Xpensive

Jana Eyrová s trochu jiným koncem. Chvílemi mě při sledování mrazilo, bohužel poslední půlhodina film úplně zabila, když se z velmi zajímavého mysteriózního drama stalo “všechno tu teď budeme vysvětlovat nahlas, aby to všichni pochopili”, a film tak naprosto ztratil kouzlo.

Připadá mi, že to psala 12letá holka. Hlavní hrdinka se chová jako ten nejnesnesitelnější americký teenager, přesto jí vždycky všechno vyjde, protože na všechny hází americký úsměv? Asi? Protrpěla jsem to, ale myslím, že mi u toho odešlo dost mozkových buněk. A ano, je to jako Sex ve městě, ale jen ty díly v Paříži. A ty se asi shodneme, že byly docela děsný.

Úžasný film ze světa Star Wars, u kterého si řeknete "juchuuuuu! SW je zpátky", sice přišel o rok později, než se čekalo (protože, co si budeme povídat, SW7 je strašný), ale za to čekání to prostě stálo. Propracovaný příběh, kde se scénaristé nebojí zabít kohokoliv, doplněný o klasické SW záběry planet, Hvězdy smrti a pár dobře známých postav. Nechybí tomu akce, nechybí tomu humor, nechybí tomu devastující momenty... Zvládnuté na 1*! Víc takových!

Hodně depresivní, ale silný a bravurně natočený film. Nejlepší na celém filmu je samozřejmě Hardy, který se blýsknul ve dvojroli, za kterou bych mu opravdu přála aspoň nominaci na strýčka Oskara. Nezasvěcení by chvilkami mohli propadnout pocitu, že bratři jsou hráni dvěma podobnými herci a ne jedním mistrem.

SPOILERS AHEAD! Tak, nový Nolan je tu. Musela jsem na něj jít podruhé, abych si pořádně utřídila své dojmy. Po prvním screeningu to byly 3*, po druhém jsem váhala nad 4, ale zůstanu na 3. Proč? Snímek je vizuálně úžasný. Vím, o čem mluvím, v obou případech jsem na něj šla do IMAXu a stálo to za to. Nolan prostě nepotřebuje 3D, aby vás dostal na povrch jiných planet. Hudba mi při prvním shlédnutí vadila, že byla často až přehnaně superdramatická, když se lodička pomalu plížila k zapojení ke své další části, ale napodruhé už mě to to tolik nerušilo a myslím, že napotřetí už se mi bude líbit :) Teď ale k ději. Nolan se tak strašně moc snažil o emocionální drama, až z toho vzniklo něco tak neuvěřitelně patetického, že jsem se nedokázala ubránit ani tzv. facepalmu. Nolan po vás totiž chce, abyste si po shlédnutí Interstellaru odnesli z kina to, že láska je největší hybnou sílou vesmíru, láska vám dokonce napoví, která planeta je vhodná k osídlení (tak patetický monolog nezachrání ani jinak výborná Anne Hathaway). To ještě nebylo to nejhorší, vše co přijde po McConaugheyho obětavém vrhnutí se do černé díry vás totiž nutí trpět. Vlastně se dozvíte, že nejen že záhadní "oni" nám udělali v dosahu červí díru, abychom se měli kam přestěhovat z umírající planety, ale dokonce vás zachrání, když spadnete do černé díry. Vlastně, když se uprostřed černé díry katapultujete z lodi, dostanete se do pětidimenziálního pokoje vlastní dcery, který hodní oni převedli do tří dimenzí, aby se to lépe chápalo, a nechají vás v minulosti strkat knížky z knihovny, abyste mohli komunikovat se svou geniální dcerou. A gravitací si tam vyčmářete souřadnice. V binárním kódu. A do vteřinové ručičky hodinek dáte data z černé díry. V morseovce. Geniální dceři to samozřejmě dojde, protože komu by nedošlo, že když se vteřinovka zasekne na jednom místě, jde o morseovku z jiné galaxie? A vlastně jen tak mimochodem, hodní oni jsme my z budoucnosti. Tam vznikne taková časově nesmyslná smyčka, že se vám z toho zamotá hlava. No a svůj úkol jste splnili, takže vás lidstvo z budoucnosti z černé díry v jiné galaxii vyplivne kousek od Saturnu. Hurá, lidstvo je zachráněno! Taky vám to přijde jako úplná (s odpuštěním) kravina? Jen tak mimochodem, proč to budoucí my, kteří dokážou takové zázraky, prostě neřekli té dceři rovnou a takhle to komplikovali? Nehledě na tom, že naprosto celý film je založen na tom, jak se hlavní hrdina zoufale snaží vrátit se ke své dceři, a když jí konečně najde, 100letou a umírající, tak s ní stráví 1 minutu a pak letí na rande v jiné galaxii, kde dost možná bude třetí kolo u vozu, protože jak on může nebo nemůže vědět, jestli Edmuns přežil? Nolan se tak strašně moc snažil překonat sám sebe, až to přepískl a při prvním shlédnutí jsem opravdu umírala u téměř 3hodinového filmu s logikou 5tiletého dítěte. (U druhého už jsem věděla do čeho jdu, takže jsem na to byla řádně připravena). Film by byl úžasný, kdyby skončil právě tím obětavým vrhnutím se do černé díry. Vzniklo by tak spoustu cliffhangerů, nevyřešených otázek, nad kterými by se dalo hodiny spekulovat (zachránili teda lidstvo? podařilo se Tarsovi nasbírat a odeslat informace z černé díry? podařilo se Dr. Brandové najít vhodnou planetu a založit kolonii?). Na takový způsob ukončení filmu jsme u Nolana zvyklí, vzpomeňte si na konec Inception, kde se dalo hodiny spekulovat nad tím, jestli se probudil nebo ne (vše díky závěrečnému záběru na točící se totem). Bohužel, Nolan pokračoval dál, a nejen že tak film zbytečně protáhl, ale dal mu i americký happy ending, který byl až moc násilný a zkazil dojem první poloviny filmu.

Samozřejmě, Step Up (Let's dance) 3D je pohádka s téměř nulovým dějem a velice mizerným výkonem hlavních protagonistů. Jenže tohle není film, tohle je přehlídka neskutečných tanečníků, a jako taková rozhodně válí. Jednoduše pro milovníka (či fanouška :D) tance 107 minut skvělé zábavy!

Celý film je taková vstupenka do Burtonovi říše, kde je vše na pomezí strašidelného a roztomilého a pořád váháte, jestli je to film pro děti, nebo jestli to na ně není moc děsivé. U tohoto filmu myslím každý dojde k závěru, že jde o nezvyklou, ale krásnou pohádku, se šťastným koncem a možná i skrytým poučením pro dospělé :) P.S. Při sledování si nejde nevzpomenout na Dannyho Elfmana v Praze, kdy na pódiu energicky vykřikoval "What's this?!" či tancoval Oogieho boogie :)

Zábavné, svižné, ale především neuvěřitelně kouzelné. Teprve když se rozsvítí sál, uvědomíte si, že už vám není 6, abyste se smáli tomu, jak "ti dobří" utíkají před policajty s knírky, jak záporák vyhodí kočku z okna apod. Je to všechno jedna obrovská, elegantní fraška, ať už jde o charismatického správce spícího s ženami, kterým je 80 a více, či SSácké jednotky Zig Zag v růžovém hotelu. Hvězdné obsazení se nezapře, i když se kvůli krátké stopáži na plátně nikdo (kromě Ralpha Fiennese) moc neohřeje. Všichni podali skvělý výkon a na Nortona s knírem a potetovaného holohlavého Keitela jen tak nezapomenu. Vše dokresluje dnes již zastaralé a sentiment vzbuzující 4:3.

Velice důstojné, i když chvílemi brutální, pokračování příběhu (včetně odkazu na Antikrista). Děj mnohem více odsejpá a rozhodně nenudí. Konec byl výtečný a přesně takový, jaký si tento film žádal.

Vynikající film, oddechový, vtipný a neuvěřitelně zábavný. Přesto mu dle mého názoru chybí nějaké opravdové vyvrcholení, v podstatě jeho děj nijak nepřekvapí a to je škoda. Tak jako tak by byla urážka, pokud by Leo za tento výkon nedostal Oscara (už jen stádium mozkové obrny mluví za vše... mimochodem nejzábavnější filmová scénka desetiletí, možná víc). Rozhodně film, který stojí za shlédnutí.