markotter

Můj nejoblíbenější, nejpouštěnější film. Takový borůvkový lívance s javorovým sirupem, volský voko a pět klobás....Ale vážně - takhle geniálně pospojovanejch několik příběhů se jen tak dlouho nevidí. Tarantino si z nás ale udělal srandu a ještě jednotlivé příběhy rozkouskoval a přeházel tak, že na konci se nespojí všechny tři do jednoho finále, ale pokud nedáváte při prvním skouknutí hooodně dobrý pozor, tak Vám to úplně nezaklapne. Tak se na to podíváte ještě jednou a ještě jednou a ještě jednou...a teprve potom vyplyne Tarantinova genialita na povrch - a stále je co objevovat.

Něco tak úžasnýho se jen tak nevidí. Vedle Pulp Fiction film, ale i muzika, který si pouštím opakovaně. Barvotisková nádhera. Před měsícem jsem stál v Paříži před Moulin Rouge a díky tomuhle filmu jsem se tam chtěl podívat. Nebyl čas, ale příště vemu těch 130 a jdu :-)

Mám rád korejské filmy pro jejich kombinaci poetiky a brutality, i když se v nich někdy ztrácím. To se mi třeba stalo u Oldboye, kterýho sem úplně nepobral a protože sem ho viděl jenom jednou, některý věci mi zůstaly utajeny. Pomsta je daleko jednodušší, naladil jsem mozek na největší frekvenci, naštěstí nebylo potřeba. Děj se dá udržet i s občasnými flashbacky. Téma je zajímavé, syrové, zpracování supr a u některých scén mi běhal hodně mráz po zádech. Absolutní 100.

Člověk by mohl začít s Kim-ki-dukem i jinak než Ostrovem...Ale jeho způsob vyprávění, klidná, nemluvná atmosféra a samozřejmě šokující, ale ne samoúčelné scény mě přitáhly nejen ke Kim-ki-dukově tvorbě, ale vůbec k celé asijské kinematografii.

Jeden z příkladů dokonalého skloubení výborného scénáře, režie a kamery s hudbou. Ta může klidně fungovat i samostatně, ale ve spojení s Lolou, utíkající zachránit svému miláčkovi život, tvoří naprosto dokonalou kombinaci.

Takhle má vypadat romantický film. Osudová láska, poznamenaná tragédií, nenaplněná a to hned ve dvou případech, dechberoucí záběry z pouště, muzika, vynikající herci. A zvláštní magie, která z celého filmu dělá něco mimořádného. Jo, na tyhle filmy se vyplatí koukat víc než jednou.

První setkání s Audrey Tatou v téhle trochu surrealistické hříčce navždycky poznamenalo můj vztah k téhle herečce. I když musím přiznat, že po letech mi tenhle film nepřišel až tak průkopnický. Ale taky kvůli skvělé muzice si ho ještě nějakou dobu ve svých oblíbených nechám.

Tenhle film dělá hlavně skvělá Julie Binoche, výborná muzika a atmosféra francouzského venkova. A protože se Julie/Armande zamiluje do mého dalšího oblíbeného herce Johnyho Deppa, neváhám a umisťuju mezi své oblíbené.

Nádherný film o smrti. Bez jakéhokoliv patosu, který většinou filmy o smrti (hlavně ty americké) doprovází. Taky film o předsudcích a lásce k práci. Je totiž jedno, jestli kopeš výkopy nebo operuješ srdce - pokud to děláš s láskou a zanícením, je to vždycky poznat a tvoji blízcí na Tebe mohou být pyšní. Když jsem jednal s Japoncema, překvapovalo, mě, s jakou obřadností a zdvořilostí si třeba vyměňujou vizitky - to trvá snad 5 minut :-) Oni to zkrátka maj v sobě - a takhle přesně probíhá jejich příprava zesnulého na jeho poslední cestu (no trochu mi ta zdvořilost nehraje třeba s masakrem v Nankingu, ale to třeba byli jiný Japonci...:-)). Ve filmu se snad polovinu času připravujou mrtvoly na jejich poslední cestu - to kdyby mi někdo řekl dopředu, tak do toho nejdu. Ale to jsou paradoxně ty nejkrásnější a nejdojemnější scény, bez kterých by film nebyl tím, čím je. Snad jen ta poslední mohla být kratší, protože bylo dost jasné, o co jde. Všechnu tu krásu podtrhuje citlivě vybraná hudba převážně evropských autorů a casting všech 4 hlavních postav.