Carodej_pes

Bez jediného prázdného místa a s důsledně dodrženou montáží, která tvoří (na české poměry) výjimečně propracovanou, zasvěcenou, drzou a taky vtipnou pojící složku dokumentovaného s ilustrovaným.

Sonda do lidství: důležité je mít vizi, být pracovitý a věřit. Pak je možné úplně všechno. Dobro zde vypadá jako něco nadpozemského. S Rudolfovou rodinou se nejde neztotožnit, její principy přetrvávají.

Špičková produkce pro děti a dospělé. Tady je úplně všechno dobré; kdybych byl bláhový, tak řeknu že dokonalé. Dílo, které žije z detailů (pro dospělé) stejně jako z pregnantního syžetu (pro děti). Nad to je zdobeno moderním vkusným humorem, univerzálně stravitelným skrz všechny věkové skupiny. Že zde najdete krásné plastické charaktery a přenádhernou hudbu pak nejspíš jen dokazuje, že máme tu čest s úkazem, na který světová kinematografie čekala léta.

Příjemná připomínka putování post-apo světem z doby, kdy Playstation 3 už čekala na svého nástupce. Do té chvíle jsem nehrál AAA hru, jejíž příběh by vrcholil pointou, která má umělecké kvality. Seriál a hra se shodují v mnoha věcech. Nejdůležitější shoda je, že u obou vidíme žánrové prohřešky a že ty působí jako lidský rukopis – vyjádření autora, nikoliv jako generická řemeslná berlička.

Jeden z vrcholů světové kinematografie. Film toho vzácného druhu, který jde až k nitru všeho, přitom jako by jen ukazoval stromy.

Zjevení na seriálovém poli, u něhož si možná ani nevšimnete vysokých produkčních hodnot. Je to dáno tím, že seriál je nesmírně civilní povahy: na stopáži necelé půlhodiny vždy sdružuje intenzivně vyprávěný příběh člověka, kterému nechybí poctivá a nečekaná pointa – de facto nelze předpovídat šťastný, ani smutný konec, a dokonce jednotlivé konce takto ani nelze označovat, nýbrž při závěrečném, souhrnném pomyšlení by se daly všechny zkrátka označit „pouze“ za skutečné (ať už si pod tím představíme štěstí, či smutek). Nad to si připočtěte autentické japonské kulisy a gastronomii, která vám zaručeně zvedne apetit.

Fantastická psychologická podívaná, od které se logicky očekává zejména prvotřídní scénář. Pravdou je, že zde máme co dočinění s komplexním filmovým dílem, které s médiem pracuje přesně tak, jak to mám nejradši: staví na jeho dokumentárních kořenech, vypráví zvukem (např. na papíře drze neumětelský, v praxi ale famózní crossfade ze sluchátkové kvality hovoru do čisté, nezkalené, a zase zpět), vytváří dojem autentického prožívání času, umožňuje různé čtení sebe sama.

Luxusní, plnotučná komerce.

Moderní ztvárnění estetiky biblického vyprávění; zařazení do škatulky sci-fi je hodně velký fail (i když anoncovat to jako příběh o božím zázraku by byl zase fail reklamní) a ani se pak nelze divit, že film s touto nálepkou působí trochu plytce. Bezobsažný však není, má nejprve jasně dané sdělení (svatého bychom „ukamenovali“ děj se co děj), ze kterého v závěru nádherně plynule přechází na pole volné interpretace. Tohle a celkový vizuál za málo peněz dělá z filmu hodně neobvyklé dílo: prďácké, které je třeba velebit. Osobně mě jen tolik nezajímala přemíra akce v závěru a klasický twist ve vyprávění, čímž se film narativně přiblížil klasické konzumní produkci. Naštěstí se k ní nepřiblížil moc.

Seriálový formát snese víc, než film.