Dr. Hawkeye

Clemens Shick je jako kapitán ponorky skvěle obsazená tvář. A Manchester tváří se jako New York se (nám/UPP) povedl...

Blog (knihy) jsem nikdy nečetl, takže mi možná něco klíčového unikalo. Spíš mám alr obavu, že nikoliv a tento slepenec méně a ještě méně vtipných scének, byl myšlen vážně. Tedy jako komedie. Zasmál jsem se asi jednou a po zbytek filmu se divil jeho nekonzistentnosti. A nejde jen o kvalitu hereckého ansámblu, ale i o motivace postav. Titulní hrdina se chvílemi chová jako cyp, který chlastá s kamarády, ale když na to dojde, umí balit obsluhu vlaku s nonšalantností protřelého barda. Unikla mi jakákoliv pointa jeho spolucestující v autobuse, kterou pravidelně potkává, aby ji mlčky hladil zadek. Stejně tak málo smyslu dávala scéna s prázdnou rakví. Nebo nebyla jakkoliv vysvětlena. Naopak mě relativně potěšila hudba (pochopitelně nesměly chybět kapely Buty, Kryštof a za něžné pohlaví Marie Rottrová a Věra Špinarová, která si zde vystřihla malé útrpné cameo) a špatná nebyla - občas - ani kamera. Ale když se u komedie zasměje jednou dvakrát, je prostě někde chyba...

Proto-Kouř. Pro znalce kultovního filmu je tohle zajímavá líheň nápadů, z nichž mnohé přešly do Kouře a staly se legendou.

Laputa je název kavárny, která je však spíše podivnou klubovnou, kde se neustále schází stejný spolek padlých holek a zejména kluků. Někteří z nich vstoupí do hrdinčina života, jiní z něj stejně plavně obratem vystoupí. Problém ovšem je, že hlavní hrdinka Johana je vlastně neustále nespokojená, neví co se sebou, neví co se svým životem a zdá se, že to nevěděli ani tvůrci. A ve výsledku mě to mrzelo. Tereza Ramba je skvělá herečka, ale nemá moc co hrát. Zbylá stafáž jinochů rozdílného věku je sice obsazena poměrně dobře, ale většinou jsou jejich postavy taky definovány jen velmi povrchně skrze jednu dvě vlastnosti (postarší soused, zádumčivý fotograf, věčně opilý muzikant snažící se o dítě, žárlivý asi přítel...) Celé to dotváří dosti neobvyklý a někdy až skoro otravný soundtrack.

Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale asi jsem čekal nějaký výraznější závěr. Alois Švehlík se role "náhradníka" za zasnulého Jana Třísku ujal na výbornou a de facto táhne celý film.

Sociální horor. Nakonec, proč ne. Pravda, že jsem si párkrát trochu zívl, ale ve výsledku to nebylo špatné a vlastně mě ta, trochu očekávaná, pointa potěšila.

Výborný díl. Hawkeye najednou pocítí tíhu velení a uvědomí si, že to není taková sranda...

Pořád nevím, která část tohoto zjevně na dvě poloviny rozděleného filmu mě bavila víc. Zda první, v níž je odmítač zbraní Doss vysmíván, šikanován a hnán před soud pro své přesvědčení. A nebo ta druhá, v níž se Doss, i přes všechna protivenství, dostane do bojové situace a vytahá do bezpečí vlastníma rukama 75 zraněných lidí, kteří zůstali rozeseti za opuštěnou líní... Ta první mi přijde až agitkově jednoduchá a ta druhá se co do brutality snaží být ryanovštější než Ryan ve svém úvodu. Dohromady to ale prostě nějak funguje a závěrečný dovětek v podobě přímých účastníků bojů (protože ano, milý diváků, toto se fakt stalo), mě upřímně dojal...

Mám rád tyhle epizody, které se nemusí točit jen a jen kolem Hawkeyeho. A je na nich vidět, jak mnohem větší prostor dostával B.J. v porovnání s Trapperem...

Již lehce absurdní, ale vlastně milá epizoda o Hawkeyeho donquijoteovské cestě na mírové rozhovory...