Recenze (179)
The Florentine Dagger (1935)
Floreyho vizuální styl je sám o sobě podmanivý, veškeré jeho snahy ale podkopávají toporné herecké výkony a podivné scenáristické machinace. Za vidění to ale stojí.
Nach Hollywood - Douglas Sirk erzählt (1991)
Sirkův monolog, ve kterém se zaměřuje na spolupráci s Zarah Leander (zejm. snímek K novým břehům) a Robertem Stackem/Rockem Hudsonem/Dorothy Malone (filmy Psané ve větru a The Tarnished Angels). Snímek je z nějakého důvodu zakončen bizarní dokumentární sekvencí pořízenou v Hollywoodu.
Perspectives on the American Family: Allison Anders on Douglas Sirk's 'There's Always Tomorrow' (2008)
Režisérka Allison Anders se vyznává z lásky k Sirkově melodramatu There's Always Tomorrow. Pochlubí se svou sbírkou plakátů, podělí se o několik zajímavých postřehů a přiměje vás Sirkův snímek obdivovat ještě více než dosud.
The First Legion (1951)
Studie skepticismu a víry, kterou shazuje doslovná závěrečná scéna, převracející dosavadní průběh filmu naruby. Průměrný Sirk.
I Walk Alone (1947)
Scott slabá, Lancaster a Douglas standardní, Corey vynikající. Škoda, že má tak málo prostoru. http://filmnoirblog.blogspot.com/2011/11/i-walk-alone-1948.html
The Man Who Cheated Himself (1950)
Chtělo to lépe napsanou (a zahranou) ženskou postavu, jinak film funguje dobře. Včetně působivého klimaxu ve Fort Pointu. 3 1/2 http://filmnoirblog.blogspot.com/2011/10/man-who-cheated-himself-1950.html
Tráva je zelenější (1960)
Natočit nepovedený film s takovým obsazením je umění, chce se skoro říct. Chemie mezi ústřední čtveřicí naprosto nefunguje (hlavně spojení Grant-Mitchum je strašně nešťastné), divadelnost čpí z každého záběru (recitování replik, očividné rozdělení na dějství a herecké výstupy), britskost naráží na americkost. Jediný trochu světlý (a originální) okamžik představuje vtipná scéna rozhovoru přes telefon.
The Fan (1949)
Kvalit Lubitschovy verze film nedosahuje (mj. i kvůli nepříliš účelnému retrospektivnímu vyprávění), Preminger se to ale snaží dohnat několika krásnými záběry s pohyblivou kamerou či s precizně nasvícenými detaily hlavních aktérek.
Sladká vůně úspěchu (1957)
Ani napodruhé mě film nepřesvědčil: http://filmnoirblog.blogspot.com/2011/08/sladka-vune-uspechu-1957.html
Muž ze Západu (1958)
Nutno vidět v původním znění a CinemaScopu. Verze, co šla v ČT, film obrala o jeden z jeho největších kladů: Mannovo využití prostoru. Podle J. Basingerové, autorky monografie o Anthonym Mannovi, se jedná o vyvrcholení jeho westernové tvorby (což u muže, který pomohl redefinovat celý žánr, rozhodně není málo).