Dupac

Dupac

Dušan Pačes

okres Praha-východ
Milovník starých technik, širokoúhlých formátů a podceňovaných filmů

2 body

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 7 9 12
    • 9.6.2020  09:24
    Počátek (2010)
    ****

    Pokaždé, když mě napadlo, jestli je ten snový svět opravdu tak moc domyšlený a funguje pořád na stejných základech, a proč se daná snová vrstva musí odehrávat zrovna v téhle lokaci, nepřišla odpověď, ale nápaditě zrežírovaná a vizuálně nabušená akční scéna. Proto jsem nikdy nechápal, proč by se Inception kvůli jménu režiséra měl vydávat málem za filozofický traktát, není to přece nic víc ani nic míň než solidní oddychovka.

    • 8.6.2020  09:59

    Faktograficky na definitivu, emocionálně jsem přece jen trochu na vážkách. Zatímco The Program je skicou, která v rychlém sledu shrnuje hodně postatného - ale ne všechno - z Armstrongova případu, Armstrongova lež dovysvětlí, co je potřeba, i postarším majitelům elektrokol. Sám Lance mi z toho vychází jako bytostný pragmatik. I jeho doznání nevyznívá jako ukončení vnitřní sebetrýzně, ale prostě jako nejlepší řešení, které bylo za daných okolností k dispozici. Člověk si s překvapením uvědomí, jakou moc měl Armstrong v rukách a že UCI je organizace, řekněme, hodně flexibilní ..

    • 27.5.2020  11:47

    Cyklistika jako profesionální sport mě v podstatě nezajímá, ale měl jsem za to, že příběh Lance Armstronga je trochu komplexnější, než je osa EGO - RAKOVINA - DOPING, na kterou se film zaměřuje (jinými slovy, trochu tam chybí faktor DŘINA). Mimo jiné trestuhodně opomíjí Armstrongovo rodinné zázemí, aby nastínil, jestli se i tam choval jako sebestředný arcilotr. Jako film o dopingu slavného sportovce bez znalosti jeho případu neúplné, jako filmový portrét toho konkrétního Lance Armstronga akceptovatelné jenom částečně. 70 %

    • 20.5.2020  11:45

    Schémátko. Ani jedna ze dvou hlavních dějových linek (justiční omyl, korupce v systému italského vězeňství) není natolik rozpracovaná a přesvědčivá, aby dokázala strhnout. U justičního omylu se toho dozvím příliš málo na to, abych k architektovi (Nerovi) pocítil nějakou výraznější sympatii, u dějové linky se spoluvězněm, kterého semele vězeňský systém, mají dobří a zlí na šachovnici postav až příliš jednoznačně určené místo. A architektovo morální dilema je Franco Nerem sehráno s mimickým rejstříkem Bena Afflecka, případně se dá hovořit o "úspornosti" raného Clinta Eastwooda (bohužel citelně absentuje valná část jeho charismatu). Ani hudba Ennia Morriconeho jako tahák nezafunguje, jelikož je takřka nezaznamenatelná (kdo ví, třeba padla na vrub staré kopii s původním dabingem).

    • 15.5.2020  10:09
    Duna (1984)
    ****

    Pokaždé znovu obdivuju tu míru fantazie a obrazotvornosti, kterou Lynch do svého prvního pokusu o profesní sebevraždu nainvestoval. Duna je i po letech mimořádná podívaná, samozřejmě za předpokladu, že se (mimo jiné) soustředíte při kostrbatých dialozích a mluvených vstupech a oprostíte se od jakýchkoli ambicí pochopit na jejím základě Herbertovu předlohu. Na novou verzi se těším strašně, a i když bude muset jít logicky o úplně jiný film, přál bych si, aby měl aspoň trochu takového rozporuplného a úchylného kouzla.

    • 13.5.2020  14:48

    Nápad na koncertní výlet lodí po Dunaji s kombem a památkou zemřelého Jiřího Kolšovského na palubě, spolu se zjevnou citovou zaangažovaností štábu staví "Dunaj vědomí" vysoko nad dokumenty, co se obvykle točí o uctívaných kapelách (mám na mysli takové to do vzpomínek zaobalené promo k obnovení činnosti). Nejsilnější byl film pro mě tam, kde vyplouvá na povrch Dunaje křehkost vztahů jednotlivých aktérů. Tím, jak jsou na lodi všichni bezprostřední, si nejde nevšimnout, jak opatrně kolem sebe našlapují Pavel Fajt a stávající členové kapely, vzpomínky na Kolšáka (včetně motivů jeho osamělosti a smrti) jsou hodně (a nevypočítavě) dojemné. Oželel bych některé scény po návratu z Banátu, kdy se celistvost dokumentu a hlavní téma trochu rozmělňuje (třeba hostování u Tata Bojs mohlo v klidu patřit mezi bonusy), naštěstí se řemen znovu nahodí shledáním se zvukařem Volkmarem Miedtkem v Německu a nespadne ani u pramene řeky. A co je hlavní - na konci jsem pocit, že je dobře to, co se s Dunajem děje teď, a že to je naprosto přirozené vyústění toho, co se stalo dřív.

    • 4.5.2020  10:52

    V první řadě velká úleva, že se mi to navzdory zdejšímu hejtování vlastně dost líbilo (nota bene, když jde o kousek mého oblíbeného Jasona Reitmana). Milá jednohubka situovaná do 80. let 20. století, kdy Mára P. (a jemu podobní výrobci mediální mlhy) ještě chodili na základku, takže zvolání "Je to kampaň!" bylo jenom konstatováním situace, nikoliv strategií jejího řešení. Vrtění psem je samozřejmě zábavnější, ale to v Bílém domě vynalezli až o deset let později.

    • 24.4.2020  09:36

    Být dramaturgem nějaké family-friendly telky, taky se neubráním pokušení nasazovat to v repríze každé druhé nedělní odpoledne. Generický scénář ve stylu "nesourodá parta to i přes překážky nakonec všem nandá", směs vesměs dobře vybraných talentovaných děcek z americké ZUŠky a uvolněná atmoška při natáčení, kterou se (zjevně díky Linklaterovi) povedlo přenést na plátno, tvoří do dneška mix solidní a korektní zábavy pro celou rodinu. Jen ten Jack Black i s tím svým nadšením pro sedmdesátkový rock stihnul hodně vyčichnout. Až mě při tom zamrzelo, jak moc už je dneska motto LET'S ROCK mimo mísu.

    • 15.4.2020  15:11

    Sledovat příběh deportace do Terezína, kterému (logicky) chybí jakýkoli odstup (ať už autorský, nebo časový), se vymyká všem obvyklým zážitkům spojeným s filmy o holocaustu. Nepříjemně autenticky oživlé depresivní kulisy terezínské pevnosti, hemžící se lidmi, jejichž reakcím a chování se dá těžko úplně porozumět, expresivně laděné divadelní herectví (hlavně, ale nejenom Zdeněk Hodr), to je temný vzkaz z časů, kdy se všude kolem ve filmech budovalo, zpívalo a tančilo.

    • 15.4.2020  14:31
    Filharmonie (TV seriál) (2019)
    **

    Jeden by čekal, že seriál z tak noblesního prostředí na ČT art bude mít i noblesní zápletku, ale každý, kdo někdy držel v ruce šmitec, musel mít chuť s ním zajít k paní scénáristce na koledu. Záškodnické slepení notových archů dirigentce před koncertní premiérou, okamžitá výměna hluchého koncertního mistra na základě jednoho náslechu, výroba koncertních houslí během blíže nespecifikovaných několika týdnů, nedobrovolná eutanázie bláznivé matky (….) - diváci Ordinace jistě zažili slušné deja vu. Nováčtí právníci by rozhodně měli zbystřit, tady se mohlo klidně jednat o plagiát. 50 %

    • 31.3.2020  15:24

    Jako by někdo na poslední chvíli, po natočení S02E07, rychle poupravil scénář a pustil do výroby další díly. Díky Charlottině zmrtvýchvstání, na efekt natočené a (záměrně?) přepálené honičce na mašině (kam se hrabe Frigo!) i závěrečnému "šokujícímu" rodinnému shledání (které vyvolává víc pochybností než odpovědí) jsem hořce zalitoval, že jsem neskončil o díl dřív a nezůstalo mi to hezký. Napraví rozpaky 3. řada?

    • 2.3.2020  10:42

    Všechno, co už Pearl Jam dávno víte, ale jako skalní fanda se nemůžete nepodívat.

    • 27.2.2020  13:39

    Je třeba vyzdvihnout maskéry - Depp byl opravdu k nepoznání. Ale o to víc vynikne, jak jednorozměrně je jeho postava napsaná, takže po doběhutí titulků se mi vybaví maximálně ta pečlivá pleš, špičatý nos a modré kontaktní čočky. Naprosto nulová informace o tom, co a proč se tomu divnýmu chlápkovi mohlo honit hlavou. Další pozornost na sebe strhává výprava (interiéry, kostýmy, účesy apod.) - ano, člověk má pocit, že se dívá na starou krimi ze sedmdesátek. Jen nejsem úplně přesvědčený o tom, že pro film z roku 2015 je tohle kompliment.

    • 21.2.2020  14:33
    Anomalisa (2015)
    *****

    Anomalisa má tu smůlu, že budí nedůvěru, jestli nehrozí animovaná verze Synekdochy, což jistě není úplně atraktivní představa. Proto je i tak moc nedoceněná. Ale těm, kteří se odhodlají, otevřou a nenechají se odradit lehce nečitelným rozjezdem, se bohatě odmění - nečekal jsem, že nejsilnější emocionální filmový zážitek za hodně dlouhou dobu mi způsobí malé loutky v měřítku jedna ku šesti. Tematicky nejde o nic výjimečného, co by kdekdo z nás nezažil - služební cesta na korporátní téma, osamělý večer v kulisách sterilního hotelového pokoje, náhlé citové vzplanutí, kdy vám celý svět kromě toho jednoho konkrétního někoho splývá v šedivou hmotu. Jenže největší síla je v kombinaci téhle všednosti, skvěle vystavěného scénáře a nikde jinde neviděným způsobem animace. Ty loutky mají naprosto reálné lidské emoce. A jiskra, která přeskočí mezi Michaelem a Anoma-Lisou (i to, co se stane potom), působí až hmatatelně skutečně. Finální zhmotňování Michaelových sílících paranoidních stavů je sice divácky míň atraktivní a uchopitelné, ale způsobem ztvárnění a promyšleností autorského záměru (SPOILER - Michaelovu propukající duševní nemoc vyjadřuje unifikovaná tvář i hlas všech ostatních postav) jde o naprosto geniální tah. Klobouk dolů před všemi, kteří tenhle přehlížený klenot takhle moc vypiplali. Těžko se v budoucnu někdo pustí do něčeho podobného.

    • 17.2.2020  09:34

    Pokud zapomenu na všechno, co vím o transplantaci obličejové tkáně, je to možná ten nejdokonalejší akčňák, který jsem kdy viděl. Za 23 let od vzniku v podstatě vůbec nezestárnul, naopak - pořád působí vizionářsky.

    • 16.2.2020  00:21
    Irčan (2019)
    ****

    Všichni jsme se těšili na velkou mafiánskou ságu s de Nirem a Pacinem v nejlepším věku, a dostali jsme přemítání starého invalidního důchodce nad vinou a odpuštěním, které už nepřijde. Chápu, co se Scorsese snažil sdělit, ale scénář je příliš roztahaný, upovídaný a zcela podřízený de Nirově postavě na to, aby k závěrečné (strhující) cestě emeritního vrahouna k vlastní konečnosti vystavěl dostatečně silné dějství. "Malíř pokojů" ve mně těžko vyvolá stejné zbožštění jako jeho žánrově a personálně spříznění předchůdci, rozhodně ale má můj respekt a vděk za to, že mohl vzniknout.

    • 28.1.2020  14:26

    Vetché. Jakási satira na filmový průmysl, který se Woodymu Allenovi, filmařsky ustrnulém někdy kolem 80. let 20. století, začal na počátku milénia nezadržitelně vzdalovat. Vedlejší postavy, zjevně zamýšlené jako karikatury příčin Allenových neuróz (hollywoodští producenti, rockoví muzikanti s kérkama a piercingem, ambiciózní všemdalky z castingu, bulvární novináři), budí paradoxně mnohem větší sympatie než sám hlavní protagonista, sám sebe uvrhnuvší do šouravé role slepého režiséra během natáčení. Hollywood Ending byl vyčichlý už v době premiéry a jen dýchavičně pošilhává za Allenovými majstrštyky, kterým bylo v době natáčení už dávno přes dvacet. Zpětně chápu, že následné tvůrčí vzepětí po tomhle kusu čekal málokdo.

    • 28.1.2020  13:39

    Ani Wikipedie, ani encyklopedie funku, ani bulvár, ani svatořečení. Z toho prvního si bere naštěstí jenom chudé poměry a hudební milníky, které jsou mimo diskusi. Brownovu pověstnou "jemnost k ženám" reprezentuje pár decentně nasnímaných strkanic (přestože by, samozřejmě, vydala na samostatný biják - možná by ve výsledku dopadl ještě líp, ale zase by ho nezacvakal Mick Jagger, čili něco za něco). Pro mě ale Brownovo zbytnělé (a skvěle zahrané) ego vysvětluje mnohé - jak na poli hudebním, tak na poli kriminálním. 75 %

    • 16.12.2019  09:31

    V raných 90. letech 20. století nejoblíbenější film mojí středoškolské učitelky na Podnikovou ekonomiku, protože si myslela, že 1) takhle funguje kapitalismus, 2) takhle by se měly chovat emancipované cílevědomé holky. Čas trhnul oponou a jediná scéna (vrcholně sexistická, samozřejmě), která z filmu vyčnívá, a stěží něco podobného někdy uvidíme v současném hollywoodském filmu, je topless Melanie Griffith, jak v bytě svojí sokyně vysává tepich. 30 let po svém vzniku se Podnikavá dívka z kategorie pohádek definitivně přesouvá do poličky s osmdesátkovým bizárem.

    • 9.12.2019  15:58
    Toman (2018)
    ****

    Díky tématu i ambicím Ondřeje Trojana jsem tématu držel palec už v době předprodukce. Žel rozpočet stačil (hlavně v první půlce) zafinancovat jenom takové to klasické televizní doku-drama, kde není identita žádné z postav určena na základě nějaké scény, ale vždycky je potřeba titulek na půl obrazovky, aby se k herecké mluvící hlavě dal přiřadit reálný historický předobraz. Tím si filmaři ušetřili práci (a asi i ty peníze), a je to podle mě filmově špatně. Nepočítám-li prostřihy na skutečné archivní záběry, Toman nenabízí žádnou spektakulární scénu, jenom sled celkem slušně zinscenovaných scén o pár lidech v celkem reálně vypadajících historických kulisách. Macháček, přijde mi, od Samotářů ušel kus cesty, takže mě jeho kreace ani neruší, ani nemám pocit, že by s Tomanem nějak oscarově herecky srostl. Spíš než jako film je mě Toman zajímal jako zprostředkovaný komentář k poválečným dějinám (50. léta u nás, vznik Izraele apod.), nad kterým má smysl přemýšlet. Pro mě rovných 70 %

    • 28.11.2019  09:39
    Mládí (2015)
    ***

    Někdo v tom možná může najít kondenzovanou lidskou moudrost, já se spíš přikláním k variantě, že Mládí je obrazově vytříbené NIC. Sorrentino dává na odiv svůj režijní talent, ale až na cca tři opravdu silné scény (Caineovo dirigování v lese, Keitelovo setkání s výjevy z jeho filmů a hudební finále) se většina filmu nese v rovině tvůrčí exhibice ve stylu "to čubrníte, jakou originální obrazovou kompozici dovedu". A vidět svoji oblíbenkyni Rachel Weisz, jak místy nepěkně přehrává, taky moc nepotěší.

    • 25.11.2019  10:27

    Tu stovku nebo dvě jsem za nosič ve vysokém rozlišení obětoval hlavně kvůli jménu Roberta Richardsona. V tomhle směru jsem rozhodně zklamaný nebyl, jeho kamera je pojítkem (jediným) k režijní genialitě Martina Scorseseho, se kterým natočil některé žánrově spřízněné klasiky. Mafiánským dramatem v pravém smyslu pro mě ale Live by Night není, na to je budování impéria pod vedením Bena Afflecka příliš útržkovité a vlastně i dost nevěrohodné (víc se toho namluví než ukáže). Celkově mě Affleck-režisér mnohem víc přesvědčil při budování romantických scén než při přebírání štafety na Corleonovo hřišti. O Affleckovi-herci nemá moc smysl se rozepisovat, na svůj rejstřík podává vlastně docela slušný výkon. Jenže! Pokud by si mezi sebou vyřizovali mafiáni účty charismatem, byl by Coughlin při setkání s Chrisem Cooperem a hlavně Remo Gironem (ó bože, zestárlý Tano Carridi, pořád z Vás jde ta stejná noblesní hrůza!!), na kaši dřív, než by strčil svůj strnule vykulenej kukuč do dveří.

    • 11.11.2019  10:09

    Natočené to bylo evidentně od srdce, ale srdce Hala Ashbyho bouchalo hodně nalevo, a je to znát. Takže filmový Woody Goothrie v podání Davida Carradinea (vážně neortodoxní casting!) kromě ctitelek svého songwritingu objíždí i bavlníkové plantáže a tam spolu s kumpánem nutí zoufalé dělníky skandovat: "Odbory!" "Odbory"! "Chceme odbory"! A to všechno bylo v polovině 70. let 20. století myšleno úplně vážně. Je to stejně táhlé a prosluněné jako některé filmy bří Coenů, ale holt tomu chybí ta poučená ironie.

    • 1.10.2019  10:37

    Dá se to pojmout jako hra na to, co všechno (všechno) je v Obecné škole lepší. Napadají mě třeba herci. Tehdejší chemie mezi Šafránkovou a Svěrákem se ve dvojici Vetchý - Voříšková nezopakovala. Ondřej Vetchý má jednu dvě komické scénky (včelař), ale ve zbytku filmu neví, jestli hrát komicky nebo vážně. Stejně jako to neví celý film. I další role (s čestnou výjimkou Třísky a Kaisera) jsou podivně nevýrazné, ale to je tím, že nejsou zajímavě napsané postavy a chybí tahoun filmu (klidně jím mohl být Kaiserův Vlk, ale tomu chabý scénář dovolil táhnout leda tak koně). Mrzela mě i zbytečná a doslovná snaha vyjadřovat se přes vzpomínky k současnosti (Rusové, Němci, ... znáte to). Po strništi bos na mě působil jako rychlý sled profesionálně zrežírovaných a báječně nasnímaných scén, které nic nevyprávěly, nikam nevedly a skoro vůbec mě neoslovily. Možná je to proto, že vzpomínky pana Svěráka nejde vyprávět obrazem, a jestli už definitivně pověsil scénářinu na hřebík, tady je vidět, jak velká je to ztráta. Až budu chtít zahnat rozpaky, které mi tenhle film přivodil, pustím si audioknihu namluvenou autorem. U ní to pravděpodobně mělo zůstat. 55 %

    • 18.9.2019  11:58

    Ve skládání střípků životní mizérie zůstal Arriaga mistrem i bez Iñárritua. Flashbackovou strukturu jednotlivých dějových linek nadoraz vytěžily předchozí společné filmy, ale pořád to funguje, emocionálně i filmově (skvělá práce profíků - Charlize, Kim, Elswit za kamerou). Malý zaprášený kousek stříbra ve filmotéce, který čekal na svojí chvíli.

    • 18.9.2019  11:38

    V jádru je to naivní, prvoplánová moralitka, která tepe nešvary přelomu milénia hlava nehlava. Až mi táta jednou k narozeninám nabídne červeného bavoráka místo modrého, budu konečně vědět, jak se zachovat. Celou dobu jsem si říkal, že člověk, který to napsal, musel být hrozně mladej (a ono ouha! - takhle by možná vypadaly moje milované Návraty do budoucnosti, kdyby je nerežíroval hračička Zemeckis). Nemůžu jinak než na slabší tři hvězdy, ať netrhám partu.

    • 18.9.2019  11:24
    Tvář vody (2017)
    ***

    Nějak stárnu a Guillermovy nestvůrky mě přestávají brát za srdce. Několik scén z výzkumného ústavu je skutečně působivých, Shannon jako záporák s uhnívajícím ukazováčkem a fakáčem jakbysmet, ale rybí romance v kulisách raných šedesátek mě nepřesvědčila. Jeunet se možná cítil být zneužitý právem, takhle stylizované vítězství lásky nad nenávistí bych čekal spíš v jeho filmu.

    • 23.8.2019  09:47

    Nějak mě ten Colin převlečený za starověkého slizouna ne a ne chytnout. Tam, kde má vyprávět obraz, diktuje historická moudra starej pan Hopkins, Vangelisovy ulepené a táhlé plochy, které ne a ne skončit, spolehlivě pohřbí jakýkoli pokus o napětí nebo majestátnost. Občas se povedla nějaká hezká obrazová kompozice (bohužel se to až na malé výjimky netýká bitevních scén), ale když budu chtít vidět opravu geniální plátýnko, můžu jít za Kovářem (rozuměj, Ridleym) a nepaběrkovat u kovaříčka. Stone u zpracování historických látek nemá co nabídnout.

    • 13.5.2019  15:48

    Chvíli to vypadalo, že se Simon Pegg snaží dospět, takže se obsadil do role Garyho Kinga, aby ti za něj bylo trapně, jak není schopen dospět, úspěšně absolvovat odmašťovnu a jak ho už nedávají dávní fellaz (taky 40+), kteří dávno naskočili do rychlíku Pupek - Korporát - Rodina - Hypotéka. Jakmile se do chlastací "zlaté cesty" připletla první useknutá emzácká pracka, držel jsem Peggovi palce - "nepodělej to, nepřekombinuj, neudělej z toho další vypálenou zombie řežbu na jedno použití". Jenže hektolitrům modrý roboťácký krve se těžko odolává, protože je s ní na place větší odvaz. A já si pořád říkám - není toho potenciálu pro "něco-jako-generační-výpověď" trochu škoda? Nemluvě o postapokalyptickém konci, kterej vypadá, že ho napsal sám Gary mezi osmou a devátou zastávkou pivního maratónu. Příště už se ale Pegg s Wrightem ovládnou, uvidíte. 65 %

    • 7.5.2019  16:03

    Celá x-mení sága se ve světle Logana smrskla na sešitek comicsu, kterej žmoulá v ruce zmutovaná Laura. Postavy prokreslené tak, že by se ustrnul i člověk, který pod sebe běžně nedrobí popcorn na marvelovských premiérách (snad jen projevy mozkové indispozice Profesora X ohrožují nejen davy poblíž, ale i celou jeho pracně vybudovanou legendu). Jako vyvrcholení série v mých očích o třídu překonává přeceňovaného Temného rytíře. R.I.P, Wolverine, po tomhle finále nejde zapomenout.

<< předchozí 1 2 3 4 7 9 12