s trochu provinilým pocitem, že si na seznamu legend (snad důstojně) odškrtnu dalšího starého pána. A místo toho jsem s úžasem a dojetím sledoval sekáče před prahem osmdesátky, který tři a půl hodiny zpíval, hrál, tančil, laškoval s publikem, recitoval, a když dojel nadoraz, tak se ztratil v zákulisí, nabral sílu a s úsměvem se znovu objevil. A znova. A nebyl u toho trapnej, sentimentální ani starej. Nikdy předtím jsem nezažil takové nasazení, pokoru a nehraný respekt ke kapele i publiku. A k tomu všemu se mu podařilo (nejen ve mně) vzbudit dojem, že v tom debilním prostředí O2 arény stojí někdo vám blízký, komu záleží na tom, abyste se bavili, aby ospravedlnil peníze, které jste do něj investovali, abyste se v pořádku vrátili domů.. To vystoupení je pro mě dodneška etalonem toho, jakým člověkem se dá v takovém věku být, co to znamená vydat ze sebe na koncertu všechno. A z toho důvodu i ze spousty dalších důvodů bude mít dneska hodně lidí (stejně jako já) pocit, že někde daleko odešel někdo jim blízký a že se uzavřelo turné jednoho z největších performerů tohoto i předchozího století. Chápu to. PS. A těsně předtím nám dal vědět, že se na to dá připravit.

Ovládací panel
1 bod