Bane_Boss

Vzpomínám si na jeden SONG (doporučuji pustit při rozjímavém čtení tohoto intimního komentáře zo srdca), který jsem poprvé slyšel cca před 7-8 lety. Byla to dokonalá míchanice emocí – cítil jsem smutek, neubránil se slzám, ale usmíval jsem se dokořán. Jako když odchází osoba, kterou dost možná již nikdy neuvidíte, ale ty vzpomínky a společné chvíle, které se vám honí v hlavě, zatímco ona se již ztratila v davu, vám nikdy nikdo nevezme. A navíc, ať už je to jakkoliv velké klišé – konec je nový začátek. Přesně tak by se dal popsat ten song. Má v sobě něco ohromně mocného a i po 3469 přehráních zní jako tehdá poprvé. Jako byste byli na úplném dně, ztratili víru v sebe a všechny…no a v tu ránu vám někdo podal ruku a řekl: „you’re a winner kiddo. Don’t you ever forget that.“ I z tak jednoduché věty najednou máte pocit, že můžete změnit svět, protože ve vás někdo věří. Proč brečim, když to píšu OMG?!?!! #motivation. A teď si představte, že sledujete finále jednoho z vašich nejoblíbenějších seriálů. Cítíte, že konec je blízko. Hlavní hrdina s klidem pronese: „This only work if you let go too.“ A najednou…………….najednou uslyšíte něco povědomého. Něco, co jste slyšeli už tolikrát, ale při prvních tónech vám hned naskočí husí kůže. Ano, začal hrát přesně TEN SONG, vo kterym tu už dobrých pár minut píšu. Tož to drbu tyvole. Moje srdce. Naposledy si s hrdinou pobrečíte, zavzpomínáte na tu divokou jízdu, kterou jste za ty roky oba zažili (jak v seriálu, tak v real životě) a i když to bolí a nejste ready, tak si uvědomíte, že ten nový začátek přece jen nemusí být tak zlý, a že není nikdy pozdě na to změnit svět. Protože třeba je to vskutku jen o tom být sám sebou a stát si za svým. Věřit v sebe, i když je vám často předkládáno, jak divní či jiní jste. A pokud se toho budeme držet a odmítneme zapadnout do fronty, tak možná…možná okolní svět nebude mít jinou možnost a změní se s námi. Goodbye friends.

Představte si tohle – Trent Reznor & Atticus Ross napíšou srdceryvnou melodii, kterou vede lehký klavír a postupně se přidává uši hladící chór. I když je vaše srdce dávno rozbitý, tohle vás prostě dostane. Všechno je v hajzlu, orteláci už čekaj před domem s takyonickým kanónem, ale to je jedno, bo Dr. Manhattan nabíhá na scénu se svou vytříbenou krasomluvou a … This is the moment. I just told you that you can't save me and you're gonna try to anyway. In the bar THE NIGHT WE MET you asked me about the moment i fell in love with you. This is the moment. Moje srdce krvácí. A to jsem si myslel, že umím ty slova krotit, jak drak. Ještě se mám co učit. Příští týden se bude bulet. I'm so blue man 'cause today was the moment....the moment i fell *IN LOVE* with this series...and it is ending next week :(

Běžně nehodnotím/nekomentuji jednotlivé epizody, protože nejsem šprt jako vy, ale poslední série Mr. Robota mi prostě nedá. Již nemohu dále mlčet. Těm, co ví, musím říct, jak to cítím já a těm, co jsou touto genialitou dosud nepolíbeni, musím dát důvod to rozjebat v teple jejich domovou dříve, než bude pozdě. Téměř každé pondělí od počátku poslední série mě můžete vidět ležet doma na zemi jako lidské klubíčko (ne)štěstí. Když se před tebou týden co týden píše seriálová história, tak to prostě nelze psychicky zvládat a já ty svoje pondělní mental breakdowns miluju! Orgasmická kamera, duši krásně drtící děj a herecké výkony, hudba procítěná skoro jako bych ji robil já....tož co ještě chceš kurva? Epizodu, která přepsala televizní historii a je hodnocena jako jedna z nejlepších epizod EVER? Pls. Heist epizodu o dvou větách, při které může chytnout infarkt i mládě jako já? Tu. Epizodu, kdy se všechen build-up za ty 4 roky vyplatí a ty budeš brečet štěstím jak za mlada, protože i když se zdá, že je všechno ve sračkách, tak změníš kurz osudu a dáš to, bo si drak jak sviňa? Tož to je tato! A co epizoda, která obsahuje rande tak cute & weird, že to prostě nejde nemilovat! Nabíhaj! (0:50 is the shit <3) Are you crazy or something? I guess so... I'm not like most people. Léto 2015. Zahraničí. Práce. Já sám a 1.série Mr. Robota. Pocit úžasu. Pocit porozumění. Nejsem sám. Někde tam jsou lidi jako já. Jako Elliot. I lůzři můžou změnit svět. Tak to začalo. 23. prosinec 2019. Zlín. Domov. Den před Štedrým dnem. Finále. Došel čas. Ať už v ten den budete kdekoliv, hoďte na mě myšlenku, protože budu prožívat konec jedné éry, která bude mít v mém srdci (i v kůži) místo navždy! A ač tyhle hořkosladký konce zbožňuju, tak vím, že mě čeká jedna z největších existencionálních krizí v mé kariéře pouličného kritika z lidu. Jdu se připravovat na další pondělí. #prayforJakubcik #MrRobot4EVER