andriy

Způsob, jakým film zobrazuje disociativní poruchu identity (DID; dříve známá jako mnohočetná porucha osobnosti) vyvolal ve Spojených státech pobouření a dokonce zapříčinil vznik petice vyzývající k bojkotu snímku. Lidé trpící touto diagnózou jsou totiž ve skutečnosti spíše obětmi, než agresory. Shyamalanovo dílo však v tomto směru nijak nevybočuje z řady, neboť podobně jedince s touto mentální poruchou vykreslují i jiné filmy. Například Psycho (1960) či Identita (2003).

Narážky na seriál The Prisoner, jakož i citace z něho, se objevují v povídkové knize spisovatele Stephena Kinga "Srdce v Atlantidě" (orig. Hearts in Atlantis, 1999), která se věnuje zejména bouřlivému období 60. let v USA.

Sean Young, která byla v tomto filmu závislá na kokainu, se v reálném životě potýkala s jinou drogou - alkoholem. V roce 2008 nastoupila na protialkoholní léčbu.

Herec James Woods se po natočení snímku soudil se svou filmovou partnerkou Sean Young kvůli jejímu údajnému stalkingu.

Dokument začal režisér Michael Apted točit v roce 1964, kdy zpovídal několik dětí a dokončil ho v roce 2005, kdy jsou z těchto dětí dospělí lidé středního věku. Na začátku děti říkají, co jednou chtějí dělat, jestli hodlají založit rodinu apod. a jejich odpovědi jsou pak porovnávány s tím, jaký mají život dnes a nakolik se jim jejich dětské představy a sny splnily.