deizolator

Hlavní hrdina John je mi tak nesympatický, že se do té romantiky nedokážu dostat. Spíš jsem mu celou dobu záviděl holku a byl na něj naštvaný, že nedokázal projevit empatii ke svému otci. Když pak procitl, už si to u mě nevyžehlil.

Myslím peklo metaforicky. Bůh je taky metafora… Aneb jak najít duchovní útěchu, když někdo v Boha nevěří. To je pro mě myšlenka toho filmu!

Tak povedené nepříjemně napjaté pocity ve mě naposled dokázali vyvolat jen skuteční lidi.. u mě doma. Rozjezd byl možná trochu pomalý, ale zpětně ho vnímám jako nezbytný úvod do nálady.

Je třeba to hodnotit v rámci žánru a z pohledu 40+ i s nostalgickým nádechem a vzpomínkami na dobu, kdy se točily filmy o tvrdých chlapech. Chtěli jsme být jako oni. Gay poetika je jen přepjaté hetero, takže za mě dobrý!

Já dávám pět hvězd, které bych sám od sebe před shlédnutím nečekal. Dávám je za obsah i formu, shlédl jsem velmi detailně a některé pasáže i víckrát. Harry a Meghan poukázali na nesmyslnost pokrytecké anglické taškařice, kterou královská rodina hraje pro svou zemi skrze škodolibá média. Harry je hrdina, který neváhal obětovat vše pro svou lásku, žádný podpantofelník. Oba jsou čestní s dobří lidé. Královská rodina jsou jen nastrojené opičky hrající divadlo v zlaté kleci, do které lid sarkasticky tluče tyčí pod heslem “You pose, we pay”. Středověký tyjátr na jarmarku. Téma rasismu vnímá sice Meghan po americku až příliš citlivě, ale Anglie způsobila skrze kolonialismus tolik utrpení, že si ani náznak rasismu nemůže dovolit. Běloši jsou v Commonwealthu menšinou a měli šanci se podle toho začít chovat. Meghan mohla a chtěla pomoct. Královská rodina prokázala, že jsou jen připomínkou starých, pro ně dobrých časů, a že patří do propadliště dějin. Harry for president!

Parta povrchních pracháčů okolo čtyřicítky s inteligencí osmiletých dětí si vyjela do nejdražšího hotelu v Tatrách ukázat jaké mají oblečení a zkusit někoho sbalit. Hodinu a půl trvající reklama na hotel Kempinski, z krásy Tater neuvidíte nic než sjezdovku a kousek cesty kolem Štrbského plesa. Kolikrát jsem si říkal jestli se děj nemohl odehrávat v kulisách, jako hrané pohádky z osmdesátek. Zcimrmanizovaný děj by mohl být paradoxně super! Mohl z toho být dadaistický top!

Je třeba odlišit hodnocení zajímavosti tématu a kvality dokumentárního filmu, kvality režie, fakt o kterých se informuje. Dokument mi přišel šablonovitý (osoba s tmavým pozadím jakože smutek), učebnicový (teď tam dejte smutnou neklidnou hudbu) a postrádající fakta (jak to bylo s pojistným plněním, jak se kompenzovaly dary, přístup pojišťoven, jaké jsou příčiny proč vlastně najednou máme Tornádo na Moravě). Chybělo tam nějaké poučení (planeta je v prdeli, dělejte něco), umělecký prvek (specifický styl, kamera, něco originálního). Za mě solidní reportáž nedosahující kvality dokumentárního filmu.

Don Quijote je sám o sobě depresivní příběh beznadějné naděje a tohle je naprosto skvělý a přitom vtipný bad trip na tomto příběhu založený. Prožil jsem si chichotovskou katarzi, doteď mě to téma strašně prudilo a teď se cítím uspokojený! Absolutní pecka!

Pravý romantik musí uznat, že tato americká snaha o absolutně podbízivou a pouťově prvoplánovou romantiku překročila hranici uvěřitelnosti a spadla do lepivého bahna plytkého kýče... nemá to vůbec hloubku, vůbec to nechytne za srdce, není to romantika, ale srdíčko s flitry ze střelnice.

Toto, a všechny další díly, je největší prů§er české kinematografie.