Kylee

Balzám na duši... neumím to popsat, jde o druh filmu, který asi každý musí vidět a prožít sám, pokud ho témata života a jeho konečnosti zajímají... audiovizuální stránka dokonale sedí k obsahu... film plyne jakoby pomalu a ano, chvílemi je smrštěn na pouhé hraní si se slovy o umírání, ale já osobně jsem si v tom určitou hloubku našla... doporučuji zažít....

Walt je tedy vážně úžasnej pavouk.... jeho neotřelé, (zaplaťbůh) poliicky nekorektní hlášky mě běz přehánění dostaly... skvělý film...

Na první pohled by se to celé mohlo zdát jako povrchní, bez zápletky v pravém slova smyslu… A na první pohled se to tak nejspíš i jeví – vzhledem k tomu, jak podhodnocený (nejen tady) ten film je… Jenže pak se zjeví dech beroucí Noomi Rapace – její výkon jsem jí věřila od první do poslední minuty – a to se mi hned tak nestává… Postupný propad její postavy, dno posouvající se hlouběji a hlouběji – fascinuje mě, jak výstižně je tato “cesta“ zachycena, navíc za použití tak zřetelného minimalismu… Co se mi však dostalo pod kůži ještě víc, byla ona atmosféra filmu… a ona prázdnota uvnitř filmu namísto intenzivních emocí, které pak právě skrze onen chlad přestupují o to intenzivněji na diváka… těch tabu, která film překračuje, je tam tolik, že “něco takového“ je možného opravdu jen na severu… psychiatr by na to všechno nejspíš řekl, že něco tak ve své podstatě narušeného moc často člověk nevidí… SPOILER ALERT: osobně by mi nejvíc seděl konec filmu v čase 1:24:00, ne snad, že bych jí něco takového přála, ale přijde mi, že v ten okamžik ta atmosféra dokonale vygradovala…

Nemohu jinak... Už dlouho mi nebyla u filmu taková zima.... Dokonale vykreslená atmosféra i psychologie postav. Deprese, beznaděj... To vše v podání skvělé Tildy Swinton... Shlédnutí povinné pro nastávající rodiče.

Oproti mým očekáváním to byl vlastně citlivý a poměrně hluboký pohled na lidskou existenci... A přes tu hloubku to pořád bylo příjemně odlehčené... Originální a vtipně ironické pojednání o naději i osamocení a sbližování se....