Blackhand47

Stokerův Drákula patří mezi mé nejoblíbenější knihy a proto mě příjemně překvapilo, že se někdo rozhodl zadaptovat jednu přehlíženou podkapitolu, která mapuje cestu lodi Demeter, na níž se Drákula coby náklad plavil přes Evropu do Anglie. Film rozhodně táhnou herecké výkony kapitána v podání Liama Cunninghama a prvního důstojníka s tváří Davida Dastalmachiana, u kterého si neustále říkám, že je škoda, že nedostává větší role. Největší chybou celého hororu je ale jeho délka, jelikož pár stránek na dvě hodiny opravdu nenatáhnete. Mohla to být příjemná hodinu a půl dlouhá jednohubka, ale táhne se to opravdu příšerně a nové podzápletky tomu nepomáhají. Tvůrci si totiž řekli, že posádku rozšíří o dítě, ženu a černocha, který to také přežije, aby mohli navnadit na možné pokračování. Začátek byl opravdu solidní, ale po vyplutí to jde z kopce... a o tom přeci celý film měl být... o Drákulově řádění na lodi. Hodnocení: 30 %

Jak řekla v závěru filmu jedna postava: "Pořád té hře nerozumím,", tak takové pocity měla asi valná část diváků po shlédnutí Andersonova posledního filmu. Po svých předešlých artových kouscích se totiž Pan Režisér rozhodl, že se pustí do lehkého sci-fi, ve kterém se nesourodá parta setká v malém městečku v poušti a jejich cesty ovlivní přistání UFO. To ale není všechno, jelikož si dílko hraje na meta příběh, kdy se vlastně jedná o divadelní hru a my sledujeme i její vznik, jak nad ní herci uvažují apod. Humor je naprosto perfektní, vizuálem Anderson opět ohromuje a hercům se nedá nic vytknout... ale smysl celého díla a vlastně jistá bezduchost jej sráží dolů a takhle je z toho akorát artový snímek, který zapadne a už si na něj nikdo nevzpomene. Hodnocení: 60 %

Máme tu stoupající popularitu hispánských herců a ani Transformers nezůstali pozadu. V druhém z prequelů se tedy s novým hrdinou Noahem vydáváme v devadesátkách na další cestu kolem světa, díky které celá filmová franšíza dává ještě menší smysl. Občas si říkám, jestli by nebylo lepší podobné série restartovat než na ně lepit jeden prequel nebo sequel za druhým a doufat, že se jim v rámci ságy podaří odstartovat novou trilogii... a to tady ještě lákali na možný crossover s G. I. Joe... ach jo. Lidští protagonisté jsou jinak nesympatičtí a vazbu jsem si nevytvořil ani k jednomu z robotů. Padouši jsou ještě horší než Deceptikoni a obecně to působí jen jako předražený animák, na který jste se dívali v sedm hodin ráno než jste šli do školy. Smutné, kam to tyhle značky, ať byly jakkoliv (ne)kvalitní dotáhly. Hodnocení: 35 %

Vizuálně nejšílenější animák současnosti dokázal svou kombinací stylů překonat první díl. Tentokrát se totiž pohybujeme napříč několika světa, kdy se mění nejen styly animace, ale i frekvence snímků a dostáváme odkazy i na hrané, herní nebo seriálové tituly. Hudba toto vizuální šílenství opět perfektně dokresluje a scénář je taky povedený. Problematické akorát je, že je to prostřední díl, který končí hodně otevřeně a sequel je i kvůli Hollywoodským stávkám zatím v nedohlednu. Je ale smutné, že Marvel zvládá mnohovesmír zatím akorát v animovaném filmu, kdy celá nová MCU sága v tomto (vyjma Lokiho) zatím selhává. Hodnocení: 85 %

Vizuálně vyšperkované (snad) finále Johna Wicka nám představuje další kouty světa zabijáků. Máme tu nový hotel, nový klub i nové bosse, kteří jsou spolu s dalšími postavami skvěle obsazení. Jenže tu máme malý problém, pane Wicku, je to strašně dlouhé. Když si vezmeme celou sérii a co se v ní děje, tak už nyní je konec víceméně zbytečně moc oddalovaný a čtvrtý film tomu nasadil korunu přepálenou stopáží, která bolí především v poslední třetině, kdy se náš drahý John musí dostat na místo duelu, ale v cestě mu stojí hordy nepřátel. Nových postav jsou taky kvanta, kdy tu nemáme jen jednoho zabijáka, který mu jde po krku, ale rovnou dva, šéfa rady, jeho poskoka, celou novou odnož ruské mafie z Berlína a variaci na Tučňáka v podání skvělého Scotta Adkinse. Když je něčeho moc, tak se toho člověk přejí... a čtvrtý film o legendárním zabijákovi je vlastně hezky vypadající nuda. Hodnocení: 65 %

Decentní animák, u kterého jsem si vzpomněl na staré časy, kdy vzal Pixar nějaké jednoduché téma a postavil kolem něj silnou zápletku. Co se ale pokazilo? Na dnešní poměry je téma živlů možná až moc prosté, takže se nedivím, že to diváky do kina nenalákalo, byť věřím tomu, že v takové zlaté éře Pixaru by se filmu dařilo mnohem více. Problematická je ale i délka, kdy mi přišlo, že by film fungoval lépe, kdyby byl o takových dvacet nebo třicet minut kratší. Dříve mívaly animáky i 80 minut a dokázaly odvyprávět všechno, co potřebovaly. Ubrat filmu onu půlhodinu, měl by perfektní tempo a hned bych mu dal zřejmě o hvězdičku více. Město mají tvůrci totiž skvěle vymyšlené, vizuál je nádherný, postavy fungují a i ona tematiky rasismu, tradic a následování svého snu jsou něčím, co k Pixaru sedí a odráží to naší společnost. Hodnocení: 65 %

Franšíze o archeologovi s kloboukem jsem nikdy nepropadnul a vlastně bych byl možná radši, kdyby se jí pořád nesnažili oživovat, jak to má Hollywood se všemi značkami ve zvyku. Pátý Indy totiž udělal to, co udělá každá značka, která neví, kam směřovat - začne řešit cestování časem. Nejprve se do minulosti vydáme skrze dlouhý flashback, ve kterém máme omlazeného Forda... jenže ten vypadá daleko hůře než takový Tarkin z Rogue One, což je osm let starý film... spíše jsem měl chvílemi pocit, jestli to náhodou nejsou scény z Polárního expresu. Tento úvod je navíc dlouhá nuda a vlastně každá akční scéna je obrovská zívačka, jelikož skrze CGI ničemu divák nevěří. Indiana Jones kdysi stál na praktických efektech a proto se lidi o hrdinu báli. Digitální bordel totéž neudělá. Skok do minulosti a časová smyčka jsou pak třešničkou na dortu. Nová postava kmotřenky vlastně i funguje, ale zbytek postav je úplně prázdných a bez osobnosti. Doufejme, že po tomhle filmu zůstane už značka u ledu. Hodnocení: 60 %

Medvěd na koksu se svezl hned na dvou liniích: stoupající popularita drogových příběhů, které odstartoval seriál Narcos a popularita bizarních příběhů podle skutečnosti, kam můžeme zařadit například komedii Máš ji!. Vlastně to mohla být i fajn béčková slasher komedie, ale režisérce a scenáristovi se nepodařilo vytvořit ani sympatické postavy ani zajímavou zápletku. Celé se to strašně táhne, na medvědovi jde poznat, že je CGI a levné záběry, kdy někoho táhne něco do křoví tomu taky nepomáhají. Mít to zajímavější hrdiny (funkční je možná akorát dvojice dealerů Ehrenreich a Jackson), dal bych tomu vyšší hodnocení, ale kromě námětu, který se dá shrnout názvem filmu, nemá snímek vlastně co nabídnout. Hodnocení: 20 %

Rivalové, Le Mans 68 a nyní Gran Turismo ukazují, že na poli filmů podle skutečnosti nemají závodní filmy konkurenci. Není to tím, že by měly něčím výjimečný příběh, ale napětím, střihem a prací s kamerou, která sleduje závodní dráhu, auta a jezdce dokáží naprosté divy. Gran Turismo je sice o stupínek horší než první dva jmenované filmy, kdy se i trošku více odklání od reality, ale má přidanou hodnotu v samotném "hrdinovi", který byl hráčem videoher a ukázal, že i když sedíte jenom za počítačem/konzolí, máte šanci se vypracovat do skutečné profese. Nedivím se tedy tomu, že se v Sony rozhodli tento "herní" příběh zadaptovat, jelikož tím dělají reklamu nejen autům, ale také videohrám, herním konzolím a hlavně snům obyčejných lidí, kteří mají šanci něco dokázat. Hodnocení: 85 %

Strašně mi to připomnělo tři roky starý film Scoob!, který taky nedělal nic jiného, než že obsahoval milion referencí a popkulturních narážek. Kde jsou ty časy, kdy byly filmy decentní a pracovalo se jen s minimem prvků? Super Mario Bros. totiž odkazuje na naprosto všechny tituly z jeho série, než aby si nechali některé odkazy pro případné pokračování. Je to vlastně přeplácaná koláž, kterou tvůrci doplnili o známé hity, jenž jste ve filmech slyšeli už tolikrát, až vám to připadá spíše otravné. Další klasické prvky pak tvůrci převrátili naruby a místo princezny zachraňuje Mario svého bráchu Lugiho a Peach mu dělá mentorku. Tenhle Hollywoodský směr mě už vážně nebaví. Hodnocení: 45 %