Katgatoo

Píšu na seznam úplně zbytečných filmů.

Údaje o čase jsou tam dobré hlavně kvůli tomu, aby si člověk mohl vygooglit, jak přesně vypadala elektronika v Moskvě roku 1988.

Pořád jsem měla pocit, že koukám na něco z produkce Zdeňka Trošky nebo Marie Poledňákové v jejím senilním období.

Občas ty pomocné dějové linky působily hodně natahovaně (kluci v lese, bouračka) a vlastně tam měly minimální roli. Hudba mí přišla rušivá, zněla příliš genericky. Největší oběť tohoto seriálu je Miroslav Donutil. Jeho role je za trest a vůbec mu nesedí. Za celou dobu neřekl nic užitečného a není mi jasné, co je vlastně jeho prací kromě toho, že říká lidem pokyny, které nejsou potřeba říkat, pokud celé jeho oddělení není mentálně retardované. Z počátku se mi líbil střih ala Hvězdné Války, kdy jedna scéna přijede zboku do druhé a celé to vypadá jako pohled za stěnu místnosti. Když to použili už asi potřicáté, trochu se mi to zajedlo. Ať jenom nehejtuju: oceňuju, že tentokrát nepoužili neumětelsky vypadající akční filmové efekty jako byl výbuch v 1. sérii, který mě upřímně rozesmál.

Nejsem zřejmě cílovka. Mluvící auta jsou ještě divnější než mluvící zvířata. Akorát mluvící zvíře nikdo nenechá vybouchnout či sešrotovat. Moje hodnocení je neobjektivní, protože tak v jedné třetině už jsem naprosto ztratila pozornost a usnula jsem.

Trochu předvídatelné. Docela nuda. A Brad je fakt nějakej koženej. Zahrál emocionální škálu Stevena saegala. U jedné té rádobyvyhrocené scény, jsem si říkala, že bych to teda zahrála líp a za polovic...

Náhodně poslkádané obrazy s velkým množstvím neatraktivních postav. Vtipnost 0. Všechno jen tak klouzalo po povrchu, nemožnost ponořit se do příběhu. Ayerovi se to celé prostě rozpadlo.

Hvězdička za animaci. Nicméně člověk zodpovědný za střih se asi pořádně zhulil, něco tak nepřehledného jsem dlouho neviděla. Z očí mi málem tekla krev. Nejsem evidentně cílovka, ztratila jsem se hned v té úvodní vysvětlovací řeči a celou dobu mi nebylo jasný kdo je kdo a o co komu jde, pak už mi to začalo být jedno. Kdyby mi blesky a výbuchy čas od času nevypálily sítnici, asi bych usnula.

Bavilo mě to dost, jenže někde v půlce přišel zlom (nemůžu spoilerovat jaký) a už jsem nedokázala držet pozornost. Přestaly mě zajímat nové postavy. Nedokoukala jsem.

Zatím teda spíš zklamání. Nevidíme skoro nic z místní přírody, téměř nulová interakce s domorodci. Pořád se akorát někdo hrabe v motoru a sledujeme dokola drama o tom, jestli trabant projede bahnem, nebo ne. Je z toho cítit, že je tlačí čas a já nemám pocit, že bych koukala na "svobodu za volantem" ale spíš na "lidi, co to musí chca nechca dojet, protože vybrali peníze a musí se revanšovat". Aut, motorek a lidí je tam víc než jindy, takže pravděpoobnost, že bude někdo něco opravovat rapidně stoupla. Líto je mi Dominiky, která si to mohla úplně normálně odjet na svém japonci, jenže by to zřejmě nezapadlo do konceptu pojízdného šroťáku. Takže jí dali stroj na kterém se evidentně trápí. Nechápu pak o čem je to cestování, když radost z jízdy nahradí strach z toho, že spadne. Tlak skupiny na to aby se jelo i v naprosto nesmyslných podmínkách schytávají právě motorkáři, kteří musí držet krok, i když by normálně měli třeba úplně jiné tempo aby se nevymlátili. Je to skoro smutný sledovat. Jsme zatím ještě v Austrálii, tak uvidíme, co dál... Po dokoukání: Jak vyjeli za Austrálie, začalo to být mírně lepší, ale zase mě na konci dostali, když si nutně museli koupit skůtry, aby to dojeli. Takže teď už to není o tom, jak levně cestovat, tak aby si to užili,ale je to o tom utratit prachy za úplně nesmyslný přepravy, koupě a opravy. Většinu trasy se mi zdáli všichni nějakým způsobem zpruzelý, nevim no, už to nemá kouzlo prvních cest.