Glukoza

To je tak zvláštní film, jeden z nejzvláštnějších co jsem kdy viděla. Ještě jsem se z něj nevzpamatovala. Ty podivuhodné vztahy mezilidské a mezirobotické...Hodně se mi líbila ta část, kdy spolu roboti drželi takřka při sobě, naopak ten konec to už bylo moc- mimozemšťani se nepovedli, byli nějací moc hodní, příliš se podobali lidem,byli moc schopní a moc ochotní. Přesto balíček kapesníčků jsem potřebovala na okamžiky, kdy se David stával opravdovým klukem, kdy mu tekly slzy nebo usínal. Právě o tom nevím, co si mám myslet. Úžasný film, i když na pět hvězdiček tam přeci jen bylo něco špatně.

Obdivuhodné, jak čtvrthodinový film z roku 1929 může tak odrovnat. Zvláštní, pozoruhodné, krásné. Sama mám v hlavě občas podobné výjevy, takže volba jasná.

Všechna čest studiu Ghibli, tohle je další do sbírky skvostů. Snad každého s citem pro estetiku musí uchvátit přenádherná animace, Ta nekonečna květin, listů a stébel, na to bych se vydržela dívat tisíc let. Co se týče příběhu, můžete se rozhodnout, zda si ho prožijete spíš z pohledu vyděšených pidilidí, nebo očima kldného lidského mladíka. Opět naprosto kouzelná podívaná plná drobných příjemných překvapení a roztomilých scén. Navíc podle mě p.Miyazaki a kolegové ze studia jsou naprosto nepřekonatelní v ukončování dějů svých filmů, Arrietty budiž příkladem. Vždycky je tam něco, hořkého a něco sladkého, kus naděje a nějaké opouštění. Dávám jednoznačně za pět, protože nic podobného už nemá šanci vzniknout. :)

Někdy tak předvídatelný děj, že si na konci toho všeho řeknete: "O čem to vlastně bylo? Co se to tam dělo?", protože totálně nechápete. Pozoruhodné.

Není to čistých pět, ale já je dám. Zpracování překonalo tuctový děj, miluju krajiny Rogera deana a Avatar je jejich převedením do "reality." Myslím že se jimi Cameron a spol. víc než trochu inspirovali. Umělecký dojem předčil mé očekávání, dokonce i lid Pandory.Podle fotek a ukázek mi přišli jako kočkolidští modrásci s až příliš člověčími rysy, a líbivýma očima, moc se mi ale líbilo že jsou tak velcí. I ty zvířata se povedly, tvůrci si vyhráli. Kapesníček nezůstal suchý. 90%.

Vcelku zajímavá podívaná, ovšem velmi nevyrovnaná co do děje i audiovizuálního působení na člověka. Svým dětem do 13 let bych ji asi ani nepouštěla, aby neměly divoké sny. Ve filmu se objevily opravdu surrealistické chvilky (nádherná scéna kopce v dešti v příběhu o volovi a žábě, která se tam zjevila jako blesk z čistého nebe, umírající cikáda...) a také chvilky, kdy člověk nevěděl jestli se smát, nebo brečet. Samotné animace bych přirovnala k obrazům L.Freuda: změť tolik různých barev a tvarů, až to nepůsobí vždycky dobře pro oči. Tři hvězdičky ale dávám :)

Nakonec přidávám jednu hvězdičku za celkový dojem pár týdnů po zhlédnutí. Protože u Black Books je mi více, než u jiného seriálu líto, že nemá pokračování. Na druhou stranu 3x6 se zdá být jako dobře ověřený ideál. Kdoví, co by udělalo víc. Zkrátka, po nějakém čase si uvědomuju, že někdy není třeba se za každou cenu smát od začátku do konce, že na chuti přidá trocha černého čaje nebo krabicového vína a nakonec je důležité jen to, jak moc chcete vidět další díl (a ještě jaký z toho máte dojem, protože další díl chcete vidět třeba i u telenovely). A k tomu všemu musí být hlavní postavy aspoň nějak sympatické. Aspoň trochu. A to ony jsou. Miluju Bernarda, a způsob, jakým se umí občas nadchnout a produkovat velké množství malých hlášek. Je to prostě unikát. Miluju Mannyho a upřímně doufám, že není nikdo, kdo by Mannyho nemiloval :) A taky miluju Fran...asi ne proto, že bychom se v ní jako ženy viděly, ale přiznejme si, i přes všechno, co se jí v seriálu povedlo, zůstává úžasná. A má kolikrát stejně dobrý hlášky, jako Bernard.

Tenhle seriál nás toho hodně naučil, jen co je pravda. Je překvapivě podrobný a není na škodu si ho pustit před písemnkou z biologie. Takováhle věc, to je k pohledání. Vždycky jsem kvůli němu spěchala domů z autobusu a možná byl i jedním z faktorů, které mě dovedly k biologii a k vědě vůbec.

Zhruba pět zhlédnutí filmu mi trvalo, než jsem v celé síle pochopila příběh. Tedy ono se nedá říct "pochopila", jelikož si stále u mnoha a mnoha situací nejsem úplně jistá, ale dejme tomu...nahlédla, že Spirited Away je výjimečný počin se spoustou přesahů, metafor a nádherných momentů a doporučuju mít vždy po ruce aspoň dva balíčky kapesníčků. V ději se kombinují prvky opravdu špatného snu s velmi krásnými scénami, ale i beznadějí, vězení i nekonečná svoboda, přátelství, láska, všechny lidské vlastnosti rozložené do desítek postav. A přitom po Miyazakovsku ani jeden charakter není vyloženě špatný. Najednou se přistihnete, jak i k té ježibabě Yubabě chováte určité sympatie a jak ufňukané batole zafunguje jako činitel spravedlnosti. A nakonec si říkáte, jestli to opravdu skončilo tak dobře, jak mělo. Minimálně na samém konci se nelze zbavit jisté pachuti beznaděje a marnosti. A co mi už vůbec nejde do hlavy, je postava tmavé holčičky na jedné z vlakových zastávek, kde vystupují temní "úředníci". Ale dost už kecání, myslím, že toto může být oficiálně můj nejoblíbenější film.

Vizuálně dokonalá podívaná, to Aronofsky prostě umí (i když na kapesníčky jeho filmy prostě nejsou), Labuť se mi líbila daleko víc než Fontána a možná i než Requiem. Krásné !