liuk

První sérii jsem měl problém celý rok dokoukat. Po druhé sérii jsem zjistil, jak umě jde i v seriálu míchat povrchní příběhy s neskonalou zábavou i emocemi. Po třetí jsem věděl, že lepší, náměty přehuštěnější středoškolský seriál prostě doteď neexistoval. Po čtvrté jsem věděl, že lepší seriál o kamarádech už ani existovat nebude. Po páté mi bylo jasné, že ani lepší vážný seriál už nikdy nemůže vzniknout. Po šesté, že dokonce ani naprostá deprese se tak bohatému seriálu nedokáže vyhnout. A po sedmé jsem štěstím ze zadostiučinění i smutkem z konce na šrot. Podepisuju se pod arachneussem a jdu se dívat na celou Buffy od začátku.

Jak natočit zcela uhozené příběhy, které by základním nastíněním příběhů jak vypadly z oka trashovým scifárnám z 60. let? Udělat z nich seriál, ať si diváci postavy oblíbí a ať pokaždé vědí do čeho jdou a s kým. Nechat to Britům, ať každý díl srší strašně suchými, skvěle odříkanými hláškami. Natočit to dost akčně, ale ne přespřiliš akčně, ať v porovnání s americkými akčními seriály působí naoko odflákle, ale o to víc vtahovačně. Přihodit sexy cestování časem, osud Země na kahánku v každé třetí epizodě a strašně odlišné mimozemské rasy a máte dort jak od Pejska a Kočičky, který je ovšem zatraceně chutný. Takže pokud vás zajímají jak vypadají tlustí mimozemšťané, co si oblékají kůži zavražděných britských politiků a pak se za ně vydávají, pokud vás láká DNA z vesmíru, která dětem v 2. světové válce hlavu přemorfuje hlavu v plynovou masku a jestli chcete vidět Charlese Dickense, jak nakopává zadek duchům z obrazů na zdech, neváhejte a uvidíte vizi roku 5 000 000 000, kdy slavnostně vybouchne naše planeta a rasy celého vesmíru budou tento výbuch z vesmírné stanice zaujatě pozorovat.

Zfilmované Grand Theft Auto bez kradení aut, ale se strašným šarmem všeho a všech zúčastněných. Michael Westen je prostě novodobý Sonny Crockett a každý si přeje být jak on - bydlet v plechovce, cpát se jogurty, mít za kamaráda Bruce Campbella, být génius v psychologii, improvizaci, technice všeho druhu, házení akcentů, nemyslitelných nápadech, jak vyvolat v nepřátelích reakci, kterou by nikdy neudělali. Všechno toto a mnohem více je v každém díle, které jsou tak nacpané příběhem, zvraty a nápady, že většina amerických detektivnějších seriálků může jen tiše respektovat Michaela, chránitele utiskovaných, bezmocných, falešně obviněných nebo zadlužených klientů.

Desperate Housewives je opravdu geniální seriál, teď během druhé sézony (první měla ještě docela významný nádech "tajemna") si člověk naplno uvědomuje, jak je to strašně podobné všem těm Dallasům nebo Rodinným poutům, jenže i tak to úplně hltám. Nevím, čím to je, jestli opravdu vtipnými scénami, tou zde již zmíněnou nadsázkou, skvělými herečkami i hercemi, asi od každého trochu. Určitě bych ale netvrdil, že to má něco společného s nejpříšernějším seriálem Sex ve městě, DH jsem dlouho odkládal, protože jsem měl taky nějaký předsudek, že to tak bude, naštěstí mě během prvních 15 minut pilotu holky přesvědčily u opaku. Dal bych asi spíše 4*, ale když si uvědomím fakt, že každý nový díl musím vidět okamžitě po americké premiéře, tak to navýším až na 5*, na tenhle syndrom mě totiž sbalí opravdu minimum seriálů. Je ale více než jisté, že vzhledem k obrovským úspěchům bude natočeno milión řad a za třicet let se lidé budou Desperate Housewives posmívat podobně jako teď Dallasu, který dřive také trhal rekody :) Pokud nechcete koukat "alternativními" cestami, určitě si tenhle velmi origiální skvost nenechte ujít, až nám ho nabídne nějaká česká tv.

Absolutně dokonalý sitcom, o kterém mohu po třech shlédnutých řadách (v originále) říct, že je ve svém žánru společně s Friends nejlepší. Dokonale vybraní herci, které se musí každý zamilovat po deseti minutach pilotu. Snad nám ho někdy naservíruje i nějaká česká tv, aby se jeho mizivý fanklub, jestli se tomu tak dá vůbec říkat, rozšířil, jen ať ho ale potom úplně nepotopí dabing jako se to stalo například s Friends (nebijte mě).